Hodiny sice ukazují poledne, ale něco tady nehraje. Venku je stále šero. Pedra tak dnes neprobudily sluneční paprsky, které by prozářily jeho byt, ale až hlad.
"Ne, už zase!" vzdychne Pedro.
Ví, že dneska se opět do práce nedostane.
Bengt Nyman, CC BY 2.0
"Všem letům, tady kontrolní věž. Až do odvolání jsme uzavřeni pro veškerý provoz. Viditelnost klesla pod 50 metrů. Opakuji všem letům, uzavíráme se."
Eduardo Milla, CC BY-SA 4.0
John je už třetí generací, která hledá obživu ve vlnách Atlantiku.
Má před sebou další den úmorné práce. Vytahování rybářských sítí a třídění ryb.
Jenže když sítě vytáhne, vidí, že bude bez práce.
Úlovek je tristní. Jen pár polomrtvých ryb.
Zelená břečka je všude kolem.
Jackie jde s Markem za ruku po pláži. Užívají si poslední společné chvíle, než bude její milý odvelen na misi do Evropy.
Posadí se do vyhřátého písku a dívají se na horizont, který hraje neuvěřitelnými barvami.
Tak jako pokaždé v tuto roční dobu.
Joonas Lyytinen, CC BY 2.0
"Snad byl tenhle poslední", říká Phil při pohledu na poničenou střechu.
"Jestli přijde letos další, tak to tady už definitivně balím a jedu na sever" odpoví Abe. "Už na to nemám sílu"
A skutečně, ten rok to bude poslední hurikán
Na vznik dalšího už nebude mít atmosféra dost sil
"Před milióny let tady bylo jezero. Místo, které kypělo životem a které je dnes jen mrtvou pustinou. Ale tady, tady můžete vidět pozůstatky toho života. Tohle jsou vrstvy obsahující jejich zbytky. Zbytky těl bohatých na fosfor!" říká Frederika studentům někde uprostřed pouště
Ta otázka, stejně jako nesnesitelné amazonské horko, nedává Mattovi spát. Už dlouho
Nedává to smysl. Rozbory půd ukazují, že celá oblast je na fosfor chudá
Jak je možné, že se tady životu tak daří? Fosfor je přeci odváděn z ekosystému deštěm, musí tak být doplňován. Ale jak!?
"Vytáhni to" křičí přes rozbouřené moře Mike na Joshe.
Josh stiskne tlačítko a vrtné jádro plné sedimentů ze dna oceánu u Kuby míří k mořské hladině
Nebude trvat dlouho a Mike v laboratoři s pomocí mikroskopu objeví vysoké koncentrace prachu
Prachu bohatého na fosfor a železo
Jason se sklání nad obrazovkou laptopu. Netrpělivě bubnuje prsty po klávesnici. Očima tlačí procenta ke stovce. Bude to ještě chvilku trvat. Balík satelitních dat je obrovský.
"Potvrzuji. Po třech dnech máme další!" křičí za pár minut na kolegu.
Fouká.
Vítr si pohrává s drobounkými zrnky.
Jedno po druhém se dávají do pohybu.
Nejprve jen nadskakují, ale když se rychlost větru trošku zvýší, vžůůům.
Drobounká pouštní zrnka se vydávají na cestu.
Na cestu napříč kontinenty!
Olga Ernst & Hp.Baumeler, CCBYSA4.0
Poušť Sahara je nekonečná pustina zabírající okolo 25 % Afriky
I když tam najdeme jen minimum života, nebýt Sahary, byla by Země o značnou část života chudší
Sahara svým vlivem zdaleka přesahuje hranice tohohle rozpáleného kontinentu
Připraveni na cestu?
Začíná foukat...
Pamatujete na vlákna, ve kterých jsem vám vtloukal do hlavy, že když bouchne sopka na Islandu, že se máme začít v Evropě bát?
A to proto, že převládající směr tryskového proudění je v severních zeměpisných šířkách směr východ?
Tak když se posunete na zeměkouli (teď přemýšlím, jak tohle vysvětlují blouznivci na ploché Zemi... no nic...) směr jih, dostanete se do oblasti, kde převládající větrné proudění obkružující zeměkouli jde směrem západním.
A to je pro dnešní příběh klíčové!
Kaidor, CC BY-SA 3.0
Když začne na Sahaře foukat, drobounký prach unášený větrem začne směřovat na západ...
Množství prachu, které se každoročně vydává na cestu je obrovské.
Fakt obrovitánsky obrovské...
Jako první na své cestě potká Kanárské ostrovy.
Tedy místo, kde žije Marie.
Náhlý nárůst vysokého množství prachových částic v atmosféře zhorší kvalitu vzduchu a lidé s respiračními potížemi začnou mít problémy.
