"VYMĚNÍM PŮL TUNY ŠRAPNELŮ"🤝
skutečná realita zásobování na frontové linii

1/9) Kyjev je daleko, Washington mlčí. O přežití na Donbasu nerozhodují politici, ale šifrovaný bazar na Telegramu a hrstka nezlomných mužů. Reportáž z míst, kde se mění trofejní zbraně za život a kde jediný zákon „voják se stará“ přebíjí i smrt.

Tento článek je o rovné páteři ukrajinské obrany. O lidech, kteří pochopili, že čekání na povely z Kyjeva nebo na záchranné balíčky ze Západu je luxus, který si nemohou dovolit. Je to příběh o tom, jak se armáda v zákopech transformovala v soběstačný organismus, kde platí jediná měna: schopnost přežít do zítřejšího rána. (KRÁCENO PRO X)⬇️⬇️ TVRDÉ JÁDRO OBRANY
2/9) Pro většinu světa začala válka v roce 2022. Tady ne. Zde, v rozbitých kulisách Donbasu, se bojuje už od roku 2014. Tehdy, když „zelení mužíci“ obsazovali Krym, stála proti nim armáda v teniskách, bez vest, často zrazená vlastním zkorumpovaným velením.

A právě tehdy se zrodilo to skutečně tvrdé jádro. Není to jen legendární @azov_media nebo Pravý sektor; jsou to desetitisíce válečníků, dnes již často prošedivělých, kteří prošli peklem ATO (Antiteroristické operace). Jsou to lidé, kteří nevěří ničemu, co si sami nezařídí. Válečníci, kteří i @ZelenskyyUa označovali za „zrádce“ a „proruského kolaboranta“, když trval na dodržování mírových dohod, i když je druhá strana porušovala.

A hlavně jsou to lidé, pro které je život vojáka cennější než zachráněná technika, a jejichž auta zdobí nášivky, které lze přeložit jako „já jebu tvůj report“. Jsou to muži, kteří již vědí, jak věci zařídit. ⬇️⬇️

ESTONSKÁ „CIA“ VARUJE: Ruská kovárna smrti se nezastaví

1/9) Není překvapivé, že estonská rozvědka velkou část své zprávy pro rok 2026 věnuje hrozbě z východu. Je ovšem zarážející, jak málo se jí věnuje pozornosti v širokých chodbách Bruselu. Hrozba sice není bezprostřední, ale stoupá.

RUSKÝ SCÉNÁŘ:
Slunce nad Narvou v červnu roku 2027 nepálí, ono spíše jen líně visí nad řekou jako mastná skvrna na čelním skle starého gazíku. Je klid, ten druh klidu, který v zákopech předznamenává dělostřeleckou přípravu. V kavárnách v Tallinnu se pije řemeslné latté a v Bruselu se debatuje o tom, zda je 2,1 % HDP na obranu skutečně nutných, nebo zda by stačilo 1,9 %, aby zbyl rozpočet na další cyklostezky.

V téže chvíli se na východním břehu řeky dává do pohybu ohromná síla. Ne však co do počtu tanků, takovou chybu zde Putin neudělá. Je to bzučivý šelest deseti tisíc elektromotorů v doprovodu zelených mužíčků (USF), nová pýcha Kremlu, vypouští své roje.

Tento příběh je sice čistou fikcí, literárním cvičením na téma „co kdyby“, ale data estonské zahraniční zpravodajské služby hovoří jasnou řečí - tohle je scénář, který Rusko plánuje uplatnit.

Zakládá se na podrobné zprávě, které pochází přímo z útrob estonské rozvědky @valisluure. Ve fiktivním scénáři Narva nepadne pod náporem dělostřelectva, ale pod přívalem „šedé zóny“ ve stylu obsazení Krymu, jen s know-how ze 14 let brutální války. A tedy na steroidech.

Neoznačení muži, drony řízené z podzemních bunkrů u Petrohradu a kybernetický úder, který vypne estonský e-government dříve, než stačí kdokoli v Bruselu svolat tiskovou konferenci.
@NATO se zmítá v agónii konsensu. Je to článek 5, nebo jen „pohraniční incident“? Zatímco evropští právníci zkoumají definici invaze, ruské jednotky USF, které do konce roku 2026 dosáhly počtu 165 500 specialistů, již kontrolují klíčové uzly.

Tato prozatímní fikce končí tam, kde začíná realita roku 2026. 
Je to totiž scénář, který plánují ruští plánovači. Je to realita, ve které ruský válečný průmysl nepodniká pro zisk, ale pro totální dominanci, zatímco evropské zbrojovky pořádají orgie nad třicetiprocentními maržemi a rekordními dividendami, zatímco ukrajinská fronta krvácí z nedostatku nejzákladnější oceli.

Je to střet dvou světů: světa, který vyrábí smrt na sklad jako spotřební zboží, a světa, který proměnil obranu v luxusní butik pro poblázněné investory. ⬇️⬇️ SMRT JE LEVNÁ A DOBŘE SE PLÁNUJE: Ruská válečná efektivita

2/9) Estonští analytici ve své zprávě pro rok 2026 odhalují že se Rusko již nepokouší válku jen „vyhrát“, ono se na ni adaptovalo jako na trvalý stav existence.

