V pivním povídání #febrewery jsme se věnovali již spoustě pozitivních záležitostí, je také na čase, abychom se podívali na pivní vady.

Protože kdo by chtěl mít v pivu máslo, zelené jablko, ocet nebo pálenku?:)

Vlákno. 1/16 Nejprve co to ty vady vlastně jsou. Vznikají buď ze špatných surovin, ze špatného procesu výroby nebo špatným skladováním piva a péčí o něj před natočením do půllitru.

A měl by je konzument znát? Nemusí, znalosti jsou užitečné spíše pivovarským.

V seriálu #febrewery jsme měli už pivní suroviny, historii i současnost výroby piva, různé regionální zajímavosti, ale čemu jsme se ještě příliš nevěnovali?

Přesně tak - pivní sklo.

Víte, proč je český půllitr tlustý a s uchem? A které pivo se točí do skla od džemu?

Vlákno. 1/17 Musíme začít historií, nejde jinak.

Jak tedy vypadalo první pivní sklo v českých zemích a ze kdy pochází?

První nálezy jsou z gotiky ve studních pražských právovárečných domů. Sklo bylo tzv. lesní - tedy nazelenalé, tenké a s nálepy (ty tečky), aby sklenice neklouzala.

Venku je sice docela pěkné a relativně teplé počasí, my se ale ve #febrewery budeme věnovat mrazu.

Říkáte si, co má společného mráz a pivo? Inu, to se brzy dozvíte ve dnešním spíše příběhově laděném povídání.

Vlákno. 1/15 Náš příběh začíná v 19. století, v pivovaru Reichelbräu v bavorském městě Kulmbach.

Jednoho mrazivého zimního dne roku 1890 dostal od mistra pivovarský dělník za úkol uklidit sudy s pivem ze dvora do pivovarského skladu.

Závěrečný díl #febrewery o chmelu nemůže být o ničem jiném, než o zpracování chmele.

A jako obvykle - bude to o historii, současnosti i budoucnosti.

Takže vítejte u dnešního vlákna. 1/19 Jak se zpracovával chmel v minulosti a jak se to liší od nynějších postupů? Základ je stejný - na chmelnici se sklidila chmelová réva, tu svezli k očesání, z té se pak hlávky nasypaly do lísek a daly sušit. Tolik v kostce, dnes se to liší jen měřítkem.

Včerejší #febrewery o chmelu jsme skončili mapkou, kde všude se pěstuje, ale přitom jsem zmínil jen evropské chmelařské oblasti.

Dnes se tedy podíváme na zbytek světa a konečně se dostaneme i posledním trendům v chmelařství.

Vlákno. 1/17 Kdekoho určitě napadne Amerika, země west coast IPA, NEIPA a dalších stylů vyloženě postavených na chmelu (angličtina pro to má termín "hop forward").

A nemusí se vždy jednat o výraznou hořkost, často jde o ovocná aromata.

Měli jsme ve #febrewery vodu, kvasinky, i o sladu jsme si povídali. Ale o čem jsme mluvili zatím jen tak okrajově?

Ano, o zeleném zlatu - o chmelu. Co by bylo dnešní pivo bez chmele? A jaká je vlastně historie pěstování chmele? Kde a kdy se chmelařství rozvíjelo?

Vlákno. 1/14 Planý chmel různě po světě rostl odjakživa, ale nám sládkům a pivařům jde o chmel šlechtěný. První takové šlechtění je popsáno v Německu již v roce 736 v oblasti Hallertau. Sládci to jméno budou znát - odrůdy Hallertauer, H. Mittelfrüh, H. Blanc...

Vidím, že včerejší naplánované #febrewery se mi neodeslalo, dám vám jej tedy k ranní kávě.

Dnes se podíváme na vodu v pivě - její vlastnosti, jaká by měla být, jaká by neměla být, jaká byla v historii a jaká je dnes... 1/19 Začneme tím, co nás vlastně ve vodě zajímá pozitivního a co negativního. Rozbor domácí vody určitě všichni znáte, věci tedy pro vás nebudou příliš novinkou. Ale nejspíš bude novinkou, co která složka vody dělá za dojem ve výsledném pivu.

Dnes budu ve #febrewery psát o jedné věci, o které většina z vás nejspíš nemá ponětí, ale myslím, že je vhodné o tom vědět.

