Zaprvé se nedá moc počítat s tím, že by někdo nebožtíka naložil do rakety a poslal zpátky na Zem. Ptáte se proč?
Protože by to bylo moc drahé a náročné.
Tělo tak téměř jistě* zůstane na Marsu
* snad jen nesmírná touha vědců prozkoumat mrtvolu v pozemských labech by to změnila
A to představuje problém. Zatímco když máte tělo na Zemi, řešení je poměrně snadné - vezmete lopatu, tělo zakopete a necháte přírodu udělat své čáry a máry - na Marsu máme problém.
Tam se příroda rozhodla "stávkovat"...
Já vím, že vám teď dělám v hlavě guláš. Jaká příroda na Marsu? Ale pojďme popořádku.
Předně si připomeňme pointu tohohle vlákna. Na Marsu panují dost nepříznivé podmínky - slabý atmosférický tlak (6,7 mbar) a nízké teploty (průměrně ca - 60 °C).
Ve výsledku tam tak nepanují podmínky vhodné pro život. Na povrchu totiž není kapalná voda, kterou život, tak jak ho známe, potřebuje.
Což nás přivádí k tomu, že na Marsu není živá část přírody... Nejsou tam bakterie, nejsou tam červíci a všechna ta další havěť, která tady maká
Jenže celý je to trochu složitější. Ta havěť tam totiž není volně na povrchu... Jenže člověk je chodící ráj bakterií - ty jsou všude v nás i na nás. A jakmile se naše tělo vypne, bakterie rozjedou slušnou after party... alespoň tady na Zemi...
Tak a tím máme postavené kulisy
Tak jo, máme mrtvé tělo na povrchu Marsu, co se tak bude dít? Neřešme tentokrát, jestli je vrahem zahradník, ale házejte sem do komentářů své tipy, co se bude dít.
Když umřete na Zemi, vaše tělo prochází několika kroky:
* algor mortis - vyrovnání teploty s okolím
* livor mortis - blednutí pokožky, jak krev teče do níže položených částí těla
* rigor mortis - posmrtná ztuhlost způsobená gelovatěním cytoplazmy buněk
Co mají společného?
Všechny jsou do určité míry závislé na teplotě.
Na teplotě jsou ale závislé i další procesy, které se v mrtvém těle začnou odehrávat.
Jako například rozklad buněk z toho důvodu, že je začnou ničit buněčné enzymy (tady v tom budu hodně plavat... bude skvěle znát @pitvalka...)
Následovat bude další, pátý proces... hnití... to se do rozkladu těla zapojí v nás všudypřítomné bakterie. Mění se barva kůže a tělo se začne nadýmat. Bakterie nás tak začnou rozežírat zevnitř a k nim se přidají externí "mrchožrouti" a další organismy, pro které je tělo hostina.
Jenže, co z tohohle se bude dít na Marsu?
Už víte, že na Marsu je extrémní mráz a nízký atmosférický tlak.
Což znamená, že tělo poměrně rychle zmrzne. A jak zmrzne, přestane v něm existovat kapalná voda. A kde není kapalná voda, tam se životu nedaří...
Nízký atmosférický tlak navíc způsobí, že se voda, která bude ve formě vodního ledu, bude z těla dostávat sublimací. Tedy rovnou přechodem do plynné fáze bez toho, aniž by musela projít přes fázi kapalnou...
Tělo se tak začne na Marsu přirozeně mumifikovat!
Což může vypadat jako úsměvný problém, ale asi málokdo by chtěl bydlet na planetě, jejíž povrch bude časem pokryt mumiemi... A to nás přivádí k tomu, že dokud nezačneme Mars teraformovat (jestli se teda někdy o to pokusíme, že?), budeme se muset mrtvol na Marsu aktivně zbavovat.
Navíc celá věc má ještě jeden rozměr. Většina bakterií je aerobních, což znamená, že potřebují ke svému životu kyslík. A ten jak víme co?
Ten jak víme v atmosféře Marsu (ve výraznější koncentraci...) chybí!
Takže i kdyby v lidském těla byla kapalná voda, furt budeme mít problém
Říkáte si, no a co, tak to tělo spálíme?
Nápad je to super, jenže... bude vás to stát energii, ale co víc, přijdete o biomasu... ano, na mrtvé tělo se dá totiž koukat jako na biomasu! Extrémně cenou biomasu, pokud jste na povrchu jiné planety.