Ruská ekonomika vstoupila do fáze, kterou lze nazvat industriálním kanibalismem. Kreml vymetá ledničky civilního sektoru, aby nakrmil vysoké pece zbrojovek. Výsledkem je sedmnáctinásobné zvýšení produkce dělostřelecké munice od roku 2021.

Zatímco Evropa se chlubí tím, že do konce roku 2025 snad vyprodukovala dva miliony granátů, ruský stroj jich v roce 2025 vychrlil sedm milionů.

Nejsou to jen čísla v tabulce; je to matematická jistota destrukce. Ruská produkce je „smrtící efektivita“ v té nejčistší, nejodpornější podobě.
Náklady na výrobu jednoho 152mm granátu se pohybují kolem 100 000 rublů, což je zhruba 1 050 eur. Srovnejte to s evropskou cenou za 155mm standard, která se díky „tržním mechanismům“ a nenažranosti subdodavatelů vyšplhala na několikanásobky.

Tento nepoměr není náhodný. Je to výsledek systému, kde státní zakázka není příležitostí k obohacení akcionářů, ale rozkazem, jehož nesplnění se rovná vlastizradě. Ruský armádní sektor, ačkoliv značně zkorumpovaný (rozkrade se až 40 % nákladů) dokáže mistrně balancovat mezi korupcí a nákladovou efektivitou.

No jóó, ale to je přeci Kimova munice, říkáte si...⬇️⬇️

BRUSEL OTEVŘEL BRÁNY PEKLA (a ani o tom neví)
1/5) Přestože jsme víc proevropští než modrá vlajka s hvězdičkama, tak tady se Evropa nestřelila jen do nohy. Přiložila si zbraň přímo ke spánku.

Je to zhruba rok a půl, co jsme v Praze kráčeli z jednání o pomoci Ukrajině. Cestou na metro jsme ho poprvé spatřili naživo. Ten pohled se vám vypálí do sítnice.

Stál tam v typickém "fentanylovém zlomu" – v hlubokém, nepřirozeném předklonu se houpal na patách na hraně obrubníku. Každou vteřinou hrozilo, že přepadne pod kola nekonečné kolony aut ploužící se po nábřeží.

Nikdo si ho nevšímal. Se špinavou taškou a rukama bezvládně visícíma až k zemi tam prostě „existoval“. Pro většinu kolemjdoucích jen další feťák, co přebral.

My jsme si ale v tu chvíli s mrazením v zádech uvědomili realitu: Ničitel světů, zkáza Ameriky, dorazil do Evropy. Fentanyl.👇 ⚠️ ASYMETRICKÁ VÁLKA - takhle vypadá
Mnoho se mluví o „asymetrickém boji“, ale málokdo chápe brutální matematiku, která za ním stojí.

❌1 kilogram tohoto svinstva dokáže zabít až půl milionu lidí.
❌Stačí to k rozvrácení celých generací.

Amerika o tom ví své. Její vnitřní rozvrat jde ruku v ruce s fentanylovou epidemií. Číně stačilo prodat prekurzory do Jižní Ameriky a zbytek už zařídily tržní mechanismy.

A Evropa? Ta právě dokonala přípravu podmínky pro dokonalou bouři. Je to záruka kontinentální sebevraždy.

V domnění, že uzavírá „velkou anti-trumpovskou obchodní dohodu“, podepsal Brusel se státy Mercosur rozsudek smrti pro tisíce Evropanů.

Tato dohoda totiž vstupuje v platnost v tu nejhorší možnou chvíli.👇

PROČ ČÍNA POTŘEBUJE VÁLKU - A TO RYCHLE
🛜Jsme zpět, ovšem s válkou v zádech.
A to válkou, která ovlivní svět podobně, jako ta na Ukrajině. Vyfutruje peněženky Čechům a ti se vydají vstříc ještě větším extrémistům a populistům.

A zatímco v Kyjevě lidé umírají mrazem, Taiwan bez pozornosti médií začal zaminovávat ústí řek. Má proč.

V téhle analýze se podíváme na druhou stranu planety. Skutečnou východní frontu, která se brzy otevře. A i díky politice @realDonaldTrump ji, jak se zdá, už prakticky nelze odvrátit. ⬇️⬇️

Kráceno pro X z: medium.seznam.cz/clanek/cesinau… Válka o záchranu Čínského zázraku: Proč Si Ťin-pching potřebuje válku, a to brzy⚠️

1/10) Sychravé ráno roku 2027, nad Tchajwanským průlivem se vznáší hustá mlha, kterou náhle proříznou záblesky stovek letících raket. V hloubi pekingského předměstí, v podzemním bunkru o rozloze 50. Pentagonů, začala první fáze operace „Národní omlazení“.

První údery nevedou tanky, válka začíná v datacentrech. Podmořské kabely jsou přeřezány, světové komunikační uzle přetíženy. Pak se ozývají dopady prvních raket. Je to zemětřesení? Začala válka? Nikdo si není jistý, ale mrakodrapy se nepřestávají otřásat.