Řeč totiž bude o BJCP. Divná zkratka, že? Přečtete si o pivních stylech, o soutěžích sládků... a vůbec - nápovědou vám budiž tento gif. Vlákno. 1/16 Na začátek - co vlastně BJCP je? Je to dobrovolnická organizace, která vznikla v roce 1985 v USA. Sdružuje v současnosti téměř 8 tisíc pivních hodnotitelů, kteří zaštítili a zhodnotili již přes 11 tisíc soutěží. Česko pak má 23 aktivních hodnotitelů.

Dnes bude v #febrewery řeč o lepku v pivě, teda spíš o jeho absenci.

Pivo se vyrábí z ječmene, tak jak může být bezlepkové, určitě si řeknete. Ano, to je pravda, ale bezlepkové pivo vyrobit lze a to rovnou dvěma způsoby. Nápovědou vám budiž tenhle gif a teď už pojďme na věc... 1/16 Nejprve si musíme definovat, co vlastně takové bezlepkové pivo je.

Codex Allimentarius (=potravinové regule) je sbírka zákonů, kterou zašťituje WHO a FAO a tato sbírka tvrdí, že bezlepková potravina má lepku méně než 20 ppm (parts per million, tedy 20 miliontin).

Dnes si ve #febrewery povíme o takové jedné malinkaté drobounké součásti pivovarnictví. Sice jsme se o ně už v minulých dílech nepatrně otřeli, ale zaslouží si víc prostoru.

Proč mluvím v množném čísle? A o čem to vlastně mluvím?

Ano, hádáte správně, řeč bude o kvasinkách. 1/13 Vzpomínáte na díl o Reinheitsgebotu, tedy o zákoně o čistotě piva? Opáčko zde -

https://twitter.com/Jakubprazskej/status/1488890511297552384

Ten totiž žádné kvasinky nezmiňuje. A hádejte, proč tomu tak je. 2/13

Dnes se ve #febrewery zas podíváme do historie a zas si uděláme výlet do Anglie.

A budou i čarodějnice!:)

Vaření piva je sice doménou hlavně mužů, ale nebylo tomu tak vždy. Co se tedy stalo, že se to změnilo? Taky se dozvíte, proč čarodějnice vyobrazujeme tak, jak jsme zvyklí. Vaření piva jako dovednost, um a úděl žen byl opravdu už od těch prvních piv a mělo to jednoduché důvody.

Pivovarnictví zabere docela dost času, naopak nebylo náročné, takže vařit mohl každý, dělá se na jednom místě (=doma)... tudíž ideální záležitost pro ženy v domácnosti.

Pivnímu stylu IPA jsme se ve #febrewery již jednou věnovali. Ale to byla spíš lekce z historie, dnes bychom se podívali na modernější pojetí stylu IPA a co vše v něm za posledních pár dekád vzniklo.

Zatímco dřív byla IPA prostě jedno pivo, dnes je to spíš rodina pivních stylů. Na začátek si vyjasněme jednu věc.

P ve zkratce IPA je sice pale, tedy světlý, ale nemálo piv IPA je světlých, kupříkladu taková Black IPA. A taky India - ta piva dnes již necestují do Indie.

Black India pale (=světlý) ale, to je ale hloupost, co?

Dnešní pivo si nikdo bez chmele nedovede představit, je jeho nedílnou součástí. Ale nebylo tomu tak vždy, chmelem hořčená a ochucená piva se začala vařit až během 14. a 15. století.

Co se tedy do piva používalo dříve? Vítejte ve #febrewery na téma Gruit. Pivo na svém počátku nebylo příliš hořké (vždyť neměli chmel, aha), spíš bylo nasládlé. Někteří sládci pro vyrovnání chutí používali různé byliny, každý měl svůj vlastní recept nebo přístup, ale hořké pivo jim z toho prostě nevzniklo.

Dnes začneme #febrewery krátkou výukou o procesu výroby piva (konkrétně rmutování), abychom si následně ukázali, jak si předci poradili s absencí teploměru v pivovaru.

Je to docela zajímavý problém a má ještě zajímavější řešení.

A bude to trochu delší, takže si otevřete pivo:) Dnešní sládek se bez teploměru neobejde, měří teplotu díla při rmutování, chmelovaru, během kvašení i ležení.

