Znáte legacy admissions? Jde o systém zvýhodnění uchazečů o VŠ, jejichž rodiče/příbuzní navštěvovali stejnou školu, případně ji finančně podporují. Systém přitom vznikl ve 20. letech 20. st. na Harvardu apod., aby omezil počet židovských a katolických studentů. #sobotnivlaknoUSA
Americké vysoké školy, především ty z Ivy League jako Harvard, Princeton a Yale, byly založeny jako protestantské. Na konci 19. st. vznikly také prestižní metodistické univerzity. Na všechny tyto školy chodili synové absolventů a elit, absolventi elitních přípravných škol.
Protestantské elitní školy sloužily jako prostředí, v němž se měli studenti socializovat mezi svými a nasát protestantské hodnoty a morálku. Školy zároveň vytvořily stipendia pro děti pastorů a učitelů protestantských středních a základních škol, pro protestantské farmáře.
Jenže v 19. století do USA ve velkém přicházeli katoličtí Irové, Němci a němečtí, ruští a polští židé, jejichž potomci chtěli studovat. Začali se často ucházet o a získávat zmiňovaná stipendia. Ale protestanti se s osobami odlišné víry a hodnot nechtěli setkávat, studovat s nimi.
Antikatolicismus a antisemitismus se v USA nejvíce projevil ve 20. letech omezením imigrace, segregací v zaměstnávání, politice, a na mnoha univerzitách zavedením legacy admissions. Měly zajistit, že univerzitní prostředí bude protestantské, což zajišťovalo školám jejich prestiž.
Prvním krokem legacy admissions bylo kritérium „patřičného společenského postavení“. To splňovali pouze ti z vyšších tříd a anglosaského původu. Nikoli pouze akademické výsledky, ale rovněž původ, povaha a solidnost/poctivost se nově v procesu přijímacího řízení braly v úvahu.
Některé školy zavedly povinnou docházku do protestanských kostelů a podporovaly zakládání klubů a organizací na kampuse, které otevřeně diskriminovaly židy i katolíky (ti si ale zakládali vlastní univerzity). Zavedly se kvóty, specifické inteligenční testy a další umělá kritéria.
Harvard, Yale, Princeton a další prestižní školy tato opatření dříve či později zavedla a neskončila s nimi prakticky až do konce druhé světové války. Vůči katolíkům přitom tak zásadní opozice neexistovala, protože bylo vnímaní jako kulturně bližší a snadněji asimilovatelní.
Mechanismy legacy admissions se postupně rozmohly na státních i katolických školách. Jsou zdrojem finančních příspěvků od absolventů i nástrojem zachování tradic a rodinné atmosféry kampusů. Legacy admissions tak existují dodnes, protože školy nechtějí přijít o peníze a prestiž.
Podle dat z r.2020 více než polovina z 250 nej VŠ v USA stále používala legacy admissions. Studie z r.2011 došla k závěru, že děti absolventů mají v průměru o 45 % větší šanci dostat se na školu. Např. Harvard v r.2019 přijal 43 % bělošských studentů na základě legacy admissions.
Celkově tohoto mechanismu ubývá, byť nadále je mnohde počet studentů přijatých na základě legacy admissions opravdu vysoký. Moje alma mater, Texas A&M University, například přestala legacy admissions používat někdy v r.2016. V 19 státech se tento mechanismus už nepoužívá vůbec.
Poslední věc: Nejvyšší soud sice ve čtvrtek shledal affirmative action protiústavní, ale s legacy admissions už se sto let nic z hlediska soudů prakticky nic neděje. Ani se stipendii pro sportovce, výjimkami pro děti zaměstnanců, donorů apod.
Do 60. let 20. století neměly USA dostatek zdravotnických záchranářů. Ti, co přijížděli k nehodám, navíc neměli dostatečné vzdělání a zkušenosti. Lidé zbytečně trpěli a umírali při nehodách. Až rakouský žid českého původu a skupina Afroameričanů situaci změnila. #sobotnivlaknoUSA
V r.1966 americká Akademie věd vyhodnotila, že systém rychlé zdravotnické pomoci je v děsivém stavu. Jen v r.1965 52 milionů zranění při nehodách zabilo 107 tisíc Američanů, dočasně zmrzačilo 10 milionů a natrvalo poškodilo zdraví 400 tisícům. Škody dosahovaly 18 miliard dolarů.
Když lidé při nehodách zavolali o pomoc, přijeli funebráci s pohřebním vozem, v něm nosítka. Nebo přijeli policisté, bez znalostí, jinde třeba dobrovolní hasiči. Ale většinou nemohli poskytnout víc, než odvoz do nemocnice. A tak lidé zbytečně umírali nebo končili zmrzačení.
