Čím se liší člověk od zvířete, rostliny? Mnohým a ničím!
Liší se tím, co je viditelné. Neliší se přenosem informací z generace na generaci.
Lidé šlechtí plodnější a odolnější rostliny.
Lidé šlechtí zvířata pro práci, maso, krásu.
Lidé se šlechtí mezi sebou.
Jen oproti flóře a fauně vědomou mysl (doměnka). Mysl, které tvoří i ničí, která se může rozvíjet, nebo stagnovat.
Znalost rodinné historie, vazeb, charakterů předků, jejich vzorců chování a jednání, jejich vztahu k jiným lidem, okolí a majetku snaze jeden pochopí sebe.
✍️📃
... Tím, že poznáme rodové kořeny, můžeme podle ní odhalit původ našich strachů a traumat.
„Se samotným poznáváním příběhů našich předků si následně snáz dokážeme odpovědět například na otázky, proč se bojíme o své děti, máme strach z výšek, vody, jehel, zbraní, samoty, války nebo chudoby,“ popisuje Ester Davidová.
Vypráví o tom, že se ve své terapeutické praxi setkala s mnoha klienty, kteří měli ve své buněčné rodové paměti vepsáno trauma svého předka. Následkem byly strachy, deprese, úzkosti, panické ataky a inklinace k alkoholu nebo k jiným závislostem.
„Když pak ještě sami klienti začali pátrat v příbězích svých rodů, začali se ptát, dohledávat, přicházet k odpovědím, které jim začaly dávat hlubší smysl,“ vybízí k tomu, abychom věnovali čas na odhalení příběhů svých předků.
„Jejich pochopením tak klienti nacházeli spoustu souvislostí a odpovědí na své životní otázky, což v nich spustilo mnoho uvolňujících a léčivých procesů. Jak na těle, tak na duši. Stejně tak tomu bylo i v mém případě,“ přiznává a svěřuje se se svým příběhem Ester.
• • •
Missing some Tweet in this thread? You can try to
force a refresh
Mojše žije celý život v Polsku, ale těsně před 2. světovou válkou vidí, že je zle a rozhodne se odjet do Ameriky. Prodá veškerý majetek a za utržené peníze nakoupí zlato. Aby nebylo zlato nápadné, nechá z něj udělat pět sad umělých zubů.
Prchá celou Evropou, až konečně vystoupí z lodi v New Yorku. Ještě v přístavu ale musí podstoupit pohovor s imigračním úředníkem. Ten mu také prohledává zavazadla a narazí na pět sad zlatých zubů. S údivem se Mojšeho ptá, proč jich je tolik. Mojše odpovídá:
„Víte, my Židé máme dvě sady nádobí. Z jedné jíme masové pokrmy a z druhé jíme mléčné. A protože jsem ortodoxní Žid, tak mám jedny zuby na mléčné a druhé na masité pokrmy.“ Úředník je zmatený: „Nu dobrá, to jsou ale jen dvě sady zubů, co ty ostatní?“ Mojše opět hbitě odpovídá:
Ozve se z vysílačky: „Tady Syrian airlines, let 174 Londýn Damašek, mayday, závada na motoru, nouzová situace, potřebujeme nouzově přistát kdekoliv na Blízkém východě, kromě Izraele, mayday." A odpovědí je ticho, nikdo neodpovídá. Za chvíli se volání opakuje:
„Tady Syrian airlines 174, mayday, mayday, selhává hydraulika, motor hoří, to je strašné, pomozte nám někdo, musíme přistát, kdekoliv, jen ne v Izraeli, slyší nás někdo?" A zase ticho, nikdo neodpovídá. Za nějakou dobu se ozve volání opět:
„Tady je Syrian airlines 174, naprosté selhání systémů, nejspíš hoří i druhý motor, kritická situace, mayday, musíme okamžitě přistát, kdekoliv, potřebujeme jakoukoliv pomoc, na palubě je oheň, přistaneme kdekoliv, třeba i v Izraeli, mayday." A okamžitá odpověď:
Davida Epsteina přijali na Harward, ale v dopisu o přijetí čte dole důrazné upozornění fakulty, že na koleji není dovoleno chovat domácí mazlíčky, takže David musí svou milovanou kočku Mici nechat doma u rodičů. Každý večer tedy volá domů, aby zkontroloval, jak se milované
Mici doma daří.
