Tweet o černohorských prezidentských volbách měl překvapivý ohlas, Černou Horu totiž skoro nikdo moc nezná.
Ale prakticky každý Čech viděl její parodii v pohádce #TriVeterani
Ano, předobrazem byla Werichovi Černá Hora!
Název Monte Albo je průhlednou obměnou jména Montenegro, pod nímž je ČH známa ve většině světových jazyků. Předobrazem Werichova vladaře Pikoly je pak král Nikola. Do děje se promítá proslulá sňatková politika krále Nikoly, který měl 12 potomků.
Skromný palác krále Nikoly v Cetinji nestál sice hned vedle hotelu, hlavní a dlouhou dobu jediný hotel Lokanda, založený v roce 1864, byl však prakticky za rohem. A stejně jako pohádkový král Pikola měl zvyk zvát na audienci významné nebo zajímavé cizince, kteří navštívili město.
Hoteliér má plochou pseudočernohorskou čapkou na hlavě, knír a licousy. Hotel U Supa, na němž stejně jako na původním cetinjském hotelu Lokanda visí nápis Grandhotel, shrnuje typickou českou představu o mizerném balkánském ubytování.
S realitou to má ovšem málo společného.
Lokanda byl podnikem evropské úrovně, s řádně vybavenými pokoji, knihovnou a čítárnou, která disponovala množstvím zahraničních periodik (z českých zemí například Národní listy, Pozor, Politik a Tribunu). V jednom z pater sídlil před I. světovou válkou konzulát USA.
Podobný konec pohádkového i skutečného hotelu je patrně spíše náhodný: zatímco Grandhotel U Supa zboří otřesy, vyvolané princezniným nosem, stahujícím se s mohutným kýcháním zpátky do vlasti, Grandhotel Lokanda smetlo čtyři roky před premiérou filmu katastrofální zemětřesení.
Nepořádek a línou atmosféru dokreslují všudypřítomné mouchy a Pankrácovy povzdechy o tom, že ve městě není ani rybná řeka, ani nádraží. Žádný vodní tok ani železniční stanice v Cetinji skutečně nejsou.
Oblek krále Pikoly připomíná spíše parodii černohorského obleku, navíc bydlí v hradě středoevropského typu, což s cetinjskou realitou nemá nic společného. Za pasem má ale pistoli. Tento zvyk tvořil vědomou součást Nikolovy image vůči poddaným i zahraničním návštěvníkům.
Při exkurzi do tiskárny ministr informací (Zdeněk Svěrák) vysvětluje: „Sleduji mezinárodní situaci a podle toho tady buď lijeme z písmenek kule anebo z kulí písmenka.“ Zdánlivě komická nadsázka je ve skutečnosti známou epizodou z válkami naplněných černohorských dějin.
Bimbác: „Co že tu máte tolik much?“
Bosana: „Máme líné pavouky.“
Servác: „A co že jste taková chudá země?“
Bosana: „Máme líné obyvatelstvo.“
V jihoslovanské populární kultuře, zejména v anekdotách a urbánních legendách, patří lenost ke klíčovým charakteristikám Černohorců...
„serpentina dolů k moři. Po dvou kolech doleva, po dvou kolech doprava. Koníček upad a veteráni jako z katapultu obloukem na strmou stráň. Suť a balvany“.
Jde o popis cesty mezi Cetinjí a kdysi habsburským Kotorem, dlouhou dobu nejdůležitější spojnice Černé Hory a se světem
Když se princeznin nos vydal na cestu Evropou, "Pražská Bohemie dala zprávu až na třetí stránku, protože šlo o slovanskou dynastii. Zato říšské noviny běsnily: „Balkánský rypák nám nikdo do říše strkat nebude!“ Monte Albo je tedy nepochybně malou balkánskou slovanskou zemí.
Když se po zásahu tří veteránů, převlečených za mudrce, začne nos postupně stahovat zpátky, ministr informací sleduje jeho pohyb na velké mapě. Po Budapešti směřuje přes Slavonii a Bosnu k jihu. Poslední bod je na hranici mezi Hercegovinou a Černou Horou.
Tohle všechno sepsal v téhle báječné knize Dr. František Šístek z Historického ústavu AV ČR, se kterým jsme jako mladí kluci Černou Horu společně objevovali. Doporučuji také jeho velké Dějiny Černé Hory...
kosmas.cz/knihy/161586/j…
Share this Scrolly Tale with your friends.
A Scrolly Tale is a new way to read Twitter threads with a more visually immersive experience.
Discover more beautiful Scrolly Tales like this.