Cílem přistání totiž byla oblast Oceanus Procellarum. Největší z měsíčních moří, které je tak velké, že se jako jediné nazývá 'oceánem'.
Velikost ale není to jediné, co je na něm zajímavé.
Oproti jiným mořím má na sobě totiž jen málo impaktních kráterů.
A vy už tady všichni víte, že to znamená jediné.
Málo impaktních kráterů znamená, že ta oblast musí být relativně mladá.
Jak moc? Za použití statistické metody počítání impaktních kráterů jsme si mysleli, že okolo 1,2 miliardy let.
Za to, že nám tahle metoda dává absolutní dataci, přitom (převážně) vděčíme americkým astronautům z mise Apolla. Ti totiž ze svých cest přivezli spoustu měsíčních hornin.
A ty jsme mohli prohnat pozemskými laboratořemi a přesně určit věk sebraných měsíčních šutrů.
A pak už stačilo jediné. Vzít údaje o stáří šutrů a podívat se, kolik je v místech jejich sběru impaktních kráterů.
To nám dalo pár bodů, na jejichž základě jsme dokázali spočíst křivku dávající do souvislosti množství kráterů a věk povrchu Měsíce
Barlow, 2010.
Jenže tahle křivka měla problém.
Astronautům se podařilo posbírat jen šutry, které byly v rozmezí stáří mezi 3 až 4 miliardami let.
A to je velký špatný. Měli jsme tak body jen v jedné části křivky. Ta druhá část křivky, která pokrývá mladší věk, kotvu v realitě neměla.
Jakmile jste tak někde určili, že je málo impaktních kráterů a ta oblast tak má být mladá, nebyli jsme si úplně jisti, jestli v tom nemáme nějakou výraznější chybu.
A to je moment, do kterého vstoupili Číňané se svou misí.
Na Zem dopravili mladé horniny.
Přivezli kotvu!
Vy už víte, co bude dál... vytáhli vzorky z návratového pouzdra, prohnali je high-tech přístroji a určili jejich stáří.
A zjistili, že oblast, o které jsme si mysleli, že vznikla před 1,2 miliardami let, je o fous starší.
Láva má totiž stáří okolo 2 miliard let.
Měsíční křivka, která se mimochodem používá po složitých úpravách i pro stáří povrchu Marsu, tak bude mnohem přesnější.
Ale to není celé. Objev, že tato oblast je skutečně mladá, vyvolává palčivou otázku.
Kde vzal Měsíc teplo na tavení a vznik magmatu v nedávné minulosti?
Původně jsme si mysleli, že by to mohlo být kvůli abnormální koncentraci některých radiokativních prvků (uran, thorium, draslík) v oblasti Oceanus Procellarum. Jenže...
... přivezené vzorky to nedokládají. Koncentrace radioaktivních prvků příliš nevybočují, což je záhada.
Spekuluje se tak, jestli není možné, že by masivní tavení způsobily silnější slapové jevy. Před miliardami let byl totiž Měsíc Zemi mnohem blíže, než je tomu dnes. Možná o polovičku.
Jenže, kdyby to byly slapové jevy, proč nebyl mladý vulkanismus všude jinde?
Nevíme.
Pokud tak máte volný večer, můžete se nad tím zamyslet a tuhle záhadu rozlousknout!
Pokud nemáte na sobotu plán, dovolte mi, abych vás pozval k nám do spořilovského areálu na den otevřených dveří třech místních ústavů.
Věřte mi, že nebudete litovat. Tady nabízím ochutnávku toho, co vás tam od 10 do 16 hod čeká! 🧵#týdenvědy
Předně, můj kolega @DavidPisa tam poprvé veřejnosti představí náš nový popularizační stroj, skrze který máme lepší možnost vysvětlit, jak Slunce ovlivňuje magnetické pole Země!
Kdybyste neměli v sobotu co dělat, mám pro vás tip.
Jak asi tušíte, docela mě baví popularizovat geovědy... a nejsem v tom sám. Baví to i mého kolegu Matěje Machka z @GFU_AVCR i @DavidPisa z Ústavu fyziky atmosféry.
A tak jsme si řekli, že společně něco vymyslíme...
🧲🌎🌞🧵
A víte, co jsme udělali?
Jo, fungl novou, unikátní edukační pomůcku pro vysvětlení chování planetárního magnetického pole ve hvězdném větru!
Pecka, co!?
Kdyby neměla Země své silné magnetické pole, život na jejím povrchu by jistě nebyl takový, jak ho známe.
Magnetická pole planet totiž pomáhají odklánět část nebezpečných částic přicházejících z okolního kosmického prostředí. Částice se tak nedostanou až na povrch.
Co byste dělali, kdybyste měli k dispozici na 30 dní loď s robotickou ponorkou a páčidlo?
Jo, přesně. Vydali byste se do Tichého oceánu, ponořili se skoro 3 kilometry hluboko do blízkosti hydrotermálního vřídla a tam udělali velký objev!
Jaký?🧵
🎥Schmidt Ocean Institute
To, že se v blízkosti hydrotermálních vřídel nachází život, víme už skoro půl století
Od té doby se podařilo objevit přes 600 druhů. Druhů, které k životu nepotřebují energii ze Slunce
Je pátek a tak je na místě doporučit pár 🇨🇿 vědců a vědkyň, které byste mohli chtít mít ve svých sledovaných.
Někteří nepatří mezi ty nejaktivnější účty, co tady jsou, ale věřte mi, že se za nimi skrývají lidé, o kterých je dobré vědět, pač toho mraky ví!
🧵
Třeba takový @PetrZacharov vám okamžitě vysvětlí, proč nemáte používat při pohledu na oblohu slovo mrak, ale oblak.
Ale taky je to člověk, kterého se pokaždé ptám, když se něco stran počasí děje.
Tornáda, bouřky.... cokoliv vás napadne.
Buď to ví, nebo ví, kde se zeptat
Existuje jistá šance, že o víkendu budeme mít možnost spatřit polární záři...
A když já potřebuji vědět něco o tomhle fascinujícím fenoménu, nebo chápat, jak fungují věci okolo magnetického pole Země/Jupiteru/čehokoliv a interakce se Sluncem... vždycky otravuji @DavidPisa!