Thread by @desox13

1/106

Proti narušitelům "klidu a pořádku" existují dva recepty.

1) Východní, sovětskej, spolíhal na pracovně-nápravný tábory.

2) Západní, britsko-německej na tábory koncentrační.

O jejich historii bysme si mohli povědět víc, ať víme, do čeho jdeme.

2/106

Ona ta historie je u nás je známá jen v dost okleštěný podobě.

Výše uvedený rozdělení je navíc trochu zjednodušený, protože "západní" model koncentračních táborů se třeba u uplatnil a osvědčil několikrát i v Polsku, a to zdaleka nejen za Hitlera.

3/106

Naopak v případě pracovně-nápravnejch táborů, uplatněnejch na východě, v SSSR ("gulag"), šlo původně o model taky západní.
Francouzskej.

4/106

Ten byl aplikovanej jak proti kriminálním živlům, tak proti agentům, špionům a politický opozici (revolucionářům, republikánům, anarchistům...)

Odsouzený narušitele pořádku odváželi do jihoamerický kolonie ve Francouzský Guyaně, na Ďábelskej ostrov (Île du Diable).

5/106

Takřka nikdo z 80 000 vězňů se odtud nevrátil živej.
Předpokládaná dýlka zbytku života vězně v táboře byla 5 let.

Krutá dřina, podvýživa, komáři, červi, paraziti, endemický tropický choroby, úplavice, kolika a syfilis ukončovaly životy vězňů obvykle rychle.

6/106

(Syfilis v tamních táborech rozšířilo 15 uvězněnejch prostitutek).

Nečetnou výjimkou byl René Belbenoît. Podařil se mu útěk.

Na Ďábelskej ostrov se dostal v roce 1921, ve věku 22 let, za drobný krádeže.

7/106

Odsouzenej byl na 8 let nucených prací ve věznicích v Cayenne.
Přestože se pokusil o útěk, nebyl popravenej, jak bylo zvykem, ale na "svobodu" ho propustili po 9,5 letech, v roce 1930.

en.wikipedia.org/wiki/Ren%C3%A9…

8/106

Jenže se tajně a nezákonně vrátil do Francie, porušil tam následný "domácí vězení" a putoval do tábora znovu.

V roce 1934 se mu zdařil útěk do guyanský džungle. Byl sice před tím opět regulérně propuštěnej, ale opět bez nároku na návrat do Francie.
parismatch.com/Actu/Societe/R…

9/106

Bývalí vězni totiž museli v tvrdejch podmínkách na Ďábelským ostrově pod dohledem zůstávat i nadále, i po výkonu trestu.

Belbenoît měl štěstí, protože v džungli narazil na jakýhosi americkýho filmaře, dokumentaristu a dostal od něj 200 dolarů.

10/106

Belbenoît pak přes Kolumbii, Karibik a Střední Ameriku (Panamu, Salvador) doputoval do Los Angeles.

Tam napsal román “Dry Guillotine” ("Suchá gilotina"), kterej vyšel v roce 1938 a o praktikách ve francouzskejch vězeňskejch táborech vyprávěl. V USA byl poměrně úspěšnej.

11/106

Jak to tam vypadalo, kdysi vypodobnil i daleko známější román "Motýlek" ("Papillon") a jeho ještě známější filmový zpracování.
cs.wikipedia.org/wiki/Henri_Cha…

12/106

Autor přelohy, Henri Charrière, potrestanej za vraždu pasáka, se s Belbenoîtem osobně setkal jako odsouzenec na stejný lodi a jeho příběhy do svýho vyprávění zahrnul.

Charrièrovi se podařil útěk taky, skončil ve Venezuele.

13/106

Nedávno byl podle Charrièrovo románu "Motýlek" z roku 1969 (1,5 miliónu prodanejch výtisků) natočenej i další remake.