Tento scénář není jen děsivou vizí vojenských stratégů. Je to přímý důsledek rozkazu, který Si Ťin-pching vydal své armádě již před lety: být technicky i operačně připraven k ovládnutí Taiwanu do roku 2027, tedy do stého výročí založení lidové armády.

Pro šéfa komunistické strany se však rok 2027 stal mnohem víc než jen vojenským milníkem. Je to datum, ke kterému se upíná jako k poslednímu nouzovému východu z hořící budovy jménem „čínský ekonomický zázrak“.

Útok na Taiwan je jeho únikovou strategií z propasti, kterou pro svou zemi vykopal. ⬇️

ÉRA "UKRADNI CO MŮŽEŠ" a definitivní pohřeb světového řádu. (kráceno pro X)

1/7) Dne 3. ledna 2026 se světová politika, jak jsme ji znali od konce druhé světové války, definitivně zhroutila. Nebyl to pád tichý, ale ohlušující. Jednostranná vojenská akce Spojených států ve Venezuele je vyhlášením nové éry – Globální chaokracie.

Vítejte ve světě, kde je možné cokoliv. ⤵️⤵️ JEŠITNOST MÍSTO DIPLOMACIE
2/7) Představte si, že osud celého národa a budoucnost světového řádu závisí na jediné věci: na zlaté medaili z norského Osla. Zdá se, že právě to je důvod, proč USA hodily přes palubu venezuelskou opozici a rozhodly se pro cestu imperiální okupace.

Donald Trump, prezident Spojených států, se cítil opět „podveden“. Ne o volby, ale o Nobelovu cenu míru za rok 2025. Tu totiž v říjnu nezískal on, jak sám veřejně požadoval a očekával za své „ukončování mnoha válek“, ale Maria Corina Machado, železná dáma venezuelské opozice.Trumpova posedlost touto cenou je dlouhodobá a dobře zdokumentovaná – opakovaně tvrdil, že si ji zaslouží více než Obama. Když cenu získala Machado, Trumpova reakce byla dětinská, ale s fatálními následky. Veřejně prohlásil, že s ní „odmítá spolupracovat“ na politickém přechodu ve Venezuele, což šokovalo opoziční lídry.

Zdroje naznačují, že Trump očekával, že mu Machado cenu symbolicky „přenechá“ nebo ji přijme „v jeho cti“, což se nestalo tak, jak si představoval. Místo podpory demokratické spojenkyně tak Trump zvolil invazi.

Vítejte v éře Chaokracie ⤵️⤵️

KONEC ILUZÍ: PROČ RUSKO NIKDY NEPŘESTANE

1/7) Západní analytici počítají náklady, dopady sankcí. Čekají, až Vladimiru Putinovi dojdou peníze nebo trpělivost. Je to fatální omyl. Vítejte ve světě, kde racionální kalkul neplatí a kde je vaše existence chyba v systému, kterou je nutné odstranit.

Válka na Ukrajině není v optice moskevských strategických plánovačů konvenčním konfliktem o území, ale „korekcí dějin“ a existenční nutností pro přežití Ruska jako velmoci. Jakákoliv optika nákladů a výnosů zde selhává, protože ruská racionalita je ukotvena v demografické panice a imperiální schizofrenii. ⬇️ KDYŽ OBĚŤ NEEXISTUJE, NENÍ DŮVOD K MÍRU
2/7) Představte si vyjednávání s někým, kdo je přesvědčen, že váš stát je přelud. Prostě neexistuje. Pro Kreml Ukrajina jako suverénní politický subjekt neexistuje; je to „umělý konstrukt“ a „nemoc“ na těle ruského národa, kterou je třeba vyléčit. Ideologický rámec definoval brutálně upřímně bývalý kremelský stratég Vladislav Surkov: „Ukrajina neexistuje. Existuje jen ukrajinství. To je specifická porucha mysli.“

S takovým nastavením nelze hrát o remízu. Analýza potvrzuje, že cílem Moskvy není Donbas, cílem je demontáž ukrajinského projektu a násilná asimilace. Mír nebo kompromis by znamenal uznání existence něčeho, co podle ruské doktríny existovat nesmí. ⬇️

NIC VÍC NENÍ POTŘEBA VĚDĚT.
1/11) Tohle je poslední analýza, na které se letos podílíme. Máme dost. Většinou vám ji zkracujeme, ale dnes to dělat nebudem. Musí zaznít celá. A víme, že se Vám nebude chtít číst, že se nebude líbit.
Jsme unavení.

Unavení ze čtyř let, po která jsme zamrzli ve válečném jantaru. Jsme unavení z toho, že v mediálním prostoru vyhrála ruská informační válka. A bolí nás, když vidíme, jak jí padla za oběť i naše strana, aniž o tom tuší.

Válku na Ukrajině prohráváme. Ne začínáme prohrávat. Prohráváme.
medium.seznam.cz/clanek/cesinau… 2/11) Za jak dlouho k tomu dojde je obstojně sepsáno v analýze, ale bohužel tomu stejně neuvěříte. Přesto jsme měli potřebu Vám to sdělit, protože až ten čas přijde, většina z nás tu nebude, aby mohla říct: "My jsme vás varovali." A co by to bylo za radost.

