Způsobů, jak nás, lidstvo, může příroda zabít, je fakt hodně.
Může nás usmažit kosmické záření, rozpad ekosystému, zemětřesení, cunami, exploze sopky, bouře v atmosféře, výrony jedovatých plynů, nebo srážkou Země s ☄️
O tom by ostatně 🦕🦖 mohli vyprávět #vesmírníček
Říkat vám, že rozkvět dinosauřího impéria utnul dopad planetky do oblasti dnešního poloostrova Yucatán mi přijde, popravdě, jak nosit dříví do lesa.
To ví totiž (hlavně kvůli dětem a jejich obsesí) každej.
Řada z vás dá taky z hlavy ten divný název: #Chicxulub
Chicxulub je pořádně velká ďoura v zemi. Tedy spíš byla.
Její průměr je přibližně 180 kilometrů, což je strašně moc Václaváků (pokud počítám správně, tak ca 240) a jeho hloubka byla před zanesením sedimenty krásných...
...20 kilometrů, což je přibližně stejně jako 3333,3 periodických brněnských orlojů postavených na sebe (ať nejsem nařknut z pragocentrismu).
Tahle ďoura vznikla během pořádný řachy, kdy to do Země narval přibližně 10 kilometrů velký vesmírný šutr.
Radler59, CC BY SA 4.0
Jelikož měli dinosauři fakt smůlu (a my sakra štěstí, aneb úhel pohledu je pěkná mrcha), dopadla planetka do místa, kde se tehdy nacházelo mělké moře.
Do atmosféry se tak mohlo dostat nejenom obrovské množství vyvržených hornin, ale také vodní páry.
Vzniknout mohla i megacunami
Pár chvilek a Tyranosaurus Rex mohl předními packami zaplácat "sbohem a šáteček" a vyhynout.
(No dobře, vytleskat melodii asi nemohl, pač si nejsem jist, že si předními mohl o sebe plácnout, ale nekažme si to).
Před ca 66 milióny let tak planetka dost zresetovala vývoj života
Jenže v týdnu obletěla vědecký svět zpráva, že tenhle masakr nemá dost možného jen jednoho pachatele, ale že mu někdo pomohl...
O vzhledu oceánského dna toho víme méně, než o povrchu Marsu.
Zdánlivě úsměvné zjednodušení má přitom v sobě spousty pravdy.
Nevíme totiž, jak většina oceánského dna vypadá.
Proč?
Protože ho před námi schovávají kilometry slané vody.
Docela často se tak stane, že na oceánském dně najdeme nějaké překvapení.
A nejinak tomu bylo na konci roku 2020, kdy se jeden vědecký tým prohraboval daty ukazujícími, jak se skrze oceánskou kůru poblíž západní Afriky šíří seismické vlny. ig.cas.cz/komiks-1/
Cílem průzkumu bylo zjistit, jak se kdysi dávno od Afriky oddělila jižní Amerika...
Jenže seismická data ukázala i něco jiného...
Ukázaly přítomnost další ďoury v zemi.
Nově objevená "ďoura", která se dočkala (mnohem uživatelsky přívětivějšího) jména #Nadir, je sice jen necelých 10 kilometrů široká a několik stovek metrů hluboká, ale přesto možná jednou přepíše učebnice.
Ďoura Nadir se totiž nachází ve vrstvách sedimentů, které nasvědčují, že je stará... ne, tohle určitě neuhádnete...
Suprise, surprise.
66 miliónů let.
Je sice sobota večer, ale ani tak není těžký si spojit, že pokud máme někde sakra velkou ďouru a "nedaleko" od ní malou ďouru a obě ty ďoury mají stejný věk, že by mezi nimi mohla být nějaká ta spojitost...
Vědecký tým tak přišel s trojicí hypotéz.
První říká, že ten tvrďáckej šutr, co sestřelil dinosaury z povrchu zemského, zas takovej tvrďák nebyl.
Stačilo, aby se potkal se zemskou gravitací a baník.
Aneb hybajte studovat heslo Rocheova mez na Wikipedii! cs.wikipedia.org/wiki/Rocheova_…
Gravitace totiž dokáže přilétající těleso rozervat na kusy.
Z jednoho většího tělesa jich tak máte pár malých do školky.
Na povrch planety tak nemusí dopadnout těleso jedno, ale víc.
Jupiter by po setkání s kometou Shoemaker–Levy 9 mohl vyprávět.
Přesně tohle zažil
Na Zemi tak nemusela dopadnout planetka v celku, ale být rozervána na kusy.
