Thread by @petr_reznicek

1/?
Zakládám vlákno z cesty do Valencie. Následujících 10 dní budu dávat postřehy z cest. Třeba se to někomu bude líbit/hodit. Je to moje první long-term vlákno, tak prosím o shovívavost.

2/?
Nejprve pár faktů.
1) jedeme autem
2) v autě jsem já a moje děti - Tobi a Laurinka
3) manželka do Valencie letí z Vídně
4) netestujeme elektro káru, ale jedeme klasickým dieselem
5) našim kočárem je Ford Mondeo 2.0 TDi z roku 2016

3/?
Trasu mám naplánovanou takto:
25.6 - Olomouc - letiště Vídeň
25.6 - letiště Vídeň - Klagenfurt
25-26.6 - Klagenfurt - Saint-Raphaël (FR)
26.6 - Saint-Raphaël (FR)
27.6 - Saint-Raphaël (FR) - Lloriet de Mar (ES)
27.6 - Lloriet de Mar (ES) - Valencie

Z #olomouc jsme vyrazili poměrně na čas a bez problémů jsme kolem 14:45 vysadili manželku na letišti ve Vídni. Za další cca 3,5 hodiny jsme zastavili na koupačku a večeři u jezera Wörthersee, kde jsme využili veřejného koupaliště.

Parking zdarma, vstup po 18 hodině pro nás 3 za cca 6 EUR. Zázemí parádní, voda kolem 23°. Ideální na 2 hod. zastávku. Děti si oddychnou, protáhnou a nachystají se na spaní. Po téhle zastávce nás totiž čekal nejdelší úsek cesty. Z Klagenfurtu vyjíždíme směr Francie kolem 20:45.

Netřeba říkat, že cesta s mobilem a daty utíká daleko rychleji :). Ale ve 23 všechno vypínám a velím ke spánku. Ladím hudbu na řízení a krájím kiláky napříč celou Itálií. Cena mýta za přejezd 67 EUR - docela raketa.
Francie - země nejdražší nafty, samopalů na hranici a neochoty

mluvit Anglicky. A taky neustálého zpomalování díky mýtným branám. Po 3 zastávkách na kafe, protažení a naftu jsme nad ránem dorazili do spacího místa na naší cestě. Vybral jsem Saint-Raphaël na azurovém pobřeží. Proč? Nikdy jsem v téhle části Francie nebyl, mají krásný pláže a

ubytko v moc hezkým studiu 100m od moře bylo za 75 EUR. Volba byla jasná. Zaparkovali jsme v 5:40 a v 6:15 jsme už snídali na pláži :). Sice mokrej písek, ale co už. Moře je moře. Prošli jsme si město, skočili do plavek, a po kávě a 2x Sprite za 15 EUR jsme zakotvili na pláži.

Saint-Raphaël nás překvapil festivalem jídla, kterej tu je přes léto pravidelně. Nemají problém zavřít pobřežní silnici, jen aby mohli postavit stánky s lokálním i importovaným jídlem. Olivy, sýry, pečená kuřata, paella, brambory na 10 způsobů, pečivo a další doplňovali lokální

imigranti pochoutkama ze svých zemí. Docela mazec vidět tu směs lidí, jak se od brzského rána snaží o to, aby právě jejich stánek voněl nejlíp, a přilákal zákazníky. Kolem 12 tam nebylo k hnutí. Evidentně si na to domácí zvykli, a jednou za čas vyrazí na nedělní oběd na festival.

Máme za sebou potápění, vlny, stavění hradů a cvičení mořských záchranářů. Je čas se jít ubytovat, trochu si dáchnout a zajít na slíbenou pizzu. Od majitelky jsme si nechali doporučit něco "cheap&nonluxury". Poslala nás do místní "normální" pizzerie, ve které jsme nechali 45 EUR

za 2 pizzy, 1 malý tapas, 1 pivo, colu a karafu s vodou. Co bych pro ty děti neudělal :).
Je pondělí 27.6 ráno a my vyrážíme za maminkou do Valencie. Plán je si dát snídani někde na benzínce a oběd na pláži v Lloriet de Mar, kam taky po 4,5 hodinách cesty dorážíme.

Nakupujeme v místním špáru věci na piknikooběd a vyrážíme na pláž. Vlny jsou opět super, malinko nás překvapuje pláž, která není písčitá, ale hrubozrnná. Mě to vůbec nevadí (míň bordelu v autě), ale děti se moc netváří. Pozor rada! Nekupuj meloun, když necháš lžičky v autě :).

Kolem 7 večer vyrážíme směr Valencie. Španělsko má super věc - neplatíš za dálnice. Což bylo po Itálii a Francii docela příjemný. Nepříjemný byly pásy bouřek, který nás pod Barcelonou chytly. Chrstalo to tak, že jednu dobu dálnice dokonce stála. V 11 večer přijíždíme do Valencie.

Ráno jsme s dětma udělali procházku po okolí a narazili na, pro nás Čechy, nevídanou tržnici. Pečivo, zelenina (některý rajčata jsem viděl poprvé v životě), mořský plody, maso, sýry, koření, stánky s olivama. No prostě ráj. Tohle mi v Olomouci strašně chybí.

Chceš jet napříč Evropou🚗?
Pár postřehů z cest. Nejlepší benzínky pro refresh s dětma jsou v Rakousku. Čistota a služby na vysoké úrovni. Itálie dá dobrý espresso, ale s čistotou je to na sociálkách bída. Francie je takovej průměr, s nejvyššíma cenama nafty (2,3 EUR) i kávy.

