Na první pohled naprosto fádní a ničím nezajímavá zrnka přírodního skla.
Jenže když mi dáte chvilku, vysvětlíme si, že tyhle TŘI zrnka změnila právě teď náš pohled na Měsíc více než zásadně.
🧵#vesmírníček
(obrázek z Wang et al., 2024)
Vysvětlovat vám, že okolo Země obíhá obrovská kamenitá koule, které říkáme Měsíc, je krapet nošení dříví do lesa.
Co ale možná na první dobrou nevíte, je to, že tahle koule má jen 3 474,8 km.
Není tak nijak dramaticky velká.
Kdybyste dokázali přitáhnout Měsíc blíž k Zemi (než těch ca 384 000 km, co je vzdálen teď), vypadalo by to nějak takto.
Je jasné, že Měsíc je drobeček.
A to znamená, že takto malé těleso by mělo poměrně rychle vychladnout.
Stejně jako vám mnohem rychleji vychladne čaj/káva, pokud ji nalejete z konvičky do malého šálku.
Myslíme si tak, že Měsíc měl před více jak 2 miliardami let přijít o schopnost živit sopečnou činnost!
Jenže... zatracený tři zrníčka!
Že tady něco nehraje a je možné, že naše představy o vývoji Měsíce nebudou úplně správné, přitom začalo být zřejmé už chvíli před tím, než ty tři zpropadený zrnka sebrala a později dopravila na povrch Země čínská sonda Chang'e-5.
Už dlouho jsme na základě počítání množství kráterů vzniklých srážkou povrchu Měsíce s okolo letícími šutry tušili, že tam sopky úřadovaly mnohem později.
Jen před 800 milióny let.
(netušíte, o jaké metodě mluvím? Koukněte do prvního dílu #Vesmírníček, kde to je vysvětleno...)
Jenže je snadné zpochybnit stáří povrchu "odhadnutého" na základě počítání množství impaktních kráterů.
Nikdy totiž nevíte přesně, jestli se nestalo "něco", co "pár" kráterů smazalo a tím povrch omladilo.
Pro zemětřesení stran našich představ o vývoji Měsíce je potřeba víc!
A už jsme zase u těch třech zatracených zrn!
Čínská sonda Chang'e-5 dopravila na zpět na Zemi 1,731 gramů hornin z povrchu Měsíce.
A byly mezi nimi i tyhle malinkaté skleněné zrnka!
Celkem se jich našlo okolo 3 000 kusů.
A čínský vědecký tým se rozhodl, že si na ně pořádně posvítí.
Už z dob Apolla, kterým se tyhle sklíčka podařilo taky najít, víme, že v sobě totiž ukrývají neuvěřitelné příběhy.
Mohou totiž vzniknout dvěma způsoby.
Buď srážkou Měsíce s jiným tělesem, nebo sopečnou činností!
Jestli vznikly tak či onak se dá poznat. Jen musíte vědět, po čem koukat.
Skleněná zrnka vzniklá srážkou (a následným přetavením kousku povrchu... jo, tyhle sklíčka vznikají stejným způsobem jako naše slavné #vltavíny, o kterých tady máte vlákno)...
Díky měsíčním vzorkům, které přivezli astronauti v rámci misí Apollo, totiž víme, že skleněné kuličky vzniklé sopečnou činností, musí mít specifické chemické složení.
Nechci vám ubíjet nudou... ale v základu musí mít určité množství hořčíku, vápníku a hliníku...
A Číňani našli, že 13 drobných kuliček má přesně ten správné zastoupení těchto prvků, aby mohly být sopečného původu.
Jenže... 7 nich mělo příliš vysoký poměr niklu... prvku, který je hojný na meteoritech.
Bylo proto zřejmé, že těchto sedm kousků vzniklo srážkami, ne sopkami.
Zbylo jim tak šest skleněných kuliček na hraní.
Jenže ani u těchto šesti si nebyli jisti, že skutečně vznikly sopečnou činností a nikoliv srážkou Měsíce s okolo letícím tělesem.
A tak se rozhodli vytáhnout z (geologického) rukávu další eso.
Změřit zastoupení jednotlivých izotopů síry!
To čučíte, co!
Je totiž známo, že srážkami a přetavováním hornin se poměr izotopů síry mění.
Dá se z něho tak určit, jestli ta skleněná kulička je přímým potomkem běsnící sopky, nebo jestli je to jen přežvejknutej a trošku přetavenej šutříček.
(teda, já to nedokážu, já té metodě nerozumím...)
Nicméně když to udělali, hádejte, kolik skleněných kuliček jim zbylo....
Jo, přesně tak. Tři.
Ze třech tisíc kuliček dokázali určit tři kuličky, o kterých nemohlo být pochyb, že vznikly sopečnou činností.
Jenže tím naše nekonečný vlákno nekončí.
Samotný objev skleněných kuliček vzniklý sopečnou činností by na prdel nikoho neposadil.
To, co ve vědeckém světě momentálně působí výrazný otřes, je jejich stáří.
Když totiž Číňani tyhle tři kousky našli, rozhodli se, že se za pomoci radioizotopického datování využívající rozpadovou řadu Uran-olovo pokusí určit jejich věk. en.wikipedia.org/wiki/Uranium%E…
A teď se podržte.
Jedno zrnko je staré 135 (+- 14) miliónu let.
Druhé 122 (+-13) miliónu let.
A třetí 116 (+-12) miliónů let.
Já vím, že teď tady všichni žijeme digitalizací stavebního řízení.
Ale ty vago, víte, co to znamená?!
