Vojtěch Lukaštík. Český voják, český vlastenec a především příslušník paravýsadku INTRANSITIVE vyslaného během druhé světové války na území okupovaného českého národa. Další z mnoha méně známých hrdinů českého národa, jejichž jméno by nemělo být zapomenuto #protektorat 
Vojtěch Lukaštík se narodil 11. července 1921 v Chropyni nedaleko Kroměříže na Zlínsku svobodné matce a do velmi chudé rodiny. Bohužel neměl šanci poznat svého otce Josefa, který krátce po jeho narození zemřel. Malý Vojtěch tak měl těžké dětství již od prvopočátku #protektorat
Malý Vojtěch celkově vůbec neměl lehké dětství, protože pozdější manžel její matky a jeho nevlastní otec, ho velmi často bil. A tak nebylo divu, že Vojtěch velmi brzy odešel z domova. Vychovávala ho tak hlavně jeho teta Filomena Rozsypalová #protektorat
Vojtěch se učil strojník zámečníkem, ale nakonec učení na toto řemeslo nedokončil a začal se živit všemožnými pomocnými pracemi které se namanuly. Když pak na český národ udeřila nacistická okupace, bylo mu teprve sedmnáct let. V okupované vlasti dlouho nezůstal #protektorat
Na jaře 1939, krátce před 18 narozeninami, odešel na práci do tehdejšího Königsbergu, odkud pak následně uprchl a v Polsku se přidal k nově se tvořící čs. jednotce. Nakonec pak přes Francii jako řada dalších doputoval do Velké Británie. Zde byl povýšen na desátníka #protektorat
A téhož roku, to jest roku 1941, byl odeslán do Skotska, kde absolvoval sabotážní kurz a výcvik seskoku padákem. Právě zde se začala linkovat jeho nejbližší budoucnost. Všechny tato kurzy a výcviky totiž vyvrcholily tím, že byl zařazen do výsadku INTRANSITIVE #protektorat
Tento výsadek, který měl být seslán do jeho okupované vlasti, spolu s ním tvořili šéf výsadku Václav Kindl (foto 1) a Bohuslav Grabovský (foto 2). Úkolem výsadku bylo poškození rafinérie minerálních olejů v Kolíně a provedení dalších sabotážních akcí v protektorátu #protektorat
Nedlouho po půlnoci 29. dubna 1942, měsíc před atentátem na kata českého národa Reinharda Heydricha, přišel jejich okamžik. Výsadek INTRANSITIVE byl vysazen, i spolu s dalším výsadkem TIN, na Rožmitálsku. Členům INTRANSITIVE se bohužel nepovedlo po seskoku sejít #protektorat
Vojtěch Lukaštík nedlouho po seskoku našel zraněného příslušníka výsadku TIN Ludvíka Cupala (v přiloženém vlákně jeho příběh), který si své zranění přivodil při dopadu. Vojtěch Lukaštík se ho ujal a dopravil ho na vyšetření do Rokycan #protektorat
Zde se jich ujal podporovatel odboje Václav Stehlík (foto), Cupalovi zprostředkoval vyšetření u MUDr. Čápa, který ošetřoval i Josefa Gabčíka a oba parašutisté pak u Stehlíka zůstali až do začátku května. Poté se pak oba odebrali, po Cupalově zotavení, směr Morava #protektorat
Oba odcestovali do Velehradu k příbuzným Ludvíka Cupala. Oba poté velmi krátce bydleli ve Veselí nad Moravou u manželů Bohdana a Boženy Šturmových v Masarykově ulici. I poté co od nich odešli, je podporoval syn Šturmových Bohdan ml. i s přítelkyní #protektorat
Výsadek INTRANSITIVE se pokusil spojit ještě jednou, ale poté co vyšlo najevo, že jejich zakopaný materiál už má gestapo a pod tíhou okolností, se rozhodlo, že se skupina definitivně rozpustí. Lukaštík odcestoval zpět na Moravu a opět se spojil s Cupalem #protektorat
Oba se poté dohodli, že budou pokračovat spolu. Rozhodli se pokračovat nejen v sabotážní činnosti, ale rozhodli se, že se pokusí provést atentát na kolaborantského ministra Emanuela Moravce, což byl úkol dvoučlenného výsadku TIN v protektorátu #protektorat
28. června 1942, měsíc po atentátu na Heydricha, se pak v Uherském Hradišti na Antonínském kopci na manifestaci věrnosti Říši chtěli o atentát na kolaborantského ministra pokusit (více v přiloženém vlákně). Leč bohužel neúspěšně #protektorat
