Jen málokdo z nás by měl dost odvahy se vydat vstříc běsnící sopce. Podívat se ji do chřtánu, odkud se valí láva a vyletuje sopečný prach.
Tuhle kuráž byste ale našly u Katia (👩) a Maurice (👨) Krafftových, kteří zcela změnili náš pohled na sopky #vesmírníček#ředím#najdiženu
Pro ty z Vás, co si zažili konec 90. let, udělám spoiler. Ne, Krafftovi nejsou nikterak spojeni s... To jedno f navíc ve jménu, prosím, nepřehlédněte!
Ale od teď už jen vážně...
Málokdo udělal pro pochopení fungování sopek, ale i pro jejich popularizaci veřejnosti tolik, jako Krafftovi. Aniž byste to tušili, byli jedni z prvních, kteří začali sopečné erupce dokumentovat z blízka.
Jak moc? Řekněme, že docela dost natěsno...
Maurice se do sopek zamiloval již v útlém dětství. Jeho vášeň začala v sedmi letech na rodinném výletu do Neapole, kde poprvé spatřil téměř vždy soptící Stromboli.
A od té doby nedělal nic jiného, než vyráběl modely sopek či o nich četl.
Naproti tomu Katia zahořela vášní k sopkám až později. Jenže stejně silně, jako Maurice.
Poprvé se Katia a Maurice potkali ve Štrasburku na škole, kde oba studovali geologii.
Nevím, jestli to byla láska na první pohled, ale vyjma sopek jejich srdce hořelo i pro někoho dalšího.
Jak už to bývá, studentská léta byla hubená. Když tak v roce 1966 společně Katia a Maurice vyráželi za svou první aktivní sopkou, byla jí italská sopka Vulcano (ta dala všem sopkám jméno), byl to v podstatě klasický vědecký punk.
Minimum vybavení a low-cost cesta jak vyšitá.
Cílem cesty bylo shromáždit vzorky unikajících sopečných plynů a následně se o nich něco více dozvědět.
Jejich další cesta je zavála na Stromboli, kde společně poprvé spatřili běsnící živel v akci.
A byla to právě návštěva Stromboli, která změnila jejich vědeckou dráhu.
Vyjma vzorků totiž sopečnou erupci detailně obrazově zdokumentovali.
A všimli si, že jejich fotografie a filmy mají u lidí obrovský ohlas...
Když v roce 1973 začala sopečná erupce na islandském ostrově #Heimaey, manželé Krafftovi tam samozřejmě nemohli chybět...
Postupem let nemohli chybět ani u dalších sopečných erupcí... Z přibližně pětiset aktivních sopek, co se na Zemi nachází, navštívili okolo 300... což když si vezmete, že jsou sopky nerovnoměrně rozeseté po celém světě, je neuvěřitelné číslo.
Zatímco Maurice sopečné erupce natáčel, Katia je fotografovala. A to z takové blízkosti, až se z toho tají dech.
Brzy začalo pořizování filmů, fotografií a psaní knih o sopečných erupcích manželé živit, což jim umožnilo svobodně cestovat po celém světě...
V červenci 1991 je erupce kompozitní sopky Unzen zanesla do Japonska.
Sopky známé pro své explozivní erupce, během kterých jsou do okolí vyvrhovány pyroklastické proudy o teplotě několika stovek stupňů Celsia, které pak rychlostí přes 100 km/h v podstatě "tečou" krajinou a zanechávají za sebou jen zkázu.
Krafftovi se společně s dalšími vulkanology a novináři vydali sopečnou erupci zdokumentovat a tím pomoci odhalit, jaké nebezpečí pro místní bude představovat.
Na pozorování si vybrali hřeben nad údolím, kterým pyroklastické proudy opakovaně "protékaly". Místo tak zaručovalo, že budou moci pořídit ty nejlepší záběry.
Nemuseli čekat dlouho, sopka Unzen se zas probudila k životu. A do údolí vyslala další pyroklastický proud. Katia a Maurice tak jako tisíckrát před tím vzali do ruky kameru a fotoaparát a začali erupci dokumentovat.
Krátce po vzniku pyroklastického proudu bylo zřejmé, že něco je jinak.
