Teploměr ukazuje -40 stupňů, vichřice 180 km/h.

Je 27. ledna 1925 a psí spřežení vezou cestou delší než tisíc kilometrů do aljašského města Nome záchranu.

Příběh o tom, jak před sto lety běželi psi a jejich musheři o život tisíců lidí. Jejich protivníkem byla epidemie záškrtu. Záškrt je bateriální onemocnění. Úmrtnost dětí do pěti let byla zhruba 25%, to je čtvrtina (!).
A umírali by samozřejmě i dospělí.

Navíc je u Nome několik inuitských komunit, v nichž žijí lidé, kteří se se záškrtem nepotkali nikdy. U nich může smrtnost dosahovat klidně 50%.

Je leden 1961 a farmakoložka Frances Kelsey má problém.
Právě po šesté odmítla udělit registraci léku Kevadon.

Firma Merell chce její hlavu.

O rok později dostane Frances nejvyšší civilní vyznamenání USA.

Příběh o tom, že lék MŮŽE škodit, ale vždycky se na to PŘIJDE. Kevadon byl skvělý lék na ranní nevolnosti v rané fázi těhotenství. Ulevoval nastávajícím matkám i od bolestí.

Na trh ho uvedla západoněmecká firma Chemie Grünenthal v roce 1957. V Evropě se prodával pod názvem, který možná budete znát.
Contergan.

"Všechny školy se teď u nás mění na školy Rosgvardie.“
„Co to znamená?“
„Děti nosí uniformy se ševrony, o víkendech jezdí se SPECNAZ, učí je. Mají různé orientační běhy. Aby se zvednul patriotismus.“

Vót, země která chce mír.

Ne jako my západní vojnoví štváči. Mysleli jste, že to nestihnu, přiznejste se 😆
Ale jednou jsem to slíbila, tak plním.

Každopádně je dvě minuty do půlnoci pátek. Na TW nikdo není.
Proto prosím o retweet, nebo tohle vlákno o uplakaném Maximovi nikdo neuvidí.

🙍„Máma řekla bratrovi, udej ho, chce uletět před mobilizací.“

👱 „Kamarádka Světlana mi s lehkostí mi řekla: „Já svého muže pošlu po mobilizaci. Abych dostala těch sedm milionů.“

Wow. O takových rodinných hodnotách si můžeme nechat na prohnilém Západě jen zdát.

(minivlákno) "Až začnou přicházet rakve, bude mít Putin problém,“ předpovídali na začátku války západní analytici.

Ale to hooodně podcenili Rusy.
Nebo přecenili.

Stačilo jim nabídnout peníze a začali se naopak snažit, aby v takové zlaté rakvi jejich syn nebo muž skončil.

"Za dvacet dní jsem měl k jídlu jen dva hady a šťovík.“

My už jsme sežrali všechny křečky a veverky a Rusové si debužírují hady.

Abychom viděli někoho, kdo si může dovolit hada, musíme si počkat na Vánoce, až si ho dá jako každý rok Jiřík.

Fyjalo, gdě hadi pro našilidi?! Jak jsem slíbila včera, je tady vlákno. To jste nečekali, že 😈

Ivanův příběh je zajímavý vlastně jen tím, že jedl hady.

Jinak ruská klasika.

Příšerná rodina, děcák, kriminál.

Vzdělání devět tříd, možnosti nulové, naděje žádná.

"Bachrami Hamíd?“
„To je Iránec.“
„Hussein Machmud Mohamed Abbas?“
„Asi Syřan.“
„Vachid al Aši?“
„Syřan, nebo Egypťan.“

Obránce Slovanů Saša vyjmenovává členy své jednotky.

Teď všichni zatleskáme voličům SPD, za ten úžasný mentální kotrmelec, který za poslední dva roky udělali Zatímco před dvěma lety ještě voliči SPD panikařili z každého stánku s kebabem a vítali Ukrajince jako „kulturně kompatibilní Slovany“, aktuálně mají pocit, že je před banderovci může ochránit jen ruská armáda složená z Hamída, Husseina a Vachida.

"Čeho jste se (zajatec je z Luhanské oblasti) báli? Že z vás EU udělá ze všech homosexuály?“
„Ne.“
„Ostatně jich je dost i v Rusku...“
„Ti jsou všude. U nás ve městě jsou dva. Tak jsou. Nikdo je nezabil...“

Skutečně?! Nikdo?! Nikdo je nezabil?
Tak to je neuvěřitelná tolerance. Rusko vždycky své imperiální ambice něčím maskuje. Logicky nikdy neřekne, dobývám, protože chci uzemí a nevolníky. Tváří se, že něco nabízí. Dřív to bylo šíření socialismu, teď je to ochrana tradičních hodnot.

A celkem úspěšně drnká na východní homofobii.
I na tu naši...

"Potřebujeme, aby naši západní partneři pochopili, že ruská mentalita je úplně jiná, než evropská. Oni si přijdou i pro vás."

