1/ Deník ze zajetí a pochodu v Angole v roce 1983 7. 6. 1983 - úterý, 88. den zajetí, Dnes před 40 lety. #angolskydenik#40letodzajeti
Konečně máme dost jídla, které dostáváme 3x denně. Rýže, zelenina a k tomu často kompoty. Přestáváme hubnout a začínáme přibírat. Pečují o nás. twitter.com/i/web/status/1…
2/ Ráno nacházíme snězené suchary, které jsme si nechali do zásoby. Sežraly je myši.
Přichází zdravotník, kontroluje nás a rozdává léky. V 15.30 dostáváme zprávu, že přijde významná návštěva a že se máme obléci do „slavnostního“. Převlečeni do „gala“ čekáme na ulici před chýší.
3/ Před 16. se objevuje samotný dr. Jonas Savimbi, *** generál a vůdce UNITA. Je doprovázený mnoha vysokými důstojníky a ochrankou v dlouhých bílých rukavicích. Je mohutný a jeho prsty jsou ozdobeny zlatými prsteny. Ptá se na naše zdraví, jak se nám daří a na stav dětí.
4/ Po hodině si zve náš výbor a schází se s nimi v nedalekém jangu. Po schůzce výbor informuje o obsahu schůzky. Savimbi je informoval o tom, co podnikají pro naše propuštění a jak se snaží. Dále, že asi za týden by měli přijet zástupci MČK a vyšetřit nás. Pak bychom jeli domů.
5/ Potom bychom měli všichni odjet domů. Máme velikou radost.
Večer přichází důstojník a sděluje, že si máme vše sbalit a večer odjíždíme auty na vedlejší bázi. Máme si vzít všechny deky, matrace i nádobí.
Táta, brácha i já jsme nemocní. Táta je velmi slabý a celý žlutý.
6/ Má asi žloutenku, která mezi námi řádí již od cesty na autech. My s bráchou máme vysoké horečky. Většina z nás také trpí úpornými průjmy.
Je 20 hodin a stále se nic neděje. Mám horečku 39 a zimnici. Máma volá zdravotníka, který brzy přichází.
Ve 23 konečně přijíždějí auta.
7/ Zdravotník nařizuje dát hned za kabinu matrace, kam si my nemocní leháme. Leží nás tam 7. Celá rodina Novotných a my 3. Cesta má trvat 3 hodiny.
Jedeme v noci po písečných cestách poměrně pomalu, ale velmi nepohodlně. Těm co sedí u postranic přibývají další modřiny.
8/ Cesta se hrozně vleče. Často se zastavuje kvůli průjmům. Na dotaz jak dlouho ještě pojedeme, dostáváme odpověď „ještě chvilku“.
1/ Deník ze zajetí a pochodu v Angole v roce 1983 1. 7. 1983 - pátek, 1. den svobody, 112. dní od zajetí Dnes před 40 lety.
#angolskydenik #40letodzajeti
Po půlnoci přicházíme do letištní haly a vedou nás do salonku, kde jsme očekávání čs. novináři a zástupci vlády. https://t.co/yPOtF8NSsitwitter.com/i/web/status/1…
2/ Mluví s námi čs. lékaři a zjišťují náš zdravotní stav. Mezitím dochází k podpisu dokumentů mezi zástupci ČSSR a MČK. Novináři si nás fotí, natáčejí a dělají rozhovory. Všude je špína a je dost dusno. Velký kontrast k zážitku z Johanesburgu. Jsme unavení a čekání je nekonečné.
3/ K dispozici máme občerstvení ale pití je nedostek.
Konečně ve 2:40 nasedáme do vládního IL-62. Opět pod hlavněmi samopalů zairských vojáků. Ve 4 ráno přelétáme rovník. Necelou hodinu poté dostáváme jídlo. Je velmi dietní a dost nám připomíná Angolu. Šunka, rýže a žampiony.
1/ Deník ze zajetí a pochodu v Angole v roce 1983 30. 6. 1983 - čtvrtek, 111. den zajetí, Dnes před 40 lety.
#angolskydenik #40letodzajeti
Konečně domů!
Nadešla hodina H! V 1 ráno nás UNITA budí a oznamuje, že ve 2 hodiny odjíždíme s tím, že se se 7 muži a tátou setkáme ve 2:30. https://t.co/BmGpCOx74ktwitter.com/i/web/status/1…
2/ Odjíždíme na jednom náklaďáku. Je nás dohromady 38. Žen je 17 a dětí 21. Na korbě jsou s námi ještě mnohé krabice. Je zima a tak jsme všichni zakryti dekami. Cesta trvá 7 hodin. Jako každé zdejší cestování na korbě je náročné a bolestivé. Ani netuším, jakým jsme jeli směrem.
