Na otázku, jestli je možné na Marsu najít kapalnou vodu, se snaží najít odpověď spousta lidí.
Voda je totiž základním předpokladem života.
Když se přitom 👇 kouknete na povrch Marsu, je patrné, že se nedíváte na vodní svět.
Mars je totiž chladnou pouštní planetou 🧵
Aby taky ne. Na povrchu panuje průměrná teplota okolo nepříjemných –63 °C, ale hravě může spadnout až k -150 °C!
Jo, občas může být i tepleji. A to tak moc, že by vás to svádělo vytáhnout kraťasy.
Teplota může totiž být v létě v blízkosti rovníku až okolo +20 °C.
Přesto byste tam ale kapalnou vodu hledali marně.
Mars nemá totiž hustou atmosféru.
Průměrný atmosférický tlak je jen okolo 6,5 mbar, což je asi 150x méně než je tlak při hladině moře na Zemi.
Moc nízko na to, aby se kapalná voda mohla na povrchu Marsu dlouhodobě vyskytovat.
Jenže když se kouknete na povrch, je jasné, že tomu tak nebylo vždycky.
Vyschlá říční koryta i jezerní delty jsou jasnými svědky toho, že na Marsu kdysi teklo obrovské množství vody.
Někdy dávno tak musel být Mars teplejší a vlhčí než dnes.
V 70. letech 20. století nám sonda Mariner 9 ale ukázala vyjma koryt řek ještě něco jiného.
Skutečně obrovská koryta táhnoucí se stovky a stovky kilometrů daleko, kterými musely protékat NÁSOBKY toho, co proteče Amazonkou.
Voda se přitom do těchto obrovských koryt, které se v angličtině označují jako outflow channels, přitom nedostala z povrchu táním sněhu nebo spojováním potůčků. Ne.
Když se podíváte na jejich začátek, zpravidla tam najdete velikánskou propadlinu svědčící o jediném.
Voda se musela vyvalit z podzemí!
A to znamená jediné.
Pod povrchem Marsu se musely nacházet vodou bohaté vrstvy hornin, ve kterých se dokázala kapalná voda udržet ještě dlouho poté, co už na povrchu rudé planety nebyly podmínky vhodné pro existenci kapalné vody!
Představa, že by se pod povrchem Marsu mohla nacházet kapalná voda do dnešních dní dostala pořádnou vzpruhu v roce 2018.
Tehdy evropská sonda Mars Express s pomocí penetračního radaru naznačila, že se v blízkosti jižního pólu Marsu nachází podzemní jezero!
Dodneška se ve vědeckém světě přeme, jestli kilometry pod povrchem jezero je či není - časem se vyrojily alternativní hypotézy, jak měření radaru vysvětlit.
Víc k tomu v mém starším videu na Youtube!
Radarová data navíc neumožňují rozsoudit, kdo je v tomhle vědeckém sporu v právu.
Naštěstí ale máme víc možností, jak se pod povrch Marsu podívat.
Seznamte se s nebožkou sondou InSight.
Tahle sonda, která fungovala na povrchu Marsu mezi lety 2018 až 2022, měla za úkol jediné.
Tiše sedět na povrchu Marsu a naslouchat, jak mu škroupá v nitru.
Proč? Protože ze záznamu šíření seismických vln máme možnost spatřit, jak to uvnitř tělesa vypadá!
Když se totiž někde Mars zatřese, do okolí se rozeběhnou seismické vlny.
Platí přitom, že vlny neběží všude stejně rychle - jejich rychlost je ovlivňována (mimo jiné) tím, jaký materiál potká a v jakém stavu bude.
Vlny se v různých prostředích lámou, zpomalují, ale i zanikají
A tak se stalo, že v roce 2024 vyšla studie, která na základě studia pohybu seismických vln říkala, že se pod povrchem nachází zvláštní vrstva hornin, ve kterých se seismické vlny chovají divně.
Stejně divně, jako se chovají na Zemi, když procházejí horninami bohatými na vodu!
Super, pecka, radost.
Kapalná voda v podzemí Marsu!
Jenže vadou na kráse bylo, že pokud by se tam kapalná voda vyskytovala, byla by v hloubce 11,5 až 20 km.
Příliš hluboko na to, abychom se tam někdy dokázali provrtat a podívat se, jestli v té vrstvě s vodou něco nežije...
Jenže teď se zdá, že tomu tak možná není.
Čínsko-italsko-australský vědecký tým totiž analyzoval data o šíření seismických vln znovu a podrobněji a přišel s překvapivým zjištěním.
V hloubce 5,5 až 8 km našli další anomálii v rychlostech šíření seismických vln!
