Thread by @JanLipavsky

(1/9) Včera byl odejit ministr zahraničí Tomáš Petříček. Bezesporu reprezentoval prozápadní linii a lidskou tvář zahraniční politiky a Česká republika by mu za to určitě měla poděkovat. Neodešel ale primárně kvůli těmto svým postojům, vaz mu zlomil vnitrostranický souboj.

(2/9) Jan Hamáček se projevil jako krátkozraký straník, kdy dal přednost okamžité touze po pomstě a možnosti odstranit Tomáše Petříčka z politické scény před odpovědným vyjednáním nástupce, který by nabídku vést ministerstvo přijal.

(3/9) Lubomír Zaorálek by teoreticky důstojným nástupcem byl, proto ho ostatně - jak jsme mohli vidět na úterní tiskové konferenci - urazilo to, že se o svém odvolání ze současného postu ministra kultury dozvěděl z rádia “z úst” hudebního producenta.

(4/9) Na stejné tiskové konferenci vyjádřil i své výhrady k aktuálnímu fungování MZV. Na konkrétních případech ukazoval, v čem byl podle něj Tomáš Petříček slabý ministr a dával najevo, že nemá chuť půl roku před volbami tyto chyby napravovat.

(5/9) Nyní je ale důležité se soustředit na to, aby česká zahraniční politika měla plnohodnotného a schopného šéfa. Jana Hamáčka jsme v čele resortu zažili už v roce 2018, před jmenováním Tomáše Petříčka.

(6/9) Zhruba čtyři měsíce, kdy byl Hamáček vedením ministerstva pověřen, na něj ale neměl čas a kapacitu, a tak jej ovládali lidé z jeho okolí. Bude nám především chybět zastoupení vůči partnerům navenek, protože na české straně nebude s kým prakticky komunikovat.

(7/9) V celém dramatu nesmíme zapomenout ani na roli premiéra Babiše a prezidenta Zemana. Prvý jmenovaný má odpovědnost za to jak funguje vláda jako celek a neměl dopustit naprosto nepřipravený pokus o výměnu ministrů.

(8/9) Druhý jmenovaný pak selhal, když tomuto nepřipravenému pokusu byl ochoten bez výtek přihlížet a posvětit ho, obzvláště pak vzhledem k horkému létu 2019, kdy jsme sledovali drama o (ne)jmenování Michala Šmardy ministrem kultury.

(9/9) Výsledkem je, že jsme se kvůli proruským a pročínským tlakům z Hradu, absenci schopnosti premiéra řídit vládu a krátkozrakému chování předsedy ČSSD ocitli v situaci, kdy naše zahraniční politika nemá hlavu. V době plné geopolitického napětí je to navýsost nezodpovědné.