Šlo o nejintenzivnější vyšetřování v dějinách amerického padělatelství, tajná služba Muže č. 880 hledala více než 10 let. Ale když nakonec agenti tajemného padělatele dopadli, nestačili se divit. Emerich Jeuttner se před nimi neskrýval a bylo mu 73 let. #sobotnivlaknoUSA
Juettner emigroval do USA z Rakouska v r.1890 ve 13 letech a New Yorkem se pak protloukal jako pozlacovač rámů a údržbář. Taky navrhl foťák a žaluzie, ale patenty nikdo nekoupil. V r.1937 mu však zemřela žena a on se v 61 letech uprostřed hospodářské krize ocitl sám, na mizině.
Juettner začal sbírat haraburdí a veteš po městě. Ale nakonec se rozhodl pro padělání. Vyfotil jednodolarovou bankovku, podobu bankovky převedl na zinkovou destičku a detaily designu dokreslil ručně. Na ruční tiskárně pak podomácku začal tisknout padělky jednodolarových bankovek.
Padělky Juettner nikdy nepoužil 2x na stejném místě, za týden utratil max 15 dolarů. Nakupoval po celém Manhattanu, v hospodách, obchodech v metru. Padělky ale vypadaly komicky: tvář prezidenta Washingtona byla odlišná, jeho jméno zkomolené, papír nekvalitní, čísla bankovek mimo.
Když se padělky dostaly k federálním agentům, mysleli si, že si z nich někdo dělá srandu. Padělat jednodolarovky nikomu nemohlo stát za to, navíc v takové kvalitě. První padělek Tajná služba získala hned druhý den Juettnerovy padělatelské kariéry a založila na něj složku č. 880.
Přestože byly padělky otřesné kvality, jejich autor agentům unikal. Během měsíců nashromáždili skoro 600 vzorků, ale vůbec netušili, kdo by mohl být pachatelem, tajemným Mužem č. 880. Vyvěsili 200 tisíc varovných plakátků v 10 tisících obchodech na Manhattanu. Ale deset let nic…
Hon na padělatele se prodražoval a v roce 1947 už šlo o nejdražší vyšetřování padělání v dějinách USA. Ale pak přišel požár v domě, kde Juettner bydlel, a bankovky i destičky skončily vyhozené na ulici, kde je nalezla parta kluků, jejichž rodiče později uvědomili Tajnou službu.
Agenti zjistili, kde kluci bankovky a destičky našli a vydali se zatknout podezřelého. Jenomže když vrazili do bytu Juettnera, nečekal tam na ně úlisný podvodník se zbraní, ale 73letý vychrtlý, skoro bezzubý, ale žoviální důchodce, který se navíc ke všemu okamžitě přiznal.
Juettner skončil před soudem, hrozilo mu 30 let vězení. Tvrdil, že nikdy nenakoupil za více než dolar, takže nikoho neokradl o více než dolar. Žoviálnost a bezprostřednost Juettnera na soudce zapůsobila a padělatel od soudu odešel pouze s trestem 1 rok a 1 den. A pokutou 1 dolar.
Juettnerův příběh nejhledanějšího a zároveň nejnešikovnějšího padělatele posloužil jako námět oscarovému snímku Mister 880 s Burtem Lancasterem, který nakonec padělateli vynesl více peněz než kariéra zločince. Zemřel v roce 1955 ve věku 79 let.
Netflix včera vydal film Six Triple Eight/Poštovní prapor, který zpracovává skutečný příběh afroamerických pošťaček, které v roce 1945 dostaly za úkol roztřídit a rozeslat miliony nedoručených dopisů vojáků z fronty. Tady je k tomu trochu zrecyklované #sobotnivlaknoUSA
Ženský armádní sbor (WAC) vznikl na dobrovolnické bázi v r. 1942 a o rok později byl začleněn do armády USA. Černošky byly jeho součástí od počátku, nakonec jich v něm působilo na 6500. Na rozdíl od námořnictva nebo arm. sboru zdrav. sester, které černošky systematicky nebraly.
I v rámci WAC černošky sloužily v segregovaných budovách, kasárnách, jídelnách a rekreačních zařízeních. Pracovaly jako kuchařky, sekretářky, úřednice, umývaly toalety. To všechno na americké půdě. Ale v listopadu 1944 došlo ke zlomu a bylo jim umožněno sloužit v Evropě.
Dnešní #sobotnivlaknoUSA je o hovně. Lépe řečeno je o problémech, které způsobovaly koňské výkaly v New York City na přelomu 19. a 20. století. Ve městě totiž tehdy pobývalo 100 až 200 tisíc koní, jejichž výkaly a moč plnily ulice a byly všude cítit.
