Navrženo v Kalifornii, prodáno v Moskvě.
Skrytý byznys Applu v Rusku v hodnotě miliard dolarů.
1/10) Oficiální příběh zní skvěle: Apple v březnu 2022 hrdě opustil Rusko. Realita je ale složitější a odehrává se tisíce kilometrů daleko. Odhalujeme, jak funguje fantomový trh v hodnotě 2,5 mld. dolarů, který Applu umožňuje v Rusku dál tiše profitovat, zatímco Ukrajina čelí agresi. 🧵
#Apple #Sanctions #followmoney
2/10) DATA NELŽOU.
Navzdory nulovým oficiálním prodejům je dnes v Rusku aktivních odhadem 35,2 milionu iPhonů. Jak je to možné? Jde o masivní tolerovaný šedý trh, který je nepřehlédnutelný.
Každý telefon musel projít jedním klíčovým bodem: aktivací. Při ní se zařízení nevyhnutelně spojí se servery Applu a zanechá nesmazatelnou digitální stopu o své poloze. Argument o nevědomosti je lichý.
@Apple ví o všech zařízeních a může konat. A víte proč to víme?
3/10) Důkazem, že nejde o technickou nemožnost, ale o strategickou neochotu, je postup Applu v EU.
Kvůli zákonu o digitálních trzích dokáže s naprostou přesností geolokačně určit, zda se uživatel nachází v Unii. Pokud to dokáže pro Evropu, dokáže identifikovat i zařízení v Rusku. A to nejen stará, ale i nově aktivovaná. Nečinnost je tedy vědomá volba.
Pojďme se ale podívat na to, proč to Applu stojí za tu ostudu.
4/10) FANTMOVÝ TRH V MILIARDÁCH ROČNĚ
Tento fantomový trh za 2,5 mld. dolarů stojí na dvou pilířích.
Prvním je dovoz hardwaru v hodnotě ~$1,27 mld. přes země jako SAE, Kazachstán či Arménie.
Tím druhým, a pro Apple mnohem důležitějším, jsou zisky ze služeb (App Store, iCloud) v hodnotě ~$1,21 mld. ročně.
A právě zde se skrývá jádro strategie.
5/10) Pojďme si vyvrátit mýtus o zisku z pašování.
Není pravda, že na hardwaru vydělávají jen pašeráci. Model je dvoufázový:
1⃣ Apple prodá iPhone distributorovi např. v Dubaji a okamžitě inkasuje svůj standardní zisk (marže ~37 % není vůbec špatná). Z jeho pohledu je vše legální a riziko přenesené, Apple bere zisk a zavře oči.
2⃣Reexportéři pak zboží s další přirážkou dopraví do Ruska. Tady Apple zisk nemá, ale má nulové náklady a posouvá své produkty ke třetí, nejziskovější fázi.
Pojďme na dojnou krávu.
6/10) Proč to Apple toleruje / riskuje?
Protože skutečným cílem nejsou jednorázové prodeje hardwaru, ale dlouhodobé a extrémně lukrativní příjmy ze SLUŽEB.
Marže se zde pohybuje kolem neuvěřitelných 74 %. Každý propašovaný iPhone je tak pro Apple vstupenkou k pasivnímu zisku od zákazníka, na jehož získání nevynaložil ani dolar.
7/10) AKVIZICE V ELEKTRONICE
V byznyse Applu se platí miliardy za "akvizici zákazníků". Díky tomuto modelu jsou náklady Applu na získání zákazníka pro služby v Rusku NULOVÉ.
Veškerou drahou, riskantní a špinavou práci s dopravou zboží odvedou třetí strany. Žádné náklady na zaměstnance, prodejny, dopravu, nebo reklamaci a servis. Apple má tak jedinou starost - hromadit zisky z prodeje služeb.
Rusko je tak pro Apple z pohledu nákladů nejziskovějším trhem.
8/10) Celou situaci může paradoxně změnit sám Kreml.
Jeho snaha o absolutní kontrolu nad digitálním prostorem (např. povinná instalace státního obchodu RuStore) je pro Apple útokem na jeho "uzavřenou zahradu". Spíše než sankce tak může k definitivnímu odchodu Apple donutit až střet s jinou entitou posedlou kontrolou.
Zatím, ačkoliv na oko Apple u zákazníků chrání svůj integrovaný systém, tak diktátorům vyhoví a zpřístupňuje speciální služby. idropnews.com/news/apple-cav…
Zda ustoupí i tentokrát uvidíme brzy.
9/10) Ať už jsou firemní strategie jakékoliv, výsledek je stejný: trh v hodnotě miliard dolarů pomáhá udržovat v chodu ekonomiku státu, který denně vraždí na Ukrajině.
