"Zavřeli lidi do sklepa a bili je, aby na ně přepsali auta, byznys i byty…. Hodně jich zemřelo.“
Naštěstí u nás nehrozí, že by moc převzali takoví lidé. My jsme „jinde“.
A teď si zazpíváme:
Její oči nejsou fajn,
její ústa leccos znaj,
smutně obhlížím ten kraj
tam v Karviné.
Varančin sprint.
Neměla jsem zrovna moc času, ale nějak jsem naznala, že je vhodná chvíle si ukázat, jak to vypadá, když se to na východě nějaké země náhle »otočí« , jak ráda píše určitá skupina našich spoluobčanů na facebooku.
Takže rychlé vlákno o jednom separatistovi.
Co víme o východu Ukrajiny?
Tak já třeba věděla, že existuje.
Každá země, která má západ, musí mít i východ, ne?
Je to průmyslová a hornická oblast.
A jako všude, i na Ukrajině platí, čím víc jdeš na východ, tím víc ... na východě jsi.
Je to místo, při pohledu z kterého dělat strážmistra dopravní policie v Mukačevu (Mourek!) znamená pracovat na západě. Takže je to hodně východní východ.
Ale zároveň to bylo díky platům v průmyslu relativně bohaté místo. Zejména lokální metropole Doněck byla bohatá.
Funfanct: Když se zakládal Havířov, jeden ze zvažovaných názvů byl kromě Čestprácova nebo Lidobudovatelova, Budosocikolektivova a i Slezský Donbas.
Tím jakoby nic nenaznačuju, říkám to jen jako zajímavost.
Zdař Bůh.
Válka na Ukrajině běží už od roku 2014.
Kolik jsme toho tady o východě Ukrajiny v tu dobu věděli, naznačuje třeba rubrika, v které se Týdnu objevovaly zprávy o bojích na Donbasu – „Rusko a okolí.“
Au.
Samozřejmě, pokud se chcete dozvědět, co se na východě Ukrajiny stalo a jak, můžete se zeptat vaší babičky, ta to má díky řetězákům z první ruky a ráda vám to vysvětlí.
„Nacistům“ z ničehož nic přeskočilo a začali ostřelovat vlastní města.
Naštěstí se zvedli stateční místní gerojové, vytáhli ze šachet tanky, koupili si na aliexpressu grady a pustili se do obrany.
„Bylo hodně mrtvých, žen i dětí. Tak jsem se rozhodl jít do opolčení,“ říká separatista.
Je to hrdina.
Když teda zrovna nesedí za loupeže.
Separatista usoudil, že smrtí žen a dětí nejlépe zabrání tím, že se stane tělesným strážcem místního warlorda Alexeje Mozgovoje, který se proslavil tím, že nalevo od jeho politického přesvědčení, už je jen okraj zeměplacky.
Což mu ale nebránilo solidně si nahrabat.
"A kolik ti platili?“
„Mně osobně ani kopějku.“
„A za co jsi žil?“
„Tam byl sklad, ze kterého všechno vydávali. Cigarety, jídlo, prostě všechno.“
Úžasné. Oni vybudovali komunismus. Ale, jak řekla Margaret Thather „Problém socialistů je, že nakonec jim dojdou i peníze druhých“.
Chápeme všichni, že ty „cigarety, jídlo a všechno“ dřív někomu patřily, že ano?
Najednou si je přivlastnili banditu, kteří si jako první sehnali zbraně.
Což většinou překvapivě nejsou ti „pošleme vás před lidové soudy“, ale lidi, co už mají s organizovaným zločinem zkušenost.
„Z čeho jsi platil poplatky za byt, vodu, elektřinu?“
„Neplatil. Slibovali, že těm, co budou bojovat, smažou všechny dluhy. Nikdo poplatky neplatil.“
Nejsem Adam Smith ani Paul Samuelson, takže naprosto nevidím, co by na tomhle ekonomickém modelu mohlo selhat. 🤔
Co vy? Nápady?
