Popularizátor krás Sluneční soustavy, který zbožňuje Měsíc. Fotograf Neuvěřitelného Brna, planetární grafik a učitel.
2/9 Hned v úvodu musím přiznat, že na téma optiky nejsem žádný odborník. Technologie, které v současnosti observatoře využívají, mi ale přijdou natolik fascinující, že se vám pokusím příběh laserových „mečů“ mířících k nebi stručně převyprávět. 
2/6 Je to tato. Jde o povedenou kopii jedné z prvních kreseb Měsíce vůbec. Mimochodem, Galilea v kreslení Měsíce předběhl jeho anglický astronom Thomas Harriot, ale ten měl smůlu, protože své kresby nepublikoval a neinterpretoval takovým způsobem jako jeho toskánský kolega. 
2/9 V srpnu 1877 byl pohled na Mars neodolatelný. Blížil se totiž do opozice, která připadala na 5. 9. Právě tehdy se astronom Asaph Hall rozhodl uskutečnit z observatoře ve Washingtonu, která se nacházela nedaleko Bílého domu, svůj „tajný plán“, a to pátrat po družicích Marsu. 
2/10 Povídačkám o nebeských šutrech Španělé nevěřili, ale zaujalo je, že prý se na „poli nebes“ dá najít železo. Spousta železa. Natolik fajnového železa, že jej místní obyvatelé používali na výrobu zbraní. 
2/10 Vraťme se o 400 roků nazpět. Zapomeňme na kosmické sondy, na dálkový průzkum Země pomocí družic i na složité analytické metody pro výzkum chemického složení hornin. 
Homo sapiens za svou existenci odvrácenou stranu Měsíce neznal. S výjimkou posledních 60 let. 
Abychom si toho obra náležitě užili, trochu jsem fotomapu Měsíce pootočil. Nápadné Mare Orientale z předchozího záběru se teď posunulo výš na sever. 
Tak předně je na záběru skvěle vidět pánev Orientale - viz šipka. Centrum této velké dopadové struktury, která by svou plochou překryla téměř polovinu celé Evropy, tvoří kruhové Mare Orientale (Moře východní) s průměrem 320 km. 