Každý rubl zisku, který ekosystém Applu vytváří v Rusku ať už přímého či nepřímého, se v konečném důsledku přetaví na náboje a rakety. Tváří v tvář tomu je korporátní mlčení nepřijatelné.
O tom, že jde o jasné a vědomé porušování sankcí u naprosto klíčového segmentu pro vedení války, jakým elektronika je, nemůže být pochybnost ani na vteřinku.
10/10) Nejlepší odpovědí na korporátní váhání je přímá a efektivní akce.
ŠIŘTE POVĚDOMÍ: Přečtěte si celou investigativní zprávu a sdílejte ji dál. Informovanost je klíčová. medium.seznam.cz/clanek/cesinau…
JEDNEJTE PŘÍMO: Rozhodujte vlastní peněženkou. Podpořte ty, kteří nečekají. Přispějte na ověřené sbírky pro obránce Ukrajiny. To je pomoc, která má skutečný a okamžitý dopad.
1/5) POMÓÓC!
Ozvalo se z Kyjeva.
A z Evropy se ozvalo mohutné ticho.
Zatímco první mapka zachycuje trasy útoků na západní Ukrajinu, druhý graf zachycuje něco mnohem horšího. ⬇️⬇️⬇️
2/5) 700 dronů za noc!
Rekordní počet "ztracených" ruských dronů neznamená, že použili více klamných cílů, nebo více zarušených dronů rušičkami. Bohužel ne!
Znamená to, že dronů je tolik, že je nezvládneme ani sledovat a vyhodnocovat. To je krutá realita.
Naše protivzdušná obrana defacto kolabuje. Narazili jsme na strop. A bohužel tohle nevyřeší pár baterií Patriotů. To bohužel ještě není to nejhorší. ⬇️⬇️
ZA RUSKÝ "ÚSPĚCH" MŮŽE ZÁPAD
3/5) Na Ukrajině teď každý den umře desítky civilistů a stovky je jich zraněno. Zbytečně.
I přesto, že dnes 65 % součástek dodává Čína, tak klíčové komponenty vždy dodává západ. Rozdíl mezi úspěšností zásahu s čínskou vs. západní elektronikou jsou zásadní. Západ vymyslí a udělá kvalitu - Čína zkopíruje levnou náhražku. V každém Šahídu, který jsme za poslední měsíce měli v ruce jsou komponenty ze západu - od kabelů, po čipy na pohánění AI od @nvidia.
Šahíd si tak už cíl hledá v některých případech zcela sám. A dokáží trefovat cíl velikosti většího generátoru, vyhodnotit co má zrovna větší prioritu. Zda zničit generátor, auto, nebo tu PVO, která se mu v tom snaží zabránit. Šahíd není jeden typ stroje, je to celá kategorie zbraňových systémů, které se neustále vyvíjí. Bohužel proti nim nemáme dostatečně účinnou a dostupnou obranu. Improvizujeme.
A bohužel v druhé polovině roku, kdy bude ruská strategie útoku na týlovou infrastrukturu nejintenzivnější, Ukrajina začne prohrávat válku. Je to věc na kterou již nějakou dobu upozorňujeme, lidi na západě to zatím moc nechtějí chápat.
Z mírného optimismu na konci 2024 jsme se díky podpoře Číny a laxnosti Západu dostali do situace, kdy hrozí úplná porážka Ukrajiny. Zničí nám výrobu, odřežou zásobování a je konec. To je brutální realita. Bez ohledu na úspěchy na bojišti prohrajeme válku.
Ozvěny z Jang-c’-ťiang: Jak Amerika a izolacionismus dláždí cestu globálnímu konfliktu
1/10) Je chladný prosincový den roku 1937 a na řece Jang-c’-ťiang Japonci bez varování útočí na člun USS Panay, odvážející civilisty z Nankingu. Ke dnu jdou i tři tankery. A reakce USA? Washington prodá životy amerického lidu a přijme finanční odškodnění.
Oficiálním cílem transakce je zabránit eskalaci napětí. Tento akt zdrženlivosti však vysílá do Tokia, Berlína a Říma mrazivě jasný signál: Spojené státy nejsou ochotny rázně vojensky odpovědět na přímé útoky proti svým zájmům. Dnes se historikové shodují, že rozhodnější postoj k agresi mohl tehdy odvrátit katastrofu druhé světové války.