14/106

Z dalších známejch (a nemnohejch) uprchlíků připomeňme anarchistu Clémenta Duvala. Původně odsouzenýho na smrt.

Utekl do USA a napsal knihu s názvem "Revolte" ("Outrage").

15/106

Mezi přeživší patřil i Alfred Dreyfus, známej aktér aféry, která vedla k jeho odsouzení na doživotí za špionáž a zradu Francie.

Na Ďáblově ostrově ve Francouzský Guyaně strávil necelejch 5 let, poté byl propuštěnej a jeho případ prohlášenej za "justiční omyl".

16/106

Podobným případem byl i Alphonse Paoli Schwartz, agent, odsouzenej roku 1919 za špionáž pro Německo.

Na Ďáblově ostrově strávil 13 let, až do roku 1932.
Vrátil se na německou přímluvu, žil v Německu a tam v roce 1935 jeho stopa mizí.
fr.wikipedia.org/wiki/Alfons_Pa…

17/106

Štěstí měl i Charles Delescluze, novinář, republikán a významnej člen Pařížské komuny. Po roce pobytu na Ďábelským ostrově (1859) dostal amnestii.

Po 10 letech ale musel znovu emigrovat a v roce 1874 byl odsouzen k smrti v nepřítomnosti.

18/106

Anarchosyndikalista, libertarián a typograf Jean De Boë byl k nuceným pracím ve Francouzský Guyaně odsouzenej v roce 1913.

Po 9 letech se mu povedlo uprchnout na holandskou Guayanu a pak do Belgie.
fr.wikipedia.org/wiki/Jean_De_B…

19/106

Anarchista Marius Jacob putoval na nucený práce do vězení v Cayenne roku 1906.

Dostal doživotí, přestál nemoci, horečky, nevydařil se mu pokus o útěk a byl propuštěnej po 21 letech, v roce 1927.
fr.wikipedia.org/wiki/Marius_Ja…

20/106

Z těch, který tábory nucenejch prací ve Francouzský Guyaně nepřežili, připomeňme 239 republikánů, kteří se postavili proti převratu Napoleona III. v roce 1851.

Jmenujme např. Casimira Péreta, starostu Béziers, kterej se utopil při pokusu o útěk (1855).

21/106

Divadelního režiséra, jakobína, poslance Národního shromáždění za Paříž, revolucionáře a oponenta Robespierra Collota d'Herbois.

Zemřel tam po roce žlutou zimnici (1796).

22/106

Sovětský tábory Gulag byly ve srovnání s francouzskýma poněkud měkčí.

Zatímco francouzský tábory byly koncipovaný jako "tábory nucených prací" a s návratem odsouzence se nepočítalo, sovětský spíš jako "pracovně nápravný".

23/106

Důraz nebyl kladenej jen na práci, ale i na nápravu trestance.

Většina uvězněnejch se z nich vrátila živá a obvykle i zdravá. Byť i případy podlomenýho zdraví v důsledku tvrdý práce a životních podmínek (mráz na severu, horko na jihu) se jistě vyskytovaly.

24/106

V táborech gulag každopádně směli vězni sportovat, měli k dispozici zdravotní středisko, knihovny, mohli hrát ochotnický divadlo...

Byli připravovaní na návrat do normálního života a měli se do něj vrátit "napravení".

25/106

26/106

Východní model se jeví o něco přívětivěji.

Poněkud zkreslenej dojem o táborech gulag byl vytvořenej z polofiktivní beletrie napsaný na zakázku (Solženicyn), anebo dokonce románů ryze fiktivních, z literárních podvodů (falešná „vězenkyně“ Sosnarová).

27/106

Ve skutečnosti např. ze 2,55 miliónu německých a rakouských válečnejch zajatců se z gulagu vrátilo 2,2 (!) miliónu.
Hodně přes 80 %.

350 tisíc zajatců nevydrželo a v gulagu umřelo.