Chtěla bych napsat, že ty stěrače a ostřikovače nemusí ukrajinský sociolog hlásit, že to vidíme.
Ale nevidíme.🫤

(Výzkum "ruské duše" ve vlákně.) "My chceme jenom mír. Přestaňte se bránit." "Jsme jeden národ, s námi vám bude líp." "Nepomáhejte své armádě, pomáhejte naší."

Ukrajinci udělali zajímavý sociologický výzkum.
Obvolali Rusy (aniž by jim řekli, kdo jsou) a zeptali se na pár otázek.
Třeba, co by vzkázali Ukrajincům

"Zavřeli lidi do sklepa a bili je, aby na ně přepsali auta, byznys i byty…. Hodně jich zemřelo.“

Naštěstí u nás nehrozí, že by moc převzali takoví lidé. My jsme „jinde“.

A teď si zazpíváme:

Její oči nejsou fajn,
její ústa leccos znaj,
smutně obhlížím ten kraj
tam v Karviné. Varančin sprint.

Neměla jsem zrovna moc času, ale nějak jsem naznala, že je vhodná chvíle si ukázat, jak to vypadá, když se to na východě nějaké země náhle »otočí« , jak ráda píše určitá skupina našich spoluobčanů na facebooku.

Takže rychlé vlákno o jednom separatistovi.

„Kolik dní má rok?“
„160.“

A není to málo, Antone Pavloviči?

Ivan evidentně žije na nějaké planetě, která obíhá někde mezi Merkurem (88 dní) a Venuší (225 dní).

Nebo, jestli žije na Zemi, slaví Silvestra už v červnu. Mluvíme pochopitelně o pozemských dnech. Den na Venuši trvá déle než rok, protože dřív oběhne Slunce než se otočí okolo své osy.

Nesouvisí to s ničím, jenom jsem se tou znalostí chtěla pochlubit, a to byste nevěřili, jak je těžké zavést na to nenásilně řeč v běžné konverzaci…

Reportáž v ruské televizi: Velitel roty Melnikov do poslední chvíle velel a neopustil svoje druhy. Bohužel padl.

„Můžete nám popsat, jak jste padl?“
„To těžko.“

Vidíte, to je geroj!
Do poledního momentu byl se svými muži, pak padl hrdinskou smrtí, ale chlubí se tím? Ne! Nejzajímavější částí dvě a půl hodiny (!!! wtf, fakt...😈) trvajícího rozhovoru s mobilizovaným policejní majorem Alexejem Melnikovem byla pasáž, kdy rozebírali reportáž, kterou o jeho hrdinské smrti natočila ruská televize.

„Říkali nám, že ještě před válkou Západ nacpal Ukrajinu zbraněmi.“
„Jakými?“
„Třeba i jadernými.“

Jasně. Jaderný zbraně jsou něco, co běžně dostaneš na přechodu Veľké Slemence za nekolkovaný cigarety.

A k jaderný bombě ještě Ukrajina dostala Krakatit, Golema a Hvězdu smrti. Dimitrij pochází z Dálného východu. Má dvě děti, je mu 47 let. Očividně je silný zastánce SVO, vděčný konzument propagandy a milovník SSSR.

Mobilizovali ho, ale proto, že se mu zdálo, že kontraktní vojáci na tom jsou lépe, podepsal kontrakt.

Anton si jel do války vydělat na svatbu s Táňou

„Váš Anton je v zajetí. Jestli s ním chcete mluvit, potřebuji váš souhlas s nahráváním.“
„Ne, nechci. Sbohem.“

Cvak. Tú tú.

Severní vítr je krutý,
počítej, lásko má, s tím,
k nohám mi dáš zlaté pruty,
nebo se vůbec nevrátíš. Vtipný je, že hlasovou zprávu pro Táňu (aby věděla, že to je fakt on) nahrával Anton dvakrát, protože s poprvé rozplakal obavami o to, jak jeho milá zprávu o jeho zajetí přijme.

Ukázalo se, že to Táňa dala celkem na pohodu.

A nějak ji neobměkčily ani jeho výkřiky Táňo, Táňo.

"Proč by Rusové útočili?Pokud se rozhodnout, dobudou Ukrajinu do tří dnů...Většina Ukrajinců přeběhne...Ukrajinská armáda je k smíchu."

K výročí 501 dní ukrajinského hrdinství vlákno,jak vypadala diskuze na Novinkách o možné válce,než to vypuklo.
Jako první pan analytik Holec 😈 První zajímavá věc je, že 90% komentář bylo vyloženě proruských.

Jak už dnes víme, není to proto, že by Česka společnost byl většinově proruská, (což si tehdy prorusáci mysleli). Bylo to proto, že většinu lidí (k mé ostudě i mě) "nějaká Ukrajina" nezajímala.

„Jeden z našich utekl z fronty domů. Ale jeho matka ho udala, on se nechtěl vzdát a FSB ho zastřelila."

