Thread by @boulak16

Takže k mé návštěvě pionýrského lágeru v roce 1987. Především musím napsat, že mě tam nikdo nenutil, komunismus už šel do řiti a posílali se tam žáci s nejlepším vysvědčením z každé školy. Rozhodnutí bylo jen na mě a já chtěl poznat Asii. Cože se myslím povedlo.

Měl jsem sebou dva kufry. Jeden s botami a druhý se vším ostatním. Ten s botami zmizel hned na letišti ve Sverdlovsku a musel jsem pak tři týdny chodit o sportovat v jedněch botách. Nikdo to neřešil a ani se mi neomluvil. Prostě se to stává.

Cestou do tábora jsem si potom mohl opravdu podrobně prohlédnout cestu, v podlaze autobusu byla přímo pode mnou cca 15 cm díra. Když jsme dojeli do tábora tak jsme všichni museli pochopitelně na záchod. Což byl první kulturní šok. Byly to klasické latríny.

Budiž ale, dámy prominou, otvory byly obesrány do výše tak deseti čísel. U holek to prý bylo stejně, chodily pak do lesa. Tam ovšem byla všude hejna obrovských komárů. Těžká volba. Jinak tábor byl takový rozporuplný, krásná a dobře vybavená sportoviště ale infrastruktura příšerná

Přímo to bilo do očí ten rozdíl. Na prvním nástupu si nevím proč vybrali mě abych krumpáčem vykopal zprávu po našich předchůdcích z minulého roku. Kopal jsem v plném slunci přes stovkami nastoupených pionýrů držíc krumpáč prvně v ruce. Dodnes mám z toho noční můru.

Z aktivit v táboře si pak pamatuji lepení pytlíků což jsem komentoval, že tohle u nás dělají jen vězni. Ty pohledy byly nefalšovaně naprosto vyděšené. A potom diskotéku v obrovském plechovém hangáru z čehož mi hučí v hlavě ještě teď. A opravdu jsem slyšel Modern Talking v ruštině

Vozili nás po výletech a museli jsem jet přes malé vesnice stovky kilometrů od Moskvy. Nebýt elektrických drátů tak by mě vůbec nenapadlo, že jsem ve 20. Století. To se nedá slovy bohužel popsat.

Pamatuju si také, že v jedné větší vesnici byla uprostřed masna s obrovskou výlohou kde byly uprostřed zavěšeny tři plesnivé salámy. Vzali nás také do Sverdlovsku což bylo pro cizince jinak zakázané město.

Město byly jen obrovské továrny ( připomněly mi ho fotky Čeljabinsku ), paneláky a ruské chaloupky co ale nevypadaly nikdy útulně. Jinak vůbec nic jiného. Aspoň já jsem to neviděl. Ale ten největší šok přišel při zpáteční cestě.

Sedíme na letišti ve Sverdlovsku přímo naproti záchodkům. Pánské ovšem neměly vstupní dveře. A dveře neměly většinou ani kabinky. Takže jsme sledovali jak někdo vykonává velkou potřebu. Nikomu to přitom nepřišlo ani trochu divné a nikdo to ani neřešil.

Dodnes trochu váhám zda jsem to skutečně viděl. Každopádně jsem tam nešel což se ukázalo jako obrovská chyba. V leptadle byly zamknuté toalety, z cesty domů si proto pamatuju doslova každou minutu.

K samotnému pobytu musím říct, že se k nám chovali vlastně hezky a politika se tam zase tak neřešila. Ruské holky po nás jely neskutečným způsobem, byli jsme zápaďáci. Bohužel jsem to ve třinácti neuměl ještě tak úplně ocenit.

Co mě naprosto šokovalo bylo, jak se realita brutálně rozcházela s tím co nám o SSSR říkali ve škole. Bylo to vlastně mé prozření a díky tomu pobytu jsem o tom začal přemýšlet a stal se protirežimním živlem.

A pak také, jak Rusové o tom všem neměli ani to sebemenší ponětí a považovali se za nejlepší zemi k životu na světě. Doufám, že jsem vás nenudil.