Brabčák Profile picture
Fotřisko a korporátní krysečka. Excel, ironie, války, umění, Top 09, knížky, černý humr, Ostrava a nevzhledně dlouhé věty. Blogísek.

Aug 6, 2022, 20 tweets

Poslední dny se strhl shitstorm ohledně zprávy @amnesty o tom, že UA nedodržuje některá pravidla vedení válečného konfliktu.

A jak tak čtu ty komentáře, povědomí o válečném právu je úplně minimální.

Takže akreditovaný rychlokurz VŠŽ 🧵

Úvodem je třeba říct, že státy se pohybujou v anarchickém prostředí. Neexistujou policajti ani soudci, nic. Silnější pes prostě mrdá.

Válka je v tomhle prostředí nejextrémnějším způsobem řešení rozporů.

Můžete si to představit jako vesnickou hospodu: všichni jsou si rovni a nějak spolu interagují, dokonce i hospodský je limitovaný jenom velikostí svých pěstí.

Když dojde k problému, buď se vyřeší nějakou hádkou nebo přinejhorším dojde na facky.

A tím se dostáváme k první části válečného práva: ius ad bellum.
To jsou v podstatě pravidla, která říkají, za jakých okolností můžete dát někomu přes držku aniž by se na vás sesypala celá hospoda.
V reálném světě je definuje Charta OSN + světová bezpečnostní architektura.

Můžem si vzít příklad: Saddám chtěl anektovat Kuvajt a proto na něj naběhl. Ale neobtěžoval se nějakým přesvědčováním a navíc tím celé hospodě zkazil oslavný večírek po pádu Železné opony, takže se celá hospa spojila, dostal strašnou nakládačku a už mu nikdo nikdy nenalil.

Podobně Putin. Ten dlouho otravoval okolní stoly. A když se rozhodl naběhnout na Ukrajinu (aniž by k tomu měl nějaký uznávaný důvod), zbytek osazenstva podal Ukrajině tágo, krýgl a popelník a navíc mu řekli, že ve večerce si už nenakoupí a traktor mu už taky nikdo nespraví.

Nemůže dostat přes držku kolektivně, protože má granát a nikdo nemůže riskovat, že by ho fakt použil.

To bylo ius ad bellum - právo použít válku jako nástroj politiky (optimálně jako prostředek k dosažení spravedlivého míru). Jeho porušení je zločin proti míru.

Druhá část válečného práva je ius in bello. A je naprosto nezávislá na tom, jak válka (jakýkoliv ozbrojený konflikt) vznikla.
Vztahuje se na jednotlivce a jednotlivé zločiny bez ohledu na stranu.
A jejím cílem je omezit utrpení a škody na nezbytné minimum.

Tahle část je starší a na rozdíl od ius ad bellum nejenom zvyková, ale i objektivní/pozitivní a docela dobře podchycená smlouvami: Ženevské konvence a jejich dodatky, Haagské úmluvy, různé deklarace OSN, norimberské precedenty a další (dílčí) dokumenty.

Tahle pravidla limitují kdo (kombatant), jak (legitimita, proporcionalita...), proti komu (kombatanta a jeho zázemí), proč (vojenská nutnost) a jakým způsobem může ve válce legálně použít násilí a kdo je za něj zodpovědný.

Těch pravidel je spousta a nebudu je vyjmenovávat. Většina z nich je dokonce intuitivních a logických.

Civilisti a zajatci jsou ale VŽDYCKY velké NENE. Nejenom, že je nemůžete zabíjet a trápit, nesmíte je ani ohrožovat na víc než nutnou míru (šedá zóna, závisí na kontextu).

Tak třeba nezastavíte nálet na most, kvůli tomu, že přes něj jede cyklista. Ale taky nesrovnáte se zemí Jihlavu, jenom proto, že je tam vojenská správa.

Za zamyšlení už ovšem stojí, když přes ten most jede školní autobus nebo se v Jihlavě usadí celá divize...

(BTW další velké NENE je zneužívání Červeného kříže/půlměsíce/diamantu nebo nemocnic)

Prostě když chcete namlátit Karlovi, nebudete mlátit jeho děcka, ani se schovávat za vlastní babičku.

A jasně, některé z těch zločinů jsou vážnější, některé lehčí.

Nicméně, existence sériových vrahů nedělá z vaření perníku přijatelnou aktivitu.

Taky je důležité si uvědomit, že za porušení ius ad bellum je zodpovědné politické vedení, případně v důsledcích kolektivně celá země, porušení ius in bello je vždycky individuální kriminální čin a jako takovému se mu nedá vyhnout.

A jako individuální zločiny je třeba je vyšetřovat, trestat a nastavovat procesy a vnitřní pravidla tak, aby se jim předcházelo.

(Individuální je třeba i genocida: individuálně zodpovědný je ten, kdo ji nařídil, ale i všichni, kdo ji provádějí)

All in all:
Putin je zločinec, který se dopustil zločinu proti míru (mimo jiné) a Rusko je agresor.
Sergej z Piťeru, který někoho znásilnil a zabil, je vrah a násilník.
Mykola z Kyjeva, který svojí baterií střílel ze sídliště (a kryl se tak za živé štíty), je taky zločinec.

Všechny ty činy jsou na sobě naprosto nezávislé, některé pochopitelnější než jiné, a sdílejí jenom stejné kulisy. Každý z nich je ale zločin.

(Pokud mám někde chyby, uvítám jejich opravu a doplnění)
End.

Shitstorm se strhl i tady a nechce se mi odpovídat na každý příspěvek, takže pojďme do příkladu.
Tohle je UA baterie D30 v Severodoněcku, dne 26.2., tehdy cca 30 km od linie dotyku.
Pozice je na školním hřišti, zalesněný terén je 500m jižně.

Jak přesně je to obrana města?

Hypotetický velitel baterie Mykola tady využil hned několika věcí: snadného přístupu, horší zjistitelnosti v zástavbě, blízkosti krytů a menší šance na zásah baterie díky okolní zástavbě.
Ve všech ohledech dobrá volba. Až na ty paneláky plné civilistů kolem.

Share this Scrolly Tale with your friends.

A Scrolly Tale is a new way to read Twitter threads with a more visually immersive experience.
Discover more beautiful Scrolly Tales like this.

Keep scrolling