Světlo světa spatřila vědecká studia, která vnáší světlo do toho, co smazalo z povrchu zemského dinosaury.
Jo, jasně, byl to šutr z vesmíru... ale teď už i víme, co byl zač a odkud se vzal.
Takže 🧵
Historicky se vedla debata, jestli za zmizením dinosaurů z povrchu Země může dopad mimozemského tělesa, nebo masivní sopečná činnost, ke které došlo v oblasti dnešní Indie a to přibližně v době, kdy se tito živočichové ze zemského povrchu odporoučeli.
Základ myšlenky, že za zmizení 🦕může šutr z vesmíru, stojí přitom tahle dvojice pánů.
Mr. Luis a Mr. Walter Alvarezovi.
Otec se synem.
Byli to totiž právě oni, kdo si začal všímat, že se po celém světě nachází zvláštní tmavá vrstvička.
Dneska téhle vrstvičce říkáme rozhraní K–Pg, dřívěji se označovala jako K-T a kdybyste ji chtěli najít, potřebujete se dostat do míst, kde jsou obnažené horniny vzniklé v geologickém období křídy a terciéru.
Tahle vrstvička totiž tyhle dvě období od sebe jasně odděluje.
Protože se dá najít celosvětově, jasně nám ukazuje, že se muselo stát něco, co mělo dopad na celý svět.
Protože se pod ní nachází vrstvy, ve kterých najdeme kosti dinosaurů a nad ní vrstvy, kde je nenajdeme, je jasné, že tahle událost dinosaury sejmula.
A protože v ní najdeme mnohem větší množství prvku iridia, než je na Zemi obvyklé, začalo být zřejmé, že bychom měli za zmizením dinosaurů hledat mimozemský původ.
Na povrchu Země je iridium totiž sice vzácné, ale na mimozemských tělesech ho najdete "ve velkém".
A tak vědce napadlo, že se před nějakými 66 milióny lety musela Země srazit s mimozemským tělesem, které udělalo globální katastroru.
Jakmile si to uvědomili, začalo rozsáhlé pátrání po kráteru. Protože jako není kouře bez ohně, nejde mít dopad mimozemského tělesa bez kráteru.
Předpokládám, že vás seznamovat nemusím a že už se znáte.
Kráter Chicxulub, který se nachází z části na mexickém poloostrově Yucatán, je totiž nesmírně provařený.
100 % jste o něm už někdy slyšeli a jo, je to kráter, který tou srážkou vznikl.
Projel se po světě, nasbíral vzorky hornin a ty pak prozkoumal na výskyt izotopů ruthenia.
Jaké vzorky sbíral? Část jich byla z K-Pg rozhraní, část jich pocházela z jiných oblastí poznamenaných staršími impakty, část jich pocházela přímo z meteoritů, které sem nedávno dopadly...
A tady to samé, ale v grafické podobě.
Všimněte si těch modrých kuliček s ocásky... to jsou měření z K-Pg vrstvy. Jsou pěkně u sebe a úplně jinde, než všechny ostatní měření.
Tedy až na jednu vyjímku.
Tu černou tečku s ocásky
Fischer-Göddeet al., 2024
A ta černá tečka není nic jiného, než výsledek měření pro uhlíkem bohatý asteroidy...
Jo, takle snadný to je.
Máme pachatele.
Šutr, který smazal dinosaury, byl výrostek ze skupiny uhlíkem bohatých asteroidů.
Ze skupiny, na kterou připadá 75 % všech asteroidů, co tu poletují.
Platí přitom, že uhlíkem bohaté asteroidy se potulují raději dále od Slunce.
Často až někde za drahou Jupiteru.
A to je oblast, kde si tenhle šutr zabiják hověl do doby, než ho (pravděpodobně) planeta Neptun svou přitažlivostí vychýlila ze stabilní dráhy a poslala ho...
směrem do vnější Sluneční soustavy (je velká šance, že mu v tom pomohl ještě Jupiter, ale ať nezabředneme do nebeské mechaniky moc hluboko).
Výsledkem byla srážka vedoucí k masovému vymírání druhů (zmizelo jich až 75 %).
Zajímavostí je, že uhlíkem bohatý asteroid uvolnil po srážce obrovské množství uhlíku, který se mohl dostat v podobě různých sloučenin do atmosféry a tam zmasakrovat ozonovou vrstvu.
Kdo přežil zásah, cunami, ohnivé peklo, globální zimu, mohla ho pak dostat sluneční radiace!
Mimochodem jsou to právě izotopy, které výrazně zabijí myšlenku, že za vymření dinosaurů mohla sopečná činnost skrze Deccanské trapy.
