Tweet o černohorských prezidentských volbách měl překvapivý ohlas, Černou Horu totiž skoro nikdo moc nezná.
Ale prakticky každý Čech viděl její parodii v pohádce #TriVeterani
Ano, předobrazem byla Werichovi Černá Hora!
Název Monte Albo je průhlednou obměnou jména Montenegro, pod nímž je ČH známa ve většině světových jazyků. Předobrazem Werichova vladaře Pikoly je pak král Nikola. Do děje se promítá proslulá sňatková politika krále Nikoly, který měl 12 potomků.
Skromný palác krále Nikoly v Cetinji nestál sice hned vedle hotelu, hlavní a dlouhou dobu jediný hotel Lokanda, založený v roce 1864, byl však prakticky za rohem. A stejně jako pohádkový král Pikola měl zvyk zvát na audienci významné nebo zajímavé cizince, kteří navštívili město.
Hoteliér má plochou pseudočernohorskou čapkou na hlavě, knír a licousy. Hotel U Supa, na němž stejně jako na původním cetinjském hotelu Lokanda visí nápis Grandhotel, shrnuje typickou českou představu o mizerném balkánském ubytování.
S realitou to má ovšem málo společného.
Lokanda byl podnikem evropské úrovně, s řádně vybavenými pokoji, knihovnou a čítárnou, která disponovala množstvím zahraničních periodik (z českých zemí například Národní listy, Pozor, Politik a Tribunu). V jednom z pater sídlil před I. světovou válkou konzulát USA.
Podobný konec pohádkového i skutečného hotelu je patrně spíše náhodný: zatímco Grandhotel U Supa zboří otřesy, vyvolané princezniným nosem, stahujícím se s mohutným kýcháním zpátky do vlasti, Grandhotel Lokanda smetlo čtyři roky před premiérou filmu katastrofální zemětřesení.
Nepořádek a línou atmosféru dokreslují všudypřítomné mouchy a Pankrácovy povzdechy o tom, že ve městě není ani rybná řeka, ani nádraží. Žádný vodní tok ani železniční stanice v Cetinji skutečně nejsou.
Oblek krále Pikoly připomíná spíše parodii černohorského obleku, navíc bydlí v hradě středoevropského typu, což s cetinjskou realitou nemá nic společného. Za pasem má ale pistoli. Tento zvyk tvořil vědomou součást Nikolovy image vůči poddaným i zahraničním návštěvníkům.
Při exkurzi do tiskárny ministr informací (Zdeněk Svěrák) vysvětluje: „Sleduji mezinárodní situaci a podle toho tady buď lijeme z písmenek kule anebo z kulí písmenka.“ Zdánlivě komická nadsázka je ve skutečnosti známou epizodou z válkami naplněných černohorských dějin.
Bimbác: „Co že tu máte tolik much?“
Bosana: „Máme líné pavouky.“
Servác: „A co že jste taková chudá země?“
Bosana: „Máme líné obyvatelstvo.“
V jihoslovanské populární kultuře, zejména v anekdotách a urbánních legendách, patří lenost ke klíčovým charakteristikám Černohorců...
„serpentina dolů k moři. Po dvou kolech doleva, po dvou kolech doprava. Koníček upad a veteráni jako z katapultu obloukem na strmou stráň. Suť a balvany“.
Jde o popis cesty mezi Cetinjí a kdysi habsburským Kotorem, dlouhou dobu nejdůležitější spojnice Černé Hory a se světem
Když se princeznin nos vydal na cestu Evropou, "Pražská Bohemie dala zprávu až na třetí stránku, protože šlo o slovanskou dynastii. Zato říšské noviny běsnily: „Balkánský rypák nám nikdo do říše strkat nebude!“ Monte Albo je tedy nepochybně malou balkánskou slovanskou zemí.
Když se po zásahu tří veteránů, převlečených za mudrce, začne nos postupně stahovat zpátky, ministr informací sleduje jeho pohyb na velké mapě. Po Budapešti směřuje přes Slavonii a Bosnu k jihu. Poslední bod je na hranici mezi Hercegovinou a Černou Horou.
Tohle všechno sepsal v téhle báječné knize Dr. František Šístek z Historického ústavu AV ČR, se kterým jsme jako mladí kluci Černou Horu společně objevovali. Doporučuji také jeho velké Dějiny Černé Hory...
Donald Trump nakonec získal všech sedm swing states, což je pro republikány obrovský úspěch, ale v minulosti ta mapa vypadala o dost jinak. Dnes modré (demokratické) státy byly rudé (republikánské) a naopak. A dokonce se to střídalo. Bylo mnohem více než dnes běžné volit jednou tak a jednou onak. Nebylo to zdaleka tak předem dané jako dnes, kdy by ve většině států volby být ani nemusely, protože je jasné, jak dopadnou 🤷♂️
Pojďme se na to podívat 👇
1968 a velký comeback Richarda Nixona, poraženého Kennedym o osm let dříve.
Dnes demokratická Kalifornie, Oregon a Washington state, stejně jako New Hampshire a Vermont byly rudé - dnes nepředstavitelné.
Texas naopak volil demokraty a hluboký jih George Wallace, demokratického guvernéra Alabamy, který po příklonu prezidenta Johnsona k občanským právům opustil stranu a kandidoval jako nezávislý.
