Vymyslel jsem dokonalý plán. Téměř každým vlakem bychom projeli něco, co ještě nemáme, do toho autobus… zkrátka “ultimátní projíždění”, ale hned druhý vlak dnešního dne si přivezl půlhodinu.
Naštěstí je krásně a to ztrátu jedné z tratí zatím kompenzuje. 😁
Často rozšířený omyl je, že cityjet je výhradně jednotka 4744/4746, tedy Siemens Desiro ML.
Ne, cityjet je “brand” regionální dopravy v Rakousku. Těchto Talentů bylo v letech 2004-2008 dodáno 188 a v novém designu už jezdí větší část. Jen škoda, že zásuvky to stále nemá…
Wiener Neustadt Hbf - poctivou dráhou vstříc Maďarsku.
Symbol lokálek, motorák 5047, je v Rakousku docela rozšířený. Výroba v letech 1987 - 1995 a naprostá většina vozů jezdí v původním stavu po vyrobení.
Sopron - zelenožluté království. Zdejší dopravce, GySEV/Raaberbahn operuje v Maďarsku i v Rakousku, vlastní jej z větší části Maďarsko, z menší části Rakousko a z několika procent firma STRABAG. V Maďarsku jezdí Flirty obou generací a do Vídně a Bratislavy jezdí Desiro ML.
Nám dál jede starší Flirt. Těch jezdí na celém světě ohromné množství, v Maďarsku 124 jednotek u státních MÁV-START a 10 jednotek u GySEV. I zde je ale česká stopa - sedadla Borcad z Fryčovic. :-)
Bük - na trati Szombathely - Kőszeg jezdí v pracovní dny vlaky každou hodinu s krátkým pobytem v Kőszegu. O víkendu ale některé spoje nejedou a čekat přes hodinu by nebylo dostatečně efektivní… 😁 trochu si tak pomůžeme díky husté síti zdejší regionální autobusové dopravy.
Kőszeg - Díky autobusu jsme ušetřili hodinu. Krása. 😁 Svezli jsme se maďarskou “skorokopií” SORu, autobusem Credo.
Město je pak známé tím, že odsud pochází “Hide the pain Harold”.
Kőszeg - končí zde lokálka z města Szombathely, nicméně tak tomu dříve nebylo - z nedalekého Rakouska sem vedla Burgenlandbahn, tedy ta rakouská, Sopron - Deutschkreuz - Oberpullendorf - Kőszeg.
No a motorák je původem od ÖBB a zajíždí sem i jeho dvojitá varianta, řada 1446…
…která dnes jezdí výhradně v Maďarsku. Zatímco MÁV-START koupilo raritní jednotky od ÖBB, zeleno-žlutému dopravci GySEV byly dodány rovněž přímo z výroby.
Szombathely - opět starší Flirt. Teda ne o moc, ale těch novějších zde jezdí více. :-)
Na posledním snímku je pak řada Bpee, můj oblíbený vůz. Zatímco u nás je udržován vcelku dobře a u MÁV-START prošla většina vozů modernizací, u GySEV jsou nasazovány na regionální vlaky. 😒
Sopron - rychlá procházka krásným městem.
No a poslední nová trať dnešního dne - kousek Sopron - Deutschkreuz.
Zatímco vnitromaďarské vlaky GySEV jsou zajišťovány výhradně Flirty, na “rychlících” do Vídně a Bratislavy se střídají shodné rakouské a maďarské jednotky Siemens Desiro ML, odlišující se pouze barvami.
Deutschkreuz - dnešní severní konečná tratě Burgenlandbahn. Doprava dál do regionu výhradně auty, u nádraží nemalé P+R a stojící soupravy z “dělnických” vlaků. Rychlíky linky Bratislava-Petržalka - Wien - Sopron - Deutschkreuz tu stojí necelou půlhodinu.
Wien - končí zajímavá část výletu. 😁 Poslední railjet s vazbou na Hranice odjíždí v poněkud provokativní čas - 19:10. 19:23 jede Řím, 19:40 Paříž, 19:42 Bukurešť, 20:13 Hamburk a Amsterdam… :-)
Perlička na závěr - dnes je to přesně 10 let od mé první návštěvy Vídně. Bylo mi patnáct a tak jsem se ani neodvažoval opustit nádraží Meidling… :-) tohle pobíhání po nástupišti mě vydrželo bavit tři hodiny! 😁
Dnes na západ Čech. Z Prahy přes Plzeň do Chebu se dá dostat téměř každou hodinu, pokud nevychází přímé IC, jezdící každé dvě hodiny, dá se jet touto Bavorskou loterií do Plzně a dále jedním z vlaků linky Plzeň - Karlovy Vary.
I nadále trvající přítomnost starého vozu mne potěšila, vůz byl vyroben v roce 1991 v Budyšíně a určen… no do Německa ne. Některé zdroje uvádí Írán, jiné Československo - v tehdejších ČSD se totiž počátkem 90. let začala řešit ekonomická situace a rušila se jedna objednávka na nová vozidla za druhou.
