Zaprvé se nedá moc počítat s tím, že by někdo nebožtíka naložil do rakety a poslal zpátky na Zem. Ptáte se proč?
Protože by to bylo moc drahé a náročné.
Tělo tak téměř jistě* zůstane na Marsu
* snad jen nesmírná touha vědců prozkoumat mrtvolu v pozemských labech by to změnila
A to představuje problém. Zatímco když máte tělo na Zemi, řešení je poměrně snadné - vezmete lopatu, tělo zakopete a necháte přírodu udělat své čáry a máry - na Marsu máme problém.
Tam se příroda rozhodla "stávkovat"...
Já vím, že vám teď dělám v hlavě guláš. Jaká příroda na Marsu? Ale pojďme popořádku.
Předně si připomeňme pointu tohohle vlákna. Na Marsu panují dost nepříznivé podmínky - slabý atmosférický tlak (6,7 mbar) a nízké teploty (průměrně ca - 60 °C).
Ve výsledku tam tak nepanují podmínky vhodné pro život. Na povrchu totiž není kapalná voda, kterou život, tak jak ho známe, potřebuje.
Což nás přivádí k tomu, že na Marsu není živá část přírody... Nejsou tam bakterie, nejsou tam červíci a všechna ta další havěť, která tady maká
Jenže celý je to trochu složitější. Ta havěť tam totiž není volně na povrchu... Jenže člověk je chodící ráj bakterií - ty jsou všude v nás i na nás. A jakmile se naše tělo vypne, bakterie rozjedou slušnou after party... alespoň tady na Zemi...
Tak a tím máme postavené kulisy
Tak jo, máme mrtvé tělo na povrchu Marsu, co se tak bude dít? Neřešme tentokrát, jestli je vrahem zahradník, ale házejte sem do komentářů své tipy, co se bude dít.
Když umřete na Zemi, vaše tělo prochází několika kroky:
* algor mortis - vyrovnání teploty s okolím
* livor mortis - blednutí pokožky, jak krev teče do níže položených částí těla
* rigor mortis - posmrtná ztuhlost způsobená gelovatěním cytoplazmy buněk
Co mají společného?
Všechny jsou do určité míry závislé na teplotě.
Na teplotě jsou ale závislé i další procesy, které se v mrtvém těle začnou odehrávat.
Jako například rozklad buněk z toho důvodu, že je začnou ničit buněčné enzymy (tady v tom budu hodně plavat... bude skvěle znát @pitvalka...)
Následovat bude další, pátý proces... hnití... to se do rozkladu těla zapojí v nás všudypřítomné bakterie. Mění se barva kůže a tělo se začne nadýmat. Bakterie nás tak začnou rozežírat zevnitř a k nim se přidají externí "mrchožrouti" a další organismy, pro které je tělo hostina.
Jenže, co z tohohle se bude dít na Marsu?
Už víte, že na Marsu je extrémní mráz a nízký atmosférický tlak.
Což znamená, že tělo poměrně rychle zmrzne. A jak zmrzne, přestane v něm existovat kapalná voda. A kde není kapalná voda, tam se životu nedaří...
Nízký atmosférický tlak navíc způsobí, že se voda, která bude ve formě vodního ledu, bude z těla dostávat sublimací. Tedy rovnou přechodem do plynné fáze bez toho, aniž by musela projít přes fázi kapalnou...
Tělo se tak začne na Marsu přirozeně mumifikovat!
Což může vypadat jako úsměvný problém, ale asi málokdo by chtěl bydlet na planetě, jejíž povrch bude časem pokryt mumiemi... A to nás přivádí k tomu, že dokud nezačneme Mars teraformovat (jestli se teda někdy o to pokusíme, že?), budeme se muset mrtvol na Marsu aktivně zbavovat.
Navíc celá věc má ještě jeden rozměr. Většina bakterií je aerobních, což znamená, že potřebují ke svému životu kyslík. A ten jak víme co?
Ten jak víme v atmosféře Marsu (ve výraznější koncentraci...) chybí!
Takže i kdyby v lidském těla byla kapalná voda, furt budeme mít problém
Říkáte si, no a co, tak to tělo spálíme?
Nápad je to super, jenže... bude vás to stát energii, ale co víc, přijdete o biomasu... ano, na mrtvé tělo se dá totiž koukat jako na biomasu! Extrémně cenou biomasu, pokud jste na povrchu jiné planety.
A tím se řítíme do závěru (dost tomu pomáhá, že mi zrovna přinesli oběd ;) ) našeho povídání.
Ultimátní technologií, jak se na Marsu budeme (asi) vypořádávat s mrtvými těly, bude #dekompozice. Tedy umístění těla do speciální nádoby, kde dovolíme pozemským organismům...
... aby se o něj postarali.