Tyhle tři zatracený zrna v podobě drobounkých skleněných kuliček právě postavili na hlavu dost toho, co jsme si mysleli, že víme o tom, jak se po tepelné stránce Měsíc vnitru vyvíjel!
tYHle TŘI ZATacenÝ ZRNA NÁM TOTIŽ UKAZUJOU, ŽE MěSÍc MUSEL míT JEŠTĚ RELativnĚ NEDÁVNO DOST TEPLA, ABY NA NĚM SOPTILY SOPKy!!!
(ZDÍÍLEJTE NEŠ TO #ŠMAŽÁK!)
A někdo se teď bude muset pořádně zapotit, aby vymyslel, proč to tak je.
Pěkně nám to ukazuje, proč je tak důležité, abychom z jiných vesmírných těles vozili zpět na Zemi vzorky.
Bez jejich detailního studia v našich laborkách nám totiž může snadno uniknout dost podstatná část příběhu ze života těch jiných těles!
Jinak odkaz na tu studii, která před 2 týdny obkroužila svět (sorry, klasicky zas nestíhám a mám tady plný záložky fascinujících věcí ze světa geověd...), je tady.
Má člověk na soptění sopek vliv? A pokud ano, jaký a jak to dělá?
Tohle je otázka, kterou dostávám na přednáškách a v diskusích až překvapivě často. A v tomhle vlákně si vysvětlíme, jak to je.
Zabalte si tak rukavice, svačinku a poletíme najít odpověď, ju? 🧵
Lidi většinou čekají, že za naší schopností ovlivňovat sopky bude nějaká high-tech fičura, bomba nebo alespoň upocená parta těžařů, kteří v nebezpečných podmínkách zkouší navrtat magmatický krb sopky a tím ten žhavý podzemní papiňák upustit.
Jenže ani jedno z toho není pravda
Sopečnou činnost sice dokážeme ovlivňovat, jenže úplně jinak, než si na první dobrou představíme...
A abychom si vysvětlili jak, potřebuji, abyste se mnou zavítali sem.
Vypadá to, že konečně máme k dispozici teorii, které vysvětluje, jak se zlato dokáže dostat z hlubin Země (kde je zlata vlastně víc než dost) na její povrch!
Pojďme si to tak vysvětlit 🧵
Alchemist-hp, CC BY-SA 3.0 DE
Začněme tím, že si řekneme, že zlato na Zemi nevzniká a vzniknout nikdy nemohlo - nepanují tady na to ty správné podmínky.
Pokud tak máte zrovna na prstu zlatý prsten, vězte, že ty atomy, co teď hladíte, vznikly během výbuchu supernovy nebo neutronové hvězdy.
Na Zemi se pak zlato dostalo během dopadů asteroidů a jiného kosmického bordelu během jejího formování.
Tedy během procesu, kdy naše planeta vznikala.
Uvnitř Země se tak nachází tak spousta zlata a vzácné je vlastně jen proto, že ho máme na povrchu málo.
Jestli učíte na základní či střední škole, zpozorněte.
Tohle je totiž náš vánoční dárek pro vás.
Právě vypouštíme do světa nový popularizační počin z dílny @GFU_AVCR a @skodova_lucie, který vám má pomoci s výukou geověd v hodinách!
Stáhněte si ho, než NáM ŤO ZmaŽOU!🧵
Geologie, to je na základních a středních školách takovou popelkou věd. Moc se neučí a když už, tak jen jako doplněk prvouky, přírodopisu nebo zeměpisu... A to je škoda! Bez pochopení geověd totiž člověk nemůže moc dobře chápat, co se děje ve světě kolem nás.
Co s tím? Jasně, víc geologie do školních lavic!
A proto jsme pro vás připravili almanach geovědních pokusů - unikátní brožuru, ve které naleznete 12 jednoduchých experimentů, které snadno (a levně) zvládnete vyhotovit během chvilky ve škole!
Sice jsme všichni chtěli jít spát, ale budeme to muset o chvilku posunout.
Tohle si totiž nenecháme ujít, aneb #vímeJakoPrvní
Brzy obletí svět zpráva, že Uran a Neptun mají pod svým plynovým závojem oceán kapalné vody.
To je překvápko, co? 🧵
Uran a Neptun, dvě planety ve vnější části Sluneční soustavy, se sice řadí mezi plynné obry, ale jelikož se moc nepodobají Jupiteru a Saturnu, často se vyčleňují do speciální podskupiny tzv. ledových obrů.
Jsou výrazně menší, mají jinou barvu a co víc... překvapení čeká i u...
... magnetického pole.
Zatímco Jupiter a Saturn (ale i Země) mají magnetické pole, které vzniká v jádru těch planet, u Uranu a Neptunu tohle neplatí.
Jejich magnetické pole je jiné, takříkajíc "divné".
Bude pro náš dnešní příběh důležitá! Aneb vítejte v mé hlavě...🧵
To si tak jdu s rodiči a dětmi na procházku po jednom z mých nejmilejších kousků Česka, když na místě, kam chodím pozorovat přerod meliorizované louky na potok vidím nově vyjeté koleje od traktoru.
I zaraduji se, že tu máme novou tůňku, ve které budou žít všelijaké brebery.
Koukám do vyjeté brázdy a vidím charakteristický film na vodě vznikající po úniku ropných látek.
Říkám si, to je blbý, že tenhle krásný kout přírody dostal svojí dávku petrochemie... jenže když se k té vyjeté brázdě sehnu, všimnu si, že tady něco nehraje.