Na konci týdne opět volá otci a první, co ho zajímá je, jak se má Mici.
Otec se na chvíli mlčí a pak smutně říká: „Je to smutné, ale Mici je mrtvá."
„Ach ne!", vykřikne David. „Proč jsi mi to musel říct zrovna takhle?"
„A jak jinak ti mám říct, že Mici je mrtvá?"
ptá se nechápavě otec.
„Měl jsi mě to říct trochu šetrněji a postupně mě na to připravit," řekl David. „Například, když jsem volal první večer, mohl jsi mi říct, že Mici uvízla na střeše, ale hasiči se ji snaží dostat dolů. Když jsem volal druhý večer, mohl jsi mi říct, že jim
Moshe byl celkem úspěšný ve své kariéře, ale jak stárnul, trpěl stále strašlivějšími bolestmi hlavy. Nezbylo mu než vyhledat lékařskou pomoc. Chodil od jednoho specialisty ke druhému, až narazil na lékaře, který uměl vyřešit jeho problém:
„Dobrou zprávou je, že umím vyléčit vaše bolesti hlavy. Špatnou zprávou je to, že bude nutná kastrace. Je to velmi vzácné, ale vaše varlata tlačí na konec vaší páteře. Tlak způsobuje ty strašné bolesti hlavy. Jediným způsobem, jak zmírnit tlak, je odstranit varlata."
Moshe byl v šoku a depresi. Přemýšlel, jestli stojí za to žít. Posléze se rozhodl, že nemá jinou možnost, než jít pod nůž.
Při odchodu z nemocnice ho poprvé nebolela hlava. Cítil se krásně. Když kráčel Golders Green High Street, uvědomil si, že by mohl začít nový život.
Pan Katz a pan Stein cestuji vlakem za obchody. Sedí v jednom kupé, pan Katz si čte noviny, zatímco pan Stein se nekonečné nudí. Chvíli kouká z okna, chvíli pozoruje spolucestujícího a pak se zeptá:
„Nechtěj si pane kolego zahrát hru na hádanky? Cesta nám bude rychleji utíkat.“
Pan Katz pokroutí hlavou a čte dál.
„Je to prosté i zábavné,“ pokračuje Stein. „Když neuhodnu já, dám jim pět zlatých. A když oni neuhodnou, dostanu pět zlatých já.“
Pan Katz jen potřese hlavou na znak nezájmu.
„No dobrá,“ nevzdává to Stein, „když neuhodnu, dám jim sto zlatých.
Ne? Tak pět set zlatých.“
Pan Katz složí noviny a pohlédne na Steina. Ten si promne radosti ruce:
„Takže můžu začít? Moje otázka zní: Jaká je vzdálenost Měsíce od Země?“
Pan Katz se zamyslí, krabatí čelo, kroutí hlavou, nakonec otevře peněženku a podá Steinovi pět zlatých.
Mojše a Izák bloudí po poušti, dojde jim voda i zásoby. Když tu konečně spatří oázu a dokonce obydlenou. Prochází mezi domky, ale jediný, ve kterém se zdá, že by se mohli nacházet lidé, je místní mešita.
„No co," pokrčí Izák rameny, „tak poprosíme o jídlo v mešitě."
„A myslíš, že zrovna nám něco dají?" zapochybuje Mojše, „Ale já vím, co uděláme. Řekneme, že já jsem Mahmed a ty jsi Alí."
„Ne, já se zapírat nebudu!"
„Jak myslíš:"
Zabuší na vchod do mešity a po chvíli vykoukne jeden z muslimů.
„Přejete si, pánové?"
„Už několik dnů bloudíme pouští, došly nám zásoby a prosíme o pomoc."
„A jak se jmenujete, pánové?"
„Mahmed a jsem muslim," odpoví Mojše.
„Izák a jsem žid," praví hrdě Izák a na Mojšeho se ošklivě podívá.
Muslim zapadne dovnitř, ale pak zase vykoukne.