"Byly takové mítinky, lidé chtěli vědět, kdy se začne mámám vyplácet mateřská…“
„Byli nespokojení?“
„Byli, to nepopírám.“
„A Mozgovoj si žil jako oligarcha…“
„Neřekl bych, že jako oligarcha. Ale jako velitel brigády si samozřejmě žil líp než my.“
„Moc jsi mi toho neřekl…“
„Já jsem s ním taky nebyl celou dobu. Jestli něco lidem bral, já jsem u toho nebyl.“
To je reakce stylu:
Kde jste byl včera v noci?
Já ho nezabil.
"To jsem čekal, že řekneš, že tys žádné rabování a okrádání neviděl. Nebo jsi myslel, že jsem čekal něco jiného?“
„Neříkám, že se to nedělo. Pod Mozgovojem byla taková kontrarozvědka, která tam hodně naloupila.“
„Kolik zabrali lidem aut?“
„No, mnoho.“
"Ale když přišli za Mozgovojem, a on tam zrovna byl, a dokázali, že to bylo jejich auto, třeba jim to dosvědčili sousedi, tak nařídil jim ho vrátit.“
Mám ráda ruské pohádky.
Ale spíš takové ty s uvěřitelnými zápletkami, kde žáby pečou chleba a mění se na princezny a tak.
"Okolo dvě stě aut sebrali.“
„Já vím. Ale to dělala ta kontrarozvědka.“
„Tos dělal ty. Dvě stě luxusních aut jste civilistům sebrali. A nejmíň polovinu prodali, pravda?“
„Je to možné, že je prodali.“
"Čím jezdil Mozgovoj?“
„Černým džípem, tím, ve kterém ho dostali.“
"Nebyl pancéřovaný?"
"Ne."
Zoran si nechává vyměnit skla v autě za neprůstřelná.
Myslel jsem, že už je neprůstřelná má, Marcelko.
To on si to neděle myslel taky...
"Kolik měl zlata?“
„Jak to mám vědět? Myslíte, že velitel brigády se nám chlubil?“
„Kdo to udělal?“
„První říkali, že Ukrajinci, druzí že Rusové.“
„A třetí, že svoji…“
„Nó.“
Oni ti separatičtí velitelé vůbec mají expirační dobu jak rybí salát na sluníčku.
Taky občas bouchnou
"Proč ho zabili?“
„Co tak jsem pochopil, on nechtěl, aby lidi bojovali za peníze, ale za ideu. Byl to komunista.“
Opět. Nevidím, na čem se může ekonomický model „peníze vám vyplácet nebudu, ale dám vám zbraně, abyste si je mohli vzít od druhých“, zadrhnout.
"Řekni nám o sklepě.“
„Byl takový sklep, kde sídlila kontrarozvědka.“
„Jaká byla taxa, aby ti neublížili?“
„Nevím. Já jsem byl proti tomu.“
„Dobře a jaká byla ta taxa?“
„To bylo různé člověk od člověka. Já u toho nebyl. Někdo dal auto, někdo přepsal byt.“
"Kolik sebrali bytů?“
„Hodně. Deset, možná patnáct…“
„Víc než dvě stě bytů. Kolik zabili lidí?“
„Prý taky hodně. Když zabili Mozgovoje. Tak tihle hned utekli. Velitel Valirijevič je moc rád neměl.“
„A jaká byla taxa za to, že lidé mohli projet přes váš post?“
„Žádná. Já jsem nic nebral.“
Ten člověk strávil většinu života ve vězení za loupeže, takže je jenom přirozené věřit, že když mu někdo dal do ruky zbraň a neomezenou moc, nevzal si od druhých ani tatranku.
"Kolik lidí uteklo?“
„Mnoho.“
„A kolik jejich domů a bytů jste odebrali?“
„Nikomu byty nebrali,mohli se vrátit…“
„Znám lidi,kterým vzali byty.“
„Jedině když spolupracovali s Ukrajinou.“
„Jistě. Přišli, zjistili, že dům je prázdný, zalíbil se, vyšetřovatel napsal „spolupracoval.“
Když začala válka, separatistu ranili. Usoudil, že už ho to neba a šel domů. Zároveň ale dál bral plat.
Protože v tom měli v armádě LNR bordel, chvíli trvalo, než si toho všimli. Pak si pro něj přišli.
Tak zas chvilku bojoval, znovu ho ranilo. Zas utekl. Chytli ho.
