Thread by @ClaryAldringen

CÍRKEV ZAKAZOVALA PITVY #myty

1/15 Uff, tohle vlákno bude delší a vypůjčím si k tomu poznámky kamaráda Pavla Moše.
První evropský záznam, kde se hovoří o otevření lidského těla za účelem zkoumání vnitřních orgánů, popsal na počátku 12. stol. Vilém z Malsbury ve své kronice:

2/15 Roku 1111 se vracel norský král Sigurd Jorsalfar z křížové výpravy domů přes Byzantion. Zde zemřelo mnoho jeho vojáků, silných a zdravých mužů. Král usoudil, že příčinou jejich smrti bylo silné víno, které zde pili. Nechal tedy přinést vepřová játra a ponořil je do vína.

3/15 Když spatřil jak jsou poškozená, dal otevřít jednoho ze zemřelých mužů a nalezl na játrech z jeho těla stejné změny. Jakkoli se nám může zdát srovnávání jater máčených ve víně a vytažených z mrtvého člověka podivné, postupoval Sigurd přesně podle Galénovy nauky o fyziologii.

4/15 Roku 1230 byl v sicilském království císařem Fridrichem II. zřízen úřad archiatra – protomedica – prvního lékaře v zemi. Jako první byl do této funkce jmenován Martianus, který roku 1238 nařídil že každých pět let se musí konat v lékařské škole v Salernu pitva lidského těla

5/15 za přítomnosti všech chirurgů i ranhojičů. Nelze však spolehlivě doložit, jak a zda vůbec bylo toto nařízení naplněno.
Za doklad první zdravotní pitvy bývá uváděn případ z roku 1286 , který ve své kronice popsal minorita Salimbene de Adam:

6/15 V Cremoně, Piacenzze, Parmě, a jiných italských městech umíralo mnoho lidí i slepic. V Cremoně jedné ženě v krátkém čase uhynulo 48 slepic. Jistý medik jich několik otevřel a nalezl abscesy na jejich srdcích. Podobně otevřel mrtvého člověka a také u něj našel na srdci totéž.

7/15 O tom, že se mrtvá lidská těla již kolem poloviny třináctého století skutečně pitvala, a to zřejmě nejen v Salernu, svědčí nejstarší dochovaný anatomický preparát. Je jím hlava s odstraněnou lebeční klenbou a řezem přes nosní dutiny. Preparát je datován do let 1200 - 1280

8/15 Na samém konci 13. stol. vydal papež Bonifác VIII. bulu De Sepulturis, jeden z hojně citovaných pramenů, jenž podle některých autorů zakazoval pitvy mrtvých těl. „Evisceratio et decoctio cadaverum“ čili vyřezávání a vaření mrtvol mělo být napříště postihováno exkomunikací.

9/15 Text tohoto dokumentu se však věnuje výhradně praxi vaření těl vojáků padlých v cizích zemích k usnadnění přepravy jejich kostí do vlasti, eventuelně rozšířenému zvyku vyřezávání některých orgánů za účelem pohřbení v jiném místě.

10/15 To, že bula nebyla chápána jako absolutní zákaz porušení lidského těla dosvědčuje prudký nárůst dokladů pitev a to i veřejných od samého počátku 14. stol. V únoru 1302, ještě za Bonifácova života pitvá městský lékař v Bologni Bartolomeo da Varignana společně s dalšími dvěma

11/15 lékaři a dvěma chirurgy tělo šlechtice Azzolina. Jeho mrtvola totiž několik hodin po smrti dostala olivové zbarvení a pak zcela zčernala, takže vzniklo podezření na otravu. Tento případ je považován za první doloženou pitvu vyvolanou právním zájmem.

12/15 Nejpozději od roku 1306 prováděl pravidelně na univerzitě v Bologni anatomické pitvy Mondino de Luzzi (cca 1270 – 1326). Jejich výsledkem pak byla Anatomia Mondini, která se pak stala hlavní učebnicí anatomie na evropských univerzitách na příštích více než dvě stě let.

13/15 V Mondinově práci pokračoval jeho žák Guido da Vigevano. Ve své práci z roku 1345 Anothomia Philipi Septimi detailně popisuje postup pitvy na základě Mondinových prací. Jím vytyčený postup pitvy – břicho, hrudník, hlava – se používá dodnes.

14/15 20. listopadu 1319, který se odehrál, za kterým se opět vrátíme do Bologne. byli soudem v Bologni stíháni čtyři studenti, tři z Milána a jeden z Piacenzy zato, že měli v noci ze hřbitova u kostela svatého Barnabáše ukrást mrtvolu jistého Paxiuse.

15/15 Soud řešil tento čin jako svatokrádež. Je však příznačné, že soudce nezajímala sama pitva, ale pouze krádež těla ze hřbitova, tedy pozemku patřícího pod jurisdikci církve.