Jsme unavení. Protože z podporovatelů Ukrajiny jsou dnes fanoušci. Ne podporovatelé, ale fanoušci – přesně dle strategie ruské psychologické války. Ocitli jsme se v situaci, kdy Ukrajinští vojáci musí přesvědčovat OSINT kanály, aby přiznali ruské územní zisky. Jsme v bodě, kdy vojáky bránící Ukrajinu jejich fanoušci označují za kremloboty, protože kritizují jejich oblíbený tým.

Pravda je buď nudná, děsivá, nebo se nám nelíbí. Tak ji přeskočíme.

Jenže tohle není hra, kdy když se nedaří, můžete to zkusit znovu. Trestem za "gól" je smrt. Tahle porážka je konečná, je definitivní. A proto odvracíme zrak a raději fandíme. A to se Rusům hodí.

PŘÍBĚHY ŠÍLENSTVÍ - POTRUBÍ V ZEMI NIKOHO
TORECK, BRIGÁDA AZOV.
1/6) Sedíme v oprýskaném panelovém bytě jednoho z posledních obyvatelných měst Donbasu. Na stole je hostina. Dobroty od místních dobrovolníků, kteří se odmítají vzdát a dál se snaží udržet v chodu obranu Ukrajiny.

U stolu s námi sedí Olexij. Z nás všech je nejmladší. Jeho oči však nevypráví příběh mládí, ale války. Tělo až k obličeji mu zdobí tetování, kronika jeho života. Je to veterán z Azovu. Vypráví o jedné ze svých posledních misí. O té, po které se rozhodl skončit své bojové mise.⬇️⬇️ ROZKAZ ZNĚL JASNĚ
2/6) Obsadit a bránit pozici u Torecku. Mají jít pouze ve dvou. Když dorazí na štáb, velitel jim na tabletu ukazuje mapu. Tečka uprostřed červeného moře. Olexij se nakloní blíž, mžourá na displej, ale ať se dívá, jak se dívá, všude vidí jen nepřátelské území. „Komandire,“ řekne klidně, „ale ty pozice jsou přece ruské.“

Velitel se usměje tím zkušeným, unaveným úsměvem. Prsty odzoomuje mapu a s ledovým klidem vysvětluje: „Jo, jsou ruské. Ale tahle, tahle jedna tečka, ta je naše. Dostat se tam dá úplně v pohodě. Nemusíte se ničeho bát. Ruské drony a FPVčka létají hlavně dva kilometry před jejich liniemi, na naší straně. Jakmile se dostanete za ně, je tam klid. Nikdo si vás nevšímá.“ Říká to s takovou jistotou, že tomu skoro chcete věřit. ⬇️

TEROR Z LEPENKY: morduje nás Putinova garážová armáda🆘
1/4) Na frontě nás drtí kusy bakelitu držící pohromadě silou lepící pásky. Zapomeňte na tanky a hi-tech hračky. Ruský styl asymetrického boje dosahuje nového, absurdního vrcholu a upřímně musíme říct, že vyhrává.

Děsí nás, jak málo se tomu věnuje pozornosti. Zatímco taktiku „totální infiltrace“ už západní média alespoň trochu zaznamenala, to co se děje ve vzduchu absolutně nechápe a zoufale to podceňuje.

Karta převahy Ukrajiny v FPV se obrátila. Na frontě nás drtí kusy bakelitu, překližky a "skoče" obyčejné izolepy. Vítejte v pekle asymetrické války, kde největší hrozbu nepředstavuje špičková technologie, ale brutální efektivita létajícího šrotu, který drží pohromadě silou vůle a lepící pásky. A bude jenom hůř ⬇️ MATRJOŠKA SMRTI Z HOBBY MARKETU
2/4) Jasně, Rusko má hodně kvalitních systémů, ale tam se nemůže drahému hardware @NATO rovnat. Nikdo nemůže. Rusko díky nim nevyhraje. Drtí nás především systémy "dostatečně dobré na zabíjení".

Po bojišti se prohánějí stroje, které vypadají jako výtvor kutilského kroužku „Mladý terorista“, ale páchají škody srovnatelné s drahou a sofistikovanou municí. A co je nejhorší? Jejich počet roste a dostávají průmyslový rozměr. Kvalita se rovná práci a materiálu, který se dostane k lidem zavřených v gulagu daleko za Uralem, nebo ještě dál - v Severní Koreji.

Západní generálové s jejich tabulkami na to jen bezradně zírají. Nereagují. A nám každý den mizí více skladů munice a umírá více kluků v hloubce až 50 km za frontou. Na strategické úrovni je to zlé.

O co vlastně jde?⬇️

STŘÍPKY ŠÍLENSTVÍ - část 2. Kopači Čuk a Gek
1/6) Absurdní pakt na ukrajinské frontě, kde nepřítel kope vaše zákopy zákopy.