Jo, byly časy, kdy jih volil demokraty... Nixon byl první republikán, který vyrazil na jih.
1972 - Nixon drtivě obhajuje. Získal 49 států z 50 a šedesát procent voličů. Je to nejlepší republikánský výsledek všech dob...
Kdo by tehdy řekl, s jakou ostudou Nixon už za dva roky skončí.
Takže: situace je zlá. Dělostřelecké munice je opravdu nedostatek. Lidí je málo. Spousta pozic na frontě je obsazená jen symbolicky. Žádná druhá linie neexistuje a ani se nebuduje (nebo jen sporadicky).
Ukrajinci jsou v tomhle na zabití - nesystematičtí. Stejně si stěžovali vojáci už loni při pádu Bachmutu, že se nebuduje nic. Prostě voják ustoupí, vykope si díru, tu časem spojí s dírou vojáka vedle a tak se buduje obranná linie 🤷♂️
Ruská strategie je účinná. Nalomí obranu dělostřeleckým bombardováním a klouzavými pumami (ty způsobují skutečně hrůzu), potom vyčerpají obránce lidskými vlnami "jednorázových vojáků" a pak teprve nastoupí dobře vycvičení a vybavení vojáci.
Rusové mají převahu i v dronech. Prostě se jim přechod na válečnou výrobu povedl (s čínskou pomocí). Často slýcháme: "My třeba s něčím přijdeme, Rusové to okopírují a vyrobí v mnohem větší počtu". Ale tady je světlo na konci tunelu v rozjíždějící se ukrajinské výrobě.
Město bylo sevřené strachem, ale vyzařovalo z něj i odhodlání. Na ulicích nebyl skoro nikdo, nejezdila veřejná doprava, ochody byly zavřené, semafory nefungovaly. Každých několik set metrů bylo kontrolní stanoviště Teritoriální obrany. Betonové bloky a pytle s pískem a za nimi v pekelné zimě muži, kteří často drželi Kalašnikov prvně v životě. Teď čekali, jestli ruské tanky prorazí obranu na okrajích města. Vedle sebe basu od piva s Molotovými koktejly. Náklaďáky naložené cementem, převrácené tramvaje a svařené protitankové překážky doplňovaly improvizovanou obranu.
Spali jsme v v bývalém hotelu, nyní v kasárnách jednoho praporu Teritoriální obrany. Vojáci byli vesměs mladí kluci okolo pětadvaceti let, většinou se znali z klubů bojových umění. Vojenské zkušenosti neměli skoro žádné. Po několika dnech ale přijeli Gruzínci, veteráni z války v roce 2008 a potom i několik Američanů a jeden Dán, kteří bojovali v Iráku, Afghánistánu a Sýrii. Několik hodin taktiky denně mělo ale k pořádnému výcviku daleko a v duchu jsem je litoval, pokud by se dostali do opravdového boje.
Kyjevská oblast, polovina března 2022
Dálnice u Makariva byla obrazem naprosté destrukce. Zničené tanky, ohořelé mrtvoly, zničená vozidla. Nějakým zázrakem nás ukrajinský voják na posledním check pointu pustil dál a ještě perfektní angličtinou doporučil, abychom si už opravdu vzali balistiku… Takže jsme jeli a v jedné z těch typicky válečných náhodných okamžiků se ocitli až v první linii. A ačkoliv Ukrajinci jinak ani v hlubokém zázemí nenechávali natáčet cokoliv, co jen vzdáleně připomínalo vojenských objekt, „fronťáci“ byli úplně v klidu.
Procházeli jsme řadou vojáků, čekajících před první linií zákopů. Zaujalo nás neuvěřitelné množství pancéřovek RPG-7. Jako kdyby každý voják měl dvě… Před námi byl most a za nám už země nikoho. Vojáci se snažili zahrabat co nejhlouběji, ti nejšťastnější spali v propustkách pod silnicí, v betonové skruži. Ze strany si na ní nalepili obrázek Panny Marie. Pro štěstí. Voják, který se s námi kamarádil nejvíc, se nakonec nechal natočit jen zezadu. Ne kvůli Rusům, ale kvůli mamince. Celou válku jí totiž říkal, že pracuje v bezpečí ve štábu. Nechtěl se prozradit.
Co je největším nebezpečím při cestách na Ukrajinu?
Ne, nejsou to Rusové. Je to automobil - ta úžasná věc, poskytující v dějinách nevídanou osobní mobilitu a umožňující mi práci v daleké zemi a k tomu do ní vozit ne úplně malé množství pomoci.
Pokud ovšem funguje...
Na tuto cestu jsem vyrazil zánovním Hyundai Santa Fe - po generální opravě, všechno mělo být OK. Naložený drony, starlinky, ecoflow a monitory atd.
Přestal fungovat v Polsku 🤦♂️
Mohl jsem se vrátit nebo to nějak zkusit. Kolega kameraman @karpaty v Užhorodu sehnal auto. Já se dostal poměrně komplikovanou cestou přes 🇸🇰 k němu a koukám🤷♂️
Znáte Tavrii?
Omyl sovětského automobilového průmyslu. Podle majitele ho ale "opraví v každém kolchozu"