V ruském segmentu Instagramu se děje jedna zajímavá věc. Spolu se zhoršující se ekonomickou situaci, zákazem Telegramu, snahou zakleknout na VPN služby, se už řadu měsíců šíří videa z různých ruských regionů, ukazující bídný stav ruských měst.
Videa mají desítky, někdy i stovky tisíc lajků. Lidé ve videích nadávají na místní vládu, válku i nedostatek peněz.
Nicméně nadávky na vládu se objevují i v komentářích. Kromě toho Rusové zesměšňují i státní propagandisty častokrát sarkasticky píšou, že příšerný stav jejich měst, silnic a infrastruktury může Obama a zlá Amerika.
Putin asi doufal, že ho ropa zachrání. Válka s Íránem zvedla Brent nad sto dolarů za barel, nahoru letěl i Urals. Federální rozpočet se měl začít hojit. Alespoň podle ruské propagandy.
Místo toho byly ruské ropné výnosy nižší, než Kreml očekával. A ruská ekonomika se zatím rozpadá tak, že se cenou ropy spravit opravdu nedá.
Vzal jsem sedm ruských oblastí, kde stojí rafinerie. Tedy regiony, kterými ropa fyzicky protéká a které by ze šoku měly profitovat víc než kdokoli jiný.
Mezi nejlepším a nejhorším je v prvním čtvrtletí osmnáct procentních bodů průmyslové výroby.
Problém není (jen) v ropě. Problém je, světe div se, ve válce.
V regionech, kde stojí obranný průmysl, směřují centrální peníze pro státní zakázky, které kompenzují propad civilní výroby. V regionech se slabším obranným průmyslem není co realokovat.
Dobré ráno. Je 1393. den ruské války proti Ukrajině. Zde najdete aktuální thread [17.12.2025]
Here we go ⬇️
chujlo bohužel žije
TRUMP SE SNAŽÍ ZABLOKOVAT POUŽITÍ RUSKÝCH AKTIV
Administrativa Donalda Trumpa tlačí na země EU, aby upustily od plánu využít 210 miliard € ze zmrazených ruských aktiv na financování Ukrajiny. Cílí hlavně na spřátelené vlády.
Babiš vydal další "knihu", tentokrát s názvem Tak to vidí Babiš.
V zásadě jde o soubor jeho komentářů, který byl vydán v knižní podobě. A když to dal takhle dohromady, tak si my ostatní můžeme udělat obrázek o tom, že po 14 letech je prostě projekt Agrofertu vyprázdněný soubor autoritářských řečí bez jakéhokoli pozitivního výhledu do budoucna.
Je to technokratický populismus. Hybridní systém, který spojuje manažerskou vizi státu jako firmy (nepustilo ho to ani po 14 letech) s neustálým bojem za "obyčejného člověka" proti zkorumpovaným elitám, kterým sám dekády patří.
Není to vlastně ani tak ideologie, jako metoda výkonu moci. Pojďme ji rozebrat. 🧵👇
Technokratické sliby, kdy stát je efektivní firma
Jádrem Babišovy vize je přesvědčení, že stát má fungovat jako korporace a on je jejím nejlepším CEO. Politika v jeho pojetí není uměním možného ani hledáním kompromisu, ale exekutivním řešením problémů, která která však nestojí na jasných datech.
Tenhle přístup jde demonstrovat na hlavním narativu "práce vs. žvanění". Demokratické procesy, parlamentní debaty a institucionální brzdy jsou v "knize" vykresleny jako neefektivní "žvanění", které zdržuje od skutečné práce ("makání").
Úspěch se měří zásadně v hmatatelných jednotkách, ať už to jsou kilometry dálnic, koruny na důchodech.
Je to v podstatě politika bez politiky, která slibuje efektivitu výměnou za omezení demokracie.
Populistický motor aneb věčný boj "lidu" s "elitami"
Kniha stojí na permanentním konfliktu (Marx a Lenin by ji určitě měli rádi).
Na jedné straně stojí "lid", tedy morálně čisté, pracovité jádro národa (důchodci, zemědělci, rodiny). Jsou to ti, kteří tvoří hodnoty a kterým autor rozumí a naslouchá, což je v příkrém rozporu s životním stylem i přístupu k hodnotě v zásadě čehokoli kromě vlastních zájmů.
Na druhé straně stojí "elity", jakási homogenní skupina nepřátel lidu a mezi kterou se Babiš po 8 letech u moci a dalších 4 letech v Parlamentu ne a ne zařadit.
Mezi tuhle nepřátelskou elitu patří Fialova vláda (neschopná a arogantní), byrokraté v Bruselu (fanatičtí a odtržení od reality), "prolhaná" média a "pražská kavárna" (intelektuálové, kteří nikdy nepracovali).
V jeho světě (nebo světě vykresleném v jeho "knize") neexistuje legitimní politická opozice, pouze nepřátelé, které je třeba porazit.
Tato logika přirozeně vede k afinitě k jiným "silným vůdcům" (např. Orbán), kteří vedou stejný boj a na kterého má Babiš jen slova chvály.
Protože naše média o tom příliš nereferují, tak nezbývá, než udělat trochu delší vlákno o návštěvě našeho komunistického europoslance Dostála v Bělorusku.
Tam se Dostál vydal se slovenským kolaborantem Milanem Uhríkem.
Ještě, než se pustíme do samotné návštěvy, je důležité si dát trochu kontextu. Abyste pochopili, kam se vlastně ti dva vlastně vydali.
Bělorusko je země, kde v zásadě neexistuje svoboda. Není tu svoboda slova, není tu svoboda shromažďování. Slova o tom, že se trestá za názor, jsou v Bělorusku realitou. Posty na sociálních sítích vedou k zatýkání a reálným trestům odnětí svobody v nejhorších možných podmínkách.