A jelikož je celé vlákno o kapalné vodě na Marsu, tušíte správně, že i oni se přiklonili k vysvětlení, že za existenci téhle anomálie může vrstva hornin nabohacená o kapalnou vodu!
Je tak možné, že se kapalná voda pod povrchem Marsu nachází výrazně mělčeji, než jsme si mysleli
Stále je to neskutečně hluboko a mimo naše současné možnosti se k té vodě provrtat... ale je mnohem snazší (=furt pekelně těžké...) se provrtat do 5,5 km než 2x až 4x hlouběji.
Šance, že se tak někdy v daleké budoucnosti dozvíme, jestli v té vodě něco nežije, narůstá.
A tím jsme na konci.
Pokud by vás po dočtení tohohle vlákna zajímalo, jak hledáme mimozemský život, pořiďte si (a pak předstírejte, že jste to koupili dětem...) tuhle moji knížku.
O hledání mimozemského života se tam dozvíte všechno podstatné.
Má člověk na soptění sopek vliv? A pokud ano, jaký a jak to dělá?
Tohle je otázka, kterou dostávám na přednáškách a v diskusích až překvapivě často. A v tomhle vlákně si vysvětlíme, jak to je.
Zabalte si tak rukavice, svačinku a poletíme najít odpověď, ju? 🧵
Lidi většinou čekají, že za naší schopností ovlivňovat sopky bude nějaká high-tech fičura, bomba nebo alespoň upocená parta těžařů, kteří v nebezpečných podmínkách zkouší navrtat magmatický krb sopky a tím ten žhavý podzemní papiňák upustit.
Jenže ani jedno z toho není pravda
Sopečnou činnost sice dokážeme ovlivňovat, jenže úplně jinak, než si na první dobrou představíme...
A abychom si vysvětlili jak, potřebuji, abyste se mnou zavítali sem.
Vypadá to, že konečně máme k dispozici teorii, které vysvětluje, jak se zlato dokáže dostat z hlubin Země (kde je zlata vlastně víc než dost) na její povrch!
Pojďme si to tak vysvětlit 🧵
Alchemist-hp, CC BY-SA 3.0 DE
Začněme tím, že si řekneme, že zlato na Zemi nevzniká a vzniknout nikdy nemohlo - nepanují tady na to ty správné podmínky.
Pokud tak máte zrovna na prstu zlatý prsten, vězte, že ty atomy, co teď hladíte, vznikly během výbuchu supernovy nebo neutronové hvězdy.
Na Zemi se pak zlato dostalo během dopadů asteroidů a jiného kosmického bordelu během jejího formování.
Tedy během procesu, kdy naše planeta vznikala.
Uvnitř Země se tak nachází tak spousta zlata a vzácné je vlastně jen proto, že ho máme na povrchu málo.
Jestli učíte na základní či střední škole, zpozorněte.
Tohle je totiž náš vánoční dárek pro vás.
Právě vypouštíme do světa nový popularizační počin z dílny @GFU_AVCR a @skodova_lucie, který vám má pomoci s výukou geověd v hodinách!
Stáhněte si ho, než NáM ŤO ZmaŽOU!🧵
Geologie, to je na základních a středních školách takovou popelkou věd. Moc se neučí a když už, tak jen jako doplněk prvouky, přírodopisu nebo zeměpisu... A to je škoda! Bez pochopení geověd totiž člověk nemůže moc dobře chápat, co se děje ve světě kolem nás.
Co s tím? Jasně, víc geologie do školních lavic!
A proto jsme pro vás připravili almanach geovědních pokusů - unikátní brožuru, ve které naleznete 12 jednoduchých experimentů, které snadno (a levně) zvládnete vyhotovit během chvilky ve škole!
Sice jsme všichni chtěli jít spát, ale budeme to muset o chvilku posunout.
Tohle si totiž nenecháme ujít, aneb #vímeJakoPrvní
Brzy obletí svět zpráva, že Uran a Neptun mají pod svým plynovým závojem oceán kapalné vody.
To je překvápko, co? 🧵
Uran a Neptun, dvě planety ve vnější části Sluneční soustavy, se sice řadí mezi plynné obry, ale jelikož se moc nepodobají Jupiteru a Saturnu, často se vyčleňují do speciální podskupiny tzv. ledových obrů.
Jsou výrazně menší, mají jinou barvu a co víc... překvapení čeká i u...
... magnetického pole.
Zatímco Jupiter a Saturn (ale i Země) mají magnetické pole, které vzniká v jádru těch planet, u Uranu a Neptunu tohle neplatí.
Jejich magnetické pole je jiné, takříkajíc "divné".