Hrátky s dětmi a ze synovo audioknihy se ozve: "Déšť voní kvůli tomu, že dopadající kapky vyvrhují nad povrch drobné kousíčky půdy. Ty se pak dostávají do našeho nosu."
Mozek mi blikne.
Tohle je skvělý námět na další vlákno pro Twitter. Je to jednoduchý a zajímavý!
Jenže...
... když v neděli sedám k počítači, že si k tomu dogooglím pár zajímavostí, padá mi brada...
Minuty běží a běží a nikde informaci o tom, že za líbeznou vůní deště stojí kousíčky vyvržených hornin nenacházím.
Přitom mi to přišlo tak jasné a elegantní.
Dešťové kapičky (co dostaly nožičky...) totiž na povrch dopadají vlastně docela rychle a tím pádem pěknou silou.
Když zasáhnou půdu bez vegetace, dokáží skutečně vyvrhnout kousíčky hornin do výšky až 60 centimetrů a do vzdálenosti až 1,5 metru (a tím rozjet proces eroze...).
Jenže ne, ty internety mi tvrdí, že proto déšť nevoní.
A bohužel pro mě, vysvětlení vyžaduje, abych se vydal ve vláknu bruslit po mnohem tenčím ledě, než obvykle.
Vysvětlení je totiž zcela mimo můj obor. Připravte se tak, že vás šutrolog vezme na výpravu do říše biologie (brrr)
Než se vydáme dále, je potřeba zjistit, jestli jste si toho taky všimli. Takže ANKETA TIME!
Všimli jste si, že déšť voní mnohem více po období dlouhé sucha a že déšť přestane komplet vonět, když prší pár dní v kuse?
Ti z vás, co si toho všimli, okamžitě máte vystartovat z otázkou jak to?!
A vězte, že nebudete první, kdo si toho všiml a kdo si s tím lámal hlavu.
Pokud by vůně deště byla přímou vlastností samotného deště, měla by být přeci cítit vždycky a to nezávisle na tom, jak dlouho prší
Jenže jelikož to tak není, je nasnadě, že vůně deště vlastností deště není :)
Musíme tak jít pátrat jinam.
Naštěstí nebudeme muset pro odpověď jít do deště moknout.
Zmokla za nás dvojice australských vědců, kteří v 60. letech minulého století tohle chtěli rozlousknout.
Přišli na to, že za vůni deště může trojice věcí: biologie, chemie a načasování.
Začněme u té biologie.
Když neprší, rostliny vylučují skrze své zelené části specifické organické sloučeniny (terpeny), které jim pomáhají sucho přečkat.
Jelikož široko daleko není ani kapka vody, terpeny nemá co odnést pryč a ty se proto hromadí v okolí rostlin.
Navíc dopadající kapky dokáží narušit rostliny a terpeny z nich dále uvolnit
(a u tweetu výše jsem se fakt zapotil a dávám tomu 50:50, že tam budu mít věcnou chybu... biologové a bioložky, nechť mě, prosím, případně opraví)
Kdykoliv tak začne příště pršet a vy ucítíte tu líbeznou vůni, pro kterou se používá termín petrichor (a o níž nám složil @ondra_hanus básničku!), pamatujte, že za ní může nespočet mrtvých bakterií :)
Ve spojitosti s globální změnou klimatu se zpravidla bavíme o nárůstu koncentrace oxidu uhličitého, ale to není jediný skleníkový plyn, který by nás měl trápit.
Trápit by nás měl i metan.
Odhaduje se, že metan je zodpovědný za třetinu z oteplení o 1,2 °C, ke kterému došlo.
Měl jsem pro vás na dnešek vymyšlené vlákno, ale bohužel, děti usnuly až teď. Tudíž už nemám mentální síly to celé dát dohromady a taky vás tu už moc nebude na čtení/sdílení - byl by tak malý zásah
Nicméně tak to využiji aspoň k samomluvě.
Jak zvýšit dosah popularizačního účtu?
Furt přemýšlím, jak na sociálních sítích oslovit obsahem větší publikum (teda, ne že by vás tady bylo málo. To vůbec ne a všem za přízeň moc díky!). Ale člověk tak nějak furt přemýšlí, jak to udělat, aby někam dále "rostl".
Máte nějaké nápady? Perte je sem :)
První co mi je jasné, tak bych se potřeboval naklonovat :) (což chápejte tak, že spravovat dobře účet na sociální síti je vlastně práce na "plný" úvazek a často by se šikl k ruce celý tým. Na to myslete hlavně tehdy, pokud o vzniku pracovní pozice na správu sítí rozhodujete)
Způsobů, jak nás, lidstvo, může příroda zabít, je fakt hodně.
Může nás usmažit kosmické záření, rozpad ekosystému, zemětřesení, cunami, exploze sopky, bouře v atmosféře, výrony jedovatých plynů, nebo srážkou Země s ☄️
Říkat vám, že rozkvět dinosauřího impéria utnul dopad planetky do oblasti dnešního poloostrova Yucatán mi přijde, popravdě, jak nosit dříví do lesa.
To ví totiž (hlavně kvůli dětem a jejich obsesí) každej.
Řada z vás dá taky z hlavy ten divný název: #Chicxulub
Chicxulub je pořádně velká ďoura v zemi. Tedy spíš byla.
Její průměr je přibližně 180 kilometrů, což je strašně moc Václaváků (pokud počítám správně, tak ca 240) a jeho hloubka byla před zanesením sedimenty krásných...
Hodiny sice ukazují poledne, ale něco tady nehraje. Venku je stále šero. Pedra tak dnes neprobudily sluneční paprsky, které by prozářily jeho byt, ale až hlad.
"Ne, už zase!" vzdychne Pedro.
Ví, že dneska se opět do práce nedostane.
Bengt Nyman, CC BY 2.0
"Všem letům, tady kontrolní věž. Až do odvolání jsme uzavřeni pro veškerý provoz. Viditelnost klesla pod 50 metrů. Opakuji všem letům, uzavíráme se."
Někdy kdysi dávno bylo klima na Marsu mnohem teplejší a i vlhčí. Stále více důkazů ukazuje, že rudá planeta tak mohla mít podmínky vhodné pro vznik a rozvoj života (takového, jaký známe ze Země). Jenže pak se něco stalo a Mars se stal studeným a suchým světem.
Co? 🧵
Dramatická změna se +- nějaký ten čtvrtek začala odehrávat před 3,6 miliardami let.
Je možné, že změna byla spjata s vymizením magnetického pole Marsu, které do té doby planetu chránilo před dopadajícím slunečním zářením i kosmickou radiací.
Jenže to samo o sobě nestačilo.
Nová studie z klávesnice @edwinkite a kolektivu nabízí možné vysvětlení.
Na základě výzkumu rozmístění kdysi dávno vzniklých sítí říčních koryt ukazuje, jak se měnily srážky v čase.
Před 3,6 miliardami let pršelo/sněžilo mnohem více (horní obrázek), než poté (dolní obrázek).