„Zavřeli mě do sklepa.“
„Silně bili?“
„Samozřejmě. Myslíte, že na mě budou koukat?“
„Jídlo vám dávali?“
„Ne, kdo měl peníze, si mohl koupit. Já jsem čtyři dny nejedl.“
„Rusko přišlo…“
„To nebyli Rusové, to byli naši. Nechtěli na frontu, tak lovili takové jako já.“
„A ty, Sašo,“ obrací se separatista do obrazovky jakoby na jednoho z těch, co ho »lovili«. „Který jsi mi trávil rodinu plynem…“
„Myslím, že Saša má důvod se bát, jestli ho najdeš.“
„A jak ho najdu, když mě tady zavřete na dvacet let?“
„Třeba se to nějak povede.“
„Tak se se Sašou rád uvidím. Zavzpomínáme, jak lezl po opuštěných domech, jak si sehnal džíp a byt...“
To by mě zajímalo, jak si Saša sehnal to auto a byt.
A jak to separatista ví, když půlhodiny zpátky říkal, že ničeho takového svědkem nebyl, že o tom maximálně jen slyšel.
"Jak ti Saša trávil rodinu plynem?“
„Přijel jsem domů. Kamarádi mi zavolali, aby mě varovali, že mě hledají. Já jsem utekl, oni bušili na dveře, žena neotevřela, oni vybili okno a pustili tam plyn. Žena plakala, dítě taky. Snažila se vystrčit dítě ven a oni se jí smáli.“
Jak je vidět, na východě Ukrajiny se naplnily ekonomické a politické sny těch nejradikálnějších "našilidí" a "samimámemálo".
Rozebrali si tam byty i majetky úspěšnějších spoluobčanů. Neplatily se žádné poplatky. Přestaly se vymáhat dluhy.
A jestli neumřeli,žijí šťastně dodnes.
Přestože všichni víme, že mi Češy jzme tadi zkutečný objeti, stejně vás žádám, abyste klikli na video a nakrmili youtube algoristmus tím, že dáte lajk a napíšete aspoň Sláva Ukrajině.
Abichom ukásali našy velkoryzost!
Prosím vás, prej má mít ten komentář aspoň sedm slov. 😈
Ivan evidentně žije na nějaké planetě, která obíhá někde mezi Merkurem (88 dní) a Venuší (225 dní).
Nebo, jestli žije na Zemi, slaví Silvestra už v červnu.
Mluvíme pochopitelně o pozemských dnech. Den na Venuši trvá déle než rok, protože dřív oběhne Slunce než se otočí okolo své osy.
Nesouvisí to s ničím, jenom jsem se tou znalostí chtěla pochlubit, a to byste nevěřili, jak je těžké zavést na to nenásilně řeč v běžné konverzaci…
„Víš, co je to demilitarizace?“
„Zničení něčeho?“
„Ne. Denacifikace?“
„Nevím.“
„Jaké je populace (Население) Ruska?“
„Víc než polovina.“
„Co? Kolik vás je? Kolik je Rusů?“
„To nevím.“
Určitě se dá říct, že je Rusů o něco méně, než na začátku SVO. Ale je jim to jedno.
Reportáž v ruské televizi: Velitel roty Melnikov do poslední chvíle velel a neopustil svoje druhy. Bohužel padl.
„Můžete nám popsat, jak jste padl?“
„To těžko.“
Vidíte, to je geroj!
Do poledního momentu byl se svými muži, pak padl hrdinskou smrtí, ale chlubí se tím? Ne!
Nejzajímavější částí dvě a půl hodiny (!!! wtf, fakt...😈) trvajícího rozhovoru s mobilizovaným policejní majorem Alexejem Melnikovem byla pasáž, kdy rozebírali reportáž, kterou o jeho hrdinské smrti natočila ruská televize.
„Nic neřekne? Člověk neumírá každý den...“
„A kde je moje tělo, jestli jsem zemřel?“
„Tělo… Vy máte otázky. Proto jsem chtěl, abyste zavolal ženě.“
Ale geroj ženě volat nechce. Asi se bojí, aby z toho šoku neměla infarkt.