28/106

Ze 70 tisíc Slováků se vrátilo 65 tisíc. Přes 90 %.

Ze 22 tisíc Chorvatů se vrátilo 20,5 tisíce. Přes 90 %.

Z půl miliónu Sovětama zajatejch Maďarů se vrátilo 450 tisíc. 90%.

29/106

Je to obrovskej kontrast jak s francouzskýma táborama nucených prací (skoro nikdo se živej nevrátil), tak proti koncentračním a zajateckejm táborům německejm.

(Rudoarmejců se nevrátily z Německa skoro 4 milióny).

30/106

Do německýho zajetí padlo asi 5,7 miliónů rudoarmějců. Němci jich pozabíjeli 3,9 miliónu.
60 %...

Zbylejch 40 % Rusů, který přežili, se většinou museli přidat k vlasovcům, anebo museli mít obrovský štěstí a v koncentráku se dožili pádu Berlína a konce války.

31/106

Kolik by jich přežilo, kdyby Stalin válku nevyhrál, nemá cenu asi ani domejšlet.

A teď na téma poměrně silně tabuizovaný.

Jak dopadli po 2. světový mnohý Němci, zajatí Američana a Britama.

32/106

Celkovej počet německejch válečnejch zajatců drženejch západníma spojencema k 30. dubnu 1945 činil více než 3,15 miliónu a po skončení války vzrostl na 7.5 miliónu.

33/106

Vzhledem k dohodě mezi vládama USA a Británie o rozdělení zajatých válečných zajatců na polovinu dělal anglickej podíl asi 3,8 miliónu.

Do Francie, Polska, Belgie, Itálie, Norska a některých dalších zemí z toho odešly asi 2 milióny německejch válečnejch zajatců.

34/106

USA a Anglie tím zredukovaly svý „živý válečný trofeje“ asi o milion lidí.

Briti si ponechali asi 2,8 miliónu zajatejch Němců a ty chtěli převážně použít pro realizaci plánu „Unthinkable“ („Nemyslitelné“).

35/106

Což měl bejt opakovanej útok na SSSR, kterej měli provést v roce 1945 zajatí a znovu vyzbrojení Němci spolu s Polákama, s britsko-americkou podporou.

Plán odpískali Američani. Tehdy potřebovali ruskou pomoc v Japonsku a nikoli válku s Ruskem.

cs.wikipedia.org/wiki/Operace_U…

36/106

Briti si na ostrovech v zajateckejch táborech nakonec ponechali jen 402 tisíc lidí.
Zhruba stejnej počet – 425 tisíc lidí bylo odvezeno do USA.

Zbývající německý válečný zajatci částečně zůstali v Evropě a byli částečně rozvezeni do kolonií.

37/106

Ve východní Africe bylo 24 táborů pro válečný zajatce, v Kanadě 26 táborů.

Hlavní kontingent německých válečných zajatců byl drženej v Německu v britský okupační zóně.

Němci tu byli držení v provizorních „rezervacích“, často bez potřebný stravy a lékařský péče.

38/106

Mnohý neměli statut válečnejch zajatců, ale jen „odzbrojenejch nepřátel“, a tudíž Ženevský konvence se na ně nevztahovaly.

Za rok tu asi milion německejch vězňů umřelo.

39/106

Němci, který se měli účastnit plánu Unthinkable, byli většinou v britskejch zajateckejch táborech odsouzení k smrti hladem.

Nebylo možná záhodno, aby se vrátili a vyprávěli o tom, jaký úkoly a na čí rozkaz měli po pádu Berlína plnit.

40/106

Zbytek byl do konce roku 1946 „profiltrovanej“, „denacifikovanej“ a propuštěnej.

Pokud srovnáme počet německejch zajatců, co nepřežil gulag, a počet zajatců, který zemřeli v britskejch a americkejch zajateckejch táborech (1 milión), gulag z toho opět vychází líp.

