Na otázku, jestli je možné na Marsu najít kapalnou vodu, se snaží najít odpověď spousta lidí.
Voda je totiž základním předpokladem života.
Když se přitom 👇 kouknete na povrch Marsu, je patrné, že se nedíváte na vodní svět.
Mars je totiž chladnou pouštní planetou 🧵
Aby taky ne. Na povrchu panuje průměrná teplota okolo nepříjemných –63 °C, ale hravě může spadnout až k -150 °C!
Jo, občas může být i tepleji. A to tak moc, že by vás to svádělo vytáhnout kraťasy.
Teplota může totiž být v létě v blízkosti rovníku až okolo +20 °C.
Přesto byste tam ale kapalnou vodu hledali marně.
Mars nemá totiž hustou atmosféru.
Průměrný atmosférický tlak je jen okolo 6,5 mbar, což je asi 150x méně než je tlak při hladině moře na Zemi.
Moc nízko na to, aby se kapalná voda mohla na povrchu Marsu dlouhodobě vyskytovat.
Jenže když se kouknete na povrch, je jasné, že tomu tak nebylo vždycky.
Vyschlá říční koryta i jezerní delty jsou jasnými svědky toho, že na Marsu kdysi teklo obrovské množství vody.
Někdy dávno tak musel být Mars teplejší a vlhčí než dnes.
V 70. letech 20. století nám sonda Mariner 9 ale ukázala vyjma koryt řek ještě něco jiného.
Skutečně obrovská koryta táhnoucí se stovky a stovky kilometrů daleko, kterými musely protékat NÁSOBKY toho, co proteče Amazonkou.
Voda se přitom do těchto obrovských koryt, které se v angličtině označují jako outflow channels, přitom nedostala z povrchu táním sněhu nebo spojováním potůčků. Ne.
Když se podíváte na jejich začátek, zpravidla tam najdete velikánskou propadlinu svědčící o jediném.
Voda se musela vyvalit z podzemí!
A to znamená jediné.
Pod povrchem Marsu se musely nacházet vodou bohaté vrstvy hornin, ve kterých se dokázala kapalná voda udržet ještě dlouho poté, co už na povrchu rudé planety nebyly podmínky vhodné pro existenci kapalné vody!
Představa, že by se pod povrchem Marsu mohla nacházet kapalná voda do dnešních dní dostala pořádnou vzpruhu v roce 2018.
Tehdy evropská sonda Mars Express s pomocí penetračního radaru naznačila, že se v blízkosti jižního pólu Marsu nachází podzemní jezero!
Dodneška se ve vědeckém světě přeme, jestli kilometry pod povrchem jezero je či není - časem se vyrojily alternativní hypotézy, jak měření radaru vysvětlit.
Víc k tomu v mém starším videu na Youtube!
Radarová data navíc neumožňují rozsoudit, kdo je v tomhle vědeckém sporu v právu.
Naštěstí ale máme víc možností, jak se pod povrch Marsu podívat.
Seznamte se s nebožkou sondou InSight.
Tahle sonda, která fungovala na povrchu Marsu mezi lety 2018 až 2022, měla za úkol jediné.
Tiše sedět na povrchu Marsu a naslouchat, jak mu škroupá v nitru.
Proč? Protože ze záznamu šíření seismických vln máme možnost spatřit, jak to uvnitř tělesa vypadá!
Když se totiž někde Mars zatřese, do okolí se rozeběhnou seismické vlny.
Platí přitom, že vlny neběží všude stejně rychle - jejich rychlost je ovlivňována (mimo jiné) tím, jaký materiál potká a v jakém stavu bude.
Vlny se v různých prostředích lámou, zpomalují, ale i zanikají
A tak se stalo, že v roce 2024 vyšla studie, která na základě studia pohybu seismických vln říkala, že se pod povrchem nachází zvláštní vrstva hornin, ve kterých se seismické vlny chovají divně.
Stejně divně, jako se chovají na Zemi, když procházejí horninami bohatými na vodu!
Super, pecka, radost.
Kapalná voda v podzemí Marsu!
Jenže vadou na kráse bylo, že pokud by se tam kapalná voda vyskytovala, byla by v hloubce 11,5 až 20 km.
Příliš hluboko na to, abychom se tam někdy dokázali provrtat a podívat se, jestli v té vrstvě s vodou něco nežije...
Jenže teď se zdá, že tomu tak možná není.
Čínsko-italsko-australský vědecký tým totiž analyzoval data o šíření seismických vln znovu a podrobněji a přišel s překvapivým zjištěním.
V hloubce 5,5 až 8 km našli další anomálii v rychlostech šíření seismických vln!