O vysídlení sto tisíc japonských Američanů do sběrných táborů po Pearl Harboru víte. Ale věděli jste, že za armádu pak v segregovaném pluku bojovalo 10 tisíc japonských Američanů? Získali rekordní počet ocenění, zvítězili v jedné z nejtvrdších evropských bitev. #sobotnivlaknoUSA
Pluk s označením 442nd Regimental Combat Team vznikl v únoru 1943. Tvořili jej japonští Američané 2. generace, ale velitelem a nejvyššími důstojníky byli běloši. Dvě třetiny vojáků pocházely z Havaje (ta nebyla státem). V pluku byli dělostřelci, pěchota i kapela a zdravotníci.
Připravovali se v Camp Shelby v Mississippi, v té době v Evropě působil Stý pěchotní prapor, segregovaná jednotka japonských Američanů. Pluk byl po výcviku přesunut do Itálie a v srpnu 1944 byl k němu připojen právě Stý prapor. Jejich heslem se stalo Go for Broke, Riskuj všechno.
Šlo o nejintenzivnější vyšetřování v dějinách amerického padělatelství, tajná služba Muže č. 880 hledala více než 10 let. Ale když nakonec agenti tajemného padělatele dopadli, nestačili se divit. Emerich Jeuttner se před nimi neskrýval a bylo mu 73 let. #sobotnivlaknoUSA
Juettner emigroval do USA z Rakouska v r.1890 ve 13 letech a New Yorkem se pak protloukal jako pozlacovač rámů a údržbář. Taky navrhl foťák a žaluzie, ale patenty nikdo nekoupil. V r.1937 mu však zemřela žena a on se v 61 letech uprostřed hospodářské krize ocitl sám, na mizině.
Juettner začal sbírat haraburdí a veteš po městě. Ale nakonec se rozhodl pro padělání. Vyfotil jednodolarovou bankovku, podobu bankovky převedl na zinkovou destičku a detaily designu dokreslil ručně. Na ruční tiskárně pak podomácku začal tisknout padělky jednodolarových bankovek.
Jméno Lewis Hine si asi vybavíte díky ikonickým fotkám dělníků na stavbě Empire State Building. Ale Hine už byl v té době slavný díky něčemu jinému: fotografiím dětských dělníků, mnohdy imigrantů, i těch českých. Na pár z nich se podívejte v dnešním krátkém #sobotnivlaknoUSA
Děti českých imigrantských rodin zachytil třeba při práci na řepných polích v Michiganu (první foto) nebo na bavlníkových polích v Texasu (druhé, třetí a čtvrté foto).
Pořídil fotografie dětí pracujících v konzervárnách, kde se noži nešetřilo, viz fotografie devítileté Minnie z roku 1911 (první foto) a Ralpha (druhé foto).
15.1.1919 se v Bostonu rozlilo téměř 9 milionů litrů melasy, které se valily ulicemi 4,5m vlnou rychlostí přes 50 km/h. Incident si vyžádal 21 mrtvých a 150 zraněných, kteří uvízli v tuhnoucím sirupu nebo je zranily padající budovy. Melasa byla cítit ještě roky. #sobotnivlaknoUSA
1. světová si vyžádala zvýšenou výrobu průmysl. alkoholu, vyráběného z karibské melasy, hlavně na výrobu dynamitu a dalších výbušnin. Firma United States Industrial Alcohol si na severu Bostonu v r. 1915 postavila 15m nádrž na melasy, ale s kvalitou nádrže si starosti nedělala.
Ocel, z níž nádrž vyrobili, obsahovala málo manganu a při teplotách pod 15°C se stala křehkou. Nádrž opakovaně skřípala, melasa z ní stále vytékala. Na nýty byl přílišný tlak. Viditelné díry a stížnosti firma ignorovala. Katastrofa přišla poté, co nádrž čerstvě naplnili po okraj.
Nevlastní rodina ji využívala jako služku, příbuzný rodiny ji znásilnil, v 17 otěhotněla. Obvinili ji ze slabomyslnosti, zavřeli do ústavu, kde ji sterilizovali a Nejvyšší soud USA tuto sterilizaci posvětil. Dnešní děsivé #sobotnivlaknoUSA je o Carrie Buck a případu Buck v Bell.
Carrie Buck se narodila r.1906, matka ji vychovávala sama. Carrie trávila spoustu času na ulici. Toho si všimla rodina Dobbsových a požádala soud o opatrovnictví čtyřleté holčičky. Carrie začala chodit do školy, známky měla solidní, ale po 6. třídě ji Dobbsovi ze školy stáhli.
Carrie u Dobbsových pracovala, ti ji pronajímali do dalších rodin. Ve 14 letech shledal soud matku Carrie slabomyslnou: kvůli obviněním z prostituce, žádnému zaměstnání a příjmům ji soudce označil za slabomyslnou a svěřil ji do péče Kolonie pro slabomyslné a epileptiky.