Hrátky s dětmi a ze synovo audioknihy se ozve: "Déšť voní kvůli tomu, že dopadající kapky vyvrhují nad povrch drobné kousíčky půdy. Ty se pak dostávají do našeho nosu."
Mozek mi blikne.
Tohle je skvělý námět na další vlákno pro Twitter. Je to jednoduchý a zajímavý!
Jenže...
... když v neděli sedám k počítači, že si k tomu dogooglím pár zajímavostí, padá mi brada...
Minuty běží a běží a nikde informaci o tom, že za líbeznou vůní deště stojí kousíčky vyvržených hornin nenacházím.
Přitom mi to přišlo tak jasné a elegantní.
Dešťové kapičky (co dostaly nožičky...) totiž na povrch dopadají vlastně docela rychle a tím pádem pěknou silou.
Když zasáhnou půdu bez vegetace, dokáží skutečně vyvrhnout kousíčky hornin do výšky až 60 centimetrů a do vzdálenosti až 1,5 metru (a tím rozjet proces eroze...).
Jenže ne, ty internety mi tvrdí, že proto déšť nevoní.
A bohužel pro mě, vysvětlení vyžaduje, abych se vydal ve vláknu bruslit po mnohem tenčím ledě, než obvykle.
Vysvětlení je totiž zcela mimo můj obor. Připravte se tak, že vás šutrolog vezme na výpravu do říše biologie (brrr)
Než se vydáme dále, je potřeba zjistit, jestli jste si toho taky všimli. Takže ANKETA TIME!
Všimli jste si, že déšť voní mnohem více po období dlouhé sucha a že déšť přestane komplet vonět, když prší pár dní v kuse?
Ti z vás, co si toho všimli, okamžitě máte vystartovat z otázkou jak to?!
A vězte, že nebudete první, kdo si toho všiml a kdo si s tím lámal hlavu.
Pokud by vůně deště byla přímou vlastností samotného deště, měla by být přeci cítit vždycky a to nezávisle na tom, jak dlouho prší
Jenže jelikož to tak není, je nasnadě, že vůně deště vlastností deště není :)
Musíme tak jít pátrat jinam.
Naštěstí nebudeme muset pro odpověď jít do deště moknout.
Zmokla za nás dvojice australských vědců, kteří v 60. letech minulého století tohle chtěli rozlousknout.
Přišli na to, že za vůni deště může trojice věcí: biologie, chemie a načasování.
Začněme u té biologie.
Když neprší, rostliny vylučují skrze své zelené části specifické organické sloučeniny (terpeny), které jim pomáhají sucho přečkat.
Jelikož široko daleko není ani kapka vody, terpeny nemá co odnést pryč a ty se proto hromadí v okolí rostlin.
Navíc dopadající kapky dokáží narušit rostliny a terpeny z nich dále uvolnit
(a u tweetu výše jsem se fakt zapotil a dávám tomu 50:50, že tam budu mít věcnou chybu... biologové a bioložky, nechť mě, prosím, případně opraví)
Kdykoliv tak začne příště pršet a vy ucítíte tu líbeznou vůni, pro kterou se používá termín petrichor (a o níž nám složil @ondra_hanus básničku!), pamatujte, že za ní může nespočet mrtvých bakterií :)
Nevím jak vás, ale mě by překvapilo, kdybych zažil to, co skupina australských horníků v regionu Pilbara.
Během jízdy po místní "polní" cestě objevili hořící kus černého čehosi, který se zničehonic objevil v jejich cestě.
Kde se tam vzal a co to je? To se dozvíte ve 🧵
Krátce poté, co svůj objev nahlásili, se na místo dostavila australská policie.
Ta po zběžném průzkumu zjistila, že se nejedná o pozůstatky mimozemské invazivní flotily, ale o něco, co téměř určitě pochází ze Země.
Ta věc totiž byla tvořena z uhlíkových vláken.
Bylo tak zřejmé, že se do australské pouště zřítil kus kosmického smetí. Už zase.
Následnou analýzou letových drah vypouštěných raket bylo určeno, že se téměř určitě jedná o pozůstatek čínské nosné rakety Jielong-3, která v září letošního roku vynesla do vesmíru 12 družic.
A máme tady další příspěvek do diskuse, jestli se dnes na povrchu Marsu nachází kapalná voda!
Jeden US vědec na základě meteorologických dat pořízených v 70. letech 20. století sondou Viking 2 a numerického modelování prozkoumal, jestli by mohla...
Obrázek níže je od AI... 🧵
... kapalná voda na povrchu Marsu se vyskytovat.
Nezajímal se ale o čistou vodu - pro její existenci tam podmínky téměř určitě nejsou - ale o solanku.
Tedy roztok vody nabohacený o některou ze solí.
Proč? Protože sůl pomáhá snížit teplotu, za které voda zmrzne.
A vy když tak vodu dostatečně osolíte a navíc nesáhnete po kuchyňské soli, ale po některé z exotičtějších zástupců, ideálně ze skupiny chloristanů (jen bacha, ty jsou pro člověka a většina života toxické...), můžete srazit teplotu, za které vám ten roztok zmrzne, až k - 75 °C.
Tenhle modrý flek uprostřed rozmazaného snímku je těleso 3I/ATLAS.
Jeho rychlost a dráha jasně ukazují, že nepochází ze Sluneční soustavy, ale přiletěl z hlubin mezihvězdného prostoru!
Jde teprve o třetí objekt z jiného hvězdného systému, který jsme zaznamenali🧵
Není to přitom poprvé, co jsme mezihvězdného poutníka našli. Poprvé se to podařilo v roce 2017 s pomocí havajských dalekohledů Pan-STARRS.
Tehdy jsme spatřili ʻOumuamuu – první potvrzené těleso pocházející z jiné sluneční soustavy.
Jenže to jsme našli pozdě...
Spatřili jsme ho totiž až v momentě, když už se od Slunce vzdaloval.
Měli jsme tak doslova jen pár okamžiků je na její pozorování a získali jsme jen málo informací o tom, jak tento vzácný návštěvník vypadá a z čeho je složen. en.wikipedia.org/wiki/1I/%CA%BB…
Jestli jste někdy snili o tom, že se budete potápět u pestrobarevného korálového útesu se stovkami rybek okolo vás a ještě jste to nestihli zrealizovat, měli byste si pospíšit
S korály to totiž v posledních letech vypadá (doslova) bledě a v následujících desetiletích bude hůř🧵
I když na korálové útesy připadá méně než jedno procento mořského dna, mají pro oceány nenahraditelné místo.
Přibližně každý čtvrtý mořský organismus totiž ke svému životu potřebuje korálové útesy.
Ať už pro získávání potravy, úkrytu nebo místa, kde se může rozmnožovat.
Korálové útesy tak hrají nenahraditelné místo v oceánském ekosystému
Jenže nejde jen o přírodu. Korálové útesy mají značný význam i pro člověka - umožňují značné příjmy rybářům i odvětví turismu
Navíc pomáhají chránit pobřeží před ničivými vlnami a tím udržovat souše nad vodou