Jeden neokoukatelný výhled a pro mě až překvapující rozestavěnost nového Smíchova. Moc tudy nejezdím, no. :-)
Plzeň, přestup. Modernizace tratě Praha - Beroun postupuje, ale pořád ještě není hotovo. No a protože je dnes mikulášský víkend, jezdí spousta zvláštních vlaků. Na posledním snímku šest Bdt279 s bleskovcem na Křivoklát. :-)
Půjčení auta mělo jeden praktický důvod - abychom si mohli projet nejhorší železnici v Evropě, ne-li rovnou na světě. Albánii. 😅
Z Baru jsme přes hraniční přechod Muriqan-Sukobin dojeli k nádraží Lezhë. Tam už vlak sice nejezdí, ale míjeli jsme trať Shkodër - Durrës, která prochází přestavbou.
O železnici v Albánii je toho na internetu napsáno mnoho. Provoz byl několikrát zcela zastaven, někdy snad mj. i proto, že došla nafta, nicméně dnes zde jezdí jeden pár vlaků denně, ráno Elbasan - Rrogozhinë - Durrës a odpoledne zpátky, do půlky června jezdil ještě jednou týdne vlak Shkodër - Laç. Existuje i trať do Černé Hory, ale tam nejezdí buďto nic, nebo je nákladní vlaky.
V Durrësu vlak začíná v oblasti zvané Plazh, přičemž protože jsme hloupí, dojeli jsme na místo, které má podle představovat nástupní zastávku. Reálně ale šlo o širou trať, tak jsme znova sedli do auta a pokračovali blíž centru. Dnes už je chyba naštěstí opravena. :-)Mapy.cz
Nakonec se zadařilo a mezi věžáky, ucpanými ulicemi a deset minut pěšky od pláže jsme dorazili na zdejší dočasné hlavní nádraží. Monumentální nádražní halu doplňují přehledné přepravní prostory, kde (a tentokrát už beze srandy) akceptují eura - do tři hodiny vzdáleného Elbasanu to odtud stojí 1,50 EUR.
Ne nadarmo se říká, že železniční trať z Bělehradu do Baru patří k nejkrásnějším na světě. Zhruba od srbsko-černohorské hranice po Podgoricu trať vede v horách, četnými tunely a mosty,… fascinující podívaná, kvůli které stálo za to vstát v šest ráno. 😅
Ještě pár výhledů…
Jeden z největších infrastrukturních projektů bývalé Jugoslávie vznikal od roku 1958 do roku 1976, měří 455 km, krátkým úsekem vede též přes území Bosny a Hercegoviny a čítá 254 tunelů a 435 mostů. Most na prvním snímku, Mala Rijeka, překonává stejnojmennou řeku ve výšce 205 metrů a do roku 2001 byl nejvyšším mostem svého druhu na světě.
Bohužel dnes je trať v dezolátním stavu, na trati je spousta nefunkčních přejezdů, před kterými vlak zastaví, spousta nefunkčních návěstidel… je absurdní, že dnes to nočnímu vlaku z Baru do Bělehradu trvá 11-13 hodin, přitom ještě v roce 2007 to vlaku trvalo nějakých 8 hodin a v roce 1988 necelých 6 hodin. Balkán, no. :-)
Dnes mě čeká jeden z highlightů tohoto výletu, starým (byť přestavěným) vozem z Vilniusu do Klaipedy a zase zpátky. V Litvě jde o poslední klasický veřejný osobní vlak tažený lokomotivou a navíc jezdí jen třikrát týdně, v období větší poptávky.
Na dnešek jsem se moc nevyspal. Rozhodl jsem se oproti běžným výletům trochu ušetřit a vzal jsem na pohled moc pěkný a levný hostel, první noc jsem byl v pokoji pro 4 dokonce sám… včera už ale bylo plně obsazeno, z toho jedna dvojice dorazila ve dvě v noci.
Co mi ale náladu zvedlo jsou mé milované dánské koláče, které se tu běžně prodávají v supermarketech. 🥰
Dnes ráno jsem se vzbudil v kapsli. 😅 Můj běžný varšavský hotel stál na dnešní noc zhruba stejně, jako obdobný hotel v širším centru Paříže, tak jsem hledal náhradu a našel tohle. Za 750 na noc jsem se skvěle vyspal, škoda, že takovýchto hostelů není víc. :-)
Cílem dnešního dne bude Vilnius - jednak proto, že jej z Varšavou už zase spojuje “přímý” vlak (s organizovaným přestupem na hranici kvůli změně rozchodu) a jednak proto, že jsem tam už dlouho nebyl. Cesta sice trvá 9 hodin, ale k učení je to celkem fajn. :-)
Balstogė (Białystok 😅), výměna lokomotivy a pobyt 28 minut. Dříve nádraží připomínalo východ, už pár let ale prochází totální přestavbou a vypadá skvěle, zejména to nové zastřešení. :-) Fotku jsem si půjčil od kamaráda Petra Jeteliny, protože tu svou starou nemohu najít.
Pro začátek první ranní vlak, RegioPanter do Ostravy. Stále mám nutkání podotknout, jak je strašně super, že první ranní spojení do centra sousedního kraje jede tak brzo.
Mimořádnosti se nevyhýbají ani nedělnímu ránu. Provoz zastaven, souprava mého vlaku stojí u ostravského hlavního nádraží…