41/106

Ale málo se o tom ví i píše.

Tudíž se pojďme podívat blíž i na historii těch koncentráků britskejch.

První koncentráky se objevily už americký občanský války v letech 1861-1865.

42/106

Výraz „koncentrační tábor“ pochází ale ze španělštiny.
„Campos de concentracion“ v roce 1895 postavili během kubánský války za nezávislost Španělé pro tamní civilisty.

Do oběhu ho ale pustili hlavně až Briti, o trochu později.

43/106

Během búrský války v letech 1899-1902 postavili Angličani koncentráky pro civilní búrský obyvatelstvo, hlavně ženy a děti.

Zavíralo se do nich nikoli za přečiny, ale na základě etnický (národnostní) příslušnosti.

44/106

Briti v Jižní Africe založili síť táborů, kterýma prošlo asi 200 000 lidí.

Podmínky v nich byly tak hrozný, že hladem a nemocema zemřelo 28 tisíc Búrů (tj. Holanďanů), z toho více než 24 tisíc dětí.

Internaci tak nepřežilo 15 % „vězňů“.

45/106

Briti „dobrou zkušenost“ využili následně i během 1. světový.

Zavřeli do nich etnický Němce a Rakušany, žijící v Británii, ale taky Iry, podezřelý z „nevěrnosti koruně“.

46/106

4. prosince 1914 Manchester Guardian pod titulkem „Potíže v koncentračním táboře Lancaster popisuje, jak armáda používá bajonety k obnovení pořádku mezi německými občany uvězněnými v táboře.

Ještě "slavnější" se ale pak stal tábor Frongoch.

lancs.live/news/lancashir…

47/106

jacobin.com/2017/05/uk-con…

48/106

Koncentrák Frongoch, vybudovanej na místě bývalý továrny ve Walesu, sloužil jako vzor.

Další se ve 30. letech začaly rojit po celý Evropě.

Nejen v Německu, i ve Francii. Tam se jim říkalo "Les Camps du Silence" ("Tábory klidu", "Tábory ticha")
lesfilmsdici.fr/en/catalog/165…

49/106

50/106

51/106

52/106

Původní tábor Frongoch tvořily starý budovy obehnaný ostnatým drátem a dřevěný baráky postavený pro zvýšení kapacity tábora. Vešlo se do něj více než 2 000 irských republikánů.

Britskou zkušenost z Jižní Afriky ale aplikovali stejně rychle i Němci a Rakušani.

53/106

Němci poprvý použili metodu v koncentračních táborech v Namibii v roce 1904 v boji proti rebelům z kmenů Guerrero a Nama.
Guvernér Leutwein obhájil myšlenku tím, že je ekonomicky výhodnější využít domorodce k otrocký práce, než je úplně vyhladit.

54/106

Zajatci byli nuceni pracovat pro německý podnikatele. Práce vězňů byla využita jak soukromou společností na těžbu diamantů, a tak pro stavbu železnice do oblastí těžby mědi.

Mnozí zemřeli na přepracování a vyčerpáním.
nybooks.com/articles/2021/…

55/106

Rakušani za 1. světový postavili koncentrační tábor Thalerhof, určenej hlavně pro Rusíny z Podkarpatí a Ukrajince z Haliče.
Byli podezřelí z „rusofilství“ a kolaborace s Rusama.

56/106

57/106

58/106

59/106

60/106

Po 1. sv. bylo v Polsku v letech 1919-1920 v 6 táborech (Strzałków, Tuchola, Dąbie, Pikulice a Wadowice) umístěno 80-200 tisíc vojáků Rudý armády a spousta jich tam zemřela. Možná většina. Horní odhad je až 80 tisíc.
newcarnage.ru/cs/bulldozer/s…

61/106

Poláci přiznávají jen 20 tisíc, což by odpovídalo údajnýmu souhrnýmu počtu Poláků pozabíjenejch v Katyni (pravděpodobně Němcema) a dalších táborech (Ostaškov, Tver…) kde popravovala NKVD.
kurierhistoryczny.pl/artykul/czy-po…

62/106

Polskej postup byl každopádně opět brutálnější než sovětskej.