📑SEREBRJANSKÝ LES, VÝCHODNÍ UKRAJINA – Našli je jako polodivoká zvířata, schoulené v noře uprostřed zjizveného Serebrjanského lesa. Pili vodu z kaluží a v očích měli prázdnotu tisíců mužů, které sem ruský válečný stroj vyplivl, aby zemřeli. Čuk a Gek, jak jim začali říkat, byli jen další dva dílky v nekonečné skládačce ruského „masového útoku“. Do zajetí šli s úlevou, odříkávajíc naučenou mantru: „Nikdy jsem nestřílel.“

Pravdy se u nich, stejně jako u ostatních, nedoberete. Ale tihle dva, aniž by to tušili, se měli stát součástí vyjímečné skupiny rusů, kteří se rozhodnou zcela zmizet mimo systém.

V bizarním paktu s ukrajinskými obránci dnes budují pozice proti vlastním lidem. Jejich příběh je groteskní fraškou o přežití, nedůvěře a ekonomice války, která drtí obě strany na prach. ⤵️ EKONOMIKA DĚR V ZEMI a krize ústupových bojů
2/6) Serebrjanský les není místo pro slabé povahy. Po měsících relativního klidu, kdy si ukrajinská brigáda mohla po odražení předchozích vln „masa“ na chvíli vydechnout, se ruský válec dal znovu do pohybu. Severní rameno kleští, které mají obklíčit klíčové body ukrajinské obrany, vede právě tudy.
x.com/FundPerun/stat…

Během jediného měsíce přišli obránci o nejlepší, pracně vybudované pozice. Budovali se měsíce a roky.

A tak se kope. Znovu a znovu. Jenže brigáda naráží na své absolutní limity. Pozice, které jsme ještě před měsícem s vypětím všech sil vyhloubili, dnes užívá okupant. A málokdo si uvědomuje, co taková „díra v zemi“ ve skutečnosti stojí.

📊„Postavit i tu nejlevnější, nevybavenou pozici pro pár chlapů vás vyjde na 30 až 50 tisíc hřiven,“ vysvětluje Paša, velitel jedné z rot. „Musíte tam dovézt lidi, dřevo na výztuhy, jídlo, zaplatit jim. Když to chcete udělat pořádně – s dřevotřískou na stěny, místem pro generátor, nataženou elektrikou, anténami pro Starlink a sítěmi proti dronům – jste hravě přes sto tisíc.“ A trvá to týdny.

Ztráta každé pozice se tak nepočítá jen v metrech, ale v desetitisících hřiven, v potu a v krvi. Je to logistická a ekonomická noční můra. A právě válečná nouze, jako vždy v historii, plodí ta nejzoufalejší a nejinovativnější řešení. ⤵️

PŘÍBĚHY VÁLEČNÉHO ŠÍLENSTVÍ:
Střípek první – Yampil
1/5) Čtyři hodiny ráno. Ticho starého domu prořízl drnčivý zvuk telefonu a vytrhl velitele, říkejme mu Žeňa, z nepokojného spánku. Na druhém konci drátu byl velitel praporu. Hlas strohý, naléhavý. Rozkaz krátký a absurdní: „Je potřeba vyčistit Yampil.“ ⤵️⤵️ 2/5) Žeňa, ještě v polospánku, ale po třech letech války s reflexy nabroušenými jako břitva, se posadil.

„Počkej, počkej… Jak jako vyčistit Yampil? Mám tu čtyři kluky, co můžou jít. Všichni ostatní drží pozice,“ odvětil s klidem, který maskoval vzedmutí adrenalinu.

V telefonu zapraskalo. Vteřiny ticha, která na frontě trvají věčnost. V pozadí je slyšet tlumené hlasy, poradu ve štábu. Pak přišla odpověď: „Mám tu ještě tři volné pohraničníky.“ ⤵️⤵️

Sedm mužů. To byla odpověď. Sedm mužů na vyčištění poloviny města, které mělo deset tisíc obyvatel. Žeňa si přetáhl kalhoty. Věděl, že tohle nebude jen další rutinní operace.

GARNIZONNÍ STÁT: UVNITŘ RUSKÉ VÁLEČNÉ MAŠINÉRIE
1/22) Toto je zkrácená verze naší nové zprávy, která analyzuje systém pohánějící ruskou agresi. Nejde jen o pohled na bojiště, ale o hloubkovou, vícedoménovou analýzu státu, který se plně transformoval do podoby garnizonního státu, jehož existence je podřízena jedinému cíli: vedení permanentní války.

Navazujeme tak na již vytvořenou zprávu o stavu Ukrajiny. Pojďme se podívat pod kapotu vražedného stroje ze sibiřských močálů. ⬇️ NEPŘÍTEL VYTRVALE POSTUPUJE фронт рапорт
2/22) Současná situace na donbaské frontě je odrazem hluboké transformace Ruska. Strategie totální infiltrace, podporovaná masivní průmyslovou výrobou a bezprecedentní palebnou silou, představuje pro ukrajinské velení zásadní výzvu. A Západ? Ten stále spí.