Právě incident "Panay" a následná politika ústupků a transakcí slouží jako kritické východisko pro pochopení, jak vnímaná slabost může povzbudit agresory. Bohužel se z některých chyb nedokážeme poučit a o století později opět buší na dveře americký izolacionismus a s ním hrozba globálního konfliktu.⬇️
Duch izolace a „America First“ poprvé
2/10) Není to poprvé co Ameriku uchvátil slogan „America First“. Ve 30. letech minulého století byly Spojené státy hluboce poznamenány traumatem z první světové války a drtivými dopady Velké hospodářské krize, což vedlo k silnému příklonu k izolacionismu.
Veřejné mínění, ovlivněné varováním George Washingtona před „zahraničními pletkami“, bylo dále utvrzeno odhaleními Nyeova výboru (1934–1936). Ten poukázal na enormní zisky bankéřů a zbrojařských koncernů, tzv. „obchodníků se smrtí“, z předchozí války. Senátor Gerald Nye tehdy pregnantně prohlásil, že válka a příprava na ni „není otázkou národní cti a národní obrany, ale otázkou zisku pro několik málo vyvolených“. Tento rozšířený sentiment vyústil v přijetí série Zákonů o neutralitě, počínaje rokem 1935, které striktně omezovaly schopnost USA poskytovat pomoc válčícím stranám, bez ohledu na to, kdo byl agresor a kdo oběť.
Nejvýraznější organizací prosazující izolacionismus se stal America First Committee, založený v roce 1940. Jeho prominentním mluvčím byl slavný letec Charles Lindbergh, který neúnavně argumentoval, že americká bezpečnost spočívá v soustředění se na obranu vlastní polokoule. ⬇️
Přehlížená varování a osamělé hlasy na poušti
3/10) Důsledky této politiky na sebe nenechaly dlouho čekat. Japonská invaze do Mandžuska v roce 1931 se setkala pouze s tzv. Stimsonovou doktrínou, která sice deklarovala neuznání území získaného agresí, avšak bez jakýchkoli reálných sankcí či vojenské akce. Když Mussoliniho Itálie v roce 1935 napadla Etiopii, USA uplatnily Zákony o neutralitě, ale odmítly se připojit k sankcím Společnosti národů.
Německá remilitarizace Porýní (1936), anšlus Rakouska (1938) a Mnichovská dohoda, která obětovala Československo (1938), vyvolaly ve Washingtonu sice znepokojení a slovní odsouzení, ale žádnou konkrétní akci, která by agresory odradila. Naopak Americká administrativa otevřeně deklarovala, že se do situace nebude vměšovat.
Každý takový krok, či jeho absence, vysílaly agresorům jasný signál: demokratické mocnosti nejsou ochotny riskovat válku. Tuto neblahou zkušenost později reflektoval John F. Kennedy slovy: „30. léta… nás naučila jasnou lekci: agresivní chování, pokud je ponecháno bez kontroly a bez odporu, nakonec vede k válce“. ⬇️
TEMNÉ ČASY NAD EVROPOU: MAĎARSKÁ ZRADA
1/10) Píše se 1. únor roku 2022 a Viktor Orbán za zavřenými dveřmi rokuje s Vladimírem Putinem.
O pár dní později se dává do pohybu maďarská armáda, připravuje stavbu pontonových mostů.
Tohle není alternativní příběh, to je zdokumentovaná historie. Pod pokličkou je toho ale mnohem, mnohem víc. ⬇️
2/12) Začíná ruská invaze na Ukrajinu a v kontextu narůstajícího počtu důkazů začíná být jasné, že z Maďarské strany nešlo ani tak o přípravu na davy uprchlíků.
Spíše o očekávání scénáře který následoval v Československu po Mnichovské dohodě. Tehdy si Maďarsko ukouslo nejdříve bez výstřelu část Slovenska a po jeho osamostatnění se nebálo dokonce rozpoutat „Malou válku“ aby uhryzlo ještě více.
Pojďme se ale podívat na časovou osu a události, které vedli Maďarsko na scestí až do takové míry, že je označováno za Trojského koně Ruské válečné mašinérie.
Veškerý text je pouze výtažek zprávy, kterou jsme připravili s našimi slovenskými kolegy a která má přes čtyřicet ozdrojovaných stran. ⬇️
ZROZENÍ TEMNÉ ALIANCE
3/12) Zatímco svět s napětím sledoval ruskou anexi Krymu a rozpoutání války na východě Ukrajiny v roce 2014, maďarský premiér Viktor Orbán již tehdy signalizoval odlišný přístup.
Navzdory tlaku Evropské unie na uvalení tvrdých sankcí vůči Rusku se Orbánova vláda stavěla k těmto opatřením vlažně. Tento postoj vedl k prvním vážným obavám, že Maďarsko hraje roli „trojského koně“ a sleduje spíše ruské než euroatlantické zájmy.
