Dnes z Hranic do Prahy. Přímo to ale nebude, odjezd po půl sedmé a návrat před půlnocí. 😅 Přátelé, nacházející se na severu Čech, nás totiž pozvali do jedné nádražky. #vantingovinacestach
V Chocni vlaky EC/IC běžně nezastavují, což je trošku škoda. Teď se tak ale v souvislosti s modernizací tratě Choceň - Ústí n/O děje a je to super, protože přípoje vychází i s rezervou na zpoždění velice krásně. :-)
Poté, co skončil provoz rychlíků Pardubice - Liberec - Ústí n/L v režii ČD, byly motorové vozy řady 843 uklizeny do severovýchodních Čech, kde ve své pomalu třicetileté historii působí prvně. Jezdí tak mj. téměř každé dvě hodiny mezi Chocní a Náchodem.
V Královehradeckém kraji se jezdí dle nové smlouvy a tedy i provozního konceptu, což při cestě Choceň - Hradec Králové znamená 15minutový přestup v Týništi n/O. Doprava ale funguje skvěle, neb do těch 15 minut dojedou do Týniště další vlaky a ačkoliv je neděle ráno, vlak je plný.
V Hradci Králové jsem ve městě nikdy moc nebyl, proto se úvaha vystoupit z vlaku na Slezském předměstí a na hlavní nádraží dojet trolejbusem zdá jako naprosto super nápad. 😁 #vantingovinacestach
Jeden z cílů dnešního dne je osobák Hradec Králové - Turnov, kde se náhodně zjevuje náhrada obligátních Regionov v podobě soupravy 854 + ABfrbdtn. Ta by nám dokonce i vyšla, ale po odjetí jednoho obratu byla nahrazena Regionovou. Ty tak nemám rád zase o něco víc. 🥲
Uzel Ostroměř. Čtyři směry, dva typy i kategorie vlaků, nádražka (opět) zavřená. Za pár let bude tento pestrý provoz minulostí, 33 motorových jednotek Pesa LINK nové generace by mělo být nasazeno mj. na Sp Kolín - Trutnov (dnes řada 843) a Regionovy budou o vůz delší.
Trosky (první snímek :-)) a Turnov. Centrální přechod. Za mě super. :-)
No a co bych to byl za šotouše, kdybych nevyzkoušel jeden z nejlepších přestupů v Česku. 😁 Rychlíky Pardubice - Liberec zastavují mj. v Rychnově u Jablonce nad Nisou, kde na ně krásně navazuje linka MHD Jablonec nad Nisou do centra města.
Rychlý přeskok na tramvaj. Ta sice už nějakou dobu mezi Jabloncem a Libercem nejezdí, neb se přestavuje, ale i tak je kombinace NAD a tramvaje nejrychlejší spojení do Liberce.
Mám rád Německo a Polsko, tak proč do dnešní cesty nezakomponovat i to. 😁😁 Z Liberce přes Porajów a Zittau do Varnsdorfu v původním Desiru Vogtlandbahn. #vantingovinacestach
Co by to bylo za cestu po Česku bez “Brotbuchse”, v našem případě dokonce “kasičkou”. 😁 Ještě nedávno byly na linku Varnsdorf - Rybniště nasazovány dost vyjeté 810 a dokonce i poslední koženková 810 u ČD, 810.181. S tím vším už je ale nějakou dobu konec, klíčové slovo ECM. :-)
Poslední skok před prvním cílem cesty je absolvován slušnou ojetinou, Desirem ex Städebahn Sachsen. Mnoho těchto jednotek slouží u Die Länderbahn, jak okolo Liberce, tak na lince Mladá Boleslav - Rumburk. Interiér po modernizaci.
První cíl cesty, nádražka v Jedlové. Jsem tu prvně. :-)
Po vydatné konzumaci piva, polévky a lihovin vstříc Praze. Jelikož už ale nepatřím k nejmladším, kombinace osobáku s osobákem a dojezd krátce před půlnocí, navíc s NAD…
…tak jsem si z vlaku dovolil vystoupit…
…a ku Praze pokračovat regionální autobusovou linkou IDOL/PID 400. 😁
Dnešní cesta byla nad očekávání poněkud brutální (byť pro mě stále standard a klidně bych i pokračoval 😁) a doma provedu sumář, ale ještě předtím bych si dovolil vypíchnout jednu drobnost - po celý den jsem nepotřeboval nic víc, než mobil. Na placení i na jízdenky, vše se…
…obešlo bez hotovosti a jen s jedním papírkem a ani ten bych vlastně nepotřeboval.
No není to krásné? :-)
- 384 km vlakem
- 15 vozidel, 9x vlak, 4x autobus, trolejbus a tramvaj
- 7 dopravců
- max. zpoždění 8 minut, max. náskok 10 minut
Jednou ze zemí, které byly dlouhodobě stranou mého zájmu, je Španělsko. Španělská kuchyně mi moc nesedla, španělské vlaky mi přijdou nezajímavé a ačkoliv se relativně domluvím téměř v celé Evropě, španělsky umím nižší jednotky slov, takže vlastně skoro nic. Abych svou kritiku ale měl podloženou nějakými reálnými zkušenostmi, je na místě se tam vydat a zjistit, zda mi Španělsko skutečně nesedne tak moc, jak si myslím.
Protože času i peněz teď nemám zrovna nazbyt, zvolil jsem nejjednodušší cestu, která je ale i tak vlastně dost zajímavá. Nočním vlakem z Prahy na pomezí Německa, Švýcarska a Francie, někudy do Lyonu a odpoledním španělským rychlovlakem do Barcelony, kam dojedu odteď za necelých 25 hodin. Nejlevnější variantou je v tomto případě sedačkový vůz, ve kterém se ale i tak dá spát vcelku pohodlně, jen není vždy jisté, zda to bude i pohodlné - zatím to vypadá, že budu v kupé sám, ale teda po šesti vsedě celou noc, to už by zrovna příjemné nebylo. Sedím u okna, ale nikoliv s výhledem na Labe. 🥲
Leipzig Hbf. Krátce po příjezdu EN z Prahy přijede nightjet z Berlína do Curychu, ke kterému se větev z Prahy a Drážďan připojí. Spolu pak odjedou na jih Německa, ale až za hodinu a čtvrt po příjezdu obou vlaků, takže je dost času na zdejší mekáč. 😅 Zdejší nádraží je rozlohou největší svého druhu snad i na světě, tak moc velké, že se některá nástupiště už nepoužívají - z části je parkoviště a jedna kolej pak slouží jako trvalá expozice. Vystavená motorová jednotka Hamburg zastupuje řadu, z níž část získaly v minulosti jako válečnou kořist i Československé dráhy a pod označením M 297.0 jezdily až do 60. let. :-) Poslední snímek pak zachycuje vlak linky RE6, spojující Lipsko a Chemnitz. Donedávna šlo o poslední linku v Německu, kde byly nasazovány prastaré vozy z dob NDR, nicméně ty dnes jako náhrada působí jinde a i zde se tak usídlily typické červené “patráky”.
Dnes na západ Čech. Z Prahy přes Plzeň do Chebu se dá dostat téměř každou hodinu, pokud nevychází přímé IC, jezdící každé dvě hodiny, dá se jet touto Bavorskou loterií do Plzně a dále jedním z vlaků linky Plzeň - Karlovy Vary.
I nadále trvající přítomnost starého vozu mne potěšila, vůz byl vyroben v roce 1991 v Budyšíně a určen… no do Německa ne. Některé zdroje uvádí Írán, jiné Československo - v tehdejších ČSD se totiž počátkem 90. let začala řešit ekonomická situace a rušila se jedna objednávka na nová vozidla za druhou.
Jeden neokoukatelný výhled a pro mě až překvapující rozestavěnost nového Smíchova. Moc tudy nejezdím, no. :-)
Plzeň, přestup. Modernizace tratě Praha - Beroun postupuje, ale pořád ještě není hotovo. No a protože je dnes mikulášský víkend, jezdí spousta zvláštních vlaků. Na posledním snímku šest Bdt279 s bleskovcem na Křivoklát. :-)
Půjčení auta mělo jeden praktický důvod - abychom si mohli projet nejhorší železnici v Evropě, ne-li rovnou na světě. Albánii. 😅
Z Baru jsme přes hraniční přechod Muriqan-Sukobin dojeli k nádraží Lezhë. Tam už vlak sice nejezdí, ale míjeli jsme trať Shkodër - Durrës, která prochází přestavbou.
O železnici v Albánii je toho na internetu napsáno mnoho. Provoz byl několikrát zcela zastaven, někdy snad mj. i proto, že došla nafta, nicméně dnes zde jezdí jeden pár vlaků denně, ráno Elbasan - Rrogozhinë - Durrës a odpoledne zpátky, do půlky června jezdil ještě jednou týdne vlak Shkodër - Laç. Existuje i trať do Černé Hory, ale tam nejezdí buďto nic, nebo je nákladní vlaky.
V Durrësu vlak začíná v oblasti zvané Plazh, přičemž protože jsme hloupí, dojeli jsme na místo, které má podle představovat nástupní zastávku. Reálně ale šlo o širou trať, tak jsme znova sedli do auta a pokračovali blíž centru. Dnes už je chyba naštěstí opravena. :-)Mapy.cz
Nakonec se zadařilo a mezi věžáky, ucpanými ulicemi a deset minut pěšky od pláže jsme dorazili na zdejší dočasné hlavní nádraží. Monumentální nádražní halu doplňují přehledné přepravní prostory, kde (a tentokrát už beze srandy) akceptují eura - do tři hodiny vzdáleného Elbasanu to odtud stojí 1,50 EUR.
Ne nadarmo se říká, že železniční trať z Bělehradu do Baru patří k nejkrásnějším na světě. Zhruba od srbsko-černohorské hranice po Podgoricu trať vede v horách, četnými tunely a mosty,… fascinující podívaná, kvůli které stálo za to vstát v šest ráno. 😅
Ještě pár výhledů…
Jeden z největších infrastrukturních projektů bývalé Jugoslávie vznikal od roku 1958 do roku 1976, měří 455 km, krátkým úsekem vede též přes území Bosny a Hercegoviny a čítá 254 tunelů a 435 mostů. Most na prvním snímku, Mala Rijeka, překonává stejnojmennou řeku ve výšce 205 metrů a do roku 2001 byl nejvyšším mostem svého druhu na světě.
Bohužel dnes je trať v dezolátním stavu, na trati je spousta nefunkčních přejezdů, před kterými vlak zastaví, spousta nefunkčních návěstidel… je absurdní, že dnes to nočnímu vlaku z Baru do Bělehradu trvá 11-13 hodin, přitom ještě v roce 2007 to vlaku trvalo nějakých 8 hodin a v roce 1988 necelých 6 hodin. Balkán, no. :-)
Dnes mě čeká jeden z highlightů tohoto výletu, starým (byť přestavěným) vozem z Vilniusu do Klaipedy a zase zpátky. V Litvě jde o poslední klasický veřejný osobní vlak tažený lokomotivou a navíc jezdí jen třikrát týdně, v období větší poptávky.
Na dnešek jsem se moc nevyspal. Rozhodl jsem se oproti běžným výletům trochu ušetřit a vzal jsem na pohled moc pěkný a levný hostel, první noc jsem byl v pokoji pro 4 dokonce sám… včera už ale bylo plně obsazeno, z toho jedna dvojice dorazila ve dvě v noci.
Co mi ale náladu zvedlo jsou mé milované dánské koláče, které se tu běžně prodávají v supermarketech. 🥰
Dnes ráno jsem se vzbudil v kapsli. 😅 Můj běžný varšavský hotel stál na dnešní noc zhruba stejně, jako obdobný hotel v širším centru Paříže, tak jsem hledal náhradu a našel tohle. Za 750 na noc jsem se skvěle vyspal, škoda, že takovýchto hostelů není víc. :-)
Cílem dnešního dne bude Vilnius - jednak proto, že jej z Varšavou už zase spojuje “přímý” vlak (s organizovaným přestupem na hranici kvůli změně rozchodu) a jednak proto, že jsem tam už dlouho nebyl. Cesta sice trvá 9 hodin, ale k učení je to celkem fajn. :-)
Balstogė (Białystok 😅), výměna lokomotivy a pobyt 28 minut. Dříve nádraží připomínalo východ, už pár let ale prochází totální přestavbou a vypadá skvěle, zejména to nové zastřešení. :-) Fotku jsem si půjčil od kamaráda Petra Jeteliny, protože tu svou starou nemohu najít.