Přezdívá se mu kapalná smrt a patří spolu s dimethylrtutí nedávno zmíněnou @Chmee2 k jedněm z nejnebezpečnějších látek, se kterými se lze v průmyslu setkat. Na rozdíl od ní je ale vyráběn cíleně v ohromném množství a svět je na něm víceméně závislý. #JedovatéLahůdky 
Možná vás hned napadl kyanid, ale i ten je proti němu velice bezpečný a uživatelský přívětivý. Řeč je totiž o tetrakarbonylu niklu. Těkavé nažloutlé kapalině, tvořené centrálním atomem niklu, na kterou jsou kovalentně navázány 4 molekuly oxidu uhelnatého.
Tato molekula vás může zabít hned několika způsoby. Díky těkavosti je snadné ji vdechnout. Přičemž její nebezpečí je vyšší, než by odpovídalo samotnému oxidu uhelnatému. Podílí se na něm i samotný nikl, který patře mezi těžké, vysoce toxické a karcinogenní kovy.
Pouhých 30 min v atmosféře 30 molekul Ni(CO)4 na 1 milion jiných tak může být fatální. Díky nepolárnosti se také snadno vstřebává i přes kůži, takže ani plynová maska nemusí znamenat jistou ochranu. Aby toho nebylo málo, Ni(CO)4 je zároveň na vzduchu samozápalný.
I přes to že se může zdát, že něco takového nebude mít moc praktické použití, opak je pravdou. Již v roce 1899 Ludwig Mond přišel na to, že již při teplotě 50 °C reaguje oxid uhelnatý se surovým niklem na vzniku jeho tetrakarbonylu, který se pak dá snadno oddestilovat.
Při následném zvýšení teploty o pouhých 200°C se Ni(CO)4 samovolně rozkládá na niklových kuličkách na ultračistý čistý kovový nikl a CO, které lze znovu beze ztrát použít. Oproti předchozím nákladným procesům tedy řádová úspora.
Díky procesu, který zvládne v principu i běžná kuchyňská trouba, se tak podařilo panu Mondovi dosáhnout nezměrného bohatství a lidstvu se otevřela cesta k levnému, vysoce čistému niklu. Tedy kovu, který nám umožnil mimo jiné účinně bojovat s největším nepřítelem kovů - s korozí.
• • •
Missing some Tweet in this thread? You can try to
force a refresh