Vždyť už si určitě vybrala lak a udělala místo v garáži
„Říkali nám, že ještě před válkou Západ nacpal Ukrajinu zbraněmi.“
„Jakými?“
„Třeba i jadernými.“
Jasně. Jaderný zbraně jsou něco, co běžně dostaneš na přechodu Veľké Slemence za nekolkovaný cigarety.
A k jaderný bombě ještě Ukrajina dostala Krakatit, Golema a Hvězdu smrti.
Dimitrij pochází z Dálného východu. Má dvě děti, je mu 47 let. Očividně je silný zastánce SVO, vděčný konzument propagandy a milovník SSSR.
Mobilizovali ho, ale proto, že se mu zdálo, že kontraktní vojáci na tom jsou lépe, podepsal kontrakt.
„Šla reklama, že děti kontraktníků vezmou na školy a budou je vzdělávat zadarmo.“
„Takže jste bojoval za peníze.“
„Ne za peníze.“
„Dobře, tak za sociální jistoty. Aby děti šly na školy, abyste měl status.“
Škola pro děti… Jednou udělám vlákno o motivacích orků.
„Váš Anton je v zajetí. Jestli s ním chcete mluvit, potřebuji váš souhlas s nahráváním.“
„Ne, nechci. Sbohem.“
Cvak. Tú tú.
Severní vítr je krutý,
počítej, lásko má, s tím,
k nohám mi dáš zlaté pruty,
nebo se vůbec nevrátíš.
Vtipný je, že hlasovou zprávu pro Táňu (aby věděla, že to je fakt on) nahrával Anton dvakrát, protože s poprvé rozplakal obavami o to, jak jeho milá zprávu o jeho zajetí přijme.
Ukázalo se, že to Táňa dala celkem na pohodu.
A nějak ji neobměkčily ani jeho výkřiky Táňo, Táňo.
Anton je z města Jaroslavl. Pracoval 12 let v továrně japonské firmy Komatsu. Vydělával si na ruské poměry hezké peníze. Základní mzda byla 67 tisíc rublů (cca 15 korun), ale s příplatky si vydělával dohromady 120 tisíc rublů (28 tisíc korun).
Japonci ví, jak Rusy motivovat.
"Proč by Rusové útočili?Pokud se rozhodnout, dobudou Ukrajinu do tří dnů...Většina Ukrajinců přeběhne...Ukrajinská armáda je k smíchu."
K výročí 501 dní ukrajinského hrdinství vlákno,jak vypadala diskuze na Novinkách o možné válce,než to vypuklo.
Jako první pan analytik Holec 😈
První zajímavá věc je, že 90% komentář bylo vyloženě proruských.
Jak už dnes víme, není to proto, že by Česka společnost byl většinově proruská, (což si tehdy prorusáci mysleli). Bylo to proto, že většinu lidí (k mé ostudě i mě) "nějaká Ukrajina" nezajímala.
Základní narrativ byl
A) nestrašte blbostma, Rusko určitě nezaútočí, proč by to dělalo, nejsou to blázni.
Asi jako teď ti samí lidé říkají, že Rusko dobude Ukrajinu a zastaví se, proč by chodilo dál, nejsou to blázni, nestrašte blbostma.
„Jeden z našich utekl z fronty domů. Ale jeho matka ho udala, on se nechtěl vzdát a FSB ho zastřelila."
Myslím, že některé ruské matky by potřebovaly kurz mateřské lásky.
Od někoho, kdo má víc lidskosti než ony.
Třeba od tý vlčice, co vychovala Romula a Rema.
„A jak se dostal domů?“
„Přes nějakou vesnici, tehdy to ještě šlo. Pak tam dali „trojúhelníky“.“
(Hádám, že asi ne ty s ryskou… Dobře, tak já si to vyhůhlim, abyste vy nemuseli. Jo, jsou to miny).
"On zavolal mámě, že je doma. A ona ho udala.“
„Jeho matka ho udala?“
„Ano.“
„My si myslíme, že chtěla,aby se vrátil oficiálně jako hrdina."
Vrať se jako hrdina. Nebo jako Lada.
Rozhodně ne jako dezertér.
Klasika.
Už jsme dlouho nezpívali,proč Sting doufá,že nebude jaderná válka.
What might save us, me and you
Is if the Russians love their children too