Myslím, že některé ruské matky by potřebovaly kurz mateřské lásky.
Od někoho, kdo má víc lidskosti než ony.
Třeba od tý vlčice, co vychovala Romula a Rema. „A jak se dostal domů?“
„Přes nějakou vesnici, tehdy to ještě šlo. Pak tam dali „trojúhelníky“.“

(Hádám, že asi ne ty s ryskou… Dobře, tak já si to vyhůhlim, abyste vy nemuseli. Jo, jsou to miny).

"On zavolal mámě, že je doma. A ona ho udala.“
„Jeho matka ho udala?“
„Ano.“

Německo vzpomíná. Německo nepopírá. Německo přiznává, že to byl zločin.

A okolo památky Lidic dál exhibují lidé, kteří podporují agresi Rusů na Ukrajině, kteří popírají Buču, Irpiň, odpálení Kachovské přehrady.

A přitom se dál snaží se vyvolávat nenávist proti Němcům.

Ironie.

https://twitter.com/velvyslanec_SRN/status/1667468884180455425

Takže tak...

https://twitter.com/HPrahy/status/1667469112849625088?t=b7HdRigNsiq5ILrKbxtFmA&s=19

„Jsem novinář z Ukrajiny a jsem tady s vaším mužem…“
„A co dělá novinář z Ukrajiny s mým mužem?“

Co asi? Vítá ho chlebem, solí a květinami.
To jsou taky otázky…

„Váš muž je v zajetí.“

Sakra, těsně vedle.
Ale byl by to hned můj druhej tip. Na to, že Katěrina právě zjistila, že je Ivan v zajetí, je těžce v pohodě. Švitoří o tom, jak se děti mají dobře a všechno je fajn.

„Proč jste sem poslala muže nás zabíjet? Proč tady kradete, znásilňujte, ničíte města?“
„Já nemám žádné informace o tom, že by někdo ničil města.“

„Rusko je největší země na světě. Evropě a Americe se nelíbí, že jen 140 milionů lidí vlastní takové obrovské zdroje.“

Pavel, který šel do války, protože „jeho žena hladoví“, a jeho vysněný plat je 13 tisíc kč, vysvětluje, jak mu Globální Západ závidí „jeho zdroje“.
Kolorováno. Pavel sedí od roku 2014 za vraždu. Když mu Min.obrany nabídlo zúčastnit se SVO, souhlasil, protože ho ujistili, že nepůjde na frontu, ale bude jen poskytovat podporu regulární armádě.

Žena mu řekla, že ho podvedou. A měla překvapivě pravdu.
Přesto Pavel miluje SSSR, i Putina.

„Evropské hodnoty? Co až přijde homosexuál napíše vám na zeď, že lgbt je dobré a vyvěsí vlajku?“

O kolik by byl život v EU jednodušší, kdyby nám furt nelezli domů homosexuálové a nepsali po zdech?

Ruský pilot Ukrajince zachránil.Nemáš barák,nemá ti homosexuál kde vyvěsit vlajku „Když se to stane, dám mu ránu a zavolám policii. Pak to bude muset uklidit. Ale u nás se takové věci nedějí. Ani v Evropě se nedějí.“

Ale dějí. Zrovna dneska ráno jsem koštětem shazovala tři homosexuály s kyblíkem barvy z terasy.

Száýde_jtě neš to zmařoU!

„Já mám v Oděse strýce a mluví s námi úplně normálně.“
„A co vám říká?Díky za rakety?“
„On vůbec není proti nám.“
„Ale to je zajímavé. Řekněte mi jeho jméno. Anebo ne, my si ho najdeme sami.“

Myslím, že strýci v Oděse zrovna zaskočil piroh a srolovala se ruská vlajka pod postelí Už od začátku rozhovoru se manželka zajatce Stanislava projevila…jako z pohádky.

„Dobrý den.“
„Dobrý den. Kde je můj muž, ukažete mi ho!“

Je ti teplo, děvče?
Velmi silné „Honem mi přičaruj ženicha. A peníze, a hodně moc! Tak dělej!“ vibe.

"Budu odpovídat pravdu."
"Pravdu? Budete se držet scénáře, který jsem vás naučil před 45 minutami?"
"Ano."
"Aha. A co v něm bylo?"
"No já..."
"Vždyť jsme se před 45 minutami vůbec neviděli."
"Ne, neviděli..."

Ruslan je připravený lhát, že bude lhát.
Nebo ne. Jak se mu řekne. „Proč jste souhlasil?Proč jste neřekl,že jsme se před 45 minutama vůbec neviděli?“nechápe novináře.
Ruslan neví.

„Narodil jsem se v Leningradě.“
„V Petrohradě,ne?“
„Ano,v Petrohradě.“

(Narodil se skutečně v Leningradě. Je mu 34, Leningrad přejmenovali na Petrohrad před 31 lety)