Thread by @simtefamily

Oldřich Pechal, druhá část 🧵⬇️
25/48
Rudolf Berka, který parašutistu ukrýval po válce uvedl: "Jeho žluté těžké boty šněrovací mně Pechal dal s rozkazem, abych je okamžitě spálil, neboť kdyby tyto u mne našly, šlo by o mou hlavu a to by on nechtěl. Tyto boty jsem uschoval

26/48
zabalené do dřeva... A po osvobození je vytáhl."
Boty jsou dnes součástí sbírek Armádního muzea v Praze.

Díky obětavosti mnoha odvážných lidí, hlavně z řad Sokola, se Pechal ukrýval až do konce dubna v Kyjově. Zde se opět setkal s Cyrilem Žižlavským, pro kterého si 15.4.

27/48
přišlo gestapo, ale podařilo se mu uprchnout, ač byl postřelen do ruky. Nakonec oba nalezli útočiště na faře ve Ždánicích, kde o oba bylo dobře postaráno, jak sám Pechal uvedl během výslechu: "Zcela dobře jsme tam žili, denně jsme obdrželi snídani, presnidavku, oběd,

28/48
svačinu a večeři. Často jsme měli k obědu také pivo. Jednou týdně maso. Odkud bral farář potraviny, nevím."
V relativním bezpečí začal hledat napojení na odboj, aby tak mohl splnit alespoň část svého poslání. Kyjovský starosta Urban mu doporučil Antonína Straku, který měl

29/48
kontakty na moravskou část Obrany národa. Bohužel Straka nebyl napojen na odboj, ale na volavčí síť brněnského gestapa v čele s velice výkonným konfidentem Viktorem Ryšánkem. Ten původně opravdu pracoval v Obraně národa, navíc byl bývalým rotmistrem čs. armády a proto byl

30/48
tak autentický, že mu nakonec uvěřil i jinak velmi obezřetný Pechal. Ryšánek mu nabídl spojení s odbojem, nové doklady, vysílačku pro spojení s Londýnem a hlavně nový úkryt, který se po atentátu na Heydricha 27.5.,ukázal být velice akutní. Po 2 měsících skrývání mohl

31/48
najednou Pechal začít dělat to, proč tu přišel a tak přikývl.
1.6.1942 byl parašutista převezen na chatu u brněnské přehrady. Ta patřila gestapu a byla obsazena pro větší věrohodnost 2 dalšími odbojáři/konfidenty. Vše bylo naaranžováno tak, aby se Pechal cítil v bezpečí

32/48
a rozmluvil se. Snažili se z něj dostat co nejvíce informací a šifrovací klíč pro spojení s Anglií, nebo ho zcela naivně odzbrojit (vyměnit jeho pistole za své s náboji naplněnými pískem). Vše Pechal odmítl, navíc vycítil, že něco není v pořádku.

33/48
Vedoucí gestapa v Brně Wilhelm Nölle proto nařídil druhý den Pechala zatknout. Počítalo se s rychlým průběhem. Již brzy se měli gestapáci přesvědčit o tom, že zatknout Pechala nepůjde ani rychle, ani snadno.
Pechal měl neustále ruce v kapsách a v nich nabité pistole.

34/48
Když tedy při kávě konečně vytáhl ruce z kapes, gestapáci nezaháleli. Jeden ho uhodil zezadu obuškem do hlavy a další 2 ho uchopili za ruce a byly mu nasazeny pouta. Pechal však nebyl omráčen a začal bojovat o svůj život a čest. Přetrhl pouta "systému Schwarz a učinil je

35/48
nepoužitelnými" a pustil se do bitky, ve které jednomu z nich zlomil nohu a způsobil doživotní zranění zad. "Házel s námi jako se špinavým prádlem", uvedl po válce do protokolu přítomný Ottakar Chalupa. Nakonec musely být přivolány posily (9-12 mužů, info se rozchází),

36/48
které čekaly venku. Zkrvavenému zbitému Pechalovi nasadili nová pouta a on je znovu roztrhl. Museli ho zmlátit do bezvědomí, aby ho konečně mohli na nosítkách odvézt do Kounicových kolejí. Zde byla pro něj speciálně připravena v přízemí cela č. 6, aby byl po ruce k výslechu