Ruské síly systematicky pronikají klíčovými opěrnými body naší obrany pomocí infiltračních jednotek, čímž efektivně stírají tradiční pojetí frontové linie. Tato taktika, kombinující konvenční boj s partyzánskými a asymetrickými operacemi které jsou na úrovni terorismu, se ukazuje jako vysoce účinná. Ruské jednotky postupují u Siversku, ohrožují aglomeraci Kosťantynivka-Pokrovsk a konsolidují zisky v oblasti Kupjansku. Diverzní jednotky byly zachyceny v Družkivce i u Kramatorsku. Musíme si ale připustit, že o velké části z nich vůbec nevíme.

Stávající reakce se ukazují jako nedostatečné k zastavení pomalého, ale metodického postupu.
Na bojišti nyní prohráváme, jinak to prostě nazvat nelze a kdo tvrdí něco jiného, ten si lže do kapsy. Ostatně proto nyní většinu času mlčíme. Je to tak zlé, že se vojáci rozkazům už jenom smějí. Není to smích z radosti, je to čiré šílenství.

Přesto zůstává ochota bojovat. Ne protože bychom věřili, ale protože jiná možnost teď není.

Pro komplexní posouzení šancí Ruska na dosažení jeho cílů je však nutné analyzovat nejen bojiště, ale i celý systém, který tuto válečnou mašinérii pohání. Zjistit zda máme šanci v dlouhodobém horizontu.
A to je cílem této zprávy. ⬇️

PUTINOVA DIVOKÁ SÁZKA NA "DLOUHÝ MÍČ"
1/22) Na východní frontě na Ukrajině, kde se měsíce zdálo, že se čas zastavil v blátě zákopů a ruinách zničených měst, se cosi mění. Monotónní, vyčerpávající rytmus ruských útoků, které se s železnou pravidelností rozbíjely o hradby ukrajinské obrany u Pokrovsku, utichá. Nahrazuje ho nové, zneklidňující dunění. Fronta se již nepohybuje jen vpřed; pohybuje se všemi směry. Fronta je všude, i desítky kilometrů od zákopu. a smrt číhá na všechny.

Analýza posledních týdnů ukazuje, že Rusko, frustrované a vyčerpané houževnatou obranou Pokrovsku, mění svůj operační přístup ve prospěch masivního, vysoce riskantního klešťového manévru. Novým cílem již není jediné město Pokrovsk, ale strategické obklíčení celé aglomerace Kramatorsk-Slovjansk – opevněného srdce ukrajinské obrany na Donbasu. ⤵️⤵️ ČAS SA RADIKÁLNĚ KRÁTÍ ⏰
2/22) Tento krok však není projevem drtivé převahy či bezmezné sebedůvěry. Je to sice vypočítavý ale očividně zoufalý hazard.
Kreml cítí, že se jeho okno příležitosti k dosažení rozhodujícího vítězství uzavírá, a proto hraje „divokou kartu“ ve snaze vynutit si výsledek dříve, než se jeho vlastní systémové slabiny stanou nepřekonatelnými. Čas běží a Vladimír hodiny umí. ⤵️

PROČ SELHALA DRONOVÁ ZEĎ
1/14) Zapomeňte na přehledné mapy fronty na Donbasu. Linie dotyku, jak jsme ji znali, přestala existovat. Místo ní je tu kilometry široké území nikoho, kde smrt číhá v každé díře i 6 km od linie.
Vítejte zpět v chaosu roku 2022, ale na steroidech. #Ukrajina #Válka #Frontline ⤵️⤵️ 2/14) Tento článek píšeme přestože je naše základna napěchovaná drony všech typů a velká část práce se točí kolem jejich používání, nebo naopak ničení těch nepřátelských. Přesto, že si těchto nástrojů ceníme, musíme konstatovat hořkou pravdu. Vize „Dronové zdi“ selhává tváří v tvář měnící se ruské taktice.
Není to obžalobou technologie, ale chybné doktríny jejího používání. ⤵️

Navrženo v Kalifornii, prodáno v Moskvě.
Skrytý byznys Applu v Rusku v hodnotě miliard dolarů.

1/10) Oficiální příběh zní skvěle: Apple v březnu 2022 hrdě opustil Rusko. Realita je ale složitější a odehrává se tisíce kilometrů daleko. Odhalujeme, jak funguje fantomový trh v hodnotě 2,5 mld. dolarů, který Applu umožňuje v Rusku dál tiše profitovat, zatímco Ukrajina čelí agresi. 🧵
#Apple #Sanctions #followmoney 2/10) DATA NELŽOU.
Navzdory nulovým oficiálním prodejům je dnes v Rusku aktivních odhadem 35,2 milionu iPhonů. Jak je to možné? Jde o masivní tolerovaný šedý trh, který je nepřehlédnutelný.

Každý telefon musel projít jedním klíčovým bodem: aktivací. Při ní se zařízení nevyhnutelně spojí se servery Applu a zanechá nesmazatelnou digitální stopu o své poloze. Argument o nevědomosti je lichý.
@Apple ví o všech zařízeních a může konat. A víte proč to víme?

1/5) POMÓÓC!
Ozvalo se z Kyjeva.
A z Evropy se ozvalo mohutné ticho.

