Hned by jim tam někdo vysvětlil, že nemají co masově vymírat. Pač ta změna klimatu, ke které před 252 miliónů let došlo, se přeci nestala!
Bohužel měli smůlu a nikdo jim to neřekl.
Nově se ale podařilo odkrýt jedno velké tajemství 🧵
Že existuje něco, jako masové vymírání druhů, určitě víte.
Občas to sice vykřikují lidé, co mají strach o přežití lidského druhu, ale povětšinou o tom mluvíme my, co nám přirostla geologie k srdci
Když se podíváte do minulosti Země, všimnete si, že život tady nemá na🌹ustláno
Čas od času se na tváři Země něco stane a když k tomu dojde, začne tady ve VELKÉM, ale skutečně ve velkém úřadovat smrťák.
Takový, který se nezakecá...
A je jedno, jestli žijete na souši nebo pod vodou.
Bere všechny a všude.
Před přibližně 252 milióny let se stalo, že se na území dnešní Sibiře otevřela země a po sérii prasklin tam začalo k povrchu unikat skutečně OBROVSKÉ množství magmatu.
Jenže se k povrchu nedostávalo jen magma. Ve velkém z něj totiž unikaly i sopečné plyny - vodní pára, oxid uhličitý, oxid siřičitý, ale také třeba metan.
Jo, tahle masivní sopečná činnost začala produkovat OBROVSKÉ množství skleníkových plynů schopných výrazně zahřát atmosféru.
Jenže to nebylo všechno.
Láva se totiž začala rozlévat v obrovské sedimentární pánvi, ve které se kdysi dávno po milióny let ukládalo obrovské množství organické hmoty.
Láva tak začala vytékat v oblasti, kde se v podzemí nacházelo velké množství uhlí.
Netrvalo dlouho a k plynům, které chrlila do atmosféry sopečná činnost, se přidaly plyny vznikající spalováním uhlí.
A člověk nemusí mít zrovna trojí doktorát z klimatologie, aby věděl, že spalování uhlí je skvělý způsob, jak množství skleníkových plynů v atmosféře zvýšit...
A jelikož byly zásoby uhlí fakt obrovské a jelikož se na povrch dralo skutečně obrovské množství magmatu, těch plynů bylo faaaaakt mraky...
(zlatého bludišťáka tomu, kdo si vygooglí čísla! Já to jdu psát bez nich, pač jsou tak obří, že člověkovi stejně nic neřeknou)
Nehořelo ale jen uhlí.
Hořely i zásoby ropy a zemního plynu, které se tam v podzemí nacházely.
A hořela i vegetace, která pro změnu rostla na povrchu.
A i když vám anonymní účty s pěti sledujícími pravidelně tvrdí, že teplota atmosféry s množstvím CO2 v ní nesouvisí...
... tak to "nesouvisení" vedlo k té nejvyšší čáře, co v tomhle grafu můžete vidět.
Za normálních okolností si vápník a bikarbonát vezmou mořští živočichové a udělají z něj uhličitan vápenatý... ze kterého si postaví domeček (který pak na pláži seberete a odveze si domu na poličku jako suvenýr z dovolené...)
(první PS: koukám, že se možná má používat místo bikarbonátu novější termín hydrogenuhličitan, sorry, v tomhle vždycky plavu... je to HCO3- pro ty z vás, co na rozdíl ode mě chemii umíte...)
A v moři taky žijí organismy, které si dokáží brát křemík.
Říkáme jim rozsivky (anglicky diatoms) a představují naprosto neuvěřitelně krásnou skupinu organismů!
Jen teda na ně potřebujete mikroskop...
No a když všechny tyhle organismy na sklonku svého života umřou, jejich mrtvá schránky se mají tendenci potápět na oceánské dno.
A tam se ukládat... a když jich umře pěkná řádka, uděláte vrstvu, která se časem může přeměnit na horninu, ve které je zachycený oxid uhličitý
Dejte přírodě prostor a ona dokáže oxid uhličitý z atmosféry dostat.
Jen to trvá.
Ale platí, že čím je atmosféra teplejší, tím víc prší, tím víc se horniny rozpouští a tím více materiálu životní formy na budování svých schránek a následné pohřbívání mají.
Proces ukládání oxidu uhličitého z atmosféry se tak zrychluje.
Obvykle.
U masového vymírání, ke kterému před 252 miliony let došlo, se totiž tohle nestalo.
Trvalo to, ale konečně jsme u té záhady!
Tehdy totiž zabralo okolo 5 milionu let, než se klima srovnalo.
A nikdo v geovědním světě pořádně nechápal, proč tehdy stabilizace klimatu trvala o jeden až dva řády déle, než "obvykle".
Jenže se zdá, že se podařilo tuhle záhadu rozluštit.