V maďarských médiích, zejména těch provládních, se začala ozývat ruská propaganda a narativy zpochybňující ukrajinskou suverenitu a legitimitu její vlády. Orbánův režim začal systematicky budovat hluboké vazby na kremelské sítě, zahrnující Rosatom, Gazprom a různé pro-kremelské evropské think-tanky.
1/14) Tohle jsme nečekali ani my. Už když bitva o Pokrovsk začínala, uklidňovali jsme veřejnost, že pád tohoto strategického města nehrozí. Co jsme ale neočekávali, bylo, jak hluboké jsou ve skutečnosti problémy ruské armády a jak moc špatně na tom je.
V našem dřívějším článku „Rusko v zajetí map“ jsme jasně definovali ruské možnosti, vycházejíce z geografických a logistických realit. Přesto nás překvapilo, že ruské síly nedokázaly prorazit ani na místech, která byla jen velmi slabě chráněná. Za dva měsíce nepřekonali ani posledních pár kilometrů k hranicím Doněcké oblasti v málo chráněných polích.
Pojďme si proto rozebrat pět klíčových důvodů, proč Rusko, navzdory své proklamované síle, prohrálo bitvu o Pokrovsk a proč je pravděpodobné, že nevyhnutelně prohraje i další velké bitvy na Ukrajině.
VELKÁ ČÍSLA PROTI RUSKU: Mýtus o bezedných zdrojích
2/14) Ruští propagandisté rádi vykreslují Rusko jako zemi s prakticky neomezenými lidskými zdroji, připravenou obětovat statisíce životů pro dosažení svých cílů. Realita na bojišti však ukazuje jiný obrázek – i ruské zdroje mají své limity a cena za každý metr získaného území je astronomická a dlouhodobě neudržitelná.
Při ofenzivě na Avdijivku, která předcházela útoku na Pokrovsk, nasadili okupanti sílu odhadovanou na přibližně 40 000 až 50 000 vojáků. Tato operace, trvající od října 2023 do února 2024, stála Rusko podle ukrajinských odhadů až 47 000 mužů na ztrátách (zabití a ranění), včetně přibližně 17 000 zabitých. I západní odhady, například od Forbes, hovořily o ztrátách až 13 000 mužů jen mezi říjnem a prosincem 2023. K tomu je třeba připočíst obrovské ztráty techniky – více než 360 tanků a přes 740 obrněných bojových vozidel. Je důležité říci, že Avdijivka je malé okresní město, které mělo před válkou pouze 30 tisíc obyvatel.
Pro následný útok na Pokrovsk, který začal intenzivněji v červenci 2024 po průlomu u Ocheretyne, Rusko podle odhadů Forbesu z počátku srpna 2024 vyčlenilo srovnatelnou sílu, potenciálně až 40-60 000 vojáků soustředěných ve zhruba 20 plucích a brigádách. Těmto silám čelilo na ukrajinské straně přibližně 12-20 000 obránců v šesti brigádách.
Problém pro ruské velení však nespočíval jen v poměru sil na samotné frontě, ale v měřítku cíle. Aglomerace Pokrovsk-Myrnohrad, zahrnující i města jako Selydove a Novohrodivka, představovala před válkou hustě osídlenou oblast s populací výrazně přesahující 100 000 obyvatel. Jen samotný Pokrovsk měl před invazí přibližně 60 000 obyvatel a Myrnohrad přes 46 000. Celá aglomerace mohla čítat až 150 000 lidí. Dobytí a kontrola takto rozsáhlé městské a průmyslové oblasti by vyžadovalo nasazení mnohem větších sil, než jaké Rusko bylo schopno nebo ochotno soustředit, zvláště s ohledem na drastické ztráty utrpěné u Avdijivky a pokračující vysokou míru opotřebení.
Ruské ztráty v pokrovské kampani byly opět fenomenální. Denní ztráty na celé frontě v roce 2024 a na začátku roku 2025 dosahovaly často 1 300 až 1 600 mužů. Takové tempo ztrát, odhadované na 14 000 až 15 000 měsíčně jen v pokrovském směru na začátku roku 2025, je dlouhodobě neudržitelné i pro Rusko, jehož schopnost rekrutovat nové vojáky (odhady hovoří o maximálně 1 000 rekrutech denně, ale většinou méně) dnes zaostává za měsíčními ztrátami. Mýtus o bezedných ruských lidských zdrojích se tváří v tvář realitě brutální opotřebovávací války a velikosti ukrajinských měst rozpadá.