Koně byli ještě v 19. století využíváni pro veřejnou dopravu ve velkých městech jako Londýn nebo NYC. Právě ve Velkém Jablku se v polovině století rozmohly koněspřežné dráhy. Dva koně byli třeba na jednu 4hodinovou směnu jednoho vozu.
V 70. letech 19. století Newyorčané vykonali cca 100 milionů cest těmito vozy, takže městem se ještě v 80. letech pohybovalo přes 150 tisíc koní vozících lidi i náklad. Každý kůň přitom denně vykálel skoro 10 kg. Ročně šlo ve městě o 100 tisíc tun výkalů a 38 milionů litrů moči.
Post-olympijské vlákno. V amerických médiích se objevil příběh, jak američtí olympionici/čky co nejvíce využívají zdarma služeb polikliniky v olympijské vesnici, protože buďto nemají pojištění, nebo by se v USA nedoplatili ani s ním. Tak to tu krátce vysvětlím #sobotnivlaknoUSA
Olympijská vesnice vznikla v dost jednoduché podobě v Paříži v r.1924, ale teprve od her v Los Angeles 1932 se, díky Coubertinovým snahám, bavíme o opravdových vesnicích pro olympioniky. LA tehdy postavilo modulární bungalovy pro 2 tisíce sportovců. 126 sportovkyň bylo v hotelu.
Ve vesnici byl k dispozici amfiteátr, cestičky (neudělaly z nich vozovky, protože parcela s vesnicí byla jen pronajatá), separátní blok sprch, prostorné jídelny. A nonstop nemocnice vybavená rentgenem a laboratoří. Od té doby se nemocnice v olympijských vesnicích rozrůstají.
Beyoncé včera vydala „country“ album. Singl Texas Hold 'em sice jedna oklahomská rádiová stanice odmítala hrát a country puristi počin Beyoncé přezírají, ale toto album navazuje na pozapomenutou historii bohatého vlivu a přítomnosti černochů v country music. #sobotnivlaknoUSA
Bendžo, na němž stojí základy country, je původně západoafrický nástroj, na nějž hrávali černošští otroci. Populární divadelní (rasistická) minstrelská představení následně nástroj rozšířila i mezi většinovou populaci – odtud vznikne žánr hillbilly, na nějž navazuje country.
První country songy vycházely z černošských spirituálů a dalších druhů kostelní hudby. Například z chvalozpěvu When the World Is On Fire se stal v r.1928 hit Little Darling, Pal of Mine od slavné Carter Family a z toho později vznikne Guthrieho ikonická This Land is Your Land.
Bitva v Bamber Bridge za 2. sv. války. Že jste o ní nikdy neslyšeli? Nesvedla totiž proti sobě Spojence a Německo, ale bělochy a černochy v americké armádě. Trvala přes 5 hodin, padlo v ní přes 400 výstřelů a na konci zbyl jeden mrtvý černošský voják. #sobotnivlaknoUSA
Mezi roky 1942 a 45 v Británii působily skoro 2 miliony afroamerických vojáků (10 % amerických jednotek ve VB). I kvůli segregačním zákonům, které bohužel platily i v armádě, sloužili černoši především v nebojových, technických jednotkách. Veleli jim běloši.
Ve vesnici Bamber Bridge, cca 50 km od Manchesteru, sídlila logistická jednotka černošských vojáků. Důstojníci byli běloši a bělošská byla i jednotka vojenské policie kousek od vesnice. Místní černochy přivítali, hostili, chovali se k nim slušně, ženy s nimi tancovaly, pily.
Je libo dům poštou? Firma Sears & Roebuck na začátku 20. století prodávala modulové domy přes katalog. Objednali jste si typ domu, kusy přišly vlakem a poštou domů a dům jste za pár měsíců postavili. Cenově všem dostupné, kvalita vysoká, leckde dodnes stojí. #sobotnivlaknoUSA
Firma vznikla v r.1894, rok poté, co Kongres prosadil zákon o doručování pošty do venkovních oblastí zdarma. Firma tak začala po celé zemi rozesílat svůj 322stránkový katalog zboží. V r.1907 už čítal 1400 stran, 100 tisíc kusů zboží, vážil 2 kg. Každý pátý Američan byl klientem.
Ale některé věci nešly na odbyt, hlavně stavební materiál. Firma však přišla v r.1907 na nápad, jak z problému udělat výhodu: přidala do katalogu balíčky 40 modelů domů s výkresy, stavebním materiálem na míru od střešních tašek po kliky, od šroubů po barvu, od dveří po schodiště.