Má člověk na soptění sopek vliv? A pokud ano, jaký a jak to dělá?
Tohle je otázka, kterou dostávám na přednáškách a v diskusích až překvapivě často. A v tomhle vlákně si vysvětlíme, jak to je.
Zabalte si tak rukavice, svačinku a poletíme najít odpověď, ju? 🧵
Lidi většinou čekají, že za naší schopností ovlivňovat sopky bude nějaká high-tech fičura, bomba nebo alespoň upocená parta těžařů, kteří v nebezpečných podmínkách zkouší navrtat magmatický krb sopky a tím ten žhavý podzemní papiňák upustit.
Jenže ani jedno z toho není pravda
Sopečnou činnost sice dokážeme ovlivňovat, jenže úplně jinak, než si na první dobrou představíme...
A abychom si vysvětlili jak, potřebuji, abyste se mnou zavítali sem.
Do království věčného ledu!
Když se řekne Antarktida, většinou si vybavíme nekonečné ledové planiny, po kterých se prohání vítr.
Jenže Antarktida není jen led.
V některých místech se nad ledový příkrov tyčí rozeklané vrcholky hor.
A když se budete dívat jo dobře, najdete tam i tohle.
Horu, která ma na vrcholku jasný kužel s kráterem, ze kterého stoupá oblak!
A nedá moc práce si domyslet, že tahle hora bude aktivní sopkou! (zvlášť když čtete vlákno o sopečné činnosti :D)
Jedná se o sopku Mount Erebus, která soptí v podstatě nepřetržitě od začátku 70. let 20. století a na jejímž vrcholku můžete najít jedno z několika málo lávových jezer, co se na povrchu Země vyskytují.
Erebus je přitom jen jedna z přibližně stovky sopek, které se na Antarktidě nachází (respektive o kterých momentálně víme).
Většina jich je přitom před našimi zraky skryta - nachází se totiž pod ledovcem.
A toho ledu, co mají nad sebou je skutečně spousta!
Schválně se koukněte na tuhle pestrobarevnou mapku, kde je tloušťka ledového příkrovu vidět.
Platí, že kde je barva modrá, tam jsou to jen desítky metrů, kde červená, tam je to přes čtyři kilometry ledu!
Když se pak koukneme na profil skrze ledový kontinent, všimněte si, že tloušťka ledovce není všude stejná a že se část ledovce nachází pod hladinou moře!
No dobrý, už víme, že tam máme sopky a že se nad nimi nachází kilometry ledu... což je masa, která výrazně tlačí na podloží!
Současně ale platí, že žijeme ve světě, který charakterizuje tahle křivka.
Říkáme ji Keelingova křivka a ukazuje, jak se nám zvyšuje koncentrace oxidu uhličitého v čase.
Jo, přesně tak. Významného skleníkového plynu, který spalováním fosilních paliv vypouštíme do atmosféry.
A to má za následek, že se nám svět postupně otepluje.
Když se podíváte na mapku teplotních anomálií za rok 2022 (vůči letům 1991 až 2020), můžete si všimnout, že se nám zahřívá Arktida i Antarktida, ale i oceány okolo nich.
A to má za následek, že nám v Arktidě, ale i v Antarktidě taje ve velkém led.
Díky satelitům, které měří rozložení mas na tváři Země, máme možnost dokonce určit, kolik ledu a kdy roztálo.
Vidět to můžete na téhle fascinující animaci.
To tání má za následek dvojici jevů.
První co, tak nám stoupá hladina světového oceánu... (myslete ale na to, že část toho nárůstu hladiny musíme připsat i na teplotní roztažnosti vody).
A druhé je, že se nám mění tlak, kterým ledovec tlačí na horninové podloží.
Co tím chci říct?
Snadno si to představte tak, že ležíte na zemi a na vás si stoupne sto lidí
A teď dva lidi dáme pryč
Sice budete furt rozmačkaní (a mrtví), ale bude na vás tlačit o dva lidi menší hmotnost
A tohle přesně se děje v Antarktidě. Jak taje, klesá váha ledu
Každý rok odteče do oceánu něco okolo 150 miliard tun ledu.
Už v roce 2008 napadlo jednu vědkyni a jednoho vědce při výzkumu sopek na Islandu, že když odtaje led, sníží se tlak, kterým ledovec tlačil na zemskou kůru.
A když zmizí zatížení kůry, ta kůra má tendenci se vyklenout a to umožní nárůst sopečné činnosti!
Ale ve zkratce říká to, že pokud roztaje v Antarktidě větší množství ledu, můžeme se těšit na to, že podledovcové sopky na to budou reagovat.
Na jejich magmatické krby totiž bude působit menší tlak, což umožní, aby se z magmatu uvolnilo více sopečných plynů...
... to jsme si taky ještě neřekli, ale magma je směsí fází. Je tam ta kapalná, ale také pevná v podobě již vykrystalizovaných minerálů, ale také jsou v něm rozpuštěné sopečné plyny.
A ty se dokáží z magmatu dostat pryč, když poklesne tlak... stejně jako uvidíte bublinky v limče
Odstraněním víčka totiž snížíte tlak v lahvi a tak může rozpuštěný plyn v limče začít utíkat pryč.
A u magmatu je to stejné.
Snížíte tlak a bublinky sopečného plynu začnou prchat z magmatu pryč.
Ptáte se, co dělají takové bublinky sopečných plynů? To se ptáte skvěle...
