Dobré ráno! Zatímco na Basilej dnes ráno jezdilo ze Štrasburku všechno možné, na Paříž vyšla jednotná souprava vozů Corail TER, tedy po redesignu pro regionální vlaky. 😒 Zachraňuje to řídicí vůz ve zde překvapujícím provedení TER Rhône-Alpes.
Épernay - zastávka cestou za účelem ochutnávky jednoho konkrétního regionálního produktu. 😁
No a opět potvrzuji svá dřívější slova, konkrétně o tom, že jsme měli ráno smůlu - další souprava Corailů už obsahuje několik vozů “nouvelle décoration”, tedy jeden z posledních devadesátkových zážitků v západní Evropě. 🤤 Navíc máme celý vůz pro sebe, což nejde nevyužít. 😁😁
Paris. Věděli jste, že lze takto hezky vyfotit Eiffelovku z metra? 😁
Zpátky to už Coraily nešlo, tak alespoň TGV Réseau. Cesta po staré trati ze Štrasburku do Paříže trvala krom hodinového pobytu 5:04, cesta TGV zpět trvá 1:46.
Rychlost skvělá, ale bistro by teda mohlo fungovat. 😒
Půjčení auta mělo jeden praktický důvod - abychom si mohli projet nejhorší železnici v Evropě, ne-li rovnou na světě. Albánii. 😅
Z Baru jsme přes hraniční přechod Muriqan-Sukobin dojeli k nádraží Lezhë. Tam už vlak sice nejezdí, ale míjeli jsme trať Shkodër - Durrës, která prochází přestavbou.
O železnici v Albánii je toho na internetu napsáno mnoho. Provoz byl několikrát zcela zastaven, někdy snad mj. i proto, že došla nafta, nicméně dnes zde jezdí jeden pár vlaků denně, ráno Elbasan - Rrogozhinë - Durrës a odpoledne zpátky, do půlky června jezdil ještě jednou týdne vlak Shkodër - Laç. Existuje i trať do Černé Hory, ale tam nejezdí buďto nic, nebo je nákladní vlaky.
V Durrësu vlak začíná v oblasti zvané Plazh, přičemž protože jsme hloupí, dojeli jsme na místo, které má podle představovat nástupní zastávku. Reálně ale šlo o širou trať, tak jsme znova sedli do auta a pokračovali blíž centru. Dnes už je chyba naštěstí opravena. :-)Mapy.cz
Nakonec se zadařilo a mezi věžáky, ucpanými ulicemi a deset minut pěšky od pláže jsme dorazili na zdejší dočasné hlavní nádraží. Monumentální nádražní halu doplňují přehledné přepravní prostory, kde (a tentokrát už beze srandy) akceptují eura - do tři hodiny vzdáleného Elbasanu to odtud stojí 1,50 EUR.
Ne nadarmo se říká, že železniční trať z Bělehradu do Baru patří k nejkrásnějším na světě. Zhruba od srbsko-černohorské hranice po Podgoricu trať vede v horách, četnými tunely a mosty,… fascinující podívaná, kvůli které stálo za to vstát v šest ráno. 😅
Ještě pár výhledů…
Jeden z největších infrastrukturních projektů bývalé Jugoslávie vznikal od roku 1958 do roku 1976, měří 455 km, krátkým úsekem vede též přes území Bosny a Hercegoviny a čítá 254 tunelů a 435 mostů. Most na prvním snímku, Mala Rijeka, překonává stejnojmennou řeku ve výšce 205 metrů a do roku 2001 byl nejvyšším mostem svého druhu na světě.
Bohužel dnes je trať v dezolátním stavu, na trati je spousta nefunkčních přejezdů, před kterými vlak zastaví, spousta nefunkčních návěstidel… je absurdní, že dnes to nočnímu vlaku z Baru do Bělehradu trvá 11-13 hodin, přitom ještě v roce 2007 to vlaku trvalo nějakých 8 hodin a v roce 1988 necelých 6 hodin. Balkán, no. :-)
Dnes mě čeká jeden z highlightů tohoto výletu, starým (byť přestavěným) vozem z Vilniusu do Klaipedy a zase zpátky. V Litvě jde o poslední klasický veřejný osobní vlak tažený lokomotivou a navíc jezdí jen třikrát týdně, v období větší poptávky.
Na dnešek jsem se moc nevyspal. Rozhodl jsem se oproti běžným výletům trochu ušetřit a vzal jsem na pohled moc pěkný a levný hostel, první noc jsem byl v pokoji pro 4 dokonce sám… včera už ale bylo plně obsazeno, z toho jedna dvojice dorazila ve dvě v noci.
Co mi ale náladu zvedlo jsou mé milované dánské koláče, které se tu běžně prodávají v supermarketech. 🥰
Dnes ráno jsem se vzbudil v kapsli. 😅 Můj běžný varšavský hotel stál na dnešní noc zhruba stejně, jako obdobný hotel v širším centru Paříže, tak jsem hledal náhradu a našel tohle. Za 750 na noc jsem se skvěle vyspal, škoda, že takovýchto hostelů není víc. :-)
Cílem dnešního dne bude Vilnius - jednak proto, že jej z Varšavou už zase spojuje “přímý” vlak (s organizovaným přestupem na hranici kvůli změně rozchodu) a jednak proto, že jsem tam už dlouho nebyl. Cesta sice trvá 9 hodin, ale k učení je to celkem fajn. :-)
Balstogė (Białystok 😅), výměna lokomotivy a pobyt 28 minut. Dříve nádraží připomínalo východ, už pár let ale prochází totální přestavbou a vypadá skvěle, zejména to nové zastřešení. :-) Fotku jsem si půjčil od kamaráda Petra Jeteliny, protože tu svou starou nemohu najít.
Pro začátek první ranní vlak, RegioPanter do Ostravy. Stále mám nutkání podotknout, jak je strašně super, že první ranní spojení do centra sousedního kraje jede tak brzo.
Mimořádnosti se nevyhýbají ani nedělnímu ránu. Provoz zastaven, souprava mého vlaku stojí u ostravského hlavního nádraží…
Koncem května jsem si tu rozepsal cestopis a vůbec se nějak zneaktivněl... už je ale zase trochu lépe a tak mohu vzpomínat a navázat na svou poslední a rozlučkovou cestu na InterRail. 😄
Nočním ICE jsem dojel z Hamburku do Frankfurtu a tím si po nějakých 13 letech mohl...
...odškrtnout použití tohoto zajímavého vlaku. Když jsem jej objevil, jezdil ještě jako IC 2020/2021 a sestaven byl z mnohem pohodlnějších a starších vozů, ale ICE první generace neurazí. :-) Po příjezdu krátká procházka po Mainhattanu.
Další "must-have" bylo italské pendolíno v Německu. Tato "exotika", kdy se zajímavé zahraniční vozidlo vyskytuje jednou denně v hloubi jiného státu, mě bere odjakživa a navíc v případě Itálie, která má mezinárodní železniční dopravu někde...