Mračno se nehnalo jen údolím tak jako v předchozích případech, ale začalo z údolí vystupovat. Směs žhavého plynu a kamení se začala šířit krajinou.
Řítilo se ze svahu, narůstalo a nemilosrdně ničilo vše, co mu stálo v cestě.
Maurice a Katia viděli běsnící živel v plné síle.
Když pyroklastický proud zasáhl hřeben, na kterém se manželé Krafftovi společně se 41 dalšími lidmi nacházeli, nebylo nic, co by mohl kdokoliv udělat.
Žhavé mračno se přes hřeben nemilosrdně přehnalo a spálilo vše, co mu stálo v cestě.
Věnováno vzpomínce manželů Krafftových. The END
• • •
Missing some Tweet in this thread? You can try to
force a refresh
Já vím, že nám začíná večer mrznout, takže to na společné povalování na loukách pod hvězdnou oblohou moc nevypadá. I přes to ale tenhle #vesmírníček sepíšu.
Budete to prostě mít k dobru a uvidíte, že s tím jednou někde na někoho zamachrujete... Takže #ředím a #češinaměsíc
Začněme ale pěkně ze široka.
Není pro geologa nic horšího, než když mu přinesete blýskavý šutr z dovolený a zeptáte se ho, ať Vám řekne, co to je, když je ten GEOLOG...
V ten moment máme všichni do jednoho udělat s tím kamenem tohle...
Je to proto, že geologie je doširoka rozkročená věda (např. já jsem sic dle diplomu geolog, ale u šutrech nevím nic, mne zajímají geologické procesy), ale i proto, že pro určení kamene je potřeba zpravidla znát víc informací v podobě kontextu.
Tak jo, nějakou šťastnou souhrou náhod a za přispění všech bohů se Vám podařilo úplně všechno přežít a jste na povrchu Marsu. Sbíráte si vzorky, sbíráte, když tu najednou, máte žízeň (ajajajajaj)...
Než se do toho dneska ponoříme, tak ti z Vás, co to ještě neudělali, prostudujte si tohle vlákno. A to důkladně. Dost nám to pomůže (a mne to dá aspoň trochu náskoku před Vámi, abych sepsal další tweety)
Máte zabaleno? Vydáváme se zas na pekelně vostrej výlet. Tentokrát nás #vesmírníček ale nezanese nijak extra daleko. Zaletíme se totiž kouknout na Měsíc, psáno s velkým m.
Ti z vás, co ve škole poslouchali a rozumí tak psaní velkých/malých písmen, ví, že budeme u🌍#cesinamesic
Je mi to vlastně žinantní, představovat Vám Měsíc, tedy měsíc Země (ha! vidíte, jak to malé a velké je podstatné?!).
Všichni tušíte (ne, víte!!!), že to je ta obrovská bílá koule, která svítí docela dost často na noční obloze a díky který občas trefíte z knajpy domů i bez lamp.
A pro ty z Vás, co jste sem náhodou Spadli z Měsíce (CSFD 55 %), tak nabízím ještě opačný pohled.
Kochněte se pohledem, který měli astronauti nad Měsícem. Dobrý co?
Ale už jste skoro geologové, takže co Vás má zaujmout?
Přesně! Chybí atmosféra... Na povrchu Měsíce je #vakuum
Před XY dny jsem Vám slíbil, že si společně zruinujeme Marťana (The Martian). Chvilku to trvalo, ale dnes je ten správný moment, abyste se na tuhle knížku nebo na film už nikdy nedívali stejně... Proč dnes? Protože v @NASA se maká.
Na začátek všeho si upřímně řekněme, že Marťan je na poli hard sci-fi jedno z nejlepších děl, co kdy někdo o výzkumu Marsu vytvořil. Pokud neznáte, určitě si ho dejte... Doporučuji ale spíš knihu, než film :)
Ptáte se, proč si ho tak chceme znechutit?
Zcela upřímně, protože se nám ta hlavní chyba strašně moc hodí do dnešního povídání. Před pár dny totiž @NASA vydala další tiskovku, která... ale víte co? Počkejte až na konec vlákna...