Zatímco Sověti zajali 200 tisíc polskejch vojáků a popravili z nich asi 4-5 %, Poláci Rusů v roce 1921 nechali pomřít podle různejch odhadů 25-50 %. Mnohonásobek.
ru.wikipedia.org/wiki/%D0%92%D0…

63/106

Rusy ale v tý době nezabíjeli v koncentrákách jen Poláci.

Briti s pomocí Francouzů vybudovali první koncentrák v Rusku už v roce 1918.

64/106

65/106

66/106

Ve Finsku bylo v táborech drženo asi 80 tisíc „Rudejch Finů“.

Asi 12 tisíc nepřežilo.
Mezi nima 104 z 1,5 tisíce internovanejch dětí.
marywcraig.com/2018/12/02/the…

67/106

22. března 1933 byl poblíž bavorskýho města Dachau otevřen první koncentrační tábor v Německu.

Stejně jako britskej Frongoch tam byl původně nataženej plot z ostnatýho drátu kolem starý továrny, doplněný dřevěnýma barákama.

68/106

Příklad Frongochu a Dachau opět inspiroval Poláky.

Maršál Piłsudski rok po otevření Dachau zřídil tábor Bereza Kartuzskaja pro ty, „jejichž činnost nebo chování ohrožuje veřejnou bezpečnost, „klid a pořádek“.

Sic!

69/106

Stejně jako Dachau i Bereza Kartuzska následovala příkladu britských koncentračních táborů.

Tábor měl i kulometný věže po obvodu.
Vězni nosili podobný oblečení s kulatou plátěnou čepicí a dřevákama.

70/106

40 lidí bylo nacpáno do malejch cel s cementovou podlahou.
Aby si vězni nesedali, byla podlaha neustále kropená vodou. Měli zakázáno mluvit.
Náplní života vězňů byla vyčerpávající práce a hladový příděly.
Špatný zacházení ze strany vedení tábora bylo normou.

71/106

Síť koncentračních táborů mezi tím rozšiřovali a zdokonalovali i samotní Briti.

V únoru 1940 všichni Němci a Rakušani v Británii stanuli před zvláštníma tribunálama a byli rozdělení do jedný ze tří skupin.

72/

"A" - osoby s vysokým rizikem nebezpečí.

Necelých 600 lidí, kteří byli okamžitě internováni v koncentračních táborech.

Začalo se jim ale říkat „internační“.
Znělo to líp.

73/106

Největší tábor byl na ostrově Man, další v Glasgow, Liverpoolu, Manchesteru, Bury, Huytonu, Sutton Coldfield, Londýně, Campton Parku, Lingfieldu, Seatonu a Paigntonu.

Pozn.: v Sutton Coldfield skončí i spousta čs. vojáků, obviněných ze vzpoury.

74/106

Po táboře toho moc nezůstalo. Na konci války z nějakejch důvodů komplet shořel.
Fotografie a filmy taky.
suttoncoldfieldtowncouncil.gov.uk/internees-pris…

75/106

Kategorii "B" tvořili v předválečný Británii "pochybní lidé"
6 700 lidí, pod dohledem

- "C" - lidé "bez hrozby nebezpečí."
Asi 66 tisíc lidí, kteří zůstali na svobodě, většinou uprchlíci z Německa před nacistama, z toho asi 30 tisíc Židi.

76/106

Na jaře 1940 ale válečnej neúspěch Britů v Norsku způsobil „špionážní horečku“ a vyvolal opatření proti cizincům.
Bylo dodatečně internováno asi 25 tisíc Němců a Rakušanů mužskýho pohlaví a 3 tisíce žen.