A tím se řítíme do závěru (dost tomu pomáhá, že mi zrovna přinesli oběd ;) ) našeho povídání.
Ultimátní technologií, jak se na Marsu budeme (asi) vypořádávat s mrtvými těly, bude #dekompozice. Tedy umístění těla do speciální nádoby, kde dovolíme pozemským organismům...
... aby se o něj postarali.
Je tak dost možné, že hřbitovy na případných marsovských základnách nebudou někde na kopci nad ní s pěknou vyhlídkou, ale přímo v životodárných sklenících, ve kterých si budou lidé pěstovat potravu...
Hustý, co? :)
Ale samozřejmě, tohle ukáže až čas.
The En... ještě chvilku... pokud to takto dopadne, bude dost nepříjemný, jestli na Marsu někdy vypukne zombie-apokalypsa.
Mrtvácí polezou přímo ze srdce základny!
The End
• • •
Missing some Tweet in this thread? You can try to
force a refresh
Hledám zeď, do které dnes budu bušit z čirého zoufalství.
Poslouchal jsem @Evropa2, kde Tomáš Zástěra vytáhl veselou historku, "jak v NASA jsou všichni mimoni", pač astronautům nefungovaly ve vesmíru propisky a kolik stálo to vyřešit.
Ale Rusové, borci, použili tužku! #hoax
Jako vtípek to určitě pobaví a není nic lepšího, než z party vzdělaných lidí udělat idioty.
Na publikum tohle vždycky zabere a sklidíte body. Populisti by mohli vyprávět.
Akorát je blbý, že se ten příběh tak vůbec nestal.
Ale jasné, kdo by se dnes zabýval pravdou.
Pokud jste tu urban legend ještě neslyšeli, zní takto:
Američani měli problém. V 60. letech 20. století jim ve vesmíru nefungovali propisky - inkoust kvůli gravitaci netekl do hrotu. Proto utratili přes milión tehdejších dolarů (ca 10 mil. USD dnes), aby vymysleli, jak to udělat
Víte, co má společného Londýn, Jakarta, Dhaka, Bangkok a New Orleans?
Tam všude budou chudinky ovce potřebovat plovací vesty, chůdy, nebo být zkřížený s delfíny na ovce hopkavé
Všechna tato města totiž čelí bezprostřednímu nebezpečí zaplavení mořem
A to i bez změny klimatu🧵
Je mi jasné, že všichni víte, že hladiny světového oceánu stoupá kvůli tání ledovců a tepelné roztažnosti vody, tedy následkům globální změny klimatu (pokud ne, máte tady k tomu starší vlákno).
I kdybychom totiž dokázali mávnutím kouzelného proutku ustálit hladinu světových oceánů na konkrétní hladině, stále bude řada světových aglomerací během pár desetiletí z části vodou zaplavena.
Mnohá velkoměsta, ve kterých žijí desítky miliónů lidí, se totiž propadají.
Země se rozestoupila na východ od vyhaslé sopky #Sundhnúksgígar, přibližně 4 kilometry na sever od města #Grindavík a ca 1,5 na východ od geotermální elektrárny #Svartsengi.
Postupně se otevírala dál směrem na sever a teď má délku ca 4,5 km!
"Thierry, okamžitě volej majora. Tohle se mu nebude líbit!" vykřikl Hervé, když uviděl výsledky rutinního měření izotopů uranové rudy dopravené do francouzského závodu ke zpracování.
Na vytištěném papíru před sebou viděl něco naprosto neuvěřitelného.
U-235: 0,717% #vesmírníček
"Majore, tady Thierry Badeaux z izotopové laboratoře. Testovali jsme nově dovezenou dávku uranové rudy, co nám sem dopravili na zpracování příští týden a máme problém. Někdo s tou rudou už pracoval!"
"Jak pracoval?" zapraskalo ze sluchátka.
"Někdo z ní dostal uran 235! Chybí!"
Netrvalo dlouho a na nohou nebyli jen technici izotopové laboratoře. Brzy totiž začaly telefony řinčet i na stolech důležitých lidí.
Nebylo se čemu divit.
Tohle zavánělo obrovským mezinárodním průšvihem.
Nechybělo jen tak něco. Chyběl materiál na výrobu atomové bomby!