37/48
Jak ale lakonicky napsal šéf Nölle: "Výslech se poněkud opozdil."
V cele zůstalo jen lůžko, na kterém Pechal ležel ve svěrací kazajce s nohama připoutanýma k posteli. Dveře byly vysazeny, u lůžka stála stálá stráž. O Pechala se měl starat vězeň František Hatoň, který po

38/48
válce uvedl: "Mně bylo nařízeno, abych jej živil, on ale jen pil čaj po asi 3 dny. Měl jsem také ihned volat lékaře, kdyby s ním bylo zle. Gestapáci jej chtěli udržet naživu".
Přesně to ale Pechal nechtěl. Proto odmítal jídlo, proto prosil Hatoně, aby mu přinesl špendlík

39/48
nebo žiletku, proto se 2x pokusil o útěk, chtěl, aby ho zastřelili. Jediné o co žádal bylo, aby byl po válce odhalen ten, který ho zradil (V. Ryšánek) a on byl tak pomstěn. To se mu nakonec vyplnilo a konfident byl zatčen, odsouzen a 7.10.1946 popraven.

40/48
Npor. Pechal byl na gestapu denně týrán, prošel několika zostřenými výslechy, včetně tzv. vanového, kdy byl ponořen do napuštěné vany a do úst a očí mu byla stříkána střídavě ledová a horká voda. Ani fyzický teror, který začínal taháním za vlasy, pokračoval tlučením hlavou

41/48
o zeď, pícháním špendlíků pod nehty či mlácením přes chodidla Pechalovu vůli nezlomilo.
"Byl často k nepoznání do krve bit a týrán tak, že by něco podobného nevydržel ani jeden z tisíce lidí."
(Josef Mrázek, údržbář z Kounicových kolejí).
Na řadu tak přišlo mučení psychické

42/48
Před jeho celu mu přivedli ukázat celou jeho rodinu. 5 lidí se známkami 2 měsíční vazby, navíc jeho sestra ztýrána porodem a odloučením od svého dítěte.
Ani to ho nepřimělo mluvit. 12.6. byla jeho rodina popravena.
Snad s vědomím toho, že už svým nejbližším nemůže uškodit,

43/48
začal Pechal po dlouhých 12 dnech vypovídat. Většina info pro gestapo neměla příliš valnou hodnotu. Buďto uváděl věci gestapu již známé, nebo mluvil vyhýbavě jako:
nepamatuji se,
jeho jméno neznám,
nemohu si momentálně vzpomenout,
byl jsem tam sám,
není mi známo.

44/48
Svuj pobyt v Kyjově zamčel a uvedl, že se po tu dobu skrýval v lesích. Jmenoval pouze osoby, které na faře potkal i konfident Ryšánek. O Cyrilu Žižlavském tvrdil, že mu pomoci nechtěl, zamčel, že u něj vůbec pobýval a tím zachránil život jeho manželce.

45/48
Protokoly často končí konstatováním, že "výslech byl v důsledku silné únavy přerušen". Lze si domyslet, že únavou bylo pravděpodobně bezvědomí, do kterého byl Pechal zmlácen.
18.6. byl převezen do Prahy k identifikaci mrtvých parašutistů z kostela v Resslově ulici.

46/48
"K zjištění mrtvol byli předvedeni 4 muži, jeden z nich ve svěrací kazajce... byl oteklý. Bylo vidět na něm, že prodělal velké duševní útrapy... Když se ho ptali, zda zná mrtvoly, řekl, že nikoho nezná. Byl bit obuškem, po každé ráně klesl a musili ho stavět na nohy ".

47/48
Své padlé kamarády však nezradil.
Nevíme, co se s npor. Pechalem dělo mezi posledními výslechy mezi 30.6. a 16.9. Zřejmě byl stále vyslýchán, ale pro gestapo, které v té době již disponovalo "povolnějšími" čs. parašutisty, ztratil cenu.
Byl odsouzen k trestu smrti.

48/48
22.9.1942 byl v KT Mauthausen pro větší potupu oběšen, ačkoliv gestapákům vmetl, že je britský důstojník, a proto oběšen být nemůže.

"Jen trochu se mu podobat by od každého vyžadovalo velkou odvahu, nesmírnou obětavost a ryzí vlastenectví."
Brig. gen. Mgr. Aleš Knížek