FENOMÉN DRAPATYJ
3/14) Klíčovým faktorem, který přispěl ke stabilizaci fronty u Pokrovsku a zmaření ruských plánů, byla změna ve velení ukrajinských sil v tomto kritickém sektoru. V lednu 2025, v době, kdy ruský postup hrozil obklíčením města, byl velením Operačně-strategického uskupení vojsk (OSUV) „Chortycja“, zodpovědného za východní frontu včetně Pokrovsku, pověřen generálmajor Mychajlo Drapatyj.
Toto jmenování nebylo náhodné. Drapatyj, jeden z nejmladších generálů ukrajinské armády, si již v minulosti vybudoval reputaci schopného a rozhodného velitele, který dokáže uspět i v těch nejtěžších situacích. Jeho kariéra je lemována úspěchy, které demonstrují jeho taktické myšlení a schopnost vést vojáky v krizových momentech.
Již v roce 2014, během první fáze ruské agrese, se jako velitel 2. mechanizovaného praporu 72. brigády proslavil během osvobozování Mariupolu, kde osobně vedl útok v bojovém vozidle pěchoty (BMP) a prorazil nepřátelskou barikádu. Později téhož roku, během těžkých bojů u Izvaryne a Zelenopillja, kde byly ukrajinské jednotky obklíčeny a vystaveny drtivé ruské palbě, Drapatyj zorganizoval a vedl úspěšný třídenní průlom, kterým vyvedl z obklíčení 260 vojáků a 30 kusů techniky, a to s minimálními ztrátami.
TIK TAK na Čínský způsob
1/10) Čína zcela jistě zaútočí na Taiwan. Aktuálně již není cesty zpět. A Trump dal Číně doslova "všechny karty".
Plány na invazi už mají téměř finální podobu.
2) NÁMOŘNÍ BLOKÁDA
Aktuálně už má Čína nacvičenou úplnou blokádu. Stačí se podívat na ty mapky a pootočit a přesunout pár dílků puzzle.
Samotná dlouhodobá blokáda je něco, co Čína určitě dělat nechce, protože je to ekonomická sebevražda. Nicméně bez ohlášení "cvičení" nedokáže přisunout dostatek personálu. A zároveň musí zajistit, že případné obraně nikdo nedoveze další zásoby.
Samotný útok ale bude vypadat úplně jinak.
3) INFILTRACE, DEZINFORMACE
Aktuálně probíhá masivní nárůst dezinformačních útoků. Meziročně 100 %. Cílem je podkopat morálku. Hlavní sdělení je (celkem oprávněné), že USA Taiwanu nepomůže.
Ruku v ruce s tím tečou peníze do politiků a podvratných živlů. Pro vylodění stačí jeden zrádný přístav, starosta...
Čína přitom tyto nástroje přebírá od Ruska a testuje na stejných lokacích - Evropě, Kanadě a USA. focustaiwan.tw/politics/20250…
Tato fáze tedy již probíhá.
Nepochybně přijde fáze, kdy "zlí Taiwanci" v kombinézách začnou útočit na počestné čínské dělníky. Nebo, že by zaútočili na rozhlasovou stanici? Ne, to už je asi opravdu pasé. Normálně nasadí diverzanty pro útoky na vlastní lidi. Tak poznáme, že už je to tady. Bude je třeba ochránit.
RUSKÝ VELKÝ ŠPATNÝ
1/7) Trump svými kroky Rusko pokládá, ačkoliv byl možná záměr úplně jiný. Důvodem je cena ropy a její přebytek na trhu. Trump má na kolísání trhů lví podíl. A bude hůř - pro Rusko.
2/7) S těžbou ropy se to má jako s dojením krávy. Jakmile jednou krávu rozdojíte, tak ze dne na den nemůžete přestat. Proste to mléko do vemene teče. Stejně je to tak s vrty do země. Jakmile to teče, nelze to levně zastavit a pak otočením kohoutku opět zázračně zapnout.
3/7) Kroky prezidenta Trumpa způsobily na světových trzích již teď nevratné škody a jedním z důsledku je očekávaný výrazný pokles ceny ropy na trhu.
Neustálé zavádění a rušení cel vede k nestabilitě na trhu a poklesu odhadu růstu. A co lidé a firmy dělají když si nejsou jistí budoucností? Ano, správně. Přestanou investovat a utrácet. To vede k poklesu spotřeby, poklesu výroby a k přebytku ropy na trhu. To však není všechno.
Trump také chce zvýšit těžbu ropy v USA a zaplavit svět americkou ropou. Nebudeme rozebírat proč jsou jeho plány nereálné, viz. odkaz na článek, ale i pouhé nesnížení těžby by nám teď hrálo do karet. A to výrazně.