77/106

K Němcům a Rakušanům přibylo asi 19 000 Italů. Později (1942) k nim přibyli i Finové.

Většina internovanejch byla odvezena do koncentráku na ostrov Man.
Do srpna 1940 bylo na ostrově Man drženo celkem asi 14 000 vězňů.

78/106

V něčem připomínaly ty tábory spíš sovětský gulagy než koncentráky německý.
Ženy tam pracovaly např. jako šičky.

7 500 lidí bylo posláno do Kanady a Austrálie

Bohužel ale dokumentace byla po válce skartovaná, a tudíž se těžko pátrá po detailech.

79/106

Angličani nebo Australani sice rádi fotí, ale internační tábory za války fotit potřebu neměli.
A pokud, zabavila to přísná britská cenzura.

Z gulagů existuje fotek o dost víc, což se dá vysvětlit vyšší životní v SSSR. Fotoaparát tam byl asi běžnější a cenzura menší…

80/106

Na Britským území si zřídili koncentrační tábory i Poláci.

Skončili v nich odpůrci generála Sikorského (předsedy exilový vlády), ale i některý vysloužilí důstojníci.

81/106

Generál Sikorski v roce 1940 vyhlásil:

„Každý, kdo je podezřelý ze spiknutí, bude poslán do koncentračního tábora."

82/106

V jednom ze 6 zřízenejch polskejch táborů skončil např. Marian Zyndram-Koscialkowski, bývalej polskej premiér, ministr vnitra a přední zednář. Konkrétně v táboře na skotském ostrově Bute.
Uvězněná s ním byla i jeho žena.

83/106

Anebo generál Ludomił Antoni Korab Rayski, bývalej velitel polskýho letectva, internovanej v Camp Rothesay ve Skotsku.

Měl na starost vývoz polskýho státního zlatýho pokladu, ale dostal se do konfliktu se Sikorskim.

84/106

Odsouzenej byl už před tím ve Francii, ale vězení se vyhnul tím, že odešel bojovat jako dobrovolník do Zimní války do Finska.

Po návratu do Anglie si na něj Sikorski už došlápnul.

85/106

V jiných táborech byli umístěný „osoby s nevhodnými morálními zásadami“, např. polský homosexuálové.

Nějak se pak teda ukázalo, že většina vězňů byli polský Židi.

86/106

Ironií osudu patřil Zyndram-Kościałkowski k těm, co zavírali polskou opozici v koncentračním táboře Bereza Kartuska.

Ironií osudu to byl Ludomił Rayski, kdo nechával stejně tak zavřít do vězení svý vlastní odpůrce ve 30. letech v Polsku.

87/106

Ironií osudu se v „podezření ze spiknutí“ ocitnul nakonec v roce 1943 sám Sikorski a Briti s ním nechali spadnout letadlo na Gibraltaru. Zahynuli s ním všichni jeho blízký spolupracovníci i jeho dcera.

88/106

Celkovej počet vězňů v polskejch táborech není znám, ale jen v Rothesay bylo 1,5 tisíce důstojníků vč. 20 generálů.
V dalších táborech tobylo asi obdobný.

O polskejch „pekenejch táborech“ v Anglii psala za války i moskevská Pravda i západní tisk.
scotsman.com/whats-on/arts-…

89/106

Jak sovětská Pravda, tak i americký The New York Times v roce 1945 referovaly o osudu marxistickýho básníka a spisovatele Isaaka Deutschera a akademika Jagodzinskýho.

90/106

Deutscher v roce 1939 odcestoval z Polska do Británie a dobrovolně se přihlásil do polský exilový armády ve Skotsku. Brzy potom byl ale zatčen a uvězněn v koncentračním táboře v Rothesay.