Ještě jsem neodpověděl na otázku, proč letos padla volba na #valencia. Tím hlavním důvodem bylo, že manželka dostala možnist se na místní univerzitě vzdělávat na metodickým kurzu. Název po mě nechtějte. Zjednodušeně "učitel Španělštiny se učí, jak správně učit španělštinu" 😀

Mohla si vybrat z více lokalit, ale kombinace města, moře, architektury, dostupnosti letadlem (původně jsme za ní chtěli letět) a možnosti poznat nový kout Španělska, jasně rozhodla pro Valencii. Ubytko jsme si mohli vybrat sami, takže jsme volili kompromis v dostupnosti pláže

i univerzity. Doprava po městě s 3/4 mil. obyvatel až překvapivě pohodlná - tramvaj, metro, bus. Na pláž to máme pěšky asi 5 minut, a stejně tak tramvají na univerzitu. Jsme sice mimo centrum, ale s tím jsme počítali. Pláže ve Valencii si zaslouží samostatný tweet. Jdeme na to.

Pobřeží Valencie je rozdělené přístavem na 2 části. V severní části jsou městské pláže v délce cca 12 km. V jižní části jsou více přírodní pláže kolem přírodního parku Parc Natural de l'Albufera de València. Tam se teprve chystáme. Městské pláže jsou neuvěřitelně čisté a široké.

Co ocení rodiče - přístup do vody. Je pozvolný a ještě po 30 metrech od břehu můžou ve vlnách řádit 7 leté děti. To má i jeden negativní dopad. Jindy křišťálově čistá voda se ve vlnách díky písku mění na nahnědlou. Stačí ale popojít do trochu větší hloubky, a je po problému.

Nepříjemně mě překvapil fakt, že v okolí městských pláží je téměř nemožné si dát cokoli k jídlu. Kromě předražených restaurací. Až si říkám, jestli to není jejich lobby, aby se nemohly otevírat v okolí pláží bistra. A to se vůbec nebavím třeba o krámku se zeleninou, vodou atd..

Valencie,jako město kombinuje původní španělskou architekturu ve starém centru města s moderní architekturou. Hlavně oblast Ciutat de les Arts i les Ciencies stojí za opakovanou návštěvu. Podařilo se propojit vyschlé koryto řeky s moderní čtvrtí, čímž vznikl neuvěřitelný prostor.

Pokračování vlákna z Valencie X/?

Historický jádro města nás vážně dostalo. Kultura kaváren, pubů a bister ve stínu památek a hromady zeleně má svoje kouzlo. Mevím, jestli se mi někdy povede navštívit město takových kontrastů, kde se mixuje staletá historie s moderním designem.

Co dalšího vám ve Valencii nesmí utýct?

1) rozhodně Manglano Mercado Central - jedno z největších krytých tržišť. To je prostě must.

2) Oceanografic - celodenní pouť po všech oceánech světa (i toho ledovýho). Pro děti TOP

3) a samozřejmě Ciutat de les Arts i les Ciencies

Z centra Valencie mě nejvíc dostalo bývalé koryto řeky. Řeka vyschla a město si lámalo hlavu, jak naložit s jejím korytem. Vznikl tak nejdelší městský park v v Evropě. Přes 9 km dlouhý a v průměru 250 m široký pás zeleně s nespočtem sportovišť, cyklostezek a odpočinkových zón.

Sporťáky @Jan_Dockal @JakubStos @MichalKvasnica by mohla zajímat perlička. Při přechodu mostu přes vyschlé koryto do centra jsme narazili na rozcvičení týmů žen. K zápasu je pak uváděla znělka @ChampionsLeague. Bezesporu se jednalo o nejhezčí kulisy, co jsem na fotbale viděl.

Auto nám umožnilo poznat i okolí Valencie. Na jihu "pod přístavem" je krásná přírodní pláž obklopená písečnými dunami Platja de l'Arbre del Gos. Města na jih od ni jsou hnusný s paneláky přímo u pláží. Hned vedle chráněných dun jsou kontejnery se sutí a hromady stavebního odpadu.

Na sever nám doporučili město, které si říká "malé Benátky". Ten název je trefný. Je tam víc lodí než aut. Víc vodních kanálů než silnic. A krásné pláže! Ne tolik městské, jako tady ve Valencii, vhodné i pro potápění, a hlavně obklopené bary a bistry. Máme favorita na důchod 😂!

Zítra vyrážíme na cestu domů se zastávkou v Barceloně. Nepojedeme přes Itálii a Rakousko. Cestou se stavíme u známých ve Švýcarsku. Cesta je kratší, vyhneme se mýtu (67 E) v Itálii a nemusím kupovat AT dálničku. Překvapili mě Švýcaři, kteří nemají jinou než roční známku za 40 SFR

Pár postřehů k #Covid_19 ze Španělska. Roušky tu jsou povinné v lékárnách (tam vás bez roušky nepustí si koupit roušku), nemocnicích a prostředcích hromadné dopravy. V @metrovalencia chodí policie a roušky důsledně kontroluje. Je to opruz, ale po jejich zkušenostech je chápu.

Večerní Barcelona má prostě kouzlo. Jeli jsme ji hodně na punk. Před cestou jsme si řekli, co dětem chceme ukázat, našli nejlepší parking a vyrazili. K návštěvě jsme vybrali přístav se sochou Kolumba, Sagrada familii a Parc Guel. Ten nás vypekl, bo byl na celý den už vyprodaný.

Po noci v Lloriet de Mar jsme vyrazili do města bývalého působiště kapitána @narodnitym Romana Červenky, Fribourgu. Sobotní kolony a přeplněné dálnice protáhly cestu z 8 hod. na 10. Na téhle cestě nás poprvé zklamal @waze který se v plánování sekl a vybral cestu o 50 minut delší.