Dotace jsou v českém prostoru sprosté slovo. A právem. Příliš často jsme viděli, že peníze určené na „podporu strategických odvětví“ končily v rozhlednách, z kterých toho moc neuvidíte, „výzkumných centrech“, kde se nic nezkoumalo, nebo v projektech, které po roce 2020 skončily v katalogu neudržitelných investic. Z těchto zkušeností pramení nedůvěra k čemukoli, co nese nálepku „průmyslová politika“. Jenže svět se mezitím v soutěživosti posunul. USA, Evropa i Čína dnes vedou otevřenou hospodářskou válku o to, kdo bude vyrábět baterie, polovodiče nebo vodík. A do této soutěže vstupují s masivními dotacemi.

Daň z nemovitosti často působí na mnohé jako červená barva na býka. Krátké shrnutí: Zrušme ji nebo se posuňme od Marie Terezie a dělejme hospodářskou politiku.

Proč je v dnešní podobě neefektivní, nespravedlivá a fiskálně zanedbatelná, a co s tím? Čtěte dál 👇🧵 Bydlení je základní lidskou potřebou i klíčovou složkou životní úrovně domácností. Pro většinu lidí představuje největší životní investici a hlavní složku rodinného majetku (nefinančí aktiva >85 % čistého jmění). Přesto je v České republice každoročně zatíženo daní, která je ekonomicky neefektivní, administrativně náročná a fiskálně bezvýznamná.

Český finanční trh, je na tom opravdu tak špatně? Spoiler: není, jen se mění rychleji, než stíhá náš stereotyp o „konzervativních Češích“. Finanční trh není jen burza akcií a dluhopisů; je to tržiště peněz, kde domácnosti, firmy, banky i stát střídavě ukládají, půjčují a investují. Vklady, podílové listy fondů, penzijní produkty, firemní financování, to všechno je „finanční trh“. Dejte si 3 minuty a sjeďte dolů, stojí to za to 👇 V roce 2024 tohle peněžní tržiště v Česku zažilo docela zajímavý rok. Ekonomika se po svém zastavení v roce 2023 nadechla k mírnému růstu (+1 % HDP) a inflace konečně zvolnila na 2,4 %. Rok 2024 byl tak prvním rokem, kdy se jednak hospodářství definitivně odlepilo od své předpandemické úrovně, tak rovněž rokem, kdy domácnostem začaly růst reálné disponibilní příjmy (hrubý disponibilní důchod) – mzdy totiž nejsou všechny příjmy domácností…

🧵Dnes se téměř 98 % centrálních bank na světě nějak zabývá digitální měnou, od teorie po pilotní projekty. Vývoj je takřka globální, ale odpověď na základní otázku stále chybí: k čemu to vlastně celé je? V eurozóně má digitální euro údajně zrychlit platby a snížit poplatky. Jenže totéž už dnes umí SEPA Instant a TIPS. Zavádíme paralelní systém, který duplikuje funkční infrastrukturu, s obrovskými náklady. Co však digitální měny centrálních bank skutečně jsou? Je to obdoba hotovosti. Závazek centrální banky, povahou zcela stejné jako klasická hotovost, jen s tím rozdílem, že jsou digitalizované. Součást měnové báze - toho nad čím má centrální banka moc. Vedle CBDC pak na tomto stejném principu koexistují nejen tedy bankovky a mince, ale i vklady obchodních bank u centrální bank (povinné minimální rezervy + dobrovolné rezervy) - ty jsou rovněž digitalizované a určené výlučně finančním institucím. Digitální měny mají jediný rozdíl oproti těmto pasivům centrální banky, a to že jsou dostupné pro širokou veřejnost.

Pojďme si jednou provždy vysvětlit, co to vlastně je ten „Green Deal“.
Ne jako mediální karikatura nebo zkratka v předvolebních spotech.
Ale jako reálný dokument, právní rámec a ekonomická strategie Evropské unie pro další dekády.
Mám tu pro vás jedno poctivé páteční vlákno 🧵 Základní kámen: Green Deal, představený 11. prosince 2019 jako sdělení Evropské komise o 27 stranách.
Ne zákon, ale politický manifest, který definuje vizi transformace EU v uhlíkově neutrální kontinent do roku 2050.
Rámec, který postupně nabalil konkrétní legislativu.

🧵 Evropské emisní povolenky: skutečně tržní řešení, nebo spíš centrální plánování v novém hávu? Rozhodně stojí za to podívat se systému ETS pořádně pod kapotu. Evropská unie ráda prezentuje systém obchodování s emisemi (ETS) jako volnotržní nástroj, který díky ceně uhlíku efektivně snižuje emise. Na papíře vypadá princip elegantně: uhlík dostane svou cenu, znečišťovatel zaplatí a firmy mají motivaci investovat do čistších technologií. Ale realita je odlišná.

O přijetí eura se mluví víc než kdy dřív.
Bulharsko se připravuje na vstup, euro podporují svazy, část politiků i byznysu.
Ale než řekneme ano, měli bychom si upřímně říct, co by nás to stálo.
🧵Přehledně, bez hysterie, v souvislých ekonomických reáliích. Klíčovým atributem pro efektivní vykonávání jednotné měnové politiky z centra Frankfurtu je hospodářská sladěnost.
Hospodářskou sladěností myslíme, jak podobný ekonomický i finanční cyklus v hospodářství, tak ale i srovnatelné cenové hladiny (riziko asymetrických šoků) či hladinu úrovně ekonomiky nebo strukturální podobnost.

🔊Evropská unie měla být společným trhem, který firmám i lidem otevře prostor k růstu. Měla být odpovědí na hospodářskou roztříštěnost, na geopolitické nejistoty, nýbrž především měla být zárukou sdílené prosperity. Ale dnes, třicet let po Maastrichtu, čelíme bolestivému zjištění: jednotný trh neexistuje v praxi tak, jak existuje na papíře. A to je důvod, proč Evropa roste pomaleji než svět kolem ní. Obnova evropské ekonomiky po sériích exogenních šoků pozvolna probíhá, avšak výrazně pomaleji než by se za standardních okolností dělo. Oživení po energetické krizi, pokud se tak vůbec dá tomuto vývoji takto říkat, je ve srovnání s jinými minulý šoky extrémně pomalé.

Vlákno k největšímu evropskému blackoutu posledních dekád!
V pondělí 28. 4. se během pár vteřin zhroutila celá síť Pyrenejského poloostrova.
Proč to není jen technická závada, ale strukturální selhání celé energetické strategie? 👇 1/
Blackout na Pyrenejském poloostrově. V pondělí v poledne vypadla elektřina v celé pevninské části Španělska i Portugalska. Výpadek zasáhl i Andoru, která se ale rychle přepnula na funkční francouzskou síť.