Byl propuštěn v roce 1942 a byl zaměstnán v novinách.

thejc.com/news/all/life-…

91/106

Dr. Jan Jagodzinski, redaktor tiskový agentury polský exilový vlády v Londýně, byl zatčenej civilníma důstojníkama Sikorskýho tajný služby. Uvěznili ho v táboře ve skotským Inverkeithingu.
aish.com/concentration-…

92/106

Oba byli Židi, stejně jako spousta dalších Polákama uvězněnejch.
Židy ale nezavírali jen Poláci, nýbrž i sami Briti.

Briti se židovským uprchlíkům v Anglii snažili zabránit ve vstupu do Palestiny.

93/106

Pokud se jim útěk podařil, skončili často v britskejch koncentračních táborech v Palestině a na Kypru.

Briti do nich původně zavírali zajatý Italy.

94/106

Protože se ale obávali, že židovská uprchlická vlna by vyvolala explozi nespokojenosti mezi místníma Arabama.
Židy internovali.

95/106

Táborem v Atilu prošlo v letech 1939-1948 prošlo 120 000 Židů, několik tisíc z nich tam zemřelo. Někteří podvýživou a na nemoci, někteří byli zastřeleni nebo oběšeni při pokusu o útěk.

96/106

Zároveň Briti od srpna 1946 do ledna 1949 provozovali 12 koncentračních táborů na Kypru, ve kterejch bylo drženo 53 510 internovanejch.

Vesměs šlo o Židy z východní Evropy, Balkánu a Maroka.

97/106

Po 2. světový Velká Británie trvala i na udržení některejch německejch koncentračních táborů v provozuschopným stavu.

Například koncentrační tábor Belsen byl přejmenován na Hohne.

98/106

Nadále zahrnoval Židy, který měli v úmyslu emigrovat do Palestiny proti vůli Británie.

Briti dokonce postavili dva nový tábory poblíž německého města Lübeck.

99/106

V roce 1947 byly tábory Stau a Poppendorf naplněny Židy, kterým chtěli Britové zabránit v migraci z Evropy.

A to přesto, že takto velké tábory fungovaly už na Kypru a v Palestině.

100/106

Britská vláda v roce 1946 přitom cynicky vyzvala svý občany, aby se smířili s německýma válečnýma zajatcema, pozvali je na oslavu Vánoc domů a zmírnili tím jejich stesk.

101/106

Osud těch německých zajatců byl ale ve skutečnosti dost tristní.

V Británii, která po válce zažívala ekonomickou krizi a potraviny i pro samotný Brity byly jen na příděl, byli Němci podrobení otrocký práci v zemědělství. Pracovali zdarma.

102/106

385 000 válečných zajatců drženo za ostnatým drátem po celý Británii a sklízelo úrodu. V tý době tvořili více než 25 % veškeré pracovní síly v zemi.

Vrcholu počtu válečných zajatců v Británii dosáhl v roce 1946 a poté, se začátkem repatriace začal počet otroků klesat.

103/106

Během krutý zimy roku 1945 byli německý zajatci umístěni do stanů, což by bylo považováno za porušení mezinárodního práva. Pokud by měli status válečných zajatců. Jenže ten měli jen někteří.

104/106

Podle Ženevský konvence nesmí být jídlo a podmínky válečných zajatců horší než podmínky běžnejch vojáků v armádě.

Vzhledem k tomu, že na polích pracovaly tisíce vězňů, nebylo možný tento stav zajistit.

105/106

Přesto je nutný přiznat, že úmrtnost v těchhle poválečných zajateckejch táborech už byla vysoká, spíš v řádech promile.
Později dokonce začali dostávat i zaplaceno v táborovejch žetonech (v hodnotě 1 šilink, tj. 5 penny, denně).

106/106

Posledním Němcům nuceným k otrockým pracem bylo povoleno vrátit se z Anglie do vlasti roce 1949.

Úplně speciální kategorií by byly koncentrační tábory japonský. Ale o tom až jindy.

Opr.: ...úmrtnost... už byla nevysoká...