Pro váš velký zájem o předchozí vlákno se ještě jednou podíváme na záběr odvrácené strany z kosmické lodi Orion. Tentokrát se ale podíváme na něco opravdu velkého! Do míst s tmavými flíčky, kam míří šipka. Foto: NASA/ESA #artemis1
Abychom si toho obra náležitě užili, trochu jsem fotomapu Měsíce pootočil. Nápadné Mare Orientale z předchozího záběru se teď posunulo výš na sever.
Že nic nevidíte? Není divu, už lištička malému princi říkala, že „Co je důležité, je očím neviditelné"...
Mapa: LROC/Quickmap
Teď se díváme na stejnou část Měsíce. Nejde však o tzv. albedovou mapu, ale o výškovou mapu. Červená barva označuje vysočiny, modrá naopak nížiny. Teď už se nám tady ve zmíněných místech vyloupla velká modrá skvrna (nížina). Mapa: NASA/DLR/ASU
Jedná se o impaktní pánev (obrovský kráter), která dostala označení Jižní pól–Aitken. Pánev byla odhalena až na výškových mapách sondy Clementine. Název vychází z hraničních bodů čili jižního pólu Měsíce a malého kráteru Aitken. Má průměr asi 2 500 km a hloubku 12 km. Foto: NASA
Po pánvi Utopia (průměr 3 300 km) na Marsu, se měsíční pánev Jižní pól–Aitken stala dokonce druhou největší známou pánví v celé Sluneční soustavě! Tedy pokud se neprokáže existence pánve Borealis na Marsu, která je ještě mnohem větší. Koláž: P. Gabzdyl
Pánev Jižní pól–Aitken je zajímavá nejen svými rozměry, ale řadou dalších vlastností. Například má výrazně protažený tvar, což napovídá, že šlo o velmi šikmý impakt. Pánev je dokonce podezřelá z toho, že změnila vzhled přivrácená strany! O tom ale zase jindy. Mapa: NASA/DLR/ASU
• • •
Missing some Tweet in this thread? You can try to
force a refresh
Všichni mě na to připravovali. Když jsem to ale spatřil na vlastní oči, stejně jsem z toho byl paf. Stuhy laserových paprsků mířící směrem k nebi patří mezi naše top zážitky z Chile.
Proč to ale na observatořích dělají?
Odpověď najdete ve vlákně.
🧵1/9
#pondělnívlákno 49
2/9 Hned v úvodu musím přiznat, že na téma optiky nejsem žádný odborník. Technologie, které v současnosti observatoře využívají, mi ale přijdou natolik fascinující, že se vám pokusím příběh laserových „mečů“ mířících k nebi stručně převyprávět.
3/9 Všem je asi jasné, že v tomto případě astronomové nepoužívají lasery ani jako ukazovátka, ani jen tak pro efekt. Nic takového.
Abyste pochopili důvod, proč švihají laserama po nebi, stačí málo: vzít větší dalekohled a podívat se třeba na… Měsíc.
1/6 Stavíte rádi @LEGO_Group? Já sice nejsem žádný sběratel ani stavitel, ale set Pocta Galileu Galileovi, který mi ukázal kolega, mi zrychlil tep. Nerozjařil mě ani tak samotný mistr nebo jeho dalekohled, ale jedna jediná kostička. Zajímá vás která?
#pondělnívlákno 35
2/6 Je to tato. Jde o povedenou kopii jedné z prvních kreseb Měsíce vůbec. Mimochodem, Galilea v kreslení Měsíce předběhl jeho anglický astronom Thomas Harriot, ale ten měl smůlu, protože své kresby nepublikoval a neinterpretoval takovým způsobem jako jeho toskánský kolega.
3/6 Všimněte si nápadného kráteru na rozhraní světla a stínu. Občas se můžete dočíst, že by mohlo jít o kráter Ptolemaeus. Dle mého to ale není Ptolemaeus, nýbrž Albategnius. Galileo totiž kresbu nejspíš pořídil večer 3. 12. 1609, kdy se na něm rýsoval právě kráter Albategnius.
1/9 Strach. Tak zní překlad řeckého názvu (Φόβος) pro větší ze dvou měsíců Marsu. Satelitu o průměru cca 21 km dominuje velký kráter Stickney (na snímku vpravo).
Jak Stickney ke svému názvu přišel?
Nápověda zní: „Za vším hledej ženu.“
Ale nepředbíhejme…
#pondělnívlákno 29
2/9 V srpnu 1877 byl pohled na Mars neodolatelný. Blížil se totiž do opozice, která připadala na 5. 9. Právě tehdy se astronom Asaph Hall rozhodl uskutečnit z observatoře ve Washingtonu, která se nacházela nedaleko Bílého domu, svůj „tajný plán“, a to pátrat po družicích Marsu.
3/9 I když Hall k hledání družic Marsu využil 66cm dalekohled, tehdy největší refraktor na světě, nebyl to jednoduchý úkol. Oslnivý kotouč načervenalé planety totiž jeho okolí přesvítil. Hall proto planetu posouval mimo zorné pole okuláru a pak prohledával její blízké okolí.
1/10 Když v 16. století Španělé kolonizovali území Argentiny, doslechli se od místních o oblasti zvané Campo del Cielo (pole nebes). Místní tvrdili, že zde spadly obrovské kameny přímo z nebe, což Evropané považovali jen za hloupé povídačky.
Mýlili se.
#pondělnívlákno 23
2/10 Povídačkám o nebeských šutrech Španělé nevěřili, ale zaujalo je, že prý se na „poli nebes“ dá najít železo. Spousta železa. Natolik fajnového železa, že jej místní obyvatelé používali na výrobu zbraní.
Pro vojáky z 16. století dar hotový z nebes.
3/10 V roce 1576 vojáci zorganizovali výpravu do oblasti zhruba tisíc kilometrů sz od dnešního Buenos Aires. A světe div se, našli čisté železo. Prospektoři ale usoudili, že pocházejí z obyčejné železné žíly.
Vše zdokumentovali, uložili do archivu a…
na oblast se zapomnělo.
1/10 Občas dostanu dotaz, zda by Čechy ohraničené prstencem hor, nemohly být pozůstatkem impaktního kráteru.
Bylo by to krásné! Česká kotlina by se stala největším známým otiskem kosmické katastrofy na Zemi.
Nejspíš ale tušíte, že tomu tak bohužel není.
#pondělnívlákno 19
2/10 Vraťme se o 400 roků nazpět. Zapomeňme na kosmické sondy, na dálkový průzkum Země pomocí družic i na složité analytické metody pro výzkum chemického složení hornin.
Zkusme se vžít do minulosti, kdy lidé ještě neslyšeli o penicilínu, kdy nepoužívali internet, ani žárovku.
3/10 Vrátíme se tak do roku 1609, kdy italský hvězdář Galileo Galilei zamířil svůj jednoduchý dalekohled na Měsíc.
Ať už to bylo s prvenstvím v pozorování Měsíce dalekohledem jakkoli, nemůžeme Galileovi upřít, že byl prvním, kdo o svých objevech podal písemnou zprávu.