Nová vědecká studie z klávesnice Sofie Rauzi a kol. totiž ukazuje, jak složitý systém ta naše Země je... pnas.org/doi/10.1073/pn…
Tenhle tým se zaměřil na výzkum hornin obsahujících v sobě jílové minerály.
Jo, jinými slovy zkoumali zkamenělé bahno.
Ale ne jen tak ledajaké. Procestovali svět, aby našli zkamenělé bahno o stáří přibližně 250 milionu let.
Tedy takové, které vzniklo okolo masového vymírání.
Chtěli totiž prozkoumat, jak se ve vzorcích bude měnit zastoupení izotopů lithia.
Proč? Platí totiž, že když jíly vznikají, vyžírají z okolní vody lehké izotopy lithia a voda okolo se tak nabohacuje o těžké izotopy tohohle prvku.
Izotopy lithia nám tak říkají, co se v oceánu tehdy dělo.
A záznamy, které tým získal vyprávějí jasný příběh.
Po dobu přibližně 5 milionu let v tehdejším světovém oceánu vznikaly ve velkém mořské jíly!
Mořské jíly přitom ke svému vzniku potřebují - jo, hádáte správně - oxid křemičitý (a alkalické kovy, ale nekomplikujme si teď život dalším divotermínem).
Tedy látku, kterou normálně z vody berou živé organismy pro stavbu svých scrhánek.
Jenže jelikož nám proběhlo masové vymírání, které smazalo 80 až 95 % všeho mořského života, ve vodách světového oceánu toho nezbylo moc živého, co by mohlo oxid křemičitý (ale i další látky) brát.
A tak mohly nastoupit geologické procesy a začít ve velkém vytvářet mořské jíly.
No dobrý, vím. Tímhle jsme stále nevyřešili tu záhadu, proč to trvalo 5 milionu let a ne jen pár desítek až stovek tisíc let, jako obvykle.
Ale nebojte, už tam skoro jsme...
Ten detail je totiž schován v tom, že pokud produkujete mořské jíly, vyžíráte sice ve velkém oxid křemičitý... ale současně dovolujete, aby se uvolňoval oxid uhličitý.
Chemické reakce, které ke vzniku mořských jílů vedou, totiž tenhle výrazný skleníkový plyn uvolňují.
Jo, přesně tak.
Když vyhubíte titěrný mořský život, místo, abyste oxid uhličitý ukládali na oceánské dno, budete ho uvolňovat zpět.
Pecka, co?
Dávám ještě jednou odkaz na tu studii, pokud byste chtěli proniknout víc do detailů.
Jinak za mě ta práce moc pěkně ukazuje, jak složitým systémem Země a její klima je.
A mě nikdy nepřestane udivovat, jak jedna "drobná" změna dokáže rozjet proces, který pak udělá výraznou stopu na tváři Země.
Kdybyste se chtěli dozvědět o geovědních procesech, které úřadují na Zemi, více a baví vás tahle ujetá forma vysvětlování, doporučuji si pořídit moji knihu Geostorky.
Čeká tam na vás 25 neuvěřitelných příběhů ze světa geověd.
A pokud byste nechtěli minout některý z mých výstupů, kterými živím nejrůznější sociální platformy, doporučuji si přidat ke sledování tuhle skupinu na Whatsappu!
Světlo světa spatřila vědecká studia, která vnáší světlo do toho, co smazalo z povrchu zemského dinosaury.
Jo, jasně, byl to šutr z vesmíru... ale teď už i víme, co byl zač a odkud se vzal.
Takže 🧵
Historicky se vedla debata, jestli za zmizením dinosaurů z povrchu Země může dopad mimozemského tělesa, nebo masivní sopečná činnost, ke které došlo v oblasti dnešní Indie a to přibližně v době, kdy se tito živočichové ze zemského povrchu odporoučeli.
Základ myšlenky, že za zmizení 🦕může šutr z vesmíru, stojí přitom tahle dvojice pánů.
Mr. Luis a Mr. Walter Alvarezovi.
Otec se synem.
Byli to totiž právě oni, kdo si začal všímat, že se po celém světě nachází zvláštní tmavá vrstvička.
Pamatujete si, jak v roce 2022 po výbuchu tichomořské sopky Hunga Tonga–Hunga Haʻapai se tu vyrojila spousta účtů, které začaly tvrdit, že je nesmysl se snažit o snižování množství lidmi vypouštěných skleníkových plynů?
Pojďme se tak ohlédnout, jak tenhle "fakt" zestárnul... 🧵
Pro připomenutí.
Když 15. ledna 2022 došlo k hlavní explozi sopky, zakrátko se nad ní vzneslo skoro 60 kilometrů vysoké mračno tvořené sopečných prachem, plyny a vodní párou.
Odhaduje se, že bylo do atmosféry vyvrženo až 10 km^3 (!) nadrcených šutrů.
Ale není se co divit. Exploze to byla skutečně enormní. Pěkně je to vidět na proměně vzhledu pod mořem potopené části sopky.