Rozmohl se nám tady takový nešvar a to tleskat “last minute” dodávkám zbraní na Ukrajinu. A tak musím být opět otravný s tím, že “ono to je trochu složitější”. Problém má vojenskou a politickou rovinu a dodávky mají smysl jen pokud chápeme, jak se ony roviny protínají:
Z vojenského hlediska nelze poslat nic, co by mohlo zásadně změnit vojenskou realitu. Nemusíte souhlasit se vším, ale dobře to popisuje
Rusko má výrazně silnější armádu kombinující všechny druhy zbraní. Ukrajinská armáda se hodně zlepšila, ale je menší a má několik významných mezer, protože je postavená na válku na Donbasu.
Tam bojuje proti “proruským separatistům” (ale říkejte si tomu jak chcete). Ti mají převážně lehké zbraně, plus nějaké dělostřelectvo a obrněnou techniku, kterou jim Moskva poslala a zamaskovala, aby vypadala, že ji při povstání získali ze skladu ukrajinské armády.
Ukrajina na Donbase nebojuje proti ruské armádě. To neznamená, že na Donbase ruští vojáci nejsou a nebyli. Ale až na několik momentů, kdy Moskva separatisty zachraňovala, tam ruská armáda nebojovala jako organický celek.
Ukrajinci tak např. nemuseli akutně řešit letectvo a PVO, což už teď nejde zachránit i kdybychom jim věnovali všechny Gripeny a Amerika poslala baterie patriotů. Moderní armáda musí fungovat jako sehraný celek, nejde tam něco přihodit a zamávat magickou hůlkou.
Asi existují dílčí místa, kde lze Ukrajinu relativně rychle posílit (systémy které nepotřebují dlouhý výcvik a systémy, které už mají, mají na ně vycvičené osádky). Ale vojenskou realitu to zásadně nezmění.
Proč tedy posílají západní státy teď Ukrajině zbraně? Odpověď je v nejlepším případě politická. Jako symbol podpory to má smysl. Takže pokud chceme vyjádřit solidaritu tak OK.
Nicméně říkám schválně v nejlepším případě, protože už v téhle oblasti dělám dost dlouho a wishful thinking jde hodně daleko. Což mě vede k obavě, že spousta lidí i na nejvyšších pozicích má pocit, že ty zbraně jsou vojensky zásadní.
Stát má špičkové analytiky, kteří by to politikům řekli. Věřím, že třeba @jana_cernochova jim naslouchá. Ale mezi politiky komentující Rusko-Ukrajinu je dost mimoňů, kteří si někde poslechli blábolícího thinktankáře nebo novináře, který se přes noc stal vojenským analytikem.
Zároveň do všeho promlouvá domácí politika. Opět mě to vede k obavě, kolik politiků hlavně sbírá body doma a to, jestli reálně Ukrajině pomůžou nebo uškodí, vlastně nezkoumají.
Dobrý případ, nad kterým se zamyslet, je estonský plán dodat Ukrajině 122mm děla (nejspíš D-30) který zablokovalo Německo. V Estonsku je nepopulární Rusko, v Německu zbraně. Rozhodnutí obou dává v domácí politice perfektní smysl. Přitom ty děla patří tak do muzea.
A nakonec poslední politický problém. Dodávky můžou odstartovat ruskou invazi. Buď na základě logiky “radši teď než později až je západ fakt výzbrojí”, nebo prostě jen poskytnou vhodnou záminku.
Takže ano, pojďme Ukrajinu podporovat, ale zamysleme se, proč to děláme a jak to Ukrajině pomůže. A nakonec. Bylo by pro příště fajn si vyjasnit priority a připravit reakci dřív než na poslední chvíli. A dát dohromady těžkou brigádu, kde jsou taky muzejní kousky.
• • •
Missing some Tweet in this thread? You can try to
force a refresh
Velmi dobrý příspěvek do debaty o aktuální situaci kolem Ruska a Ukrajiny. Závěrečný optimismus, že Rusko je relativně slabé, Ukrajina mnohem silnější než v roce 2014 a vojenská akce nebude, bych ovšem krotil:
Rusko určitě není ekonomickou supervelmocí. To HDP na úrovni Španělska ovšem platí jen při srovnání podle MER. Pokud srovnáme podle PPP dostává se Rusko na úroveň Německa. Pořád to není USA nebo Čína, ale …
Rusko “platí” za svoje ozbrojené síly primárně doma a v rublech. Nenakupuje velké objemy zbraní na mezinárodním trhu, takže srovnání podle PPP nám dává lepší přehled. Nedávno to dobře vysvětloval @Kofronjan