3/ V 9.30 se nad korunami stromů vynořuje směrovka letadla. Zírám na ni a nemohu uvěřit. Nechápu, kde se tady bere a nemůžu uvěřit, že je skutečné.
Po pár minutách přijíždíme na polní letiště, které se rozkládá mezi stromy a na něm stojí nákladní C-130 Hercules Air Botswana.
1/ Deník ze zajetí a pochodu v Angole v roce 1983 18. 6. 1983 - sobota, 99. den zajetí, Dnes před 40 lety. #angolskydenik#40letodzajeti
Ve 2 ráno nás budí hluk nákladního auta. U snídaně se dozvídáme, že přivezlo nové zásoby jídla a mezi nimi i těstoviny. twitter.com/i/web/status/1…
2/ Při obědě se bohužel ukazuje, že nudle jsou uvařené společně s rýží.
K jídlu dnes máme nosorožce a k tomu tu směs rýže a těstovin. Maso je s hodně šťávy. Je toho hodně a nasorožec nám moc chutná. Maso i příloha jsou slané. V dálce vidíme kroužit velké hejno supů.
3/ Možná krouží právě nad zbytky "našeho" nosorožce. Po letech mám stejné pocity jako u slona.
Černí pečou chleba, protože mezi zásobami byla i mouka. Je to fantastická změna. Chleba držíme v rukou s posvátnou úctou.
1/ Deník ze zajetí a pochodu v Angole v roce 1983 16. 6. 1983 - čtvrtek, 97. den zajetí, Dnes před 40 lety. #angolskydenik#40letodzajeti
Stále mluvíme o tom, kdy nás propustí. Ptáme se i důstojníků, ale odpověď nedostáváme. Přes den odpočíváme a čekáme od snídaně na oběd. twitter.com/i/web/status/1…
2/ A pak na večeři. Zpětně mi dochází, že jsme my děti na Slonovce nedělali nic společně. A nebo jsem to zapomněl. Občas se jdu sám nebo s Tomem podívat do „paláce“, ale jinak není co dělat. Máma se mě snaží zaměstnat učením.
UNITA se snaží, abychom se zbavili šatních vší.
3/ Dostali jsme nějaký prostředek a odevzdali jsme naše staré oblečení k hromadnému ošetření. Opatření zabírá a šatní vši nás už netrápí. Užíváme si i nové oblečení. Košili, kterou jsem dostal na Jambě jsem nosil ještě i dlouho po návratu do Československa.
1/ Deník ze zajetí a pochodu v Angole v roce 1983 15. 6. 1983 - středa, 96. den zajetí, Dnes před 40 lety. #angolskydenik#40letodzajeti
Pobyt na Slonovce je velmi jednotvárný a nic zvláštního se neděje. Okolí chýše máme upravené a vylepšené.
S bráchou vyrábíme karamel. twitter.com/i/web/status/1…
2/ Vaříme ho z kondenzovaného mléka, které denně dostáváme. Vždy se na něj těšíme.
Plechovky s mlékem dostáváme vždy holé a celé stříbrné. Zjistili jsme, že kuchaři obaly strhávají a že jsou obaly moc pěkné a navíc jsou na nich recepty. Máma je přemlouvá, aby jí obaly dali.
3/ Z každého máme velkou radost. Je to pro nás vzácnost nejen s ohledem na angolského zajetí, ale i na socialistické Československo. Z dnešního pohledu se to jeví nepochopitelné,ale za socialismu jsme sbírali obaly od západních čokolád a jiných sladkostí.
1/ Deník ze zajetí a pochodu v Angole v roce 1983 14. 6. 1983 - úterý, 95. den zajetí, Dnes před 40 lety. #angolskydenik#40letodzajeti
Ráno je opět veliká zima. Velké překvapení mne čeká, když přijdeme ráno do kuchyně pro snídani. Na rákosové stěně visí něco velmi neobvyklého. twitter.com/i/web/status/1…
2/ Je to podlouhlé a hnědošedé s dlouhými štětinami. Ukazuje se, že to je chobot slona, kterého vojáci zastřelili. Chobot nám kuchaři připravili k obědu ve formě jakéhosi guláše. K tomu máme obligátní rýži. Jinou přílohu vlastně už skoro ani neznáme. Já si ale nestěžuji.
3/ Hlavně, když to není pirau. Slon mi chutná. Vlastně je to takové hovězí. Z dnešního pohledu je představa, že jsme snědli takové krásné zvíře dost hrozná. Tehdy to bylo prostě jídlo
Při každé návštěvě některého z velitelů máma žádá o papír nebo sešit. Chce se se mnou učit.