V polovině září 1942 se pak oba neúspěšně pokusili neúspěšně vyhodit do povětří trať mezi Moravským Pískem a Uherským Hradištěm, kde měl projíždět německý vlak. Ale položenou výbušninu objevil kolemjdoucí pochůzkář, který se pokusil nálož zneškodnit #protektorat
Exploze mu ale utrhla obě ruce a také německý vlak se bohužel podařilo včas zastavit. Ač se tedy provedená sabotáž nezdařila, tak mladí parašutisté vyslali nacistům jasný vzkaz, že ani po druhé heydrichiádě a sérii poprav a represálií, stále není český národ zlomen! #protektorat
Oba také na podzim 1942 vytvořili rozsáhlou ilegální síť v oblasti Bzenecka. Oba měli hned několik podporovatelů a podporovatelek. Mj. Marii Škrabalovou (foto), Lukaštíkovu nevlastní tetu Vilemínu Kočvarovou, u které Lukaštík krátce bydlel po atentátu na Heydricha #protektorat
Dále pak např. starosta obce Košíky Cyril Remeš (foto 1) i s rodinou. Mj. Bernardem Remešem (foto 2), Ignácem Remešem (foto 3) Josefem Remešem (foto 4) či Klárou Remešovou. Ti všichni žili, až na Cyrila v Jankovicích a všichni byli podporovateli Vojtěcha Lukaštíka #protektorat
V Kostelanech si pak nechával Lukaštík šít šaty u krejčího Sylvestra Daňka, jehož rodina mu i dodávala potraviny. K podporovatelům parašutistů patřil dál i Kleofáš Huňka z Traplic, jenž je zásoboval potravinami, Petr Kadlec či Josef a Alois Oharkovi též z Traplic #protektorat
Všichni tito zmiňovaní obyčejní a hrdinní lidé za svojí obdivuhodnou odvahu a podporu Vojtěcha Lukaštíka a dalších parašutistů zaplatili svými životy. Nikdo z nich nevyvázl. Přesto ale jména těchto vlastenců nebudou nikdy zapomenuta a budou žít věčně #protektorat
Koncem roku 1942 se Vojtěch Lukaštík krátce ukrýval i u své maminky Anny Kočvárové v Popovicích. Překvapené mamince při prvním nenadálém shledání jen sdělil ,,Maminko seskočil jsem z letounu..."
Na podzim 1942 se pak Lukaštík seznámil s Ludmilou Remešovou (foto) #protektorat
Na podzim 1942 se pak Lukaštík seznámil s Ludmilou Remešovou (foto) #protektorat
To ona ho seznámila se svojí rodinou k níž se pak Lukaštík i přestěhoval a zde se ukrýval, ale to už mu byli na stopě konfidenti gestapa Alois Blaha a Karel Gamberský. Ti se mu dostali na stopu, jelikož Lukaštíkova nevlastní sestra chodila do třídy s Blahovou dcerou #protektorat
8. ledna 1943 pak past definitivně sklapla. Gestapo obklíčilo v Jankovicích dům Remešových. Komando gestapa vtrhlo do domu jako velká voda a při podrobnějším průzkumu nakonec v jedné z místností nalezlo papírovou stěnu, za kterou se Lukaštík ukrýval #protektorat
Lukaštík bohužel spal tvrdě a probudil se až když mu gestapák Hans Supparitsch posvítil do obličeje. Lukaštík rychle vytáhl zpod polštáře pistoli a okamžitě zahájil palbu. Bohužel ale, patrně i kvůli rozespalosti minul, což se mu bohužel stalo osudným... #protektorat
Zlínští gestapáci Rembrandt Lindenthal a právě Supparitsch pálili bohužel o poznání přesněji. První rána zasáhla Lukaštíka do hlavy, druhá do prsou a obě byly ihned smrtelné. Mladý Vojtěch neměl sebemenší šanci...
Remešovi byli po této hrůzné scéně ihned zatčeni #protektorat
Remešovi byli po této hrůzné scéně ihned zatčeni #protektorat
Z Vojtěchovy rodiny se konce války dožila trochu překvapivě maminka Anna a jeho teta Františka Caletková. Popravena tak byla nejen jeho druhá teta Filomena Rozsypalová, jež ho vychovala a se kterou měl velmi blízký vztah, ale také jeho strýc Cyril a sestřenice Marie #protektorat
Takový byl životní příběh tohoto parašutisty výsadku INTRANSITIVE, s nímž se život již od dětství nemazlil. Příběh mladého muže, který v 21 letech svým obdivuhodným hrdinstvím udělal ze svého věku jen číslo a svůj krátký život položil v boji za svobodu českého národa #protektorat
*oprava původní fotografie