A jelikož je celé vlákno o kapalné vodě na Marsu, tušíte správně, že i oni se přiklonili k vysvětlení, že za existenci téhle anomálie může vrstva hornin nabohacená o kapalnou vodu!
Je tak možné, že se kapalná voda pod povrchem Marsu nachází výrazně mělčeji, než jsme si mysleli
Stále je to neskutečně hluboko a mimo naše současné možnosti se k té vodě provrtat... ale je mnohem snazší (=furt pekelně těžké...) se provrtat do 5,5 km než 2x až 4x hlouběji.
Šance, že se tak někdy v daleké budoucnosti dozvíme, jestli v té vodě něco nežije, narůstá.
A tím jsme na konci.
Pokud by vás po dočtení tohohle vlákna zajímalo, jak hledáme mimozemský život, pořiďte si (a pak předstírejte, že jste to koupili dětem...) tuhle moji knížku.
O hledání mimozemského života se tam dozvíte všechno podstatné.
Nevím jak vás, ale mě by překvapilo, kdybych zažil to, co skupina australských horníků v regionu Pilbara.
Během jízdy po místní "polní" cestě objevili hořící kus černého čehosi, který se zničehonic objevil v jejich cestě.
Kde se tam vzal a co to je? To se dozvíte ve 🧵
Krátce poté, co svůj objev nahlásili, se na místo dostavila australská policie.
Ta po zběžném průzkumu zjistila, že se nejedná o pozůstatky mimozemské invazivní flotily, ale o něco, co téměř určitě pochází ze Země.
Ta věc totiž byla tvořena z uhlíkových vláken.
Bylo tak zřejmé, že se do australské pouště zřítil kus kosmického smetí. Už zase.
Následnou analýzou letových drah vypouštěných raket bylo určeno, že se téměř určitě jedná o pozůstatek čínské nosné rakety Jielong-3, která v září letošního roku vynesla do vesmíru 12 družic.
A máme tady další příspěvek do diskuse, jestli se dnes na povrchu Marsu nachází kapalná voda!
Jeden US vědec na základě meteorologických dat pořízených v 70. letech 20. století sondou Viking 2 a numerického modelování prozkoumal, jestli by mohla...
Obrázek níže je od AI... 🧵
... kapalná voda na povrchu Marsu se vyskytovat.
Nezajímal se ale o čistou vodu - pro její existenci tam podmínky téměř určitě nejsou - ale o solanku.
Tedy roztok vody nabohacený o některou ze solí.
Proč? Protože sůl pomáhá snížit teplotu, za které voda zmrzne.
A vy když tak vodu dostatečně osolíte a navíc nesáhnete po kuchyňské soli, ale po některé z exotičtějších zástupců, ideálně ze skupiny chloristanů (jen bacha, ty jsou pro člověka a většina života toxické...), můžete srazit teplotu, za které vám ten roztok zmrzne, až k - 75 °C.
Tenhle modrý flek uprostřed rozmazaného snímku je těleso 3I/ATLAS.
Jeho rychlost a dráha jasně ukazují, že nepochází ze Sluneční soustavy, ale přiletěl z hlubin mezihvězdného prostoru!
Jde teprve o třetí objekt z jiného hvězdného systému, který jsme zaznamenali🧵
Není to přitom poprvé, co jsme mezihvězdného poutníka našli. Poprvé se to podařilo v roce 2017 s pomocí havajských dalekohledů Pan-STARRS.
Tehdy jsme spatřili ʻOumuamuu – první potvrzené těleso pocházející z jiné sluneční soustavy.
Jenže to jsme našli pozdě...
Spatřili jsme ho totiž až v momentě, když už se od Slunce vzdaloval.
Měli jsme tak doslova jen pár okamžiků je na její pozorování a získali jsme jen málo informací o tom, jak tento vzácný návštěvník vypadá a z čeho je složen. en.wikipedia.org/wiki/1I/%CA%BB…
Jestli jste někdy snili o tom, že se budete potápět u pestrobarevného korálového útesu se stovkami rybek okolo vás a ještě jste to nestihli zrealizovat, měli byste si pospíšit
S korály to totiž v posledních letech vypadá (doslova) bledě a v následujících desetiletích bude hůř🧵
I když na korálové útesy připadá méně než jedno procento mořského dna, mají pro oceány nenahraditelné místo.
Přibližně každý čtvrtý mořský organismus totiž ke svému životu potřebuje korálové útesy.
Ať už pro získávání potravy, úkrytu nebo místa, kde se může rozmnožovat.
Korálové útesy tak hrají nenahraditelné místo v oceánském ekosystému
Jenže nejde jen o přírodu. Korálové útesy mají značný význam i pro člověka - umožňují značné příjmy rybářům i odvětví turismu
Navíc pomáhají chránit pobřeží před ničivými vlnami a tím udržovat souše nad vodou