14. června v Litoměřicích odstranili z hlavního parku sochu rudoarmějce. Komunisté a podobní to odsoudili jako „nevděčnost vůči sovětským osvoboditelům“. Konec války v Litoměřicích však neodpovídal komunistickému obrazu. Podívejme se na něj podrobněji.
1/11
Litoměřice, s převážně německým obyvatelstvem, byly součástí Sudet. Na druhém břehu Labe leží koncentrační tábor Terezín. Od roku 1944 část vězňů pracovala na stavbě podzemní továrny na motory k tankům. Továrna Richard byla spuštěna už na podzim 1944.
2/11
V roce 1945 už byli pracovníci továrny vězněni v táboře v její blízkosti, v areálu pozdějších kasáren pod Radobýlem.
3/11
Ten byl 5.5. rozpuštěn a vězni a nuceně nasazení pracovníci propuštěni, ale neměli kam jít a jen obtížně sháněli jídlo.
Zvlášť se cílem útoku stali bývalí vězni litoměřického pracovního tábora, kteří kvůli nedostatku jiného teplého oděvu měli v ranním chladu na sobě kabáty wehrmachtu.
7/11
V litoměřickém případě je útok pochopitelný, ale alespoň základní průzkum mu mohl předejít. Podobných případů všakbylo mnohem víc.
Pomník „Čest a sláva Sovětské armádě“ byl postaven až v roce 1975, není tedy jasné, nakolik oslavuje zásluhy sovětské armády ve druhé světové válce, nebo spíš v „bratrské pomoci“ roku 1968. Stál v rohu parku, přes ulici od jedné školy a v blízkosti dvou dalších.
9/11
Spor o sochu se v litoměřické městské radě táhl tři roky, až nakonec byla odstraněna. Rozhodnutí o dalším osudu bude očekávat v kasárnách pod Radobýlem. Tam nepřekáží.
Asi 150 metrů od nového místa sochy už jeden pomník stojí: roku 1949 zde byli zatčeni vojáci Josef Pohl a Miroslav Plešmíd, kteří za druhé světové války bojovali na západě. 25.5.1950 byli popraveni po vykonstruovaném procesu jako „západní špioni“. Čest jejich památce!
11/11
• • •
Missing some Tweet in this thread? You can try to
force a refresh
Dnes si připomínáme památku Jana Palacha, jehož sebeupálení bylo radikálním protestem proti sovětské okupaci. I když je nejznámější, stejný čin provedli i mnozí další, a to i v SSSR nebo Putinově Rusku. Připomeňme si je.
1/9
První podobný protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy vykonal někdo jiný. Polák Ryszard Siwiec se 8.9.1968 zapálil na stadionu během tanečního vystoupení, přičemž držel transparent s nápisem: „Za naši a vaši svobodu“
2/9
Před Palachem to stihl ještě Ukrajinec Vasyl Makuch, který se zapálil na Chreščatyku (hlavní kyjevské ulici) 5. listopadu 1968, se slovy: „Ať žije svobodná Ukrajina!“ Ještě víc než proti okupaci Československa protestoval proti okupaci a rusifikaci Ukrajiny.
V dnešním Vaťáckém vývaru představujeme našeho prvního českého vaťáka: Tomio „Pitomio“ Okamura. Je známý tím, že si vybudoval politickou kariéru na xenofobii, přestože sám má smíšený původ, a tím, že propaguje kremelské narativy v české politice pod záminkou „patriotismu“.
1/22
Okamura se narodil v Tokiu v roce 1972 japonsko-korejskému otci a české matce. Část dětství strávil v Japonsku a část v československém dětském domově, kde byl silně šikanován. Jeho smíšený původ mu ztěžoval zapadnutí v obou zemích.
2/22
Nicméně se po různých příležitostných pracích v Japonsku Tomio vrátil do Česka a stal se úspěšným podnikatelem v cestovním byznysu pro japonské turisty. Provozoval také cestovní kancelář pro plyšáky. 🦒
V dnešním vaťáckém vývaru se budeme věnovat jednomu výročí: 11. prosince 1994 začala první rusko-čečenská válka. Připomeňme si, co tomuto konfliktu předcházelo.
1/9
19.-21.8.1991 se v Moskvě konal puč za svržení Gorbačova a obnovení tvrdé sovětské linie. Jeho selhání uspíšilo rozpad SSSR. Konkrétně v Čečensku-Ingušsku stranické vedení puč opatrně podpořilo, ale místní „majdan“ proti němu vyvrcholil 6.9. svržením sovětské vlády.
2/9
Sovětská armáda přestala existovat později než SSSR. Ještě dřív, než se okupační síly plně staly součástí ruské armády, je Čečenci obklíčili a donutili k odchodu a zanechání většiny výzbroje na základnách.
V předchozích Vaťáckých Vývarech jsme nevážně i vážně psali o Královci. V tom dnešním se podívejme na skutečnou historii města zvaného Královec, Königsberg nebo Kaliningrad a jeho okolí.
1/18
Původními obyvateli tohoto kraje byli Prusové, baltský národ, stejně jako Litevci nebo Lotyši. To nebrání nejradikálnější větvi ruské propagandy je prezentovat jako „baltské Rusy“, aby mohli tvrdit, že Němci a Poláci jen neprávem okupovali pradávné ruské území.
2/18
Pražský biskup sv. Vojtěch alias Adalbert po vyvraždění své rodiny Slavníkovců (995) vyrazil na misie k pohanským Prusům, jenže když se kácí les, létají oštěpy. 23.4.997 se mu pohané pomstili za ničení posvátných míst, a jeho tělo rovnou draze prodali Polákům jako relikvii.
Už jsme tu představili veselou historii, jak se Královec připojil k České Republice. Ale jak to vidí skuteční obyvatelé Královce? Jeden z jejich hlasů představuje koordinátor tamních separatistů Vadim Petrov.
1/6
Baltská republikánská strana (BRP) vznikla roku 1993. Působila jen v tomto regionu a prosazovala pro něj maximální autonomii, přejmenování Kaliningradu, a nakonec nezávislost. V roce 2003 byla zakázána a loni prohlášena za „extremistickou“.
Mnoho zdejšíchrodáků se nepovažuje za Rusy, ale za „Balty“ blízké Litevcům. I ostatní Královečtí se zpravidla identifikují spíš s Evropou než s Ruskem. Současný růst cenzury, zavření hranic, ignorování zájmů místních a chudnutí exklávy odpor k Moskvě podle všeho posilují.
V dnešním Vaťáckém Vývaru slavíme výročí petice na osvobození Královce, která byla zahájena na den přesně před třemi lety, 27. září 2022.
Královec patří k Čechám. Královec je český!
1/21
Královec byl založen roku 1255 n. l. na počest českého krále Přemysla Otakara II. Němci jej nazvali Königsberg (König = Král), zatímco ruští okupanti jej přejmenovali na „Kaliningrad“, ohyzdné jméno po ošklivém, šeredném bolševikovi Kalininovi.
2/21
Po příliš dlouhou dobu měli ruští okupanti pod kontrolou toto strategické území, čímž ohrožovali mír v celé Evropě a naši potřebu bezpečnostní vzdálenosti od Ruska. PŘÍMO NA NAŠEM PRAHU!!! NA NAŠEM ZADNÍM DVORKU!!!