Zatímco první mapka zachycuje trasy útoků na západní Ukrajinu, druhý graf zachycuje něco mnohem horšího. ⬇️⬇️⬇️ 2/5) 700 dronů za noc!
Rekordní počet "ztracených" ruských dronů neznamená, že použili více klamných cílů, nebo více zarušených dronů rušičkami. Bohužel ne!

Znamená to, že dronů je tolik, že je nezvládneme ani sledovat a vyhodnocovat. To je krutá realita.

Naše protivzdušná obrana defacto kolabuje. Narazili jsme na strop. A bohužel tohle nevyřeší pár baterií Patriotů. To bohužel ještě není to nejhorší. ⬇️⬇️

Ozvěny z Jang-c’-ťiang: Jak Amerika a izolacionismus dláždí cestu globálnímu konfliktu

1/10) Je chladný prosincový den roku 1937 a na řece Jang-c’-ťiang Japonci bez varování útočí na člun USS Panay, odvážející civilisty z Nankingu. Ke dnu jdou i tři tankery. A reakce USA? Washington prodá životy amerického lidu a přijme finanční odškodnění.

Oficiálním cílem transakce je zabránit eskalaci napětí. Tento akt zdrženlivosti však vysílá do Tokia, Berlína a Říma mrazivě jasný signál: Spojené státy nejsou ochotny rázně vojensky odpovědět na přímé útoky proti svým zájmům. Dnes se historikové shodují, že rozhodnější postoj k agresi mohl tehdy odvrátit katastrofu druhé světové války.

Právě incident "Panay" a následná politika ústupků a transakcí slouží jako kritické východisko pro pochopení, jak vnímaná slabost může povzbudit agresory. Bohužel se z některých chyb nedokážeme poučit a o století později opět buší na dveře americký izolacionismus a s ním hrozba globálního konfliktu.⬇️ Duch izolace a „America First“ poprvé
2/10) Není to poprvé co Ameriku uchvátil slogan „America First“. Ve 30. letech minulého století byly Spojené státy hluboce poznamenány traumatem z první světové války a drtivými dopady Velké hospodářské krize, což vedlo k silnému příklonu k izolacionismu.
Veřejné mínění, ovlivněné varováním George Washingtona před „zahraničními pletkami“, bylo dále utvrzeno odhaleními Nyeova výboru (1934–1936). Ten poukázal na enormní zisky bankéřů a zbrojařských koncernů, tzv. „obchodníků se smrtí“, z předchozí války. Senátor Gerald Nye tehdy pregnantně prohlásil, že válka a příprava na ni „není otázkou národní cti a národní obrany, ale otázkou zisku pro několik málo vyvolených“. Tento rozšířený sentiment vyústil v přijetí série Zákonů o neutralitě, počínaje rokem 1935, které striktně omezovaly schopnost USA poskytovat pomoc válčícím stranám, bez ohledu na to, kdo byl agresor a kdo oběť.

Nejvýraznější organizací prosazující izolacionismus se stal America First Committee, založený v roce 1940. Jeho prominentním mluvčím byl slavný letec Charles Lindbergh, který neúnavně argumentoval, že americká bezpečnost spočívá v soustředění se na obranu vlastní polokoule. ⬇️

TEMNÉ ČASY NAD EVROPOU: MAĎARSKÁ ZRADA
1/10) Píše se 1. únor roku 2022 a Viktor Orbán za zavřenými dveřmi rokuje s Vladimírem Putinem.
O pár dní později se dává do pohybu maďarská armáda, připravuje stavbu pontonových mostů.

Tohle není alternativní příběh, to je zdokumentovaná historie. Pod pokličkou je toho ale mnohem, mnohem víc. ⬇️ 2/12) Začíná ruská invaze na Ukrajinu a v kontextu narůstajícího počtu důkazů začíná být jasné, že z Maďarské strany nešlo ani tak o přípravu na davy uprchlíků.

Spíše o očekávání scénáře který následoval v Československu po Mnichovské dohodě. Tehdy si Maďarsko ukouslo nejdříve bez výstřelu část Slovenska a po jeho osamostatnění se nebálo dokonce rozpoutat „Malou válku“ aby uhryzlo ještě více.

Pojďme se ale podívat na časovou osu a události, které vedli Maďarsko na scestí až do takové míry, že je označováno za Trojského koně Ruské válečné mašinérie.

Veškerý text je pouze výtažek zprávy, kterou jsme připravili s našimi slovenskými kolegy a která má přes čtyřicet ozdrojovaných stran. ⬇️

6 DŮVODŮ PROČ RUSKO PROHRÁLO BITVU O POKROVSK

1/14) Tohle jsme nečekali ani my. Už když bitva o Pokrovsk začínala, uklidňovali jsme veřejnost, že pád tohoto strategického města nehrozí. Co jsme ale neočekávali, bylo, jak hluboké jsou ve skutečnosti problémy ruské armády a jak moc špatně na tom je.

