Dobré ráno! Highlight dnešního #ultimátníprojíždění hned ráno, Ersatzzug na lince RE42 (Leipzig - Nürnberg). Nemám slov. 😍😍😍😍😍😍😍😍😍
Vtipné je, že už ve svých 17 letech jsem dokázal uspořádat “projížděcí akci”, na kterou se mi přihlásily další 4 osoby. Stalo se to dne 28.11.2013 a cílem byly mj. přesně tyto vozy na z části stejné trase jako dnes. 😅
Není hezčího způsobu relaxování, než je tento. ☺️ A za blbých 9 EUR…
Bamberg - Würzburg - Bad Friedrichshall Hbf, trocha nudy a vlaků obsazených na 150%…
No a konečně něco nového. Přes Karlsruhe sice nejedeme, ale zdejší Stadtbahn / S-Bahn, či co to vůbec je, pokrývá i město Heilbronn a z něj vedoucí linu přes Bad Friedrichshall do města Sinsheim. Bylo to nádherné svezení, je až hloupé, že u nás tohle pořád nejde…
Následují novinky rovnou dvě - poprvé jednotkou Siemens Mireo a poprvé (a konečně) systémem S-Bahn Rhein-Neckar (Heidelberg-Mannheim-Ludwigshafen). Mireo na S-Bahnu je asi jako Bmz na osobáku, za mě teda absolutně vůbec. Ale jede se v tom hezky. :-)
Lepší. :-) Výlet opět končí o něco dříve, bylo vhodné brát ohled na spolucestující a teda je fakt, že po osmi hodinách v regionální dopravě už jsem chtěl ven i já. #ultimátníprojíždění#skoro
Namísto Bad Durkheimu Leimen, ale to vůbec nevadí, protože tady alespoň šlo dojet Düwagem, byť modernizovaným. 😁
Jednou ze zemí, které byly dlouhodobě stranou mého zájmu, je Španělsko. Španělská kuchyně mi moc nesedla, španělské vlaky mi přijdou nezajímavé a ačkoliv se relativně domluvím téměř v celé Evropě, španělsky umím nižší jednotky slov, takže vlastně skoro nic. Abych svou kritiku ale měl podloženou nějakými reálnými zkušenostmi, je na místě se tam vydat a zjistit, zda mi Španělsko skutečně nesedne tak moc, jak si myslím.
Protože času i peněz teď nemám zrovna nazbyt, zvolil jsem nejjednodušší cestu, která je ale i tak vlastně dost zajímavá. Nočním vlakem z Prahy na pomezí Německa, Švýcarska a Francie, někudy do Lyonu a odpoledním španělským rychlovlakem do Barcelony, kam dojedu odteď za necelých 25 hodin. Nejlevnější variantou je v tomto případě sedačkový vůz, ve kterém se ale i tak dá spát vcelku pohodlně, jen není vždy jisté, zda to bude i pohodlné - zatím to vypadá, že budu v kupé sám, ale teda po šesti vsedě celou noc, to už by zrovna příjemné nebylo. Sedím u okna, ale nikoliv s výhledem na Labe. 🥲
Leipzig Hbf. Krátce po příjezdu EN z Prahy přijede nightjet z Berlína do Curychu, ke kterému se větev z Prahy a Drážďan připojí. Spolu pak odjedou na jih Německa, ale až za hodinu a čtvrt po příjezdu obou vlaků, takže je dost času na zdejší mekáč. 😅 Zdejší nádraží je rozlohou největší svého druhu snad i na světě, tak moc velké, že se některá nástupiště už nepoužívají - z části je parkoviště a jedna kolej pak slouží jako trvalá expozice. Vystavená motorová jednotka Hamburg zastupuje řadu, z níž část získaly v minulosti jako válečnou kořist i Československé dráhy a pod označením M 297.0 jezdily až do 60. let. :-) Poslední snímek pak zachycuje vlak linky RE6, spojující Lipsko a Chemnitz. Donedávna šlo o poslední linku v Německu, kde byly nasazovány prastaré vozy z dob NDR, nicméně ty dnes jako náhrada působí jinde a i zde se tak usídlily typické červené “patráky”.
Dnes na západ Čech. Z Prahy přes Plzeň do Chebu se dá dostat téměř každou hodinu, pokud nevychází přímé IC, jezdící každé dvě hodiny, dá se jet touto Bavorskou loterií do Plzně a dále jedním z vlaků linky Plzeň - Karlovy Vary.
I nadále trvající přítomnost starého vozu mne potěšila, vůz byl vyroben v roce 1991 v Budyšíně a určen… no do Německa ne. Některé zdroje uvádí Írán, jiné Československo - v tehdejších ČSD se totiž počátkem 90. let začala řešit ekonomická situace a rušila se jedna objednávka na nová vozidla za druhou.
