Stojíte uprostřed města, když se země pod vašima nohama začne třást. Okolní budovy se chvějí, řinčí sklo a lidé v panice vybíhají na ulici.
Naštěstí jsou stavby v této oblasti postaveny podle přísných předpisů, aby přečkaly i silné zemětřesení.
Přesto se několik budov zřítí 🧵
Když se usadí prach, je patrné, že jiné budovy se částečně propadly do země a další se výrazně naklánějí a hrozí jim bezprostřední kolaps
Půda, která měla být jejich oporou, náhle ztratila svou pevnost a nemohla unést jejich váhu
1964年新潟地震オープンデータ特設サイト, CCBY4.0
Právě jste zažili proces známý likvefakce, která způsobuje, že se pevná půda promění v kapalinu!
A v tomhle vlákně si nejenom vysvětlíme, proč a jak to vzniká, ale hlavně vám poradím experiment, který si zítra můžete vyzkoušet s dětmi!
Vytvořte si likvefakci doma!
Co budete potřebovat?
Plastovou krabici jakékoliv velikosti
Jemný písek
Vodu
Model budovy postavený ze stavebnice
a
vibrační zařízení... (jako jo, fungovalo by i to, co vás napadlo, ale jelikož chcete ukázat experiment dětem, vezměte radši elektrický kartáček)
Pokud nemáte nic co vibruje, postačí vám palička! :)
Co s tím vším chcete udělat?
Plastovou krabici chcete naplnit do výšky 10 cm jemným pískem a poté tam nalít vodu.
Je důležité, aby se voda vsákla až do spodních partií písku. Současně ale hladina vody nesmí být nad pískem!
Následně na povrch písku umístěte několik malých předmětů, jako jsou mince, kameny, nebo modely budov.
Tyto předměty představují baráky, které se nacházejí na povrchu.
Je možné na písku ze stavebnice vystavět celé město a mezi jednotlivými budovami nechat jen malé mezery.
Až to budete mít všechno nachystaný, přiložte ke stěně krabice/nádoby vibrační zařízení a pusťte ho. Případně do stěny začněte zlehka poklepávat paličkou.
Vibrace, které vyrábíte, budou simulovat příchod zemětřesení a seismických vln.
A pak se jen koukejte, co se stane!
Před vašimi zraky se pevný povrch začne měnit v kapalinu.
Co bylo pevné, najednou začne téct.
A všechno, co se na tom bude nacházet, se začne propadat, naklánět či rovnou padat.
Když přestane vibrovat, během okamžiku se písek zase zpevní a stane se zpátky pevným povrchem.
Jen by předměty, co jste tam nechaly ležet, budou propadlé do hlubin písku.
Ptáte se, jak je to možné? Jo, tak to si nyní vysvětlíme, ať to můžete zítra na děti vybalit.
K likvefakci dochází, když jsou zrna sedimentů, jako je písek či štěrk, obklopena malými prostory naplněnými vodou (odborně jim říkáme póry).
Za normálních okolností tato zrna vytvářejí pevnou síť, která umožňuje sedimentu chovat se jako pevný materiál.
📷Nimmo et al., 2023
Při zemětřesení však seismické vlny způsobí, že se zrna stlačují a přeuspořádávají, což naruší jejich vzájemné kontakty.
Narůstá ale i tlak vody v pórech, který je dost silný, aby zrna oddělil a půda tak ztratila pevnost.
V důsledku toho se sediment začne chovat jako kapalina!
V přírodě dochází k likvefakci v oblastech s vodou nasycenou půdou.
Jak ukázalo zemětřesení v japonské Niigatě v roce 1964, likvefakce může mít katastrofální následky.
Silné otřesy tehdy způsobily ztekucení nestabilního podloží pod většinou města.
Zničeno bylo tisíce budov a okolo jedenácti tisíc dalších bylo poškozeny!
Aneb chystám edukativní listy pro učitele, kde bude 12 jednoduchých experimentů, které každý zvládne s dětmi udělat v hodině a tohle bude jeden z nich.