Ony totiž pomáhají spouštět sopečné erupce.
A také pomáhají dostávat z magmatického krbu větší množství magmatu, než by se dostalo ven, kdyby tam nebyly.
Studie tak na základě numerického modelování ukazuje, že tání antarktických ledovců povede k častějším a silnějším erupcím.
Platí ale, že to má samozřejmě nějakou časovou setrvačnost... minimálně pár století. Takže to není něco, co se nás bezprostředně dotkne a můžete jít večer klidně spát.
Pěkně to ale ukazuje (už zase), jak jsou věci na Zemi propojené.
A že když něco změníte, jinde se něco stane.
Studie pak upozorňuje na to, že častější a silnější sopečné erupce pak povedou k urychlení tání antarktických ledovců (či toho, co z nich v té době zbyde).
A dost k tomu pomůže i vyvrhování tmavého sopečného popela, který bude urychlovat tání ledovců - změní totiž jejich albedo
Včera jsem k tomu točil video, takže pokud chcete delší verzi s více informacemi, klikněte sem :)
(a samozřejmě budu moc rád, když si dáte můj Youtube kanál mezi sledované!)
A pokud byste se chtěli o fungování Země dozvědět víc a baví vás tohle polopatické vysvětlování souvislostí, koukněte do moji knihy Geostorky.
Pak kliknu sem a přispěji sedmnáctileté dívčině (budoucí zdravotní sestře) z pěstounské rodiny na pořízení řidičáku, aby se mohla z malé podhorské vesnice dostávat do práce v nemocnici.
Nevím jak vás, ale mě by překvapilo, kdybych zažil to, co skupina australských horníků v regionu Pilbara.
Během jízdy po místní "polní" cestě objevili hořící kus černého čehosi, který se zničehonic objevil v jejich cestě.
Kde se tam vzal a co to je? To se dozvíte ve 🧵
Krátce poté, co svůj objev nahlásili, se na místo dostavila australská policie.
Ta po zběžném průzkumu zjistila, že se nejedná o pozůstatky mimozemské invazivní flotily, ale o něco, co téměř určitě pochází ze Země.
Ta věc totiž byla tvořena z uhlíkových vláken.
Bylo tak zřejmé, že se do australské pouště zřítil kus kosmického smetí. Už zase.
Následnou analýzou letových drah vypouštěných raket bylo určeno, že se téměř určitě jedná o pozůstatek čínské nosné rakety Jielong-3, která v září letošního roku vynesla do vesmíru 12 družic.
A máme tady další příspěvek do diskuse, jestli se dnes na povrchu Marsu nachází kapalná voda!
Jeden US vědec na základě meteorologických dat pořízených v 70. letech 20. století sondou Viking 2 a numerického modelování prozkoumal, jestli by mohla...
Obrázek níže je od AI... 🧵
... kapalná voda na povrchu Marsu se vyskytovat.
Nezajímal se ale o čistou vodu - pro její existenci tam podmínky téměř určitě nejsou - ale o solanku.
Tedy roztok vody nabohacený o některou ze solí.
Proč? Protože sůl pomáhá snížit teplotu, za které voda zmrzne.
A vy když tak vodu dostatečně osolíte a navíc nesáhnete po kuchyňské soli, ale po některé z exotičtějších zástupců, ideálně ze skupiny chloristanů (jen bacha, ty jsou pro člověka a většina života toxické...), můžete srazit teplotu, za které vám ten roztok zmrzne, až k - 75 °C.
Tenhle modrý flek uprostřed rozmazaného snímku je těleso 3I/ATLAS.
Jeho rychlost a dráha jasně ukazují, že nepochází ze Sluneční soustavy, ale přiletěl z hlubin mezihvězdného prostoru!
Jde teprve o třetí objekt z jiného hvězdného systému, který jsme zaznamenali🧵
Není to přitom poprvé, co jsme mezihvězdného poutníka našli. Poprvé se to podařilo v roce 2017 s pomocí havajských dalekohledů Pan-STARRS.
Tehdy jsme spatřili ʻOumuamuu – první potvrzené těleso pocházející z jiné sluneční soustavy.
Jenže to jsme našli pozdě...
Spatřili jsme ho totiž až v momentě, když už se od Slunce vzdaloval.
Měli jsme tak doslova jen pár okamžiků je na její pozorování a získali jsme jen málo informací o tom, jak tento vzácný návštěvník vypadá a z čeho je složen. en.wikipedia.org/wiki/1I/%CA%BB…
Jestli jste někdy snili o tom, že se budete potápět u pestrobarevného korálového útesu se stovkami rybek okolo vás a ještě jste to nestihli zrealizovat, měli byste si pospíšit
S korály to totiž v posledních letech vypadá (doslova) bledě a v následujících desetiletích bude hůř🧵
I když na korálové útesy připadá méně než jedno procento mořského dna, mají pro oceány nenahraditelné místo.
Přibližně každý čtvrtý mořský organismus totiž ke svému životu potřebuje korálové útesy.
Ať už pro získávání potravy, úkrytu nebo místa, kde se může rozmnožovat.
Korálové útesy tak hrají nenahraditelné místo v oceánském ekosystému
Jenže nejde jen o přírodu. Korálové útesy mají značný význam i pro člověka - umožňují značné příjmy rybářům i odvětví turismu
Navíc pomáhají chránit pobřeží před ničivými vlnami a tím udržovat souše nad vodou