Thread by @barbarian_cohen

Něco končí a něco začíná.
Ještě tak úplně nevím co začíná, ale já končím na Ukrajině. Je sice ještě pár možností k jednání, ale tak nějak vnitřně cítím, že tady už mám hotovo.
Jak jsme dojeli na poslední místo a já to tam viděl, uvědomil jsem si, že už to dělat nechci.
Ztratil

jsem víru.
Sice jsme byli na nejhezčím místě, které jsem tu zatím viděl, ale něco se zlomilo. Takže jsem se ani neohřál a tím busem, co nás přivez jsem zase odjel.

Říkali mi Čech a můžete si být jistí, že českou stopu jsem tu zanechal hlubokou. Nebudu tu dělat žádné selfpromo,

třeba se to někdy dozvíte od někoho jiného ;)
Toto je válka techniky, ne pěchoty. Když sme se hádali o Kyjev a vytlačovali rusáky z předměstí, tak to mělo smysl, byla to zábava. Prošel sem Irpine, Bucha, pak dalekej východ...

Byli tu odchody, že z borca strhli uniformu dostal

5 minut na sbalení a vykopli ho před bránu. Některý před tou bránou rovnou předali policii.
Když sem odcházel já, tak sme si všichni podali ruce, někteří se vyfotili i slzičky skoro byly ;) Místní velitel, kterýho sem dřív potkával v okolí Kyjeva mi poděkoval a popřáli sme si

hodně štěstí, dal mi dokumenty padlých na předání na základně, já sem dal místnímu DOCovi moje morfiny a hardpainkillery, všechno své vybavení jsem dal družstvu, nechal si jen zbraň a tři zásobníky na cestu a jelo se. Už když sem nastupoval tak mě začalo hryzat černé svědomí, že

sem je v tom nechal samotný a je to čím dál horší, ale to časem přejde. Po letech...
Ve stejným duchu to pak bylo i v Kyjevě. Poslední noc ve své postýlce, rozloučili sme se a teď už sem na hotelu. Po strašně dlouhé době jsem zase civil a sám. Úplně sám. Včera jak sem se

procházel po městě tak sem měl pořád divnej pocit, jako že mě něco chybí, že je něco špatně. Cokoli v armádě děláte, tak se pořád vzájemně kontrolujte, ve skupině, s parťákem, jestli je vše v pořádku, jestli je on v pořádku, okolí je v pořádku... Teď je tento můj šestej smysl

prázdnej a já jsem prázdnej. Stejně jako ty roky po odchodu z legie a hlavě pak po rozchodu s mou princeznou. Nevím, co budu dělat, ale k mé dřívější práci už se nevrátím, budu si muset najít něco zábavnějšího, minimálně jako to bylo tady ;)
A taky mi chybí můj Bren. Strašně.

Něco, co se nedá vysvětlit, ale je to jako by vám najednou chyběla součást vašeho těla. Kus ruky na kterej ste se vždy mohli spolehnout. Najednou tam není a vy ho pořád podvědomě cítíte a hledáte. Minule to trvalo víc než rok...

Nu což
Něco končí a něco začíná...

Ještě tu musím

počkat na poslední dva balíčky a rozeslat je lidem, pro který byly koupený, nebo aspoň pro někoho z jeho jednotky, vše vám to odprezentovat... A pak...?