Jeden neokoukatelný výhled a pro mě až překvapující rozestavěnost nového Smíchova. Moc tudy nejezdím, no. :-)
Plzeň, přestup. Modernizace tratě Praha - Beroun postupuje, ale pořád ještě není hotovo. No a protože je dnes mikulášský víkend, jezdí spousta zvláštních vlaků. Na posledním snímku šest Bdt279 s bleskovcem na Křivoklát. :-)
Půjčení auta mělo jeden praktický důvod - abychom si mohli projet nejhorší železnici v Evropě, ne-li rovnou na světě. Albánii. 😅
Z Baru jsme přes hraniční přechod Muriqan-Sukobin dojeli k nádraží Lezhë. Tam už vlak sice nejezdí, ale míjeli jsme trať Shkodër - Durrës, která prochází přestavbou.
O železnici v Albánii je toho na internetu napsáno mnoho. Provoz byl několikrát zcela zastaven, někdy snad mj. i proto, že došla nafta, nicméně dnes zde jezdí jeden pár vlaků denně, ráno Elbasan - Rrogozhinë - Durrës a odpoledne zpátky, do půlky června jezdil ještě jednou týdne vlak Shkodër - Laç. Existuje i trať do Černé Hory, ale tam nejezdí buďto nic, nebo je nákladní vlaky.
V Durrësu vlak začíná v oblasti zvané Plazh, přičemž protože jsme hloupí, dojeli jsme na místo, které má podle představovat nástupní zastávku. Reálně ale šlo o širou trať, tak jsme znova sedli do auta a pokračovali blíž centru. Dnes už je chyba naštěstí opravena. :-)Mapy.cz
Nakonec se zadařilo a mezi věžáky, ucpanými ulicemi a deset minut pěšky od pláže jsme dorazili na zdejší dočasné hlavní nádraží. Monumentální nádražní halu doplňují přehledné přepravní prostory, kde (a tentokrát už beze srandy) akceptují eura - do tři hodiny vzdáleného Elbasanu to odtud stojí 1,50 EUR.
Ne nadarmo se říká, že železniční trať z Bělehradu do Baru patří k nejkrásnějším na světě. Zhruba od srbsko-černohorské hranice po Podgoricu trať vede v horách, četnými tunely a mosty,… fascinující podívaná, kvůli které stálo za to vstát v šest ráno. 😅
Ještě pár výhledů…
Jeden z největších infrastrukturních projektů bývalé Jugoslávie vznikal od roku 1958 do roku 1976, měří 455 km, krátkým úsekem vede též přes území Bosny a Hercegoviny a čítá 254 tunelů a 435 mostů. Most na prvním snímku, Mala Rijeka, překonává stejnojmennou řeku ve výšce 205 metrů a do roku 2001 byl nejvyšším mostem svého druhu na světě.
Bohužel dnes je trať v dezolátním stavu, na trati je spousta nefunkčních přejezdů, před kterými vlak zastaví, spousta nefunkčních návěstidel… je absurdní, že dnes to nočnímu vlaku z Baru do Bělehradu trvá 11-13 hodin, přitom ještě v roce 2007 to vlaku trvalo nějakých 8 hodin a v roce 1988 necelých 6 hodin. Balkán, no. :-)
Dnes mě čeká jeden z highlightů tohoto výletu, starým (byť přestavěným) vozem z Vilniusu do Klaipedy a zase zpátky. V Litvě jde o poslední klasický veřejný osobní vlak tažený lokomotivou a navíc jezdí jen třikrát týdně, v období větší poptávky.
Na dnešek jsem se moc nevyspal. Rozhodl jsem se oproti běžným výletům trochu ušetřit a vzal jsem na pohled moc pěkný a levný hostel, první noc jsem byl v pokoji pro 4 dokonce sám… včera už ale bylo plně obsazeno, z toho jedna dvojice dorazila ve dvě v noci.
Co mi ale náladu zvedlo jsou mé milované dánské koláče, které se tu běžně prodávají v supermarketech. 🥰
Dnes ráno jsem se vzbudil v kapsli. 😅 Můj běžný varšavský hotel stál na dnešní noc zhruba stejně, jako obdobný hotel v širším centru Paříže, tak jsem hledal náhradu a našel tohle. Za 750 na noc jsem se skvěle vyspal, škoda, že takovýchto hostelů není víc. :-)
Cílem dnešního dne bude Vilnius - jednak proto, že jej z Varšavou už zase spojuje “přímý” vlak (s organizovaným přestupem na hranici kvůli změně rozchodu) a jednak proto, že jsem tam už dlouho nebyl. Cesta sice trvá 9 hodin, ale k učení je to celkem fajn. :-)
Balstogė (Białystok 😅), výměna lokomotivy a pobyt 28 minut. Dříve nádraží připomínalo východ, už pár let ale prochází totální přestavbou a vypadá skvěle, zejména to nové zastřešení. :-) Fotku jsem si půjčil od kamaráda Petra Jeteliny, protože tu svou starou nemohu najít.