Na první pohled naprosto fádní a ničím nezajímavá zrnka přírodního skla.
Jenže když mi dáte chvilku, vysvětlíme si, že tyhle TŘI zrnka změnila právě teď náš pohled na Měsíc více než zásadně.
🧵#vesmírníček
(obrázek z Wang et al., 2024)
Vysvětlovat vám, že okolo Země obíhá obrovská kamenitá koule, které říkáme Měsíc, je krapet nošení dříví do lesa.
Co ale možná na první dobrou nevíte, je to, že tahle koule má jen 3 474,8 km.
Není tak nijak dramaticky velká.
Kdybyste dokázali přitáhnout Měsíc blíž k Zemi (než těch ca 384 000 km, co je vzdálen teď), vypadalo by to nějak takto.
Je jasné, že Měsíc je drobeček.
A to znamená, že takto malé těleso by mělo poměrně rychle vychladnout.
Stejně jako vám mnohem rychleji vychladne čaj/káva, pokud ji nalejete z konvičky do malého šálku.
Myslíme si tak, že Měsíc měl před více jak 2 miliardami let přijít o schopnost živit sopečnou činnost!
Jenže... zatracený tři zrníčka!
Že tady něco nehraje a je možné, že naše představy o vývoji Měsíce nebudou úplně správné, přitom začalo být zřejmé už chvíli před tím, než ty tři zpropadený zrnka sebrala a později dopravila na povrch Země čínská sonda Chang'e-5.
Už dlouho jsme na základě počítání množství kráterů vzniklých srážkou povrchu Měsíce s okolo letícími šutry tušili, že tam sopky úřadovaly mnohem později.
Jen před 800 milióny let.
(netušíte, o jaké metodě mluvím? Koukněte do prvního dílu #Vesmírníček, kde to je vysvětleno...)
Jenže je snadné zpochybnit stáří povrchu "odhadnutého" na základě počítání množství impaktních kráterů.
Nikdy totiž nevíte přesně, jestli se nestalo "něco", co "pár" kráterů smazalo a tím povrch omladilo.
Pro zemětřesení stran našich představ o vývoji Měsíce je potřeba víc!
A už jsme zase u těch třech zatracených zrn!
Čínská sonda Chang'e-5 dopravila na zpět na Zemi 1,731 gramů hornin z povrchu Měsíce.
A byly mezi nimi i tyhle malinkaté skleněné zrnka!
Celkem se jich našlo okolo 3 000 kusů.
A čínský vědecký tým se rozhodl, že si na ně pořádně posvítí.
Už z dob Apolla, kterým se tyhle sklíčka podařilo taky najít, víme, že v sobě totiž ukrývají neuvěřitelné příběhy.
Mohou totiž vzniknout dvěma způsoby.
Buď srážkou Měsíce s jiným tělesem, nebo sopečnou činností!
Jestli vznikly tak či onak se dá poznat. Jen musíte vědět, po čem koukat.
Skleněná zrnka vzniklá srážkou (a následným přetavením kousku povrchu... jo, tyhle sklíčka vznikají stejným způsobem jako naše slavné #vltavíny, o kterých tady máte vlákno)...
Díky měsíčním vzorkům, které přivezli astronauti v rámci misí Apollo, totiž víme, že skleněné kuličky vzniklé sopečnou činností, musí mít specifické chemické složení.
Nechci vám ubíjet nudou... ale v základu musí mít určité množství hořčíku, vápníku a hliníku...
A Číňani našli, že 13 drobných kuliček má přesně ten správné zastoupení těchto prvků, aby mohly být sopečného původu.
Jenže... 7 nich mělo příliš vysoký poměr niklu... prvku, který je hojný na meteoritech.
Bylo proto zřejmé, že těchto sedm kousků vzniklo srážkami, ne sopkami.
Zbylo jim tak šest skleněných kuliček na hraní.
Jenže ani u těchto šesti si nebyli jisti, že skutečně vznikly sopečnou činností a nikoliv srážkou Měsíce s okolo letícím tělesem.
A tak se rozhodli vytáhnout z (geologického) rukávu další eso.
Změřit zastoupení jednotlivých izotopů síry!
To čučíte, co!
Je totiž známo, že srážkami a přetavováním hornin se poměr izotopů síry mění.
Dá se z něho tak určit, jestli ta skleněná kulička je přímým potomkem běsnící sopky, nebo jestli je to jen přežvejknutej a trošku přetavenej šutříček.
(teda, já to nedokážu, já té metodě nerozumím...)
Nicméně když to udělali, hádejte, kolik skleněných kuliček jim zbylo....
Jo, přesně tak. Tři.
Ze třech tisíc kuliček dokázali určit tři kuličky, o kterých nemohlo být pochyb, že vznikly sopečnou činností.
Jenže tím naše nekonečný vlákno nekončí.