Když totiž prozkoumáte izotopické složení indických láv, je úplně jiné, než co nacházíme v K-Pg vrstvě.
Prostě to tak nesedí.
A tím jsme na konci dnešního vlákna.
Tady máte verzi pro youtube, pokud se chcete dozvědět krapet víc.
Co si z toho odnést?
Za to, že tu dneska běháme, vděčíme jednomu asteroidu bohatému na uhlík. A konečně to víme s docela vysokou jistotou!
A pokud vás všechno kolem vzniku života zajímá, pořiďte si v předprodeji mojí knížku Vesmírníček, aneb letíme dál.
Čeká tam na vás 70 příběhů v podobném duchu jako příběh tady výše, ze kterých se dozvíte vše podstatné o hledání mimozemského života!
Nevím jak vás, ale mě by překvapilo, kdybych zažil to, co skupina australských horníků v regionu Pilbara.
Během jízdy po místní "polní" cestě objevili hořící kus černého čehosi, který se zničehonic objevil v jejich cestě.
Kde se tam vzal a co to je? To se dozvíte ve 🧵
Krátce poté, co svůj objev nahlásili, se na místo dostavila australská policie.
Ta po zběžném průzkumu zjistila, že se nejedná o pozůstatky mimozemské invazivní flotily, ale o něco, co téměř určitě pochází ze Země.
Ta věc totiž byla tvořena z uhlíkových vláken.
Bylo tak zřejmé, že se do australské pouště zřítil kus kosmického smetí. Už zase.
Následnou analýzou letových drah vypouštěných raket bylo určeno, že se téměř určitě jedná o pozůstatek čínské nosné rakety Jielong-3, která v září letošního roku vynesla do vesmíru 12 družic.
A máme tady další příspěvek do diskuse, jestli se dnes na povrchu Marsu nachází kapalná voda!
Jeden US vědec na základě meteorologických dat pořízených v 70. letech 20. století sondou Viking 2 a numerického modelování prozkoumal, jestli by mohla...
Obrázek níže je od AI... 🧵
... kapalná voda na povrchu Marsu se vyskytovat.
Nezajímal se ale o čistou vodu - pro její existenci tam podmínky téměř určitě nejsou - ale o solanku.
Tedy roztok vody nabohacený o některou ze solí.
Proč? Protože sůl pomáhá snížit teplotu, za které voda zmrzne.
A vy když tak vodu dostatečně osolíte a navíc nesáhnete po kuchyňské soli, ale po některé z exotičtějších zástupců, ideálně ze skupiny chloristanů (jen bacha, ty jsou pro člověka a většina života toxické...), můžete srazit teplotu, za které vám ten roztok zmrzne, až k - 75 °C.
Tenhle modrý flek uprostřed rozmazaného snímku je těleso 3I/ATLAS.
Jeho rychlost a dráha jasně ukazují, že nepochází ze Sluneční soustavy, ale přiletěl z hlubin mezihvězdného prostoru!
Jde teprve o třetí objekt z jiného hvězdného systému, který jsme zaznamenali🧵
Není to přitom poprvé, co jsme mezihvězdného poutníka našli. Poprvé se to podařilo v roce 2017 s pomocí havajských dalekohledů Pan-STARRS.
Tehdy jsme spatřili ʻOumuamuu – první potvrzené těleso pocházející z jiné sluneční soustavy.
Jenže to jsme našli pozdě...
Spatřili jsme ho totiž až v momentě, když už se od Slunce vzdaloval.
Měli jsme tak doslova jen pár okamžiků je na její pozorování a získali jsme jen málo informací o tom, jak tento vzácný návštěvník vypadá a z čeho je složen. en.wikipedia.org/wiki/1I/%CA%BB…
Jestli jste někdy snili o tom, že se budete potápět u pestrobarevného korálového útesu se stovkami rybek okolo vás a ještě jste to nestihli zrealizovat, měli byste si pospíšit
S korály to totiž v posledních letech vypadá (doslova) bledě a v následujících desetiletích bude hůř🧵
I když na korálové útesy připadá méně než jedno procento mořského dna, mají pro oceány nenahraditelné místo.
Přibližně každý čtvrtý mořský organismus totiž ke svému životu potřebuje korálové útesy.
Ať už pro získávání potravy, úkrytu nebo místa, kde se může rozmnožovat.
Korálové útesy tak hrají nenahraditelné místo v oceánském ekosystému
Jenže nejde jen o přírodu. Korálové útesy mají značný význam i pro člověka - umožňují značné příjmy rybářům i odvětví turismu
Navíc pomáhají chránit pobřeží před ničivými vlnami a tím udržovat souše nad vodou