Thread by @BrabecMis

Je fascinující, jak se mění sympatie v závislosti na prožitém.

Vždycky jsem si myslel, že bych během anglické revoluce/občanské války byl umírněný royalista. Andrejova vláda (a včerejšek) ze mě ale udělala radikálního roundheada.

Další historické vlákno.

Aby bylo jasno, Karel I. byl docela sympatický pán. Fešák jak sviň, inteligentní, důstojný, zdrženlivý až chladný, mírný, morální a svojí práci i sebe bral smrtelně vážně.

Žádný zlý bodrý vetchý opilec ani chaotický vyřvanec a zloděj odněkud z okraje říše, jak je tomu u nás.

Suverénem tehdy nebyl Parlament (což byl spíš poradní sbor s několika klíčovými kompetencemi - třeba schvalovat králem vyhlášené daně), ale král, který mohl Parlament kdykoliv rozpustit.
Přičemž na roli parlamentu existovaly různé právní názory a precedenty na jejich podporu.

Když říkám Parlament, myslím Dolní Sněmovnu, tedy zhruba 400 lidí, vesměs movitých a vzdělaných (žádní zkrachovalci, které politická kariéra zachránila před Úřadem Práce - zdravím Mgr. Volného).
To schválení znamená, že daň, vybíraná bez souhlasu Parlamentu, je nelegální.

Co se financí týče, Stuartovci zdědili daňový systém po Alžbětě (té první), která je populisticky držela směšně nízko (i protože měla nedobrovolný revenue stream od Španělska) a daně se od Tudorovců (i přes 500% inflaci za celé období) nezvýšily ani nominálně.

Zpět ke Karlovi. Tomu se podařilo nasrat Parlament hned po nástupu na trůn (1625), protože si vzal Henriettu Marii, francouzskou princeznu (v době sňatku 15 let - tohle se líbí Ancapům), ale hlavně katoličku, a Parlament, aby do toho nemohl mluvit, svolal až po konzumaci sňatku.

Náboženská otázka je v tady nesmírně důležitá, ale nebudu do ní hlouběji zabrušovat.

Stačí vědět, že katolíci tehdy nesnášeli protestanty (a vice versa), oba směry měly radikální i umírněné proudy (protestanti ještě High Church a fundamentalisty) a Anglie byla protestantská.

Mimochodem, po Henriettě se jmenuje Maryland, protože se jí angličani rozhodli říkat královna Marie (neplést s Marií Tudorovnou, Marií Skotskou ani Krvavou Marií), na což Henrietta zvysoka kašlala a podepisovala se jako Henrietta R (jako Regina - královna, neplést s Rázlovou).

Další věcí, která, ehm, nepotěšila členy parlamentu bylo to, že se nová královna odmítla zúčastnit korunovace jakožto protestantského rituálu a to, že součástí dohody o sňatku byl pronájem anglických lodí Ludvíkovi XIII. (katolík) proti hugenotům (protestanti) v La Rochelle.

Karel si sice vzal Francouzku, ale původně si chtěl vzít Španělku a španělské odmítnutí po zvoraných námluvách (1623, tady se dal dohromady s Buckinghamem) ho hluboce ranilo. Takže se naprosto logicky spojil s Holanďany a ještě před vlastní korunovací vyhlásil Španělsku válku.

Už tak dost vytočený Parlament (tenhle byl známý jako Useless Parliament) mu ale na válku přiklepl málo peněz a ještě navíc porušil tradici a časově omezil králi příjmy z cel a podobných poplatků (jediný stálý příjem Koruny) na jeden rok.
Král Parlament rozpustil.

Hlavním cílem války měla být španělská Stříbrná flotila a povedlo se na ní posbírat 15.000 vojáků a námořníků a 105 lodí. Nicméně, špatné plánování, bouřky a prostá neschopnost způsobily to, že angličani minuli španělskou flotilu a jako náhradní plán se rozhodli dobýt Cádiz.

Před Cádizem se celá anglická armáda vylodila bez jídla a pití, takže aspoň vyrabovala místní zásoby vína a vojáci se ožrali tak, že nebylo jiného východiska než se stáhnout. Přesto na zemi zůstalo cca 1000 vojáků, kteří, plně ozbrojeni, byli bez jediného výstřelu pobiti.

Při návratu začaly řádit nemoci, takže se domů vrátila jenom 1/3 výpravy.
Mezitím se (prakticky) první ministr Buckingham věnoval vyvolávání jiné války, s Francií (tentokrát na straně hugenotů), takže problémy slavné Cádizské expedice zůstaly nevyšetřeny.

Protože války nejsou levná sranda, svolal Karel další Parlament, aby mu schválil výběr peněz.
Ten se ale zasekl na otázce Buckinghamovy neschopnosti a chtěl ho obvinit z velezrady a odmítl přiklepnout králi jakékoliv peníze.
Král Parlament rozpustil.

Ještě k Havlíč..., sorry, Buckinghamovi. Proč by král kryl bezprecedentně neschopného a chvástavého ministra?
No, protože Buckingham byl králův možná jediný přítel a důvěrník (slovo "milec" bych asi nepoužíval, to imho nese sexuální podtext).

Bez přiklepnutých peněz a další válkou za rohem se král rozhodl sehnat je jinak: pokračujícím výběrem cel (to nebyl problém, koneckonců platily se vždycky), ale i nucenými "půjčkami" (tzn., buď mi půjčíte nebo využiju svého královského práva a zavřu vás) - což už problém byl.

Buckingham postavil armádu a jal se osobně obléhat Saint-Martin-de-Ré, což pro změnu skončilo spektakulárním neúspěchem (3 měsíce obléhání, málo děl, hlavní ženista se utopil při vylodění, při pokusu o zteč moc krátké žebříky; ztráty 5000 z 10000).

Jsme v roce 1628 a Buck. promrdal všechny peníze ve dvou ostudných porážkách, takže Karel musí svolat další parlament. Tohle zasedání už bylo podstatně konstruktivnější, protože Buckingham (tak nenáviděný, že jeho osobního lékaře dokonce zlynčoval dav) se během něj nechal zabít.

Zrovna se chystal na další tažení proti Francouzům se k němu protáhl dříve zraněný důstojník John Felton (vynechaný při povýšení), zařval "Padouchu" a bodl Buckinghama do hrudi. Feltona sice oběsili, ale stal se z něj lidový hrdina.
Tolik k tomu Dumasovu kavalírovi.

Nový parlament byl napružený kvůli nuceným výpůjčkám, takže nabídl králi 5 různých nových daní jenom výměnou za Petition of Rights (mimochodem, dodnes zásadní lidskoprávní dokument), právě aby králi znemožnil zavírat lidi, kteří mu odmítli dát půjčku. Na což král přistoupil.

I když Buckinghamova smrt Parlament trochu uklidnila, vypukl spor o to, že i cla, která král vybíral, byla v rozporu s dřívějšími rozhodnutími Parlamentu a i s čerstvě podepsanou Petition of Rights (což byl podle mě docela podraz, ale co už), k čemuž se přidaly náboženské otázky.

Spor se rozhořel do té míry, že král nejenže rozpustil i tenhle Parlament, ale nechal zatkout 9 jeho členů (to nebyla zas taková sranda - jeden z nich, sir John Eliot, zemřel v Toweru o 3 roky později).

Krále to tak rozzuřilo, že se rozhodl Parlament už nikdy nesvolávat.

A jak to bylo dál zas někdy příště, protože jsem se nějak moc rozepsal (a to jsme teprve v roce 1629 - 4 roky od nástupu na trůn).