Je tak dost možné, že hřbitovy na případných marsovských základnách nebudou někde na kopci nad ní s pěknou vyhlídkou, ale přímo v životodárných sklenících, ve kterých si budou lidé pěstovat potravu...
Hustý, co? :)
Ale samozřejmě, tohle ukáže až čas.
The En... ještě chvilku... pokud to takto dopadne, bude dost nepříjemný, jestli na Marsu někdy vypukne zombie-apokalypsa.
Mrtvácí polezou přímo ze srdce základny!
The End
• • •
Missing some Tweet in this thread? You can try to
force a refresh
Má člověk na soptění sopek vliv? A pokud ano, jaký a jak to dělá?
Tohle je otázka, kterou dostávám na přednáškách a v diskusích až překvapivě často. A v tomhle vlákně si vysvětlíme, jak to je.
Zabalte si tak rukavice, svačinku a poletíme najít odpověď, ju? 🧵
Lidi většinou čekají, že za naší schopností ovlivňovat sopky bude nějaká high-tech fičura, bomba nebo alespoň upocená parta těžařů, kteří v nebezpečných podmínkách zkouší navrtat magmatický krb sopky a tím ten žhavý podzemní papiňák upustit.
Jenže ani jedno z toho není pravda
Sopečnou činnost sice dokážeme ovlivňovat, jenže úplně jinak, než si na první dobrou představíme...
A abychom si vysvětlili jak, potřebuji, abyste se mnou zavítali sem.
Vypadá to, že konečně máme k dispozici teorii, které vysvětluje, jak se zlato dokáže dostat z hlubin Země (kde je zlata vlastně víc než dost) na její povrch!
Pojďme si to tak vysvětlit 🧵
Alchemist-hp, CC BY-SA 3.0 DE
Začněme tím, že si řekneme, že zlato na Zemi nevzniká a vzniknout nikdy nemohlo - nepanují tady na to ty správné podmínky.
Pokud tak máte zrovna na prstu zlatý prsten, vězte, že ty atomy, co teď hladíte, vznikly během výbuchu supernovy nebo neutronové hvězdy.
Na Zemi se pak zlato dostalo během dopadů asteroidů a jiného kosmického bordelu během jejího formování.
Tedy během procesu, kdy naše planeta vznikala.
Uvnitř Země se tak nachází tak spousta zlata a vzácné je vlastně jen proto, že ho máme na povrchu málo.
Jestli učíte na základní či střední škole, zpozorněte.
Tohle je totiž náš vánoční dárek pro vás.
Právě vypouštíme do světa nový popularizační počin z dílny @GFU_AVCR a @skodova_lucie, který vám má pomoci s výukou geověd v hodinách!
Stáhněte si ho, než NáM ŤO ZmaŽOU!🧵
Geologie, to je na základních a středních školách takovou popelkou věd. Moc se neučí a když už, tak jen jako doplněk prvouky, přírodopisu nebo zeměpisu... A to je škoda! Bez pochopení geověd totiž člověk nemůže moc dobře chápat, co se děje ve světě kolem nás.
Co s tím? Jasně, víc geologie do školních lavic!
A proto jsme pro vás připravili almanach geovědních pokusů - unikátní brožuru, ve které naleznete 12 jednoduchých experimentů, které snadno (a levně) zvládnete vyhotovit během chvilky ve škole!
Sice jsme všichni chtěli jít spát, ale budeme to muset o chvilku posunout.
Tohle si totiž nenecháme ujít, aneb #vímeJakoPrvní
Brzy obletí svět zpráva, že Uran a Neptun mají pod svým plynovým závojem oceán kapalné vody.
To je překvápko, co? 🧵
Uran a Neptun, dvě planety ve vnější části Sluneční soustavy, se sice řadí mezi plynné obry, ale jelikož se moc nepodobají Jupiteru a Saturnu, často se vyčleňují do speciální podskupiny tzv. ledových obrů.
Jsou výrazně menší, mají jinou barvu a co víc... překvapení čeká i u...
... magnetického pole.
Zatímco Jupiter a Saturn (ale i Země) mají magnetické pole, které vzniká v jádru těch planet, u Uranu a Neptunu tohle neplatí.
Jejich magnetické pole je jiné, takříkajíc "divné".
Bude pro náš dnešní příběh důležitá! Aneb vítejte v mé hlavě...🧵
To si tak jdu s rodiči a dětmi na procházku po jednom z mých nejmilejších kousků Česka, když na místě, kam chodím pozorovat přerod meliorizované louky na potok vidím nově vyjeté koleje od traktoru.
I zaraduji se, že tu máme novou tůňku, ve které budou žít všelijaké brebery.
Koukám do vyjeté brázdy a vidím charakteristický film na vodě vznikající po úniku ropných látek.
Říkám si, to je blbý, že tenhle krásný kout přírody dostal svojí dávku petrochemie... jenže když se k té vyjeté brázdě sehnu, všimnu si, že tady něco nehraje.