V našem dřívějším článku „Rusko v zajetí map“ jsme jasně definovali ruské možnosti, vycházejíce z geografických a logistických realit. Přesto nás překvapilo, že ruské síly nedokázaly prorazit ani na místech, která byla jen velmi slabě chráněná. Za dva měsíce nepřekonali ani posledních pár kilometrů k hranicím Doněcké oblasti v málo chráněných polích.

Pojďme si proto rozebrat pět klíčových důvodů, proč Rusko, navzdory své proklamované síle, prohrálo bitvu o Pokrovsk a proč je pravděpodobné, že nevyhnutelně prohraje i další velké bitvy na Ukrajině. VELKÁ ČÍSLA PROTI RUSKU: Mýtus o bezedných zdrojích
2/14) Ruští propagandisté rádi vykreslují Rusko jako zemi s prakticky neomezenými lidskými zdroji, připravenou obětovat statisíce životů pro dosažení svých cílů. Realita na bojišti však ukazuje jiný obrázek – i ruské zdroje mají své limity a cena za každý metr získaného území je astronomická a dlouhodobě neudržitelná.

Při ofenzivě na Avdijivku, která předcházela útoku na Pokrovsk, nasadili okupanti sílu odhadovanou na přibližně 40 000 až 50 000 vojáků. Tato operace, trvající od října 2023 do února 2024, stála Rusko podle ukrajinských odhadů až 47 000 mužů na ztrátách (zabití a ranění), včetně přibližně 17 000 zabitých. I západní odhady, například od Forbes, hovořily o ztrátách až 13 000 mužů jen mezi říjnem a prosincem 2023. K tomu je třeba připočíst obrovské ztráty techniky – více než 360 tanků a přes 740 obrněných bojových vozidel. Je důležité říci, že Avdijivka je malé okresní město, které mělo před válkou pouze 30 tisíc obyvatel.

Pro následný útok na Pokrovsk, který začal intenzivněji v červenci 2024 po průlomu u Ocheretyne, Rusko podle odhadů Forbesu z počátku srpna 2024 vyčlenilo srovnatelnou sílu, potenciálně až 40-60 000 vojáků soustředěných ve zhruba 20 plucích a brigádách. Těmto silám čelilo na ukrajinské straně přibližně 12-20 000 obránců v šesti brigádách.

Problém pro ruské velení však nespočíval jen v poměru sil na samotné frontě, ale v měřítku cíle. Aglomerace Pokrovsk-Myrnohrad, zahrnující i města jako Selydove a Novohrodivka, představovala před válkou hustě osídlenou oblast s populací výrazně přesahující 100 000 obyvatel. Jen samotný Pokrovsk měl před invazí přibližně 60 000 obyvatel a Myrnohrad přes 46 000. Celá aglomerace mohla čítat až 150 000 lidí. Dobytí a kontrola takto rozsáhlé městské a průmyslové oblasti by vyžadovalo nasazení mnohem větších sil, než jaké Rusko bylo schopno nebo ochotno soustředit, zvláště s ohledem na drastické ztráty utrpěné u Avdijivky a pokračující vysokou míru opotřebení.

Ruské ztráty v pokrovské kampani byly opět fenomenální. Denní ztráty na celé frontě v roce 2024 a na začátku roku 2025 dosahovaly často 1 300 až 1 600 mužů. Takové tempo ztrát, odhadované na 14 000 až 15 000 měsíčně jen v pokrovském směru na začátku roku 2025, je dlouhodobě neudržitelné i pro Rusko, jehož schopnost rekrutovat nové vojáky (odhady hovoří o maximálně 1 000 rekrutech denně, ale většinou méně) dnes zaostává za měsíčními ztrátami. Mýtus o bezedných ruských lidských zdrojích se tváří v tvář realitě brutální opotřebovávací války a velikosti ukrajinských měst rozpadá.

TIK TAK na Čínský způsob
1/10) Čína zcela jistě zaútočí na Taiwan. Aktuálně již není cesty zpět. A Trump dal Číně doslova "všechny karty".
Plány na invazi už mají téměř finální podobu. 2) NÁMOŘNÍ BLOKÁDA
Aktuálně už má Čína nacvičenou úplnou blokádu. Stačí se podívat na ty mapky a pootočit a přesunout pár dílků puzzle.
Samotná dlouhodobá blokáda je něco, co Čína určitě dělat nechce, protože je to ekonomická sebevražda. Nicméně bez ohlášení "cvičení" nedokáže přisunout dostatek personálu. A zároveň musí zajistit, že případné obraně nikdo nedoveze další zásoby.

Samotný útok ale bude vypadat úplně jinak.

RUSKÝ VELKÝ ŠPATNÝ
1/7) Trump svými kroky Rusko pokládá, ačkoliv byl možná záměr úplně jiný. Důvodem je cena ropy a její přebytek na trhu. Trump má na kolísání trhů lví podíl. A bude hůř - pro Rusko. 2/7) S těžbou ropy se to má jako s dojením krávy. Jakmile jednou krávu rozdojíte, tak ze dne na den nemůžete přestat. Proste to mléko do vemene teče. Stejně je to tak s vrty do země. Jakmile to teče, nelze to levně zastavit a pak otočením kohoutku opět zázračně zapnout.