Ok, já to vzdávám. Už žádné predikce ruského postupu. Nic tak děsivě matláckého jsem neviděl.
WTF vlákno o ruské armádě a jejích výkonech.
Když říkám, že jsem nic tak děsivě marného neviděl, myslím to vážně. Crassus, Varus, Lehká Brigáda, první den Sommy, Karansebes (tohle je prdel, to si najděte), dokonce i ten dement Custer, cokoliv, to byly většinou jednorázové omyly, které se strašlivě zvrtly.
Jenomže v případě Rusů jde o totální systematickou horizontální i vertikální neschopnost.
Ke srovnání mě napadají akorát italská tažení 30. let (ale o těch prd vím, takže nemůžu srovnávat) a samozřejmě epická ruská cesta k porážce u Cušimy (více zde: )
Začneme nahoře:
Absolutní selhání rozvědky a/nebo nejvyššího velení, které rozhodlo o počáteční podobě invaze na základě úplně falešných předpokladů. Nic nebylo pravdě dál, než teorie, že se UA okamžitě zhroutí. Nestalo se tak ani v roce 2014, kdy byli úplně v prdeli.
Každá ze složek si očividně do plánu přidala svojí oblíbenou činnost bez ohledu na celkový operační cíl:
VDV riskantní vrtulníkové výsadky.
Specnacz infiltrace.
Strategické síly si prskly pár nepřesných a k účelu nevhodných raket v příliš málem počtu.
Námořní pěchota a námořnictvo obojživelné výsadky.
Bůhví o co se snažilo letectvo, které tak překvapily počáteční ztráty, že na pár dní přestalo lítat úplně, ale stejně je to jedno, protože se věnuje všemu kromě, kurva, potlačení PVO protivníka, vzdušné nadvlády a přímé podpory.
A každá z těchle složek si dělá co chce bez pokusu o jakoukoliv koordinaci.
V tom zvlášť vynikají průzkumné čety/roty jednotlivých BTGs, co se opakovaně pokoušely o cosi jako průzkum bojem branenych měst (nekdy tak dlouho než jim došel benzín). To není vystrelek, ale metoda.
Operační plán:
Lepší by vymyslela moje kočka. A moje kočka není nejchytřejší kočka. Ale postupně.
Hlavním cílem byl očividně Kyjev a postup po jediné cestě podpořený postupem po druhé cestě, ale z dvojnásobné vzdálenosti.
Další cílem byl Charkov (-Poltava?).
Dál tu je pokus o pripichnuti UA obránců u linie dotyku s DNR a LNR klamným útokem (tohle kupodivu dává smysl).
Dále útok z Krymu rovnou ve třech směrech: Záporoží, přechody přes Dněpr, Mariupol.
Ale to není všechno. Pak tady máme záhadnou osu směrem na Starobělsk.
Máme teda "plán" s třemi hlavními osami, dvěma podpůrnými a jeden klamný útok. To asi nebylo dost komplikované, takže k tomu máme minimálně jeden vzdušný výsadek a na moři dvě úkolová uskupení s očividným cílem zkusit vylodění.
Vezmeme to postupně.
Útok na Charkov se zasekl (ne, že by někdo vážný útok zkusil) a už 3(?) dny se čeká, až se posily o síle několika BTG vymotají ze zácpy na vedlejší cestě. Izolovaný podpůrný útok se už týden snaží propracovat ke svému hlavnímu cíli a podpořit obléhání Kyjeva.
Nikdo se ani nepokusil město izolovat, odříznout přístupové cesty, nic. Žádný pokus o manévr. Prostě narazili na odpor, zasekli se, čekají na posily a čekání si krátí chaotickým ostřelováním a opakovaným vysíláním lehkých jednotek do města, kde jsou odraženy.
Charkov totéž. Celý postup se zasekl na předměstí, žádný pokus o manévr, nic. Chaotické ostřelování a decimace vlastních lehkých jednotek.
Klamný útok k linii dotyku asi dobrý. Ještě neustoupili k Rostovu.
Krym. Nejnebezpečnější útok s potenciálem odriznout všechno na východ od Dněpru se (kvůli tomu, že byl od počátku početně nejslabší) rozplizl do nikam a jediný postup probíhá na nejmíň produktivním směru - na východ.
Bůhví, co mají za úkol ti ubozaci severně od Luhansku.
Potom, co narazili na větší než očekávaný odpor, by se dala čekat několikadenní pauza k přeskupení, přehodnocení plánů, doplnění zásob následovaná obnoveným tlakem ve směru nových cílů.
Ale ne. Posily pokračují do zácp vytvořených prvním sledem a stojí tam jak kachny.
Výsledkem je akorát nárůst spotrebovavanych zásob, které se ovšem nedostanou na čelo, takže to tam bude stát do skonání věků (poučení z Rusko-Finské války nic, chlapci?).
Jednotlivé osy jsou daleko od sebe, takže se nemůžou podporovat.
Operační třešničkou na dortu je pak rozvíjení se do šířky, takže sice klesá koncentrace na hrotu, ale za to umožňuje pohyb protivníka po vnitřní linii a v případě potřeby buď nerušený ústup do nových pozic nebo lokální protiútoky.
O logistice nemá cenu hovořit. Ta je prostě ohavná.
Bezpečnost: nula, nada, nic. Žádné pokusy o zajištění týlu, žádné pokusy o ochranu podpůrných/zásobovacích kolon, civilní auta projíždějí kolem a v sestavě kolon, fotky po celém netu, opuštěná (!) technika zůstává funkční...
Taktika: strašná. Části teoreticky integrovaných vševojskových praporů spolu buď nemluví nebo k tomu nemají prostředky. Dělostřelectvo nepodporuje tanky a pěchotu, pěchota se v boji zásadně nerozvíjí a nechrání tanky a všichni dohromady se drží zásadně na cestách.
All in all, upřímně se divím, že jim to ještě nějak drží pohromadě a nesesypalo se vlastní vahou.
Jako jo, všechny tyhle chyby je možné vykoupit brutalitou a krví a ještě vyhrát, ale otázkou je, jestli v nějakém rozumném čase (shora limitovaném zhroucením ekonomiky).
*Útok na Kyjev, samozřejmě
Share this Scrolly Tale with your friends.
A Scrolly Tale is a new way to read Twitter threads with a more visually immersive experience.
Discover more beautiful Scrolly Tales like this.