Proto jsou části roku, kdy život na tomto souostroví není rájem.
Co se může zdát jako požehnání pro potravinový řetězec v oceánu, má ale i svou stinnou stránku.
Extrémní nárůst řas a s tím spjaté jejich následné odumírání vede k poklesu rozpuštěného kyslíku ve vodě.
A bez kyslíku není život. Vznikají tak obrovské mrtvé mořské zóny.
Prach v atmosféře má ale také vliv na chování světla.
Dopadající světelné paprsky jsou prachem různě odráženy, což způsobuje úchvatnou ranní a noční podívanou v oblasti Karibiku, ale i Severní a občas i jižní Ameriky.
Prach se ale neukládá jen v Amazonii. Ukládá se i v kontinentálních USA, Karibiku, dalších částech jižní Ameriky... a na mnoha dalších místech, kam ho vítr zanese. Jeho stopy pak můžeme najít na obrovské ploše.
Myslete na to, až vám zas bude někdo tvrdit, že ta "trocha" skleníkových plynů, co vysílá člověk do atmosféry, nic nemůže ovlivnit.
Prostředí na Zemi je prostě propojený komplexní systém a mávnutí motýlích křídel...
A vy určitě víte, jak tohle klišé končí...
The End
PS: Jak správně upozorňuje @Honzaadamuska, ten oslí můstek s Islandem a tryskovým proudění se moc nepovedl. Na západ od Afriky fouká mnohem níže, než je tryskové proudění.
Hledám zeď, do které dnes budu bušit z čirého zoufalství.
Poslouchal jsem @Evropa2, kde Tomáš Zástěra vytáhl veselou historku, "jak v NASA jsou všichni mimoni", pač astronautům nefungovaly ve vesmíru propisky a kolik stálo to vyřešit.
Ale Rusové, borci, použili tužku! #hoax
Jako vtípek to určitě pobaví a není nic lepšího, než z party vzdělaných lidí udělat idioty.
Na publikum tohle vždycky zabere a sklidíte body. Populisti by mohli vyprávět.
Akorát je blbý, že se ten příběh tak vůbec nestal.
Ale jasné, kdo by se dnes zabýval pravdou.
Pokud jste tu urban legend ještě neslyšeli, zní takto:
Američani měli problém. V 60. letech 20. století jim ve vesmíru nefungovali propisky - inkoust kvůli gravitaci netekl do hrotu. Proto utratili přes milión tehdejších dolarů (ca 10 mil. USD dnes), aby vymysleli, jak to udělat
Víte, co má společného Londýn, Jakarta, Dhaka, Bangkok a New Orleans?
Tam všude budou chudinky ovce potřebovat plovací vesty, chůdy, nebo být zkřížený s delfíny na ovce hopkavé
Všechna tato města totiž čelí bezprostřednímu nebezpečí zaplavení mořem
A to i bez změny klimatu🧵
Je mi jasné, že všichni víte, že hladiny světového oceánu stoupá kvůli tání ledovců a tepelné roztažnosti vody, tedy následkům globální změny klimatu (pokud ne, máte tady k tomu starší vlákno).
I kdybychom totiž dokázali mávnutím kouzelného proutku ustálit hladinu světových oceánů na konkrétní hladině, stále bude řada světových aglomerací během pár desetiletí z části vodou zaplavena.
Mnohá velkoměsta, ve kterých žijí desítky miliónů lidí, se totiž propadají.
Země se rozestoupila na východ od vyhaslé sopky #Sundhnúksgígar, přibližně 4 kilometry na sever od města #Grindavík a ca 1,5 na východ od geotermální elektrárny #Svartsengi.
Postupně se otevírala dál směrem na sever a teď má délku ca 4,5 km!
"Thierry, okamžitě volej majora. Tohle se mu nebude líbit!" vykřikl Hervé, když uviděl výsledky rutinního měření izotopů uranové rudy dopravené do francouzského závodu ke zpracování.
Na vytištěném papíru před sebou viděl něco naprosto neuvěřitelného.
U-235: 0,717% #vesmírníček
"Majore, tady Thierry Badeaux z izotopové laboratoře. Testovali jsme nově dovezenou dávku uranové rudy, co nám sem dopravili na zpracování příští týden a máme problém. Někdo s tou rudou už pracoval!"
"Jak pracoval?" zapraskalo ze sluchátka.
"Někdo z ní dostal uran 235! Chybí!"
Netrvalo dlouho a na nohou nebyli jen technici izotopové laboratoře. Brzy totiž začaly telefony řinčet i na stolech důležitých lidí.
Nebylo se čemu divit.
Tohle zavánělo obrovským mezinárodním průšvihem.
Nechybělo jen tak něco. Chyběl materiál na výrobu atomové bomby!