Samotný objev skleněných kuliček vzniklý sopečnou činností by na prdel nikoho neposadil.
To, co ve vědeckém světě momentálně působí výrazný otřes, je jejich stáří.
Když totiž Číňani tyhle tři kousky našli, rozhodli se, že se za pomoci radioizotopického datování využívající rozpadovou řadu Uran-olovo pokusí určit jejich věk. en.wikipedia.org/wiki/Uranium%E…
A teď se podržte.
Jedno zrnko je staré 135 (+- 14) miliónu let.
Druhé 122 (+-13) miliónu let.
A třetí 116 (+-12) miliónů let.
Já vím, že teď tady všichni žijeme digitalizací stavebního řízení.
Ale ty vago, víte, co to znamená?!
Tyhle tři zatracený zrna v podobě drobounkých skleněných kuliček právě postavili na hlavu dost toho, co jsme si mysleli, že víme o tom, jak se po tepelné stránce Měsíc vnitru vyvíjel!
tYHle TŘI ZATacenÝ ZRNA NÁM TOTIŽ UKAZUJOU, ŽE MěSÍc MUSEL míT JEŠTĚ RELativnĚ NEDÁVNO DOST TEPLA, ABY NA NĚM SOPTILY SOPKy!!!
(ZDÍÍLEJTE NEŠ TO #ŠMAŽÁK!)
A někdo se teď bude muset pořádně zapotit, aby vymyslel, proč to tak je.
Pěkně nám to ukazuje, proč je tak důležité, abychom z jiných vesmírných těles vozili zpět na Zemi vzorky.
Bez jejich detailního studia v našich laborkách nám totiž může snadno uniknout dost podstatná část příběhu ze života těch jiných těles!
Jinak odkaz na tu studii, která před 2 týdny obkroužila svět (sorry, klasicky zas nestíhám a mám tady plný záložky fascinujících věcí ze světa geověd...), je tady.
Pokud nemáte na sobotu plán, dovolte mi, abych vás pozval k nám do spořilovského areálu na den otevřených dveří třech místních ústavů.
Věřte mi, že nebudete litovat. Tady nabízím ochutnávku toho, co vás tam od 10 do 16 hod čeká! 🧵#týdenvědy
Předně, můj kolega @DavidPisa tam poprvé veřejnosti představí náš nový popularizační stroj, skrze který máme lepší možnost vysvětlit, jak Slunce ovlivňuje magnetické pole Země!
Kdybyste neměli v sobotu co dělat, mám pro vás tip.
Jak asi tušíte, docela mě baví popularizovat geovědy... a nejsem v tom sám. Baví to i mého kolegu Matěje Machka z @GFU_AVCR i @DavidPisa z Ústavu fyziky atmosféry.
A tak jsme si řekli, že společně něco vymyslíme...
🧲🌎🌞🧵
A víte, co jsme udělali?
Jo, fungl novou, unikátní edukační pomůcku pro vysvětlení chování planetárního magnetického pole ve hvězdném větru!
Pecka, co!?
Kdyby neměla Země své silné magnetické pole, život na jejím povrchu by jistě nebyl takový, jak ho známe.
Magnetická pole planet totiž pomáhají odklánět část nebezpečných částic přicházejících z okolního kosmického prostředí. Částice se tak nedostanou až na povrch.
Co byste dělali, kdybyste měli k dispozici na 30 dní loď s robotickou ponorkou a páčidlo?
Jo, přesně. Vydali byste se do Tichého oceánu, ponořili se skoro 3 kilometry hluboko do blízkosti hydrotermálního vřídla a tam udělali velký objev!
Jaký?🧵
🎥Schmidt Ocean Institute
To, že se v blízkosti hydrotermálních vřídel nachází život, víme už skoro půl století
Od té doby se podařilo objevit přes 600 druhů. Druhů, které k životu nepotřebují energii ze Slunce
Je pátek a tak je na místě doporučit pár 🇨🇿 vědců a vědkyň, které byste mohli chtít mít ve svých sledovaných.
Někteří nepatří mezi ty nejaktivnější účty, co tady jsou, ale věřte mi, že se za nimi skrývají lidé, o kterých je dobré vědět, pač toho mraky ví!
🧵
Třeba takový @PetrZacharov vám okamžitě vysvětlí, proč nemáte používat při pohledu na oblohu slovo mrak, ale oblak.
Ale taky je to člověk, kterého se pokaždé ptám, když se něco stran počasí děje.
Tornáda, bouřky.... cokoliv vás napadne.
Buď to ví, nebo ví, kde se zeptat
Existuje jistá šance, že o víkendu budeme mít možnost spatřit polární záři...
A když já potřebuji vědět něco o tomhle fascinujícím fenoménu, nebo chápat, jak fungují věci okolo magnetického pole Země/Jupiteru/čehokoliv a interakce se Sluncem... vždycky otravuji @DavidPisa!