Vysvětlíme si, co vlastně rmutování je a proč je při něm důležité znát teplotu díla.

Prupovídku o ohni jako dobrém sluhovi a zlém pánovi určitě znáte.

Věděli jste, že úplně stejně tak dobrým sluhou a zlým pánem být pro pivovarníka i pivaře kyslík?

Vítám vás u dnešního #febrewery, kde dostanete i jeden konzumentský tip. Začneme tedy otázkou, kdy sládek potřebuje v pivu kyslík, potažmo vzduch?

Je to na samém začátku kvašení, kdy se naspílaná mladina provzdušňuje (v domácích podmínkách vzduchem, v komerční rovině spíše čistým kyslíkem k dosažení potřebného obsahu kyslíku v mladině).

Dnes vám ve #febrewery budu vyprávět o pivním stylu, o kterém jste pravděpodobně nikdy neslyšeli.

Jmenuje se Dampfbier a vznikl v Bavorsku v 19. století.

Němčináři už jistě pochopili, že se budeme bavit o páře, teď ještě co by to mohlo u piva znamenat, že? Krátká a poutavá historka tvrdí, že název vznikl, když sládci zakvasili nepšeničné pivo pomocí kvasinek na pšeničné pivo. Kvašení bylo tak bouřlivé, že jim připadalo, jak když z piva jde pára, proto název Dampfbier, tedy parní pivo.

Pivo stylu IPA je teď všude. NEIPA, Brut IPA, Hazy IPA, Sour IPA... a bambilión dalších.

A určitě jste taky slyšeli historku, jak vznikla z potřeby dodávat britské pivo vojákům do Indie, že?

Tak dnes se ve #febrewery podíváme, co je na tom pravdy. Historka nepochybně pěkná. Ale jak bych to jen... akorát, že vůbec.

Vezmeme to postupně - vojáci. Žádní vojáci britské armády tou dobou (1790) v Indii nebyli. Jediní, kteří by se tak dali nazývat, byli zaměstnanci Britské Východoindické společnosti, tedy soukromá akciovka.

Dnes nás čeká trochu kontroverzní #febrewery, podíváme se na podávání piva.

Dáváte si v hospodě pivo točené? Nebo čepované? Co myslíte, že je správně? A točí se na 1x, 2-3x...?

Zastánci jednoho nebo druhého jsou schopni se bít v prsa, že ten jejich způsob je ten pravý. Vezmeme to historicky popořádku, dříve bylo čepování. Vzniklo tak, že pivo se do hospody dodávalo v dřevěných sudech, do kterých se v lokálu narazil čep a samospádem čepovali pivo do džbánů. Obsluha tyto džbány roznášela štamgastům ke stolům.

#febrewery nás dnes zavede do historie sladování, k ohni a taky se dotkneme whisky.

A říkáte si, jak to všechno spojíme? Nakuřovaným sladem, což vlastně je uzený slad, i tak by se mu dalo říkat. Nejprve začneme krátkým popisem sladování, abyste se orientovali.

Slad se vyrábí z obilí, které se namočí, nechá přibližně týden klíčit, tím v něm vzniknou enzymy na pozdější rozklad složitějších cukrů na kratší, to se pak děje při procesu vaření piva.

Takže k tomu záhadnému předmětu z dnešní hádanky...

#febrewery bude o norském přístupu k vaření piva, konkrétně o Kveiku, což je taky souhrnný název pro kmen kvasnic historicky používaný při výrobě piva v Norsku. Někdy se zaměňuje kveik jako pivní styl a kveik jako kvasnice, správnější přitom je ve významu kvasnic.

Kveik myšlený jako druh piva je norský farmářský ejl, který každý farmář vařil trochu odlišně, společným prvkem byly větve jalovce a dalších stromů/keřů na filtraci.

V minulých dílech #febrewery šlo o historii, dnešní bude vzdělávací pro začínající nebo zatím ne úplně znalé pivaře.

O přívlastcích session, double nebo imperial v názvu piva nebo pivního stylu jste slyšeli? Znáte je? A víte, co znamenají nebo odkud pochází? Začneme slovem "session", to značí piva, která můžete klopit jedno za druhým. Definující je sice obsah alkoholu (3-5 %), ale obecně to jsou piva bez přemíry některé přespříliš výrazné chuti (hořké, pražené, navoněné, karamelové...).