Země si tak mohla užít bombardování.
Což by znamenalo, že původní těleso bylo větší, než těch 10 km, co jsme doposud uvažovali...
A více dopadů znamená samozřejmě více škod a ničení...
Druhou možností je, že sem z dálav Sluneční soustavy nepřiletěla planetka jedna, ale dvě
Když totiž po našem sousedství rozhlídnete, zjistíte, že některé planetky na cestě vesmírem nechtějí cestovat spolu, ale že mají parťáka (nebo parťačku?)
A jak to chce jeden někam narvat...
... ten druhej se samozřejmě okamžitě přidá.
Na povrch planety tak dopadnou tělesa obě.
Země tak mohla mít prostě jen smůlu.
A pak tady máme třetí možnost... a to tu, že mezi ďourami žádná přímá spojitost není.
Vyrobit na povrchu ďouru o velikosti 10 kilometrů totiž zvládají dopadající planetky statisticky jednou za 700 000 let.
Na Zemi tak můžeme mít dvě na sobě nezávislé ďoury, které vznikly během 1 miliónu let...
A dokud tu menší ďouru nenavrtáme (na což se teď shánějí prachy) a neodebereme vzorky, nejsme si jisti, jestli jsou obě na vlas stejně staré... a nebo jedna je "krapet" starší.
Tohle se teprve ukáže, nicméně než se těch pár miliónů amerických dolarů sežene na vyslání vrtné lodě do afrických vod, můžete si dát tu vědeckou studii, která o tomto objevu dává světu vědět.
science.org/doi/10.1126/sc…
Pokud si ale teď myslíte, že už rozloučíme a půjdeme spát, tak sorry, ale to jste pěkně na omylu.
Tenhle příběh totiž ještě nekončí.
My, lidi, jsme na tom krapet líp než dinosauři.
Máme přední packy poměrově krapet delší než T-rex.
Taky máme 5 prstů na každý ruce.
A jedním z nich je chápavý palec.
No a díky tomu umíme spoustu skvělých věcí...
Bouchat do klávesnice po večerech twitterová vlákna...
Bouchat do klávesnice hydraulického lisu kdesi v USA...
Bouchat do klávesnice v návrhářském software v kancelářích NASA.
I bouchat do tlačítka START v řídícím středisku @SpaceX...
@SpaceX 24. listopadu 2021 se tak na cestu vydala mise DART (Double Asteroid Redirection Test)
Což jak název napovídá... je první pokus lidstva dostat se před dinosaury...
Přesněji řečeno začít vyšlapávat cestičku k tomu, abychom měli jednou technologii umožňující nám odklonit planetku
@SpaceX A tím Zemi zachránit před srážkou s okolo letícím vesmírným šutrem.
Jak? Vezmeme sondu a narveme to s ní plnou rychlostí do binární planetky.
A budeme koukat, co se stane...
en.wikipedia.org/wiki/Double_As…
@SpaceX Dokážeme vychýlit planetku z jejího kurzu? Pokud jo, jak moc?
Zpomalí se její rotace?
A nebo planetku výrazně deformuje, či ji rovnou rozprskneme na cimpr campr?
Uvidíme...
scitechdaily.com/planetary-defe…
... a to docela brzy.
K vesmírné srážce totiž dojde docela brzy.
Momentálně za 33 dní, 3 hodiny, 6 minut a 30 sekund.
dart.jhuapl.edu
Počítejte tak, že v září si o téhle misi vyšvihneme samostatné vlákno a pak si tady dáme živý komentovaný přenos toho, co se bude dít
Bude to velký ;)
Jen si tedy na detailní výsledek testu budeme muset asi pár let počkat... Budeme muset k binárnímu asteroidu vyslat další sondu
Nicméně držme (chápavé) palce.
Ve hře není totiž nic menšího, než eliminace jedné možnosti, jak může lidstvo vyhynout.
Jak se proti přírodním katastrofám často nedá nic moc dělat (například těžko zastavíte spršku kosmické radiace, explozi supernovy, nebo cunami)...
Tady máme reálnou možnost (i se současným stupněm technologie) se bránit.
A jestli to klapne, tak skóre bude jasné:
Dinosauři : hominidi
0:1
The END
PS: pardón, s datem jsem se o 4 dny upsal
Share this Scrolly Tale with your friends.
A Scrolly Tale is a new way to read Twitter threads with a more visually immersive experience.
Discover more beautiful Scrolly Tales like this.