Byl vystaven tisícinásobně většímu množství radiace, než je dnes přípustné. 6 měsíců vylučoval radioaktivní moč... Dnešní #sobotnivlaknoUSA je o epizodě ze života 39.prezidenta USA, Jimmyho Cartera, který v r. 1952 zasahoval u jedné z prvních jaderných nehod v dějinách.
Carter sloužil 7 let v americkém námořnictvu a v r. 1952 začal pracovat na jaderném programu námořnictva. Součástí jeho práce důstojníka zodpovědného za jadernou elektrárnu na palubě USS Seawolf, druhé jaderné ponorky námořnictva, bylo zaučit posádku v otázkách jaderné energie.
Zkušenosti začal Carterův tým získávat rychle, protože v kanadském Chalk River došlo v prosinci r. 1952 k nehodě na experimentálním jaderném reaktoru. Mechanické potíže a chyby operátorů vedly k přehřátí palivových tyčí, poškození reaktoru a zaplavení zařízení radioaktivní vodou.
Na jednu z prvních jaderných nehod (další byla v C. River v r. 1958) zareagovala kanadská vláda oslovením amerického námořnictva. Do Kanady vyjelo pod Carterovým vedením 25 mužů, jejichž úkol zněl jasně: vyřadit reaktor z provozu, rozebrat jej a nahradit.
Na tenisových kurtech vedle laboratoří v Chalk River nechal Carter sestavit repliku reaktoru, na němž měl jeho tým svoji misi natrénovat. Carterovi muži vždy vběhli dovnitř k replice reaktoru s hasáky, odšroubovali jeden šroub, nasadili jej zpět a vyběhli ven.
Následně přišel skutečný výsadek do nitra laboratoře s poškozeným reaktorem. Muži se střídali ve třech skupinách, dovnitř byli spuštěni po jednom a následně rychle vbíhali k reaktoru, pootočili určeným šroubem a do max 90 vteřin museli být venku. Na fotce vidíte původní reaktor.
Minuta a půl – tolik tehdy experti odhadovali, že mohou lidé vydržet v tak radioaktivním prostředí. Bylo to však tisíckrát více než je dnes považováno za přijatelné. Carterův tým reaktor úspěšně rozebral a do 14 měsíců už měl reaktor nové jádro a byl znovu zprovozněn.
Ale Američané pociťovali následky radioaktivity…
Carter v několika rozhovorech přiznal, jak mu testy dalších 6 měsíců po misi ukazovaly, že má radioaktivní moč. Doktoři mu předpověděli neplodnost. Navíc v Carterově rodině existovala bohatá historie úmrtí kvůli rakovině.
Jeho otec zemřel na rakovinu slinivky v r. 1953 a samotný Carter měl před pár lety nádory na játrech a mozku.
Přesto všechno je Carterovi téměř 100 let a má čtyři děti. Čtyři roky sloužil jako guvernér státu Georgia a čtyři roky coby prezident USA. Má Nobelovu cenu za mír.
• • •
Missing some Tweet in this thread? You can try to
force a refresh
Prezidentu Trumpovi se tento týden povedlo to, co nedokázal během 1. mandátu a po čem republikáni toužili už v 90. letech: rozpouštění Agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID). Vznikla za Kennedyho, pomáhala šířit americký vliv a působila po revoluci i v ČR a SR. #sobotnivlaknoUSA
V r.2024 agentura poskytla 45 % veškeré humanitární pomoci na světě, šlo o přístup k pitné vodě, zdravotnictví, energetiku, pomoc při katastrofách, potravinovou pomoc atd. Část amer. veřejnosti dlouhodobě věří, že rozpočet agentury tvoří 25 % vládního rozpočtu. Je to míň než 1 %.
Agenturu nechal v r.1961 založit prezident Kennedy. Díky úspěchům Marshallova plánu americké vlády zjistily, jak rozvojová pomoc může pomáhat šířit americký vliv a bránit postupu totalitních ideologií. Eisenhower v tom sice budoucnost neviděl, ale za Kennedyho se situace změnila.
Dva mrtví agenti FBI, jejich *vrah* strávil 50 let ve vězení. Za jeho propuštění orodoval papež, hvězdy Hollywoodu a stovky lídrů domorodých kmenů. Leonard Peltier se letos konečně dostane z vězení. Celé generace domorodých obyvatel na tuto chvíli čekaly. #sobotnivlaknoUSA
Aktivismus za občanská práva domorodých obyvatel má dlouhou historii. Moderní éra se datuje k roku 1968, kdy po vzoru afroamerických organizací z hnutí za občanská práva vznikl American Indian Movement (AIM). Jeho cílem byl boj proti všemožné diskriminaci indiánů v Minneapolis.