Hotový by to mělo být ca v prosinci, tak občas koukněte, jestli jsem sem už nedal odkaz na PDF ke stažení :)
The END
@threadreaderapp unroll please
• • •
Missing some Tweet in this thread? You can try to
force a refresh
Nevím jak vás, ale mě by překvapilo, kdybych zažil to, co skupina australských horníků v regionu Pilbara.
Během jízdy po místní "polní" cestě objevili hořící kus černého čehosi, který se zničehonic objevil v jejich cestě.
Kde se tam vzal a co to je? To se dozvíte ve 🧵
Krátce poté, co svůj objev nahlásili, se na místo dostavila australská policie.
Ta po zběžném průzkumu zjistila, že se nejedná o pozůstatky mimozemské invazivní flotily, ale o něco, co téměř určitě pochází ze Země.
Ta věc totiž byla tvořena z uhlíkových vláken.
Bylo tak zřejmé, že se do australské pouště zřítil kus kosmického smetí. Už zase.
Následnou analýzou letových drah vypouštěných raket bylo určeno, že se téměř určitě jedná o pozůstatek čínské nosné rakety Jielong-3, která v září letošního roku vynesla do vesmíru 12 družic.
A máme tady další příspěvek do diskuse, jestli se dnes na povrchu Marsu nachází kapalná voda!
Jeden US vědec na základě meteorologických dat pořízených v 70. letech 20. století sondou Viking 2 a numerického modelování prozkoumal, jestli by mohla...
Obrázek níže je od AI... 🧵
... kapalná voda na povrchu Marsu se vyskytovat.
Nezajímal se ale o čistou vodu - pro její existenci tam podmínky téměř určitě nejsou - ale o solanku.
Tedy roztok vody nabohacený o některou ze solí.
Proč? Protože sůl pomáhá snížit teplotu, za které voda zmrzne.
A vy když tak vodu dostatečně osolíte a navíc nesáhnete po kuchyňské soli, ale po některé z exotičtějších zástupců, ideálně ze skupiny chloristanů (jen bacha, ty jsou pro člověka a většina života toxické...), můžete srazit teplotu, za které vám ten roztok zmrzne, až k - 75 °C.
Tenhle modrý flek uprostřed rozmazaného snímku je těleso 3I/ATLAS.
Jeho rychlost a dráha jasně ukazují, že nepochází ze Sluneční soustavy, ale přiletěl z hlubin mezihvězdného prostoru!
Jde teprve o třetí objekt z jiného hvězdného systému, který jsme zaznamenali🧵
Není to přitom poprvé, co jsme mezihvězdného poutníka našli. Poprvé se to podařilo v roce 2017 s pomocí havajských dalekohledů Pan-STARRS.
Tehdy jsme spatřili ʻOumuamuu – první potvrzené těleso pocházející z jiné sluneční soustavy.
Jenže to jsme našli pozdě...
Spatřili jsme ho totiž až v momentě, když už se od Slunce vzdaloval.
Měli jsme tak doslova jen pár okamžiků je na její pozorování a získali jsme jen málo informací o tom, jak tento vzácný návštěvník vypadá a z čeho je složen. en.wikipedia.org/wiki/1I/%CA%BB…
Jestli jste někdy snili o tom, že se budete potápět u pestrobarevného korálového útesu se stovkami rybek okolo vás a ještě jste to nestihli zrealizovat, měli byste si pospíšit
S korály to totiž v posledních letech vypadá (doslova) bledě a v následujících desetiletích bude hůř🧵
I když na korálové útesy připadá méně než jedno procento mořského dna, mají pro oceány nenahraditelné místo.
Přibližně každý čtvrtý mořský organismus totiž ke svému životu potřebuje korálové útesy.
Ať už pro získávání potravy, úkrytu nebo místa, kde se může rozmnožovat.
Korálové útesy tak hrají nenahraditelné místo v oceánském ekosystému
Jenže nejde jen o přírodu. Korálové útesy mají značný význam i pro člověka - umožňují značné příjmy rybářům i odvětví turismu
Navíc pomáhají chránit pobřeží před ničivými vlnami a tím udržovat souše nad vodou