Babiš vydal další "knihu", tentokrát s názvem Tak to vidí Babiš.
V zásadě jde o soubor jeho komentářů, který byl vydán v knižní podobě. A když to dal takhle dohromady, tak si my ostatní můžeme udělat obrázek o tom, že po 14 letech je prostě projekt Agrofertu vyprázdněný soubor autoritářských řečí bez jakéhokoli pozitivního výhledu do budoucna.
Je to technokratický populismus. Hybridní systém, který spojuje manažerskou vizi státu jako firmy (nepustilo ho to ani po 14 letech) s neustálým bojem za "obyčejného člověka" proti zkorumpovaným elitám, kterým sám dekády patří.
Není to vlastně ani tak ideologie, jako metoda výkonu moci. Pojďme ji rozebrat. 🧵👇
Technokratické sliby, kdy stát je efektivní firma
Jádrem Babišovy vize je přesvědčení, že stát má fungovat jako korporace a on je jejím nejlepším CEO. Politika v jeho pojetí není uměním možného ani hledáním kompromisu, ale exekutivním řešením problémů, která která však nestojí na jasných datech.
Tenhle přístup jde demonstrovat na hlavním narativu "práce vs. žvanění". Demokratické procesy, parlamentní debaty a institucionální brzdy jsou v "knize" vykresleny jako neefektivní "žvanění", které zdržuje od skutečné práce ("makání").
Úspěch se měří zásadně v hmatatelných jednotkách, ať už to jsou kilometry dálnic, koruny na důchodech.
Je to v podstatě politika bez politiky, která slibuje efektivitu výměnou za omezení demokracie.
Populistický motor aneb věčný boj "lidu" s "elitami"
Kniha stojí na permanentním konfliktu (Marx a Lenin by ji určitě měli rádi).
Na jedné straně stojí "lid", tedy morálně čisté, pracovité jádro národa (důchodci, zemědělci, rodiny). Jsou to ti, kteří tvoří hodnoty a kterým autor rozumí a naslouchá, což je v příkrém rozporu s životním stylem i přístupu k hodnotě v zásadě čehokoli kromě vlastních zájmů.
Na druhé straně stojí "elity", jakási homogenní skupina nepřátel lidu a mezi kterou se Babiš po 8 letech u moci a dalších 4 letech v Parlamentu ne a ne zařadit.
Mezi tuhle nepřátelskou elitu patří Fialova vláda (neschopná a arogantní), byrokraté v Bruselu (fanatičtí a odtržení od reality), "prolhaná" média a "pražská kavárna" (intelektuálové, kteří nikdy nepracovali).
V jeho světě (nebo světě vykresleném v jeho "knize") neexistuje legitimní politická opozice, pouze nepřátelé, které je třeba porazit.
Tato logika přirozeně vede k afinitě k jiným "silným vůdcům" (např. Orbán), kteří vedou stejný boj a na kterého má Babiš jen slova chvály.
Protože naše média o tom příliš nereferují, tak nezbývá, než udělat trochu delší vlákno o návštěvě našeho komunistického europoslance Dostála v Bělorusku.
Tam se Dostál vydal se slovenským kolaborantem Milanem Uhríkem.
Ještě, než se pustíme do samotné návštěvy, je důležité si dát trochu kontextu. Abyste pochopili, kam se vlastně ti dva vlastně vydali.
Bělorusko je země, kde v zásadě neexistuje svoboda. Není tu svoboda slova, není tu svoboda shromažďování. Slova o tom, že se trestá za názor, jsou v Bělorusku realitou. Posty na sociálních sítích vedou k zatýkání a reálným trestům odnětí svobody v nejhorších možných podmínkách.
Protože lidi mají rádi obrázky, tak si dáme par obrázků, abych si znázornili Ficovo trápení s plynem. Rusko provedlo plnohodnotnou invazi 24.2.2022.
Ukrajinci se nevzdali a bojovali a bojují o své domovy a svoji zemi.
Namísto toho, aby Fico v kampani a po příchodu k moci pomáhal napadenému národu, raději blábolil o ukrajinském “fašismu” a normalizaci vztahů s Ruskem, o tom, že Ukrajinu do NATO nikdy nepustí.
Na jaře tohoto roku vyšla kniha od jednoho z předních odborníků na výzkum mis/dezinformací z Cambridge Jona Roozenbeeka - Psychology of Misinformation.
S panem Roozenbeekem jsem měl možnost mluvit, když jsem společně s kolegyní dával dohromady analýzu na ochranu volebního procesu pro Centre of Excellence v Helsinkách. Proto jsem byl rád, že jeho poznatky z výzkumu byly vydány jako monografie.
Zde je 12 hlavních bodů 👇
1) Je potřeba rozlišovat mezi dezinformací a misinformací, to je totiž klíčové
Co je misinformace?
Fakticky nesprávná informace, která se šíří bez úmyslu někoho poškodit/zranit.
Co je dezinformace?
Rovněž jde o fakticky nesprávnou informací, která se ale misinformace liší tím, že jejím úmyslem je manipulovat, klamat.
Tento rozdíl je klíčový a od toho se také odvíjí způsob, jakým se k mis/dezinformacím přistupuje. Ne každá nepravdivá informace, která je šířena, je dezinformace.