Podobně jako Afroameričané se aktivisté z AIM nejprve zaměřili na policejní brutalitu, zdravotní služby, obč. práva. Jejich protesty a aktivity byly nenásilné, i když později došlo i k násilným incidentům. AIM se svými protestními akcemi celonárodně proslavila, inspirovala další.
Netflix včera vydal film Six Triple Eight/Poštovní prapor, který zpracovává skutečný příběh afroamerických pošťaček, které v roce 1945 dostaly za úkol roztřídit a rozeslat miliony nedoručených dopisů vojáků z fronty. Tady je k tomu trochu zrecyklované #sobotnivlaknoUSA
Ženský armádní sbor (WAC) vznikl na dobrovolnické bázi v r. 1942 a o rok později byl začleněn do armády USA. Černošky byly jeho součástí od počátku, nakonec jich v něm působilo na 6500. Na rozdíl od námořnictva nebo arm. sboru zdrav. sester, které černošky systematicky nebraly.
I v rámci WAC černošky sloužily v segregovaných budovách, kasárnách, jídelnách a rekreačních zařízeních. Pracovaly jako kuchařky, sekretářky, úřednice, umývaly toalety. To všechno na americké půdě. Ale v listopadu 1944 došlo ke zlomu a bylo jim umožněno sloužit v Evropě.
Dnešní #sobotnivlaknoUSA je o hovně. Lépe řečeno je o problémech, které způsobovaly koňské výkaly v New York City na přelomu 19. a 20. století. Ve městě totiž tehdy pobývalo 100 až 200 tisíc koní, jejichž výkaly a moč plnily ulice a byly všude cítit.
Koně byli ještě v 19. století využíváni pro veřejnou dopravu ve velkých městech jako Londýn nebo NYC. Právě ve Velkém Jablku se v polovině století rozmohly koněspřežné dráhy. Dva koně byli třeba na jednu 4hodinovou směnu jednoho vozu.
V 70. letech 19. století Newyorčané vykonali cca 100 milionů cest těmito vozy, takže městem se ještě v 80. letech pohybovalo přes 150 tisíc koní vozících lidi i náklad. Každý kůň přitom denně vykálel skoro 10 kg. Ročně šlo ve městě o 100 tisíc tun výkalů a 38 milionů litrů moči.
Post-olympijské vlákno. V amerických médiích se objevil příběh, jak američtí olympionici/čky co nejvíce využívají zdarma služeb polikliniky v olympijské vesnici, protože buďto nemají pojištění, nebo by se v USA nedoplatili ani s ním. Tak to tu krátce vysvětlím #sobotnivlaknoUSA
Olympijská vesnice vznikla v dost jednoduché podobě v Paříži v r.1924, ale teprve od her v Los Angeles 1932 se, díky Coubertinovým snahám, bavíme o opravdových vesnicích pro olympioniky. LA tehdy postavilo modulární bungalovy pro 2 tisíce sportovců. 126 sportovkyň bylo v hotelu.
Ve vesnici byl k dispozici amfiteátr, cestičky (neudělaly z nich vozovky, protože parcela s vesnicí byla jen pronajatá), separátní blok sprch, prostorné jídelny. A nonstop nemocnice vybavená rentgenem a laboratoří. Od té doby se nemocnice v olympijských vesnicích rozrůstají.
Beyoncé včera vydala „country“ album. Singl Texas Hold 'em sice jedna oklahomská rádiová stanice odmítala hrát a country puristi počin Beyoncé přezírají, ale toto album navazuje na pozapomenutou historii bohatého vlivu a přítomnosti černochů v country music. #sobotnivlaknoUSA
Bendžo, na němž stojí základy country, je původně západoafrický nástroj, na nějž hrávali černošští otroci. Populární divadelní (rasistická) minstrelská představení následně nástroj rozšířila i mezi většinovou populaci – odtud vznikne žánr hillbilly, na nějž navazuje country.
První country songy vycházely z černošských spirituálů a dalších druhů kostelní hudby. Například z chvalozpěvu When the World Is On Fire se stal v r.1928 hit Little Darling, Pal of Mine od slavné Carter Family a z toho později vznikne Guthrieho ikonická This Land is Your Land.