Takže k mé návštěvě pionýrského lágeru v roce 1987. Především musím napsat, že mě tam nikdo nenutil, komunismus už šel do řiti a posílali se tam žáci s nejlepším vysvědčením z každé školy. Rozhodnutí bylo jen na mě a já chtěl poznat Asii. Cože se myslím povedlo. Měl jsem sebou dva kufry. Jeden s botami a druhý se vším ostatním. Ten s botami zmizel hned na letišti ve Sverdlovsku a musel jsem pak tři týdny chodit o sportovat v jedněch botách. Nikdo to neřešil a ani se mi neomluvil. Prostě se to stává.