Dnes z Hranic do Prahy. Přímo to ale nebude, odjezd po půl sedmé a návrat před půlnocí. 😅 Přátelé, nacházející se na severu Čech, nás totiž pozvali do jedné nádražky. #vantingovinacestach
V Chocni vlaky EC/IC běžně nezastavují, což je trošku škoda. Teď se tak ale v souvislosti s modernizací tratě Choceň - Ústí n/O děje a je to super, protože přípoje vychází i s rezervou na zpoždění velice krásně. :-)
Poté, co skončil provoz rychlíků Pardubice - Liberec - Ústí n/L v režii ČD, byly motorové vozy řady 843 uklizeny do severovýchodních Čech, kde ve své pomalu třicetileté historii působí prvně. Jezdí tak mj. téměř každé dvě hodiny mezi Chocní a Náchodem.
V Královehradeckém kraji se jezdí dle nové smlouvy a tedy i provozního konceptu, což při cestě Choceň - Hradec Králové znamená 15minutový přestup v Týništi n/O. Doprava ale funguje skvěle, neb do těch 15 minut dojedou do Týniště další vlaky a ačkoliv je neděle ráno, vlak je plný.
V Hradci Králové jsem ve městě nikdy moc nebyl, proto se úvaha vystoupit z vlaku na Slezském předměstí a na hlavní nádraží dojet trolejbusem zdá jako naprosto super nápad. 😁 #vantingovinacestach
Jeden z cílů dnešního dne je osobák Hradec Králové - Turnov, kde se náhodně zjevuje náhrada obligátních Regionov v podobě soupravy 854 + ABfrbdtn. Ta by nám dokonce i vyšla, ale po odjetí jednoho obratu byla nahrazena Regionovou. Ty tak nemám rád zase o něco víc. 🥲
Uzel Ostroměř. Čtyři směry, dva typy i kategorie vlaků, nádražka (opět) zavřená. Za pár let bude tento pestrý provoz minulostí, 33 motorových jednotek Pesa LINK nové generace by mělo být nasazeno mj. na Sp Kolín - Trutnov (dnes řada 843) a Regionovy budou o vůz delší.
Trosky (první snímek :-)) a Turnov. Centrální přechod. Za mě super. :-)
No a co bych to byl za šotouše, kdybych nevyzkoušel jeden z nejlepších přestupů v Česku. 😁 Rychlíky Pardubice - Liberec zastavují mj. v Rychnově u Jablonce nad Nisou, kde na ně krásně navazuje linka MHD Jablonec nad Nisou do centra města.
Rychlý přeskok na tramvaj. Ta sice už nějakou dobu mezi Jabloncem a Libercem nejezdí, neb se přestavuje, ale i tak je kombinace NAD a tramvaje nejrychlejší spojení do Liberce.
Mám rád Německo a Polsko, tak proč do dnešní cesty nezakomponovat i to. 😁😁 Z Liberce přes Porajów a Zittau do Varnsdorfu v původním Desiru Vogtlandbahn. #vantingovinacestach
Co by to bylo za cestu po Česku bez “Brotbuchse”, v našem případě dokonce “kasičkou”. 😁 Ještě nedávno byly na linku Varnsdorf - Rybniště nasazovány dost vyjeté 810 a dokonce i poslední koženková 810 u ČD, 810.181. S tím vším už je ale nějakou dobu konec, klíčové slovo ECM. :-)
Poslední skok před prvním cílem cesty je absolvován slušnou ojetinou, Desirem ex Städebahn Sachsen. Mnoho těchto jednotek slouží u Die Länderbahn, jak okolo Liberce, tak na lince Mladá Boleslav - Rumburk. Interiér po modernizaci.
První cíl cesty, nádražka v Jedlové. Jsem tu prvně. :-)
Po vydatné konzumaci piva, polévky a lihovin vstříc Praze. Jelikož už ale nepatřím k nejmladším, kombinace osobáku s osobákem a dojezd krátce před půlnocí, navíc s NAD…
…tak jsem si z vlaku dovolil vystoupit…
…a ku Praze pokračovat regionální autobusovou linkou IDOL/PID 400. 😁
Dnešní cesta byla nad očekávání poněkud brutální (byť pro mě stále standard a klidně bych i pokračoval 😁) a doma provedu sumář, ale ještě předtím bych si dovolil vypíchnout jednu drobnost - po celý den jsem nepotřeboval nic víc, než mobil. Na placení i na jízdenky, vše se…
…obešlo bez hotovosti a jen s jedním papírkem a ani ten bych vlastně nepotřeboval.
No není to krásné? :-)
- 384 km vlakem
- 15 vozidel, 9x vlak, 4x autobus, trolejbus a tramvaj
- 7 dopravců
- max. zpoždění 8 minut, max. náskok 10 minut
Půjčení auta mělo jeden praktický důvod - abychom si mohli projet nejhorší železnici v Evropě, ne-li rovnou na světě. Albánii. 😅
Z Baru jsme přes hraniční přechod Muriqan-Sukobin dojeli k nádraží Lezhë. Tam už vlak sice nejezdí, ale míjeli jsme trať Shkodër - Durrës, která prochází přestavbou.
O železnici v Albánii je toho na internetu napsáno mnoho. Provoz byl několikrát zcela zastaven, někdy snad mj. i proto, že došla nafta, nicméně dnes zde jezdí jeden pár vlaků denně, ráno Elbasan - Rrogozhinë - Durrës a odpoledne zpátky, do půlky června jezdil ještě jednou týdne vlak Shkodër - Laç. Existuje i trať do Černé Hory, ale tam nejezdí buďto nic, nebo je nákladní vlaky.
V Durrësu vlak začíná v oblasti zvané Plazh, přičemž protože jsme hloupí, dojeli jsme na místo, které má podle představovat nástupní zastávku. Reálně ale šlo o širou trať, tak jsme znova sedli do auta a pokračovali blíž centru. Dnes už je chyba naštěstí opravena. :-)Mapy.cz
Nakonec se zadařilo a mezi věžáky, ucpanými ulicemi a deset minut pěšky od pláže jsme dorazili na zdejší dočasné hlavní nádraží. Monumentální nádražní halu doplňují přehledné přepravní prostory, kde (a tentokrát už beze srandy) akceptují eura - do tři hodiny vzdáleného Elbasanu to odtud stojí 1,50 EUR.
Ne nadarmo se říká, že železniční trať z Bělehradu do Baru patří k nejkrásnějším na světě. Zhruba od srbsko-černohorské hranice po Podgoricu trať vede v horách, četnými tunely a mosty,… fascinující podívaná, kvůli které stálo za to vstát v šest ráno. 😅
Ještě pár výhledů…
Jeden z největších infrastrukturních projektů bývalé Jugoslávie vznikal od roku 1958 do roku 1976, měří 455 km, krátkým úsekem vede též přes území Bosny a Hercegoviny a čítá 254 tunelů a 435 mostů. Most na prvním snímku, Mala Rijeka, překonává stejnojmennou řeku ve výšce 205 metrů a do roku 2001 byl nejvyšším mostem svého druhu na světě.
Bohužel dnes je trať v dezolátním stavu, na trati je spousta nefunkčních přejezdů, před kterými vlak zastaví, spousta nefunkčních návěstidel… je absurdní, že dnes to nočnímu vlaku z Baru do Bělehradu trvá 11-13 hodin, přitom ještě v roce 2007 to vlaku trvalo nějakých 8 hodin a v roce 1988 necelých 6 hodin. Balkán, no. :-)
Dnes mě čeká jeden z highlightů tohoto výletu, starým (byť přestavěným) vozem z Vilniusu do Klaipedy a zase zpátky. V Litvě jde o poslední klasický veřejný osobní vlak tažený lokomotivou a navíc jezdí jen třikrát týdně, v období větší poptávky.
Na dnešek jsem se moc nevyspal. Rozhodl jsem se oproti běžným výletům trochu ušetřit a vzal jsem na pohled moc pěkný a levný hostel, první noc jsem byl v pokoji pro 4 dokonce sám… včera už ale bylo plně obsazeno, z toho jedna dvojice dorazila ve dvě v noci.
Co mi ale náladu zvedlo jsou mé milované dánské koláče, které se tu běžně prodávají v supermarketech. 🥰
Dnes ráno jsem se vzbudil v kapsli. 😅 Můj běžný varšavský hotel stál na dnešní noc zhruba stejně, jako obdobný hotel v širším centru Paříže, tak jsem hledal náhradu a našel tohle. Za 750 na noc jsem se skvěle vyspal, škoda, že takovýchto hostelů není víc. :-)
Cílem dnešního dne bude Vilnius - jednak proto, že jej z Varšavou už zase spojuje “přímý” vlak (s organizovaným přestupem na hranici kvůli změně rozchodu) a jednak proto, že jsem tam už dlouho nebyl. Cesta sice trvá 9 hodin, ale k učení je to celkem fajn. :-)
Balstogė (Białystok 😅), výměna lokomotivy a pobyt 28 minut. Dříve nádraží připomínalo východ, už pár let ale prochází totální přestavbou a vypadá skvěle, zejména to nové zastřešení. :-) Fotku jsem si půjčil od kamaráda Petra Jeteliny, protože tu svou starou nemohu najít.
Pro začátek první ranní vlak, RegioPanter do Ostravy. Stále mám nutkání podotknout, jak je strašně super, že první ranní spojení do centra sousedního kraje jede tak brzo.
Mimořádnosti se nevyhýbají ani nedělnímu ránu. Provoz zastaven, souprava mého vlaku stojí u ostravského hlavního nádraží…
Koncem května jsem si tu rozepsal cestopis a vůbec se nějak zneaktivněl... už je ale zase trochu lépe a tak mohu vzpomínat a navázat na svou poslední a rozlučkovou cestu na InterRail. 😄
Nočním ICE jsem dojel z Hamburku do Frankfurtu a tím si po nějakých 13 letech mohl...
...odškrtnout použití tohoto zajímavého vlaku. Když jsem jej objevil, jezdil ještě jako IC 2020/2021 a sestaven byl z mnohem pohodlnějších a starších vozů, ale ICE první generace neurazí. :-) Po příjezdu krátká procházka po Mainhattanu.
Další "must-have" bylo italské pendolíno v Německu. Tato "exotika", kdy se zajímavé zahraniční vozidlo vyskytuje jednou denně v hloubi jiného státu, mě bere odjakživa a navíc v případě Itálie, která má mezinárodní železniční dopravu někde...