Takže: situace je zlá. Dělostřelecké munice je opravdu nedostatek. Lidí je málo. Spousta pozic na frontě je obsazená jen symbolicky. Žádná druhá linie neexistuje a ani se nebuduje (nebo jen sporadicky).
Ukrajinci jsou v tomhle na zabití - nesystematičtí. Stejně si stěžovali vojáci už loni při pádu Bachmutu, že se nebuduje nic. Prostě voják ustoupí, vykope si díru, tu časem spojí s dírou vojáka vedle a tak se buduje obranná linie 🤷♂️
Ruská strategie je účinná. Nalomí obranu dělostřeleckým bombardováním a klouzavými pumami (ty způsobují skutečně hrůzu), potom vyčerpají obránce lidskými vlnami "jednorázových vojáků" a pak teprve nastoupí dobře vycvičení a vybavení vojáci.
Rusové mají převahu i v dronech. Prostě se jim přechod na válečnou výrobu povedl (s čínskou pomocí). Často slýcháme: "My třeba s něčím přijdeme, Rusové to okopírují a vyrobí v mnohem větší počtu". Ale tady je světlo na konci tunelu v rozjíždějící se ukrajinské výrobě.
Mobilizace je velké téma. Vojáky celkem logicky štve, když při opušťáku vidí ve městě bojeschopné mladé muže, jak si užívají normálního života. "Kdybychom moblizovali před dvěma lety, máme tu nyní připravenou armádu", řekl jeden důstojník.
Dilemata, jak zajistit obranu země, aby to bylo efektivní, nezhroutila se ekonomika a finančně to zemi nezruinovalo, vojáky pochopitelně moc nezajímá.
Všichni chtěií poslat na frontu policisty (v zemi je půl milionu policistů a nikdo nechápe, proč musí třeba v centru Užhorodu hlídkovat najednou šest policistů se samopaly) a hlavně celníky. Chápu je...😉
Výměna Zalužného někdoho štve, někoho ne, ale zjevně to nezpůsobilo žádné velké vlny v armádě. Vojáci by nejraději vyměnili půlku velitelů. Kvalita velení je hodně kolísavá, abych to řekl kulantně. Asi není žádným tajemstvím, že tam, kde jsou dobří velitelé, co se o své muže starají, je morálka na výši. Často to tak není.
Velkou ranou byl pád Avdijivky, respektive, jak padla. Pozdní ústup zjevně vedl k velkým zbytečným ztrátám. Ukrajinci neplýtvají lidmi tak jako Rusové, ale věřte mi - taky se toho někteří velitelé nebojí...
Když vypukla první světová válka, řekl lord Kitchener britskému kabinetu, že bude potřebovat dva roky na vybudování armády potřebné pro tuto válku. Koukali na něj jak puk. Měl pravdu... Válka bude nyní trvat taky ještě roky a Ukrajina by měla chystat "novou" armádu jako kdysi Kitchener.
A ještě jedna lekce z (britské) historie. V roce 1915 vedl nedostatek dělostřelecké munice (ano, všechno už tu bylo...) k reformě vlády a vzniku nového ministerstva pro muniční výrobu.
Prostě totální válka je totální válka a vyžaduje totální mobilizaci společnosti na Ukrajině (což se zatím nestalo) a maximální podporu od nás (což se zatím taky nestalo, i když to po pravdě mohlo být i horší...)
Ukrajina by měla budovat silnou obranu a cvičit "novou" armádu a společně s Evropou (která by si měla vystrčit hlavu z "ESG" ekologicko-udržitelného, společensky-odpovědného zadku) rozjet válečnou výrobu, odpovídající intenzitě války.
• • •
Missing some Tweet in this thread? You can try to
force a refresh
Město bylo sevřené strachem, ale vyzařovalo z něj i odhodlání. Na ulicích nebyl skoro nikdo, nejezdila veřejná doprava, ochody byly zavřené, semafory nefungovaly. Každých několik set metrů bylo kontrolní stanoviště Teritoriální obrany. Betonové bloky a pytle s pískem a za nimi v pekelné zimě muži, kteří často drželi Kalašnikov prvně v životě. Teď čekali, jestli ruské tanky prorazí obranu na okrajích města. Vedle sebe basu od piva s Molotovými koktejly. Náklaďáky naložené cementem, převrácené tramvaje a svařené protitankové překážky doplňovaly improvizovanou obranu.
Spali jsme v v bývalém hotelu, nyní v kasárnách jednoho praporu Teritoriální obrany. Vojáci byli vesměs mladí kluci okolo pětadvaceti let, většinou se znali z klubů bojových umění. Vojenské zkušenosti neměli skoro žádné. Po několika dnech ale přijeli Gruzínci, veteráni z války v roce 2008 a potom i několik Američanů a jeden Dán, kteří bojovali v Iráku, Afghánistánu a Sýrii. Několik hodin taktiky denně mělo ale k pořádnému výcviku daleko a v duchu jsem je litoval, pokud by se dostali do opravdového boje.
Kyjevská oblast, polovina března 2022
Dálnice u Makariva byla obrazem naprosté destrukce. Zničené tanky, ohořelé mrtvoly, zničená vozidla. Nějakým zázrakem nás ukrajinský voják na posledním check pointu pustil dál a ještě perfektní angličtinou doporučil, abychom si už opravdu vzali balistiku… Takže jsme jeli a v jedné z těch typicky válečných náhodných okamžiků se ocitli až v první linii. A ačkoliv Ukrajinci jinak ani v hlubokém zázemí nenechávali natáčet cokoliv, co jen vzdáleně připomínalo vojenských objekt, „fronťáci“ byli úplně v klidu.
Procházeli jsme řadou vojáků, čekajících před první linií zákopů. Zaujalo nás neuvěřitelné množství pancéřovek RPG-7. Jako kdyby každý voják měl dvě… Před námi byl most a za nám už země nikoho. Vojáci se snažili zahrabat co nejhlouběji, ti nejšťastnější spali v propustkách pod silnicí, v betonové skruži. Ze strany si na ní nalepili obrázek Panny Marie. Pro štěstí. Voják, který se s námi kamarádil nejvíc, se nakonec nechal natočit jen zezadu. Ne kvůli Rusům, ale kvůli mamince. Celou válku jí totiž říkal, že pracuje v bezpečí ve štábu. Nechtěl se prozradit.
Co je největším nebezpečím při cestách na Ukrajinu?
Ne, nejsou to Rusové. Je to automobil - ta úžasná věc, poskytující v dějinách nevídanou osobní mobilitu a umožňující mi práci v daleké zemi a k tomu do ní vozit ne úplně malé množství pomoci.
Pokud ovšem funguje...
Na tuto cestu jsem vyrazil zánovním Hyundai Santa Fe - po generální opravě, všechno mělo být OK. Naložený drony, starlinky, ecoflow a monitory atd.
Přestal fungovat v Polsku 🤦♂️
Mohl jsem se vrátit nebo to nějak zkusit. Kolega kameraman @karpaty v Užhorodu sehnal auto. Já se dostal poměrně komplikovanou cestou přes 🇸🇰 k němu a koukám🤷♂️
Znáte Tavrii?
Omyl sovětského automobilového průmyslu. Podle majitele ho ale "opraví v každém kolchozu"
Konečně na Donbase, na jihodonecke fronte se starými známými, kterým vezu 20 FPV dronů, na které jste přispěli ve sbírce a které vyrobil @VozimDrony. Chlapi jsou všichni živí a zdraví, většina na pozicích, což je super, když padá celý den a noc mrznoucí déšť 🤦
Všude je ledová krusta, tak z ní nabízím alespoň zátiší s kotětem a náboji pod ledem 😁 V reálu je to méně romantické. Válka je od počátku věků hlavně zima, vlhkost a nevyspání...
Kluci nás přivítali ukázkově. V armádě platí, že se každý musí stát alespoň trochu kuchařem, vaří si totiž vždy po skupinkách sami. Suroviny se fasují každý týden a je jich hodně: "Kdybychom měli tolik munice a dronů jako jídla, byli bychom v Moskvě"😉
Klasická kniha o tom, jak po 1. sv. válce vznikal moderní Blízký východ, je A peace to end all peace od Davida Fromkina. To byla ta doba, kdy se tvořily státy (do té doby žádná Palestina, Irák, Sýrie, Jordánsko, Saudská Arábie atd. neexistovaly). A taky se řešili Židi/Arabové👇
Klíčovou roli v tom sehrál nikdo jiný, než všudypřítomný Winston Churchill, toho času (1921) ministr kolonií. Ano, on kreslil ty čáry v poušti, které se staly hranicemi. Ale taky řešil otázku Palestiny, kde už tehdy Arabové (cca 600 000) brojili proti imigraci Židů (cca 80 000)
Racionální Churchill Arabům tvrdil, že Židé řece neberou nikomu půdu násilím, ale kupují jí od Arabů a zvelebují ji. A že z toho můžou mít prospěch všichni.
Postěžoval si na arabský přístup: „není spravedlivé jednat